Jan Czudek: Kvůli zeleným dotacím nám klesla zisková marže | E15.cz

Jan Czudek: Kvůli zeleným dotacím nám klesla zisková marže

Jan Czudek: Kvůli zeleným dotacím nám klesla zisková marže
7. října 2014 • 06:41
Evropské hutnictví spadlo v objemu výroby po roce 2007 o skoro třicet procent a už se na předkrizovou úroveň nikdy nedostane. Navzdory tomu Třinecké železárny už vyrábějí stejně jako před krizí. „Po propadu o nějakých 20 procent jsme se dokázali vrátit rychle na trhy díky kvalitě výrobků, díky kvalitě služeb a přístupu k zákazníkům, které jsme v krizi podrželi,“ říká generální ředitel Jan Czudek.

E15: Třinecké železárny se s výrobou i tržbami dostaly na předkrizovou úroveň, ale zisk je třetinový. Znamená to, že po krizi klesla ziskovost hutní výroby?

Změnila se distribuce zisku v celém výrobním řetězci. Větší část zisku v pokrizové době inkasovali dodavatelé surovin. Ceny dopravy a energií rostly, což snižovalo zisk. A ceny výrobků se už nedostanou na úroveň roku 2007, kdy se vymkly jakékoli ekonomické realitě.

E15: Má na vaši marži vliv, že v Evropě je nadbytek ocelářské kapacity?

Jistě, tlak na ceny je nesmírný.

E15: Pořád se říká, že se neproduktivní ocelárny budou zavírat, ale zatím tomu nic nenasvědčuje. Co čekáte vy?

Dokud zůstanou politici politiky, trh se nevyčistí. Co se stane, když podnikatel jako Lakšmí Mittal vidí, že mu huť ve Francii neprosperuje? Řekne, že ji zavře. V tu chvíli vystoupí prezident François Hollande a proti zavírání se postaví.

E15: Hutě se zavírat nebudou, i když se některé nemají šanci uživit?

O zavírání hutí se mluvilo v devadesátých letech, pak po roce 2000. Ve skutečnosti se stalo jen to, že nové členské státy Evropské unie včetně Česka na sebe v asociačních dohodách převzaly závazky, jak mají snížit svou výrobu.

E15: Loni jste dokončili investici do technologie foukání prachového uhlí do vysokých pecí za 700 milionů korun. O kolik vám tím klesnou náklady?

Úspora vzniká díky rozdílu v cenách uhlí a koksu, protože část spotřeby koksu budeme moci nahradit uhlím. Tento rozdíl se v čase mění. Ale pokud ten stávající vydrží ještě dva roky, investice se nám vrátí do dvou let. Roční úspora je 350 milionů korun ročně.

E15: Budete utlumovat koksovnu?

Ne. Pro naše dvě vysoké pece potřebujeme zhruba 900 tisíc tun koksu ročně. Z toho naše dvě koksovny vyrobí 700 tisíc tun. Foukáním prachového uhlí nahradíme těch 200 tisíc tun, které jsme dřív museli kupovat.

E15: Nové linky na loupání a zušlechťování tyčové oceli už jedou?

Dnes nám už jede rovnací linka. Loupací linka a zušlechťovací linka jsou ve stadiu studených zkoušek.

Pro naše dvě vysoké pece potřebujeme zhruba 900 tisíc tun koksu ročně, koksovnu nebudeme utlumovat

E15: Co vám tato investice umožní?

Budeme dodávat materiál s lepšími vlastnostmi. Třeba jeho rozměry budou přesnější. Na loupací lince odstraníme vrchní vrstvu, která je oduhličená, může mít drobné trhliny, což pak působí problémy u výroby výkovků. Takže budeme mít materiál, který zajišťuje zákazníkovi kvalitnější výrobu s nižším množstvím vad. A je za to ochoten připlatit. U loupaných tyčí až 100 eur na tunu.

E15: Získáte díky tomu nový odbyt?

Určitě, protože někteří zákazníci nám říkali, že pokud nemáme loupaný materiál, odebírat od nás nebudou. Mají totiž tak kvalitní obráběcí stroje a výrobkové portfolio, že potřebují stoprocentní kvalitu u vstupních surovin.

E15: V čem spočívá nynější investice do modernizace kontidrátové trati?

Zvyšujeme užitné vlastnosti drátu. Zpřesňujeme rozměrovou toleranci, to znamená, že po celé délce má drát menší odchylku od stanoveného průměru. Můžeme válcovat drát za nižších teplot, což zlepšuje jeho tvářecí vlastnosti. Zákazníkovi tím šetříme náklady na energii, protože drát ze staré tratě se musel ještě žíhat, aby měl požadované vlastnosti.

E15: Není drát něco, co umí každý?

Umí ho udělat každý, kdo má válcovací trať na drát. Umí udělat drát do betonu, do pletiva, do nákupních košíků. Ale málokdo umí udělat drát pro pružiny, aby pružina vydržela miliony stlačení. Nebo na šrouby, aby šroub při dotažení nepraskl nebo naopak se neprotočil, jak to bývalo zvykem u šroubů z čínského materiálu. Málokdo umí udělat drát do ocelových lan, na nichž jezdí lanovky.

E15: Takže drát je high-tech produkt?

Hodně high-tech.

E15: Kolik dáváte na výzkum a vývoj?

Tolik, abychom pokryli naše výzkumné úkoly. Bráním se tomu, abychom stanovovali, že ročně dáme dvě či tři procenta z tržeb. Naši výzkumníci přijdou s náměty na základě marketingových studií, že potřebují určitý materiál a že to bude stát tolik a tolik milionů. A podle toho se pak rozhodujeme. Ročně do výzkumu dáváme jednotky procent tržeb.

E15: Děláte si ho sami, nebo spolupracujete s akademickými pracovišti?

Aplikační výzkum máme u nás. Pak máme dva výzkumné ústavy jako dceřiné společnosti. Spolupracujeme s Vysokou školou báňskou – Technickou univerzitou, Vysokým učením technickým a plzeňskou univerzitou. S polskými univerzitami jsme vyvinuli patent na vsázku speciálních nízkokalorických uhlí do koksovny na výrobu koksu.

E15: S Akademií věd nespolupracujete?

Dosud jsme nenašli společnou řeč. Nezabývají se věcmi, které bychom dokázali využít, což je škoda.

E15: Jak je pro vás dnes vážná rostoucí konkurence výrobců z Číny a dalších mimoevropských zemí?

Musíme ji brát vážně. Mají perfektní zařízení. Proti nim teď stojí velká vzdálenost do Evropy. Ale mají velký trh u sebe, kde se hodně věcí naučí. My můžeme stavět na lepší komunikaci a lepší logistické obslužnosti evropských zákazníků. Dovést sto tisíc tun betonářské oceli z Číny není složité. Mnohem obtížnější je ušít materiál přímo na určitý obráběcí stroj zákazníka.

E15: V čem je to těžké?

Každý stroj funguje trochu jinak. Máme přes tisíc značek oceli, abychom se co nejvíce přizpůsobili požadavkům zákazníků. Děláme je potom v jednotkách či desítkách tun. Pro velkokapacitní východní ocelárny to bude problém, protože oni umějí chrlit velká množství stejného materiálu.

E15: Je to trend, kterým půjde evropské strojírenství, že od oceláren bude požadovat menší objemy specializovanějších dodávek?

Jednoznačně. Ve velkých objemech se materiály už dodávat nebudou. Tlak bude na vylepšení užitných vlastností a na snižování energetické náročnosti výrob. Spousta výrobců si už dnes uvědomuje, že významné úspory spočívají v tom, že mu ocelárna dodá materiál přesně takový, aby v dalším zpracování měl co nejnižší energetické náklady.

E15: Takže drahá energie, na niž průmysl nadává, pro vás může být výhodou při prodeji lepší a dražší oceli?

Je to motivace k dalšímu vývoji. Že by to byla přímo výhoda, bych neřekl.

E15: Proč průmyslu dražší energie tak vadí, když ho mohou dotlačit k vývoji lepších, kvalitnějších a úspornějších výrobků?

Protože u běžných výrobců vítězí myšlenka, že tady koupí materiál za 100, tak proč my za něj chceme 130. Nákupčí ve firmě je odpovědný za to, aby nakoupil co nejlevněji. Už neodpovídá za to, jestli z toho materiálu firma vyrobí výrobky za 200, nebo 220. Firmy mají oddělený nákup a prodej a obě složky spolu málo komunikují a spolupracují, aby si objednávaly efektivnější vstupy.

E15: Takže se firmy jen zdráhají změnit postupy, na které byly roky zvyklé?

Možná. Největší problém je ale v tom, že v Česku jsou energie dražší než jinde v Evropě. Tady platím za obnovitelné zdroje 495 korun za megawatthodinu, zatímco v Německu po reformě firmy platí jedno euro. V Evropě není jiný stát, který má tak vysoké náklady pro firmy na obnovitelné zdroje jako Česko.

E15: Přišli jste kvůli tomuto znevýhodnění o nějaké zakázky?

Museli jsme snížit ziskovou marži, abychom uspěli.

E15: Jsou obnovitelné zdroje takovou zátěží, když se energie podílejí na vašich nákladech jen osmi procenty?

E15: Pro vás musí být drahé energie také motivem k hledání energetických úspor a tím ke zlepšování konkurenceschopnosti vašich výrobků.

Investujeme do úspor energií. Když jsme v evropském sdružení Eurofer udělali srovnání energetických náročností jednotlivých evropských hutních závodů, jsou na tom Třinecké železárny velmi dobře.

Nejdůležitější je efektivní řízení a vedení tavicích procesů. Aby se například tavba nepouštěla dál s teplotou o stupeň vyšší, než je třeba. Jeden stupeň při 180 tunách, které má jedna tavba, představuje hodně energie.

E15: Může se vás nějak dotknout případný předčasný konec OKD?

Třinecké železárny byly s OKD spjaty dlouhou dobu. Kupovaly od OKD energetické i koksovatelné uhlí. Teď máme zhruba polovinu dodávek z OKD a polovinu z polských dolů. Pokud by OKD skončilo, museli bychom najít dodavatele z Východu nebo ze zámoří. Už jsme dělali pokusné dodávky z Kolumbie a máme rozjednané dodávky i z Ukrajiny nebo z Ruska.

E15: Tyto testy jste dělali kvůli situaci v OKD?

To, že tady OKD nebude navěky, ví každý, kdo zná místní geologickou situaci. Vycházeli jsme i z toho, že dříve nebo později se těžba začne utlumovat. Otázka je, kdy se to stane.

E15: Cenově byste si kvůli dopravě uhlí z Ukrajiny nebo z Kolumbie pohoršili?

V tuto chvíli není zásadní rozdíl mezi cenou z OKD a ze zámoří. Lodní doprava nestojí skoro nic. Náklady na těžbu za mořem jsou ve srovnání s OKD nebo Polskem marginální.

E15: Nebylo by nákladově výhodnější přejít na toto dovážené uhlí už teď ?

Čistě nákladově možná ano. Cítíme ale určitou odpovědnost za to, co se tady děje. Chceme od OKD odebírat, dokud budou těžit.

Jan Czudek (55)
Do Třineckých železáren nastoupil v roce 1983 po studiích oboru telekomunikace na Vysokém učení technickém v Brně. Nejprve působil jako asistent v oblasti energetiky, dále pracoval jako projektant automatizace výroby, ředitel dceřiné společnosti Inženýring Třinec, ředitel pro rozvoj systému řízení a naposledy zastával téměř pět let funkci investičního ředitele Třineckých železáren. Generálním ředitelem je od roku 2012.
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!