Jan Troníček: První generace bohatých se k penězům chovají jinak | E15.cz

Jan Troníček: První generace bohatých se k penězům chovají jinak

Jan Troníček: První generace bohatých se k penězům chovají jinak
Jan Troníček
• 
ZDROJ: E15 Anna Vacková

Tereza Zavadilová

Jan Troníček od loňska řídí privátní bankovnictví pro skupinu UniCredit ve dvanácti zemích střední a východní Evropy – od Česka po Kazachstán. Země západní Evropy jsou řízeny jinak, samostatně. „Německo, Itálie či Rakousko jsou vyspělé trhy, kde jsou desítky let tradiční vazby, tradiční podíly na trhu. Peníze se předávají z generace na generaci. Ve střední a východní Evropě je naprostá většina aktiv v držení první generace, která tato aktiva získala, to je ojedinělý fenomén,“ popisuje Troníček.

E15: Vy nyní řídíte privátní bankovnictví UniCredit Bank v několika zemích. Jak jste se k tomu dostal?

Působil jsem v privátním bankovnictví v České republice devět let. Organizační uspořádání UniCredit je takzvaně maticové, takže jsem měl dva šéfy – jednoho v Česku, odpovědného za firemní a privátní bankovnictví, pana Grunda, a jednoho ve Vídni, pana Vavtiho, který vedl privátní bankovnictví ve střední a východní Evropě. Zemský šéf velice často řídí operativní věci, šéf přes střední a východní Evropu má na starosti záležitosti kolem servisního modelu, vývoje a metodiky. Loni v květnu byl Stefan Vavti jmenován šéfem UniCredit Bank ve Slovinsku, následně skupina hledala nástupce a zvolila mě. Volba asi vyšla z toho, že se privátnímu bankovnictví dlouhodobě věnuji.

E15: Procházel jste nějakým konkurzem?

Proběhlo interní výběrové řízení. Naše skupina systematicky pracuje na nástupnictví, snaží se na každou pozici vytvořit zástupce, který může obsadit pozici poté, co předchůdce odejde na jiné místo. Asi jsem byl v širším výběru, proběhly pohovory, pak se šéf UniCredit pro střední a východní Evropu Gianni Franco Papa rozhodl pro mne, což mě těší.

E15: V nové pozici sídlíte ve Vídni. Máte na starosti i rakouské privátní bankovnictví?

Ne. Organizační uspořádání v privátním bankovnictví je takové, že Itálie, Německo, Rakousko a Polsko jsou řízeny přímo z Milána, střední a východní Evropa je víceméně řízena mnou z Vídně. Polsko sem nespadá, protože je příliš velké a významné, proto má přímé řízení. A Rakousko není střední a východní Evropa, byť geograficky ano. Jsem ale v poměrně intenzivním kontaktu s kolegy z privátního bankovnictví v Rakousku, jsme tam největším hráčem na trhu se zhruba dvacetiprocentním podílem. Je to poměrně pestré, protože tam služby nabízíme pomocí Bank Austria Privatebanking a Schoellerbank. To jsou dva na sobě nezávislé subjekty, které si v jistém smyslu mohou i konkurovat.

E15: Privátní bankovnictví v zemích, na které dohlížíte, je pod hlavičkou UniCredit?

Ano. Jednotky, které řídím, jsou součástí našich bank. Například v Česku je to úsek, který je součástí UniCredit Bank ČR. Mám takto na starosti dvanáct zemí střední a východní Evropy počínaje Českou republikou, která je nejvíce na západ. Nejvíce na východ je Kazachstán. Je to velmi rozsáhlé území, které se liší nejen jazyky či měnou, ale i kulturně. Proto je zde také maticové řízení, každá banka má svého šéfa, člena představenstva, který je v kontaktu se mnou.

Snažíme se sdílet know-how. Je to výhoda mezinárodní skupiny, když například kolegové v Bulharsku chtějí nějaký produkt, my zjistíme, zda podobný nemáme v Itálii, Německu či jiné zemi, jaké s ním jsou zkušenosti a možnosti lokální aplikace. Přenos informací je rychlý.

E15: Která ze zemí, jež řídíte, je z hlediska aktiv největší?

Turecko. A to i v případě, že započítáme alikvotní část, která připadá na vlastnictví skupiny UniCredit v naší bance. V Turecku není UniCredit většinovým vlastníkem tamní privátní banky Yapi Kredi, má tam jen 41,5 procenta. Stejný podíl má místní podnikatelská skupina, zbytek je na burze. Další velké země jsou Česko, Chorvatsko, Rusko, to jsou největší trhy.

E15: Česko je tedy dvojka?

Společně s Chorvatskem se dělí o druhou a třetí příčku.

E15: Produkty pro privátní banky ve střední a východní Evropě se vytvářejí ve Vídni?

Většinou se vytvářejí v daných zemích, protože musejí respektovat místní legislativu a požadavky místních klientů. Tým ve Vídni se snaží o zprostředkovávání know-how, přenos zkušeností a informací, aby se maximálně vytěžilo to, co už víme. Finální produkt ale vzniká v dané zemi.

E15: Kdybyste hodnotil jednotlivé trhy podle rizika a konzervativnosti, kde jsou nejdravější a kde nejopatrnější klienti?

Region střední a východní Evropy je v tomto ohledu podobný, většina klientů je spíše konzervativně zaměřena. Výjimkou je Turecko, tam vidíme vyšší ochotu zákazníků investovat do rizikovějších aktiv. Zbytek trhů je podobný.

E15: Dá se říci, jaká je výnosnost portfolií?

Moc ne, už jen proto, že značná část toho, co mají klienti uloženo, je v depozitech nebo na spořicích účtech. Až osmdesát procent. To je výrazně více než v západní Evropě. Navíc v jednotlivých zemích jsou hodně odlišné úrokové sazby. Tím se pak liší zhodnocení majetku.

E15: Máte ve všech zemích jednotnou požadovanou výši majetku pro vstup do privátního bankovnictví, nebo se liší?

Ano i ne. V absolutní výši se liší, je to od nějakých 95 tisíc eur, což je hranice na Ukrajině, až po 400 tisíc eur, což je v několika zemích včetně Česka. Idea na stanovení hranice je ale jednotná, vychází ze servisního modelu UniCredit. Ten říká, že hranice je půl milionu eur. Nicméně je používán přepočet podle indexu parity kupní síly. Je něco jiného mít půl milionu eur v Itálii a v Rumunsku, přepočet reflektuje místní podmínky.

E15: Jsou na jednotlivých trzích odlišné preference zákazníků, kam investovat?

Lokální odlišnosti jsou patrné. V Česku či Maďarsku se více investuje do cenných papírů, certifikátů či fondů. Na druhé straně v Kazachstánu je většina úspor v depozitech, kapitálový trh pro ně není tak atraktivní. Dalším důvodem je, že tam jsou zajímavé úrokové sazby na depozitech, takže klienty nic nevede k tomu podstupovat riziko na kapitálovém trhu.

E15: A zlato? Panuje představa, že čím dále na východ, tím je zlato vyhledávanější…

Neřekl bych, že by na východě lidé kupovali proporcionálně více zlata než ve střední Evropě. Zlato má stejnou popularitu napříč regionem, nejvíce jako určitá pojistka, třeba proti inflaci, nebo jako diverzifikace. Je to stejné i v Rakousku.

E15: Který trh je nyní nejrychleji rostoucí, kde nejvíce přibývá klientů?

Rusko. Co se týče počtu klientů, je zde největší dynamika. Je to velká země, trh se stále rozvíjí. Řada klientů, kteří mají majetek, teprve začíná využívat služeb privátního bankovnictví. Celý region ale dynamicky roste, loni UniCredit ve všech zemích meziročně narostl kromě Turecka, kde jsme stagnovali. V některých zemích jde o nárůsty v řádu desítek procent.

E15: Předpokládám, že vaše trhy jsou v rámci UniCredit nejrychleji rostoucí, v porovnání třeba s Německem …

Ano. Nejsou to však moc srovnatelné regiony. Německo, Itálie či Rakouskou jsou vyspělé trhy, kde jsou desítky let tradiční vazby, tradiční podíly na trhu. Víceméně i nemalá část aktiv v privátních bankách jsou takzvané staré peníze předávané z generace na generaci.

Ve střední a východní Evropě je naprostá většina aktiv v držení první generace, která tato aktiva získala. To je ojedinělý fenomén. Má to i konkrétní dopady. První generace se obvykle chová jinak než lidé, kteří majetek převzali, mohou mít větší zkušenost s investováním a obvykle jsou více ochotni delegovat řízení peněz na třetí osobu. Naproti tomu lidé z první generace sami aktivněji vyhledávají příležitosti, o peníze se starají osobně.

Teď nás čeká fenomén přechodu majetku na další generaci. Je to ale téma napříč Evropou, i na vyspělých trzích nemá polovina rodinných firem žádný nebo jen mlhavý plán přechodu vlastnictví na další generaci.

Jan Troníček (40)

Od druhé poloviny loňského roku je ředitelem privátního bankovnictví skupiny UniCredit pro region střední a východní Evropy. Předtím několik let řídil privátní bankovnictví UniCredit Bank v České republice. Od roku 2004 je členem představenstva Asociace pro kapitálový trh, která sdružuje banky a investiční společnosti nabízející zahraniční fondy. Svoji profesní kariéru ve finančním sektoru zahájil v Baader Securities, nejprve jako makléř a později vykonával funkci místopředsedy představenstva. Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze obor finance a obchodní podnikání. Je členem profesních sdružení CFA Institute a Czech CFA Society. Mezi jeho koníčky patří tenis a fotbal. Je ženatý a má dva syny.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!