Jaroslav Pantůček: Kdyby se spojily Čepro a Mero, mohly by dělat zajímavé dealy | E15.cz

Jaroslav Pantůček: Kdyby se spojily Čepro a Mero, mohly by dělat zajímavé dealy

Jaroslav Pantůček: Kdyby se spojily Čepro a Mero, mohly by dělat zajímavé dealy
Jaroslav Pantůček
• 
ZDROJ: E15 Anna Vacková

Jan Žižka

Přichází vhodná doba na nákupy podílů v rafineriích, ale je nutné mít všechno detailně spočítáno, říká Jaroslav Pantůček, generální ředitel státní společnosti Mero – provozovatele tuzemských ropovodů Družba a IKL. Kdybychom spojili finanční sílu Čepra a Mera, možná bychom byli schopni udělat zajímavé dealy, které by státu přinesly jak větší ekonomický efekt, tak posílení energetické bezpečnosti, dodává Pantůček během rozhovoru v Centrálním tankovišti ropy v Nelahozevsi.

*E15: Odborníci se už dlouho přou, kdy nastane vrchol těžby ropy. Jaký je váš odhad?

Myslím, že už se k vrcholu blížíme. Denní spotřeba ropy je podle Mezinárodní energetické agentury 89 milionů barelů denně. A odhady maxima toho, co jsme vůbec schopni vytěžit na celé zeměkouli po zavedení nových technologií, jsou asi 95 milionů barelů. Spotřeba ropy v Číně přitom výrazně poroste. Lidé si ten vrchol často představují tak, že přijedou k benzince a tam bude cedule – benzin už není. Tak to není, nedostatek se bude projevovat v prudké fluktuaci cen. Jedna bouře Katrina v Mexickém zálivu způsobí výpadek těžby, který silně zahýbe s cenami. Ty symptomy už vidíme dnes, trhy reagují velmi nervózně.

Cena ropy už nikdy nebude klesat

*E15: Mluvíte o fluktuaci cen. Očekáváte také její dlouhodobý růst?

Záleží na úhlu pohledu. Analytici se většinou dívají na horizont půl roku. Ale když se podíváme na střednědobý horizont, jsem přesvědčen, že ceny už nikdy nebudou mít klesající trend. Ložiska ze sedmdesátých let docházejí a nízká cena ropy v následujících desetiletích nemotivovala k rozvoji dalších nalezišť. Dnes už nám nezbývá nic jiného než využívat hůře dostupná naleziště. Ale vzhledem k tomu, že celkový počet nalezišť neroste, ceny půjdou nahoru.

*E15: Ropa bude nahrazována různými alternativami. Nebude se celková závislost na ropě snižovat?

V oblasti přepravy je ropa pořád dominantní a asi ještě nějakou dobu bude. A to přesto, že pohonné hmoty jsou v Evropě zatěžovány daněmi, které dosahují kolem padesáti procent z jejich ceny. A jakou máme alternativu? Elektromobily, plyn, vodík? Zajímalo by mě, jestli stát do budoucna vytvoří rovné podmínky pro podnikání a nastaví daně i u alternativních pohonů stejně, jako je máme nastaveny my v ropném byznysu. Pokud ne, vytvoří nerovné podmínky.

*E15: O tom, že se dnes podporují obnovitelné zdroje a biopaliva, ale není pochyb…

Přesně tak, biopaliva jsou dotována. Kdyby se odbouraly daně na pohonné hmoty a jejich cena by byla poloviční, naše konkurenční schopnost by se ocitla úplně někde jinde.

*E15: Zastánci podpory obnovitelných zdrojů vycházejí ze strategických úvah, že to jsou zdroje budoucnosti, zatímco ropa jednou dojde. Nemá to logiku?

*E15: Jaký dopad bude mít tohle všechno na Mero? Jak se projeví ta prudká fluktuace cen?

Fluktuace cen ropy pro nás nejsou až tak zásadní, protože významnou složkou ceny paliv je právě spotřební daň a daň z přidané hodnoty. Pak jsou tu i kurzové vlivy, zvláště ve chvíli, kdy koruna posiluje vůči dolaru. Spíše nás ovlivňuje to, jaký je poměr mezi cenami pohonných hmot v tuzemsku a v zahraničí. Pro tranzitní zemi, jako je Česká republika, je toto srovnání velmi významné. Důležité je i to, jestli kamiony při tranzitu tankují v Česku, nebo natankují před českými hranicemi a pak zase, až Česko projedou. Tady vidíme pokles spotřeby pohonných hmot, což je také určité riziko pro nás. Zároveň se totiž snižuje objem přepravy ropy.

Přístav Terst je jistota

*E15: Hrozí ještě výpadky v dodávkách ropovodem Družba jako v minulých letech?

Jedná se o ropovod, který je dlouhý přes čtyři tisíce kilometrů a vede přes řadu zemí. Není možné vyloučit ani geopolitické spory, ani nějakou technickou závadu, jež může nastat i u dobře udržovaného potrubí. Mohou tu být problémy třeba i s výtěžností ropných ložisek, která jsou právě z těch padesátých šedesátých let a už jsou za zenitem své produkční schopnosti. Na druhé straně máme alternativní cestu z přístavu v Terstu přes ropovody TAL a IKL, jejichž kapacita je vyšší než spotřeba ropy v České republice.

*E15: Je vůbec ještě ropovod Družba v dostatečně dobrém stavu?

Ropovod Družba byl jednou z nejefektivnějších investic, které se v rámci bývalé RVHP udělaly. Od první poloviny šedesátých let přepravil stamiliony tun ropy, několikrát se kompletně zaplatil. Návratnost tohoto ropovodu byla rychlá, je prakticky odepsán, ale na druhou stranu je pořád spolehlivý. Navázali jsme velmi úzkou spolupráci se všemi tranzitními zeměmi, abychom znali jejich strategické záměry a věděli, jestli hodlají Družbu dál rozvíjet. A třeba v Bělorusku jsme byli velmi pozitivně překvapeni vysokým standardem ropovodu.

*E15: Jak hodnotíte plán na zvýšení rezerv ropy a ropných produktů, se kterým přišla správa hmotných rezerv? Je to nutné?

Mohu uvést příklad července 2008, kdy byly dodávky ruské ropy do Česka významně omezeny, v některé dny dokonce úplně zastaveny. Z centrálního tankoviště, kde se teď nacházíme, byla operativně poskytována ropa do tuzemských rafinerií. Následující měsíc byly vyčerpané zásoby ze státních hmotných rezerv opět doplněny do původního stavu dodávkami ropovody TAL a IKL. Ukázalo se, že k přesměrování dodávek z ropovodu Družba na západní ropovody, a tedy také přesměrování dodávek ropy do přístavu Terst a zajištění tankerů, které ropu přepravují přes Bospor a Dardanely, je zapotřebí přibližně 60 dní. A zásoby minimálně na 60 dní jsou také potřebné k tomu, aby byl zachován bezproblémový chod tuzemských rafinerií.

*E15: Chystaný plán spočívá v tom, že se zásoby zvýší na sto dvacet dní. Polovina těch zásob by tedy měla být v samotné ropě?

Když jsme připomínkovali koncepci surovinové a energetické bezpečnosti, uvedli jsme, že je nezbytné mít šedesát dní v ropě, abychom si byli jisti, že bude možné udržet rafinerie v chodu. Dneska je poměr zásob ropy a ropných produktů přibližně padesát na padesát a jsme přesvědčeni, že minimálně polovina zásob by v ropě být měla. Zaznívají názory, že v případě krize je nutné mít okamžitě produkty, na které se dá jezdit. Ale ropa, to není jenom benzin a nafta, to jsou také poloprodukty pro petrochemii a plastikářský průmysl, na němž zase stojí celý automobilový průmysl v České republice. Také to je farmacie a podobně.

Jaroslav PantůčekJaroslav PantůčekAutor: E15 Anna Vacková

*E15: Setkávám se s názorem, že je zbytečné teď pospíchat se zvyšováním zásob ropy, protože ropu budou postupně nahrazovat biopaliva nebo plyn. A k těm sto dvaceti dnům v ropě se tedy tak jako tak přiblížíme.

To je relevantní argument, ale na straně alternativních paliv zatím není jednoznačný vítěz. Není ještě jasné, zda to budou elektromobily, zemní plyn, zkapalněný plyn LPG nebo třeba vodík. Na vybudování široké sítě čerpacích stanic je přitom nutné vynaložit obrovské investice a je třeba mít jistotu, že se vyplatí. A nestačí, když se tato síť vybuduje třeba jenom v jedné zemi. K alternativám jsem proto trochu skeptický.

*E15: Návrh Správy státních hmotných rezerv počítá s tím, že třicet dní zásob navíc budou hradit firmy. Těm se to nelíbí. Jaký by rozšíření rezerv mělo dopad na Mero?

Nás se to dotýká spíše zprostředkovaně. Jsme připraveni vybudovat dodatečné kapacity na uskladnění ropy.

*E15: Ty současné kapacity tedy nestačí?

Pokud se zvýší povinné rezervy v ropě, určitě by nynější kapacity nestačily. Kdyby se celý nárůst rezerv realizoval v pohonných hmotách, není to otázka na nás. A pokud jde o příspěvek firem na dodatečné rezervy, nás by se netýkal. Týkal by se importérů produktů, nikoli přepravce ropy. Na druhé straně si myslím, že některá zveřejňovaná čísla o finančních dopadech na firmy jsou možná i několikanásobně nadsazena.

Tvrdá jednání s rafineriemi

*E15: Česká rafinérská vám na konci roku 2009 vypověděla smlouvu o přepravě ropy, teď běží tříletá výpovědní lhůta. Už se rýsuje nějaké řešení tohoto obchodního sporu?

Skutečně se jedná o obchodní zájmy obou společností. Obě strany také vědí, že jedna bez druhé nemůže být. Dříve nebo později se musíme dohodnout. Jednání jsou samozřejmě tvrdá, protože sedmdesát procent příjmů naší společnosti je tvořeno tranzitními poplatky za přepravu ropy. Kdyby měla jít cena dolů, klesla by i hodnota naší společnosti, a tedy také aktiva státu jako vlastníka Mera. Cena, za kterou nabízíme naše služby, je od roku 1996 téměř neměnná, není valorizována ani o inflaci. Nemůžeme ceny dál snižovat. Naše náklady se zvýšily poté, co byl vybudován ropovod IKL, ale to také byl požadavek zahraničních investorů do tuzemských rafinerií. Nechtěli být závislí na jednom dodavateli. Chceme přesvědčit naše zákazníky, že by tuto pojistku měli zaplatit.

*E15: Měl by teď stát prostřednictvím Mera nebo dalších firem usilovat o akvizice v ropném odvětví?

To je strategická otázka. Když si vezmete elektroenergetiku, stát si chce zachovat majoritu ve společnosti ČEZ i distribučních společnostech. Ropa a pohonné hmoty jsou stejně významné jako elektrická energie. Stát vlastní vstupní potrubí, které přepravuje ropu do rafinerií. Rafinerie jsou v rukou zahraničních majitelů, ale stát zase ovládá produktovody, jež přepravují produkci rafinerií. O nákupu ropy se ale rozhoduje mimo Českou republiku. Když ministr průmyslu Martin Říman v roce 2008 svolal operativní štáb, zjistili jsme, že neznáme objemy ani termíny dodávek ropy, neznáme cenu a nemáme informace o možném penále. A teď je otázka, jestli by stát neměl posílit vliv v rafineriích. Před časem jsme jednali se Shellem (jedním z akcionářů – pozn. red.) o vstupu do České rafinérské, dnes je tu plán propojení Čepra s rafineriemi.

*E15: Přes koho by stát měl své záměry realizovat? Dříve se uvažovalo o Meru, teď se mluví o Čepru…

To je na rozhodnutí státu. Otázka vytvoření silného hráče pod státním vlivem je ale legitimní. Jako určitý problém a krok stranou bychom ale viděli, kdyby Čepro neusilovalo o integraci s tuzemskými rafineriemi, ale se Slovnaftem. Slovnaft, který je součástí maďarské skupiny MOL, by mohl být nadšen, protože z jeho strany by to byl brilantní tah, jak dobýt český trh přes jednoho z největších tuzemských hráčů. Z pohledu českého státu to ale vypadá jinak. Stát vybudoval ropovod IKL, aby diverzifikoval dodávky. Slovnaft je ale rafinerií závislou na Družbě.

*E15: Vycházíte z toho, že spojením Čepra a Slovnaftu by vznikl dominantní hráč, silnější než Unipetrol. Není ale výhoda právě v tom, že bychom využívali víc rafinerií?

My ji skutečně nevidíme. Jsou tu i další hlediska. Představte si, že nastane ropná krize. Slovnaft samozřejmě bude ze své rafinerie primárně zásobovat maďarský a slovenský trh. Nevidím způsob, jak byste s několika procenty majetkového podílu ve Slovnaftu ovlivňoval, že dostanete pohonné hmoty přednostně do Česka. Kromě toho se za normální situace zvýší import produktů do Česka, což povede ke snížení výroby pohonných hmot v tuzemských rafineriích. A také se sníží přeprava ropy naší společností Mero, tedy sesterskou společností Čepra. Kdyby to vše mělo vést k uzavření rafinerie nejenom třeba v Pardubicích, ale i v Kralupech, pak už nemá smysl provozovat ropovod IKL, smysl ztrácí i naše snaha majetkově vstoupit do ropovodu TAL.

*E15: Možnost, že stát nakoupí podíly v rafineriích, je tedy reálná?

Možná je na nákupy vhodná doba. Rafinerské marže jsou nízké, ve střední Evropě je přetlak rafinerií a mluví se o odchodu některých investorů z tohoto odvětví. Ceny by měly jít dolů. Ale je nutné mít všechno detailně spočítáno – co jste schopni přes vaše distribuční kanály prodat, jaké máte velkoobchodní a maloobchodní kanály na prodej pohonných hmot, ale také poloproduktů, které dnes zpracovává petrochemie v Litvínově, topných olejů a podobně. Snahu jednat s PKN Orlen vidím jako jednoznačně správnou, protože PKN Orlen drží klíče od petrochemie. A vy musíte mít dlouhodobé kontrakty. Kdybychom spojili finanční sílu Čepra a Mera, možná bychom byli schopni udělat zajímavé dealy, které by státu přinesly jak větší ekonomický efekt, tak posílení energetické bezpečnosti.

Jaroslav Pantůček (51)

V Meru působí od roku 1997, kdy se stal finančním ředitelem. Od roku 2005 je generálním ředitelem. Vystudoval Vysokou školu ekonomickou a začínal ve Státní bance československé. Působil na vysokých manažerských postech ve firmách Wrigley, Západočeská energetika a v klatovské pobočce České spořitelny. Je ženatý a má tři děti.

Autor: Jan Žižka
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!