Jan Keller: Levice žije stále mentalitou z dob, kdy jel výtah nahoru | E15.cz

Jan Keller: Levice žije stále mentalitou z dob, kdy jel výtah nahoru

Jan Keller: Levice žije stále mentalitou z dob, kdy jel výtah nahoru
Jan Keller
• 
ZDROJ: isifa

Dušan Spáčil

Jan Keller je jedním z mála levicových ideologů, o němž s rozpačitým uznáním hovoří i pravicové osobnosti. A to přesto, že prosazuje neoliberální noční můry, jako je třeba sociální stát se silnou sociální sítí, který se ve vybraných klíčových oblastech (třeba zdravotnictví, podpora v nezaměstnanosti či pojištění vkladů) stará o své občany z pozice dominantního hráče, bez významného vlivu soukromého sektoru.

V rozhovoru mluví nejen o aktuálních společenských aktivitách, jako je Holešovská výzva nebo hnutí Anonymous, ale zamýšlí se i nad budoucností kapitalismu. „Kapitalismus již delší dobu žije na dluh. Pokud v tom bude pokračovat, dostane se do situace tak často zmiňovaného Řecka. Pokud na dluh žít přestane, poklesne výrazně životní úroveň nižších příjmových vrstev, kterou dotuje sociální stát, ale také většiny středních vrstev, které si údajně žijí nad poměry.“

* E15: Teď je dějinotvornou silou levice, říká Václav Bělohradský. Co je však vlastně dnes levice a co je pravice? Není to zastaralé dělení?

Bylo to zastaralé dělení pouze v dobách, kdy byl silný sociální stát a kdy růst ekonomiky umožňoval absorbovat většinu společnosti do středních vrstev. Vývoj za posledních dvacet až třicet let toto dělení opět aktualizuje. Levice a pravice se liší v pohledu na potřebnost sociálního státu, v názorech na zdravou míru přerozdělování, v názorech na potřebnou míru regulace či naopak deregulace finančních operací a podobně. Levice se už nemůže opřít o dělnickou třídu. Vznikl proletariát služeb, který má minimální vyjednávací sílu a který se identifikuje se spotřebními vzorci středních vrstev. Vše je komplikováno tím, že levice dnes vyznává individualismus v nemenší míře než pravice. Je to dědictví emancipačních hnutí šedesátých let. Levice žije stále mentalitou z dob, kdy sociální otázka nebyla podstatná, protože výtah jel nahoru. Někdy před třiceti lety se výtah zastavil a pro mnohé začíná sjíždět dolů. Potenciální levice si s tím neví rady a mentálně stále žije v letech dostatku. Až se svých iluzí zbaví, bude to pro ni dost velký šok. Útěchou jí může být, že pravice také neví, co se dnes vlastně děje, a žije pro změnu v iluzi, že má věci pod kontrolou.

* E15: Argumentem proti levicové politice je v posledních měsících zejména hospodářský propad Řecka. Právem?

Pokud by byla pravicová politika seriózní, měli bychom už dávno podrobné informace, které kroky sociální politiky Řecka ve které době a za kterých vlád zemi beznadějně zadlužily. Viděl jste takové studie? Já ne, a to po nich usilovně pátrám. Když si vezmete nejdůkladnější německé příručky komparující vývoj sociálních politik v Evropě, zjistíte, že dva státy v nich chybí. Švýcarsko a Řecko. Nenajdete je ani v typologiích sociálních států. Pokud by Řekové směrovali tok peněz na sociální zajištění, určitě by si toho tvůrci těchto studií a učebnic všimli. Ty peníze tam musely ztrácet na něco jiného. Řecko je například druhým největším evropským nákupčím zbraní. Tímto směrem by se mělo pátrat. V sociálních výdajích je pod evropským průměrem, mělo by tedy krachovat až mezi posledními.

* E15: Je Evropská unie, jak mnozí říkají, už de facto mrtvá? Nebo se dá resuscitovat?

Dnes se hraje o to, zda EU bude pokračovat v dosavadním složení, nebo se stane dvou- případně trojrychlostní. Jádro Evropy kolem Německa a Francie se nerozpustí, i kdybychom hodně naléhali. Asi se už brzy ukáže, zda Evropa potřebuje Česko, anebo Česko závisí více na Evropě. Jde o velice napínavou otázku. Pokud se ukáže, že Evropa je na Česku vitálně závislá a bez české patronáže ji čeká chaos, budu mít vzrušující sérii přednášek pro francouzské studenty. Budou to hltat jedním dechem. Zvláště pokud jim přitom promítnu portréty našeho pana prezidenta a premiéra. Už se na to těším.

Kapitalismus v rejži

* E15: Jaké jsou reálné varianty vývoje krize kapitalismu?

Tak to je první těžká otázka. Jistě si uvědomujete, že odpověď na ni neznají ekonomové ani politici se všemi svými štáby poradců. Je hezké, že mi ji dáváte. Vývoj u nás není důležitý. Je závislý na tom, co bude probíhat v zemích, kterým sloužíme jen za laciného subdodavatele a vděčného odběratele někdy i méně kvalitních potravinových přebytků. Celý kapitalismus již delší dobu žije na dluh. Pokud v tom bude pokračovat, dostane se do situace často zmiňovaného Řecka. Pokud na dluh žít přestane, klesne výrazně životní úroveň nižších příjmových vrstev, kterou dotuje sociální stát, ale i většiny středních vrstev, které si údajně žijí nad poměry. Když většina společnosti zchudne, velká část výrobců a dodavatelů služeb zkrachuje, protože ne vše lze zachránit vývozem mimo euroamerický okruh. Když spotřebitelé zchudnou a výrobci zkrachují, vznikne situace, kterou jsme naposledy měli v Evropě před nástupem fašismu. Právě k tomu směřuje neoliberální politika. Jen nevím, zda záměrně, nebo z hlouposti a ideské ologické indoktrinovanosti, což vyjde nastejno.

* E15: Společnost v Evropě se radikalizuje, probouzí se rasismus a xenofobie. Jaké je riziko návratu nacismu či jiné formy totality?

Existující studie jasně prokazují, že k rozmachu rasismu a xenofobie dochází hlavně tehdy, když příjmy z práce nízkopříjmových kategorií se přiblíží úrovni sociálních dávek těch, kdo nepracují. Můžete tomu čelit tím, že snížíte dávky sociální podpory. Pak při nedostatku práce (v Evropě je dnes 25 milionů nezaměstnaných) vzroste kriminalita. Její zvládání může stát více, než kolik se ušetří na snížení dávek. Anebo zvýšíte příjmy těch, kdo vydělávají nejméně. To se ale nestane, protože firmám by klesla konkurenceschopnost. Takže kapitalismus je v pěkné rejži. Zvláštní radost z toho nemám.

* E15: Souvisí tyto nálady s rozvojem internetu?

Rozvoj internetu může napomáhat organizovanosti jakýchkoli skupin, tedy i těch takzvaně protisystémových. Není to ale příčina růstu napětí. Zrušením internetu by se společnost nestala o nic stabilnější. Hitler také neměl Facebook.

* E15: Hodně lidí teď říká, stejně bude válka. Řekl bych, že to souvisí s tím, že jsme se jí trochu přestali bát. A někteří připouštějí i pocit, že ekonomické problémy by větší válečný konflikt vyřešil. Směřuje situace opravdu tímto směrem?

Z historie víme, že pokud je otřeseno postavení středních vrstev, dávají svým zájmům přednost před zachováním demokracie. Podobně víme, že pokud se do problémů dostává mocenská a majetková elita, válka pro ni může být tím nejelegantnějším řešením. Nebylo by to poprvé. Ale dost možná by to bylo naposledy.

* E15: Mnoho lidí vzhlíží k ekonomickému modelu, který se používá v Číně. Co z něho se dá využít v Evropě? Je to ještě socialismus, nebo jen kapitalismus s rudými vlajkami?

Je to hodně divoká směs s prvky reálného socialismu, kapitalismu a hlavně na venkově i stopami feudalismu. Nedávno zesnulý ekonom Miloš Pick konstatuje, že úspěch čínse výroby a exportu není dán vyšším podílem znalostní ekonomiky, ten je směšně nízký. Jedním zdrojem expanze čínského vývozu je laciná, protože nepojištěná, pracovní síla, druhým pronikavá devalvace vlastní měny, která vede k tomu, že Čína dává, tuším, třetinu svého exportu prakticky zdarma. Tomu se těžko konkuruje. Dodal bych ještě, že další pronikavá konkurenční výhoda Číny spočívá v tom, že plení přírodu a ignoruje ochranu životního prostředí. I když se jí snažíme v tom všem konkurovat, na Číňany nemáme. Museli bychom odbourat mnohé z toho, co tu vzniklo na ochranu lidské důstojnosti za posledních zhruba 200 let. Pak bychom ji možná dohnali a snad i předehnali. Ale v čem vlastně?

* E15: Co stále aktuálního zbylo z marxistického výkladu světa?

Prakticky jen jediná věc. Marx píše ve dvou knížkách pojednávajících o Francii, jak velký finanční kapitál nejprve s pomocí středních vrstev rozdrtil dělníky a pak zašlápl i toho drobného kramáře, který mu v boji proti dělníkům tak dojemně pomáhal. Myslím si, že to, co tehdy proběhlo ve Francii, nyní probíhá celoplanetárně. Velkému kapitálu jsou dnes střední vrstvy dobré jen k tomu, aby z nich vytáhl, co vydělají navíc proti vrstvám nižším, do svých soukromých fondů, tedy na pojištění mimopracovní existence (stáří, nemoci, vzdělání potomků). Je zábavné sledovat, jak to středním vrstvám pořád nedochází.

* E15: Podobně mrtvé se podle převládajícího přesvědčení zdá hnutí za ekologii. Lze mu za současné ekonomické krize dát novou energii a nový étos?

Hnutí za ekologii je naprosto zmatené. Vzniklo v rámci takzvaných nových sociálních hnutí v sedmdesátých letech. Proto se podobně jako ona skládá z vyhraněných individualistů, kterým zpravidla nejde ani tak o řešení ekologických problémů jako spíše o to rozvíjet své nitro v prostředí podobně smýšlejících. Bylo by to na dlouhé povídání. Zrovna o té podivné směsi nadšení a bezradnosti píšu knížku Posvícení bezdomovců. Nebude to jen o ekolozích, ale třeba i o novinářích.

Jan KellerJan KellerAutor: isifa

Vůdce, kam se podíváš

* E15: Co je v současné době největší chybou české sociální demokracie?

Skutečnost, že není schopna energicky postihnout snahu některých funkcionářů udělat si z politiky jen filiálku svých jiných aktivit. Nečitelnost řady frakcí uvnitř strany. A také snaha mnohých soustředit se jen na zmírňování nejkrutějších dopadů neoliberálních reforem a neuvažovat o skutečných alternativách k rozkládajícímu se systému. Je ale pravda, že v této oblasti je každá rada drahá a jasno v tom nemají ani Němci či Francouzi.

* E15: Vyjádřil jste se proti sociálnědemokratické doktríně nespolupracovat s komunisty. Znamená to, že považujete KSČM za reformovatelnou?

Opravím vás. Proti Bohumínskému usnesení nevystupuji, jen připomínám, že ČSSD by měla právo ošklivit si komunisty, pokud by ve volbách dostala alespoň tolik hlasů jako Fico. Pokud dostane nějakých 30 procent, měla by vysvětlit nespokojeným a sociálně ohroženým lidem, proč pro ně zase nic neudělá.

* E15: Letos si připomínáme kulaté výročí dělení Československa. Jak na ně ve světle následujícího vývoje obou republik vzpomínáte? Bylo nevyhnutelné?

Obávám se, že bylo. Češi se dívali na Slováky jako na někoho, na koho doplácejí. A Slovákům se vůbec nedivím, že se jim nelíbilo jezdit řešit problémy své země do Prahy. Myslím si, že po rozpadu republiky máme větší šanci ocenit, co nás skutečně spojuje. Já jsem první ocenění za knihu Tři sociální světy dostal v Bratislavě, pracoval jsem v týmu analytiků pro premiéra Fica a nedávno jsem měl přednášku v Bratislavě na konferenci iniciované a zaštítěné prezidentem Slovenské republiky. Vážím si toho mnohem více, než kdybych jezdil na Slovensko v rámci jedné země.

* E15: Ve svém článku Proč tu není český Fico? jste se přímé odpovědi vyhnul. Proč tu tedy není levicová osobnost Ficovy popularity?

Ten článek byl míněn jinak. Mně nevadí, že zde není žádný rozený vůdce. Vadí mi, že je zde mnoho těch, kteří si o sobě myslí, že rozenými vůdci jsou, a jen kvůli této své iluzi potřebují každý mít svou stranu, třeba by její vliv byl na úrovni svazu zahrádkářů. Zároveň v článku zdůrazňuji, že svaz zahrádkářů je pro naši zemi mnohem potřebnější a užitečnější než všichni tito zneuznají vůdci se svými spolky přátel dohromady. Zahrádkářů a drobných pěstitelů si totiž hodně vážím. Až se dnešní vlna globalizace zahltí svými virtuálními spekulacemi, pak teprve oceníme soběstačnost.

Francouzské okouzlení

* E15: Co soudíte o Holešovské výzvě? Je to cesta k nastolení lepších pořádků, nebo pátá kolona, která rozdělí opozici a zvýší šance ODS a TOP 09?

Holešovská výzva je stará zhruba pět měsíců a je vnitřně neusazená a velice heterogenní. Vše bude záviset na tom, jaký vztah k sobě najdou dnes už desítky iniciativ, kterým se nelíbí stát prolezlý korupcí a větší anebo menší zprofanovanost prakticky všech politických stran. Holešovská výzva si nemůže činit nárok na zastřešení celého toho, jak říká filozof Václav Bělohradský, „tekutého hněvu“. Pokud by ale zůstala ignorována ostatními aktivitami, nebylo by to dobré. Vymyslet nějakou formu kooperace u lidí, kteří jsou často předráždění, kteří se angažují zadarmo a ve svém volném čase bez toho, že by je za to čekala nějaká kořist, funkce či koryto, to je opravdu obtížné. Představte si jen, co by zbylo za pár dnů třeba z ODS, pokud by byla ve stejné situaci.

* E15: Litujete svého někdejšího členství v KSČ? Přineslo vám něco?

Nelituji, ale ani na ně nevzpomínám s nějakou nostalgií. Byly to stovky proschůzovaných hodin s lidmi, z nichž v prostředí univerzitním většina hned v roce 1990 zjistila, že jsou a vždy byli pravicovými antikomunisty. Jdou zase s proudem, takže se nemusejí bát, že by se jich někdo ptal, zda litují svého členství v KSČ. Jsem moc rád, že už se zakuklenými pravičáky schůzovat nemusím. Samozřejmě že mi to něco přineslo. Hluboký vhled do hloubi lidských charakterů.

* E15: Ve vašem životopise se uvádí, že jste se v roce 1981 stal poté, co jste dělal aspiranturu, závozníkem v pivovaru Nošovice. Proč?

Aspiranturu jsem nedokončil. Odešel jsem z ústavu Akademie věd v Praze v Jilské ulici po třech měsících vozit pivo do Nošovic. Nějakou dobu jsem dělal pomocného dělníka v textilce, pak jsem téměř mateřsky vypiplával v Havířově budoucí učitelky mateřských škol. V Praze se to počátkem osmdesátých let nedalo vydržet. Byla tam hodně dusná, tvrdě kádrovácká atmosféra. Jak jsem mohl tehdy vědět, že také tam působili vlastně samí antikomunisté? Tehdy to na nich opravdu nešlo nijak poznat.

* E15: Změnila váš pohled na svět studia ve Francii? V čem především?

Myslím, že jsem jediný Čech, kterému se poštěstilo dokonce třikrát čerpat stipendium francouzské vlády. Studoval jsem v Bordeaux, v Aix-en-Provence a na Sorbonně. Už od mládí jsem byl zaměřen na francouzskou kulturu, kvůli mušketýrům jsem od deseti let chodil do šermu. Od prvního pobytu se můj život skládá z příprav na cesty do Francie, ze samotných cest a ze vzpomínek na tyto cesty. Pokud se mi některý rok nepodaří vyrazit do Francie alespoň čtyřikrát, považuji ten rok za ztracený. Čtu hlavně francouzské knížky a sleduji zásadně francouzskou televizi. Takže myslím, že trochu mne ten pobyt musel ovlivnit.

* E15: Co soudíte o hnutí Anonymous? Má šanci skutečně změnit poměry ve světě?

Potenciál má velký, ale hodně záleží na tom, jaké si vytkne cíle. Myslím, že do značné míry žije jinými problémy, než jaké teď budou stále výrazněji štěpit společnost a existenčně ohrožovat nižší i velkou část středních vrstev. Pokud by se podařilo propojit kulturní kritiku s kritikou sociální, vznikla by síla, se kterou by si neoliberalismus tak snadno neporadil. Já sám bych se toho dožít možná ani nechtěl. Děsí mne pomyšlení, že členové mých bývalých stranických skupin by zase překabátili a trpce by mi vyčítali, že jsem málo kritický a málo levicový.

Jan Keller (61)

Narodil se ve Frýdku-Místku, vystudoval historii a sociologii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Od roku 1983 byl odborným asistentem na katedře sociologie filozofické fakulty v Brně. Od roku 2000 působí jako profesor sociologie na Fakultě sociálních studií Ostravské univerzity. V sedmdesátých a osmdesátých letech byl členem KSČ. Zúčastnil se mezinárodního výzkumu transformace postkomunistických zemí. Je autorem asi dvaceti odborných a popularizačních knih. Zabývá se v nich zejména problematikou racionality moderní společnosti. Vadí mi, že je zde mnoho těch, kteří si o sobě myslí, že jsou rozenými vůdci, a jen kvůli této své iluzi potřebují každý mít svou stranu, třeba by její vliv byl na úrovni svazu zahrádkářů

Autor: Dušan Spáčil
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!