Josef Kotrba: O malé kšefty se perou i giganti | E15.cz

Josef Kotrba: O malé kšefty se perou i giganti

Josef Kotrba: O malé kšefty se perou i giganti
Josef Kotrba
• 
ZDROJ: E15 Robert Zlatohlávek

Tereza Zavadilová

Velké firmy dělají velké obchody a malé firmy malé obchody – to platilo do finanční krize. Teď je situace zcela jiná, i o marginální zakázky bojují miliardoví hráči. Platí to v poradenství a hlavně ve stavebnictví. „Na velmi malých projektech najednou vidíme pracovat giganta, velkou stavební firmu, která by se dřív takové zakázky ani nedotkla, a teď soutěží, jako by šlo o něco velmi důležitého,“ shrnuje vedoucí partner poradenské firmy Deloitte CR Josef Kotrba.

* E15: Na čem teď Deloitte nejvíce vydělává? Která z divizí je teď v krizi nejvýnosnější?

My se trochu lišíme od ostatních, protože máme relativně balancované portfolio, je zde audit, daně a konsulting. Dělí se přibližně na třetiny. Loňský rok byl poměrně výjimečný, protože nejlépe si vedlo poradenství, ale jinak z hlediska obratu i zisku jde dlouhodobě o docela vyrovnaný zápas.

* E15: Jak moc se změnilo poradenství v posledních letech? Říká se, že takzvaná velká čtyřka dělá i mnohem menší obchody než dříve.

Určitě. Také se změnilo to, v čem radíme. Například v techničtější části transakčního poradenství, v due diligence, to jde velmi dobře. Naproti tomu v corporate finance probíhá značná část transakcí k našemu politování bez poradenství – lidé šetří na místě, kde by neměli, neboť poradce může eliminovat řadu rizik. Na projektech tedy pracuje jen právník a poradenská firma dělá due diligence.

* E15: Dá se říci, u jak velké transakce se majiteli vyplatí si vás najmout?

Pracovali jsme i na transakcích v objemech menších desítek milionů korun.

* E15: Jaké jsou provize? Před zhruba deseti lety – když na českém trhu probíhala řada velkých transakcí i privatizací – se tradovalo, že

nedělá za méně než za padesát milionů korun.

To už je dnes velmi vzácné číslo, se kterým se setkáváme spíše při procházení historických záznamů než v běžné činnosti.

* E15: Je tedy tlak na vaše provize směrem dolů velký?

Dám příklad. Když jsem úplně začínal ve finančním poradenství v Deloitte – což je před třinácti lety – oddělení vedl Angličan a většinu roku se zpracovávaly návrhy, které neměly šanci na úspěch, protože byly příliš drahé. Dvakrát třikrát za rok zavolal Londýn: obrovský kupec kupoval něco velikého. Práce na tom byla velice masivní, na projektu se podílelo celé oddělení dva měsíce a na konci byl milionový – tehdy dolarový – účet. Dnes bychom na stejné transakci nevzali milion dolarů, ale sto tisíc dolarů, a kdybychom měli tehdejší frekvenci práce, nevydělali bychom si ani na slanou vodu.

Rytmus práce je nyní takový, že děláme jednu věc za druhou a za jednu transakci je mnohem menší provize. My i klienti jsme mnohem efektivnější. Zákazníci se nás před deseti patnácti lety ptali na úplné triviality, které si dnes vygůglují nebo je prostě vědí, protože si jednotlivé regiony bedlivě monitorují. Když to malinko přeženu, tehdy se ptali, jestli když přijedou do Prahy, rostou zde banány.

* E15: Změnil se poradenský trh také z hlediska struktury? Co dělají malé firmy, když velké dělají malé projekty?

Řada lidí v posledních deseti letech získala zkušenosti v Londýně, u nás, ve velkých bankách, a dnes je na volné noze. Před deseti lety to malé firmy moc neuměly, dnes to ti lidé umějí. Na druhé straně třeba záběr velkých londýnských investičních bank na přelomu devadesátých let byl velmi výrazný, některé si u nás držely permanentní zastoupení, a nyní se většina z nich o náš region tolik nezajímá.

Neznamená to, že tady nejsou, ale transakce realizují spíše na úrovni Londýn–Londýn. Příklad: velký investiční fond z Londýna prodává své české aktivum jinému velkému hráči z Londýna. A u takové transakce potkáte spíše londýnskou investiční banku než nás, respektive my nebo někdo z našich konkurentů budeme dělat zmíněné due diligence.

* E15: Jak vaši klienti zvládají krizi?

Rozdělil bych to na tři segmenty, průmysl, stavebnictví a bankovnictví. V průmyslu krize teď cítit není, spíše je zde obrovská obezřetnost, obavy z budoucnosti a šetření do zásoby. Aby byly podniky připraveny na to, kdyby se například eurozóna dostala do velkých problémů, aby ještě mohly dalších několik let tvrdšího obchodního prostředí přežít.

Podíváme-li se na jejich zakázkovou náplň, na zaměstnanost, vedou si poměrně dobře. Jiný případ je stavebnictví. Tam postupně doběhly velké infrastrukturní projekty, nastává dramatický pokles. První náraz krize zvládly velké stavební firmy velmi dobře, když v zásadě odřízly středně velké dodavatele, kteří byli těsně pod nimi. Konkrétně, velká stavební firma má obrat ve větších miliardách korun, pod nimi byla vrstva firem s obratem kolem půl až tři čtvrtě miliardy korun, které v podstatě jen dodávaly těm větším.

Bylo naprosto běžné, že velká stavební firma si vzala jen polovinu zakázky a polovinu rozdrobila mezi tyto menší dodavatele. Takže když je odřízli, poměrně dobře přežili první náraz krize. Jenže krize pokračuje – jedním z příznaků je, že na velmi malých projektech najednou uvidíte pracovat giganta, velkou stavební firmu, která by se dřív takové zakázky ani nedotkla, a teď soutěží, jako by šlo o něco velmi důležitého.

Stavebnictví je pod velkým tlakem, větší stavební firmy dnes řežou do krve, propouštějí vlastní lidi, ve středním segmentu řada hráčů vymizela z trhu. Tlak, že velké firmy chtějí dělat střední věci a střední firmy malé věci, dopadá i na živnostníky. Co se týče bank, ty vstupovaly do krize s vyčištěným portfoliem, takže tam se zatím o krizi hovořit nedá. Mají velmi slušný příliv úspor, budují si rezervy, takže na straně pasiv mají dostatek, a na straně aktiv, tedy půjčování, tam jsou obezřetné. Na retailovém trhu všichni bojují o podíl na trhu, takže jejich agenda je spíše růstová.

Josef KotrbaJosef KotrbaAutor: E15 Robert Zlatohlávek

* E15: A jak se s krizí vypořádávají čeští politici? Souhlasíte s opatřeními, která přináší vláda, jako růst daní, škrty a podobně? Mohly by ty nástroje být účinnější?

Obecně je těch instrumentů, které má nyní vláda k dispozici, relativně málo. Představa, že česká vláda bude dělat velkou fiskální expanzi, tedy utrácet na dluh, je iluzorní. Jsme exportní ekonomikou, takže jsme taženi tím, co se děje venku, a druhý důvod je to, co říkají trhy.

Za normálních okolností by Česko mělo prostor k vydávání většího množství dluhopisů, je potřeba říci, že nejsme nijak zadluženou zemí. Ale v situaci, kdy trhy reagují stádně, to nejde. Například když se otřese Řecko, vždy poklesne koruna.

Je to úplný nesmysl, ty země spolu nemají nic společného, není tam žádná podobnost z hlediska zadluženosti či struktury ekonomiky, pouze z hlediska velikosti. A velikost nás řadí do skupiny zemí, o kterých investoři moc nevědí, tak to berou šmahem. V této situaci hrozí, že si vláda nebude moci na trhu půjčit, když to bude potřebovat. Paradoxně jde to jen tehdy, když to země nepotřebuje. Tudíž je rozumné se zaměřit na zvýšení rozpočtových příjmů. Musím říci, že považuji za rozumné i určité zvýšení zdanění fyzických osob. U DPH se blížíme limitu, kde ještě lze zvýšit daňový výnos sazbou.

* E15: Byl byste i pro vyšší zdanění firem?

Jsou pouze dvě kategorie příjmů státního rozpočtu, kde je velmi nebezpečné si hrát se zvyšováním. Jedna je daň z příjmu právnických osob a druhá jsou stropy sociálního zabezpečení. Tyto dvě položky nejvíce ovlivňují, kam se budou mezinárodní firmy přesouvat. Není to tak, že někdo sbalí kufry a zavře fabriku.

Velké firmy se přesouvají velmi plíživě. Gigant s pobočkami ve čtyřiceti zemích se rozhoduje, kam umístí novou výrobu. Rozhlíží se po celém světě. A právě aspekty přátelskosti dané země vůči korporacím ovlivní, zda si vybere Česko, Slovensko či nějakou exotickou destinaci. Když začnete v této soutěži systematicky prohrávat, část průmyslu v zahraničním vlastnictví zajde pozvolna na úbytě.

* E15: U daně z příjmu fyzických osob odchody nehrozí?

Fyzická osoba jen velmi zřídka ze státu uteče. To by muselo být zdanění, jako prosazuje nový francouzský prezident, tedy, že bohatí budou platit až 75 procent z příjmu. To už nějací velmi bohatí jedinci mohou změnit daňový domicil. Ale jestliže se bavíme o nepříliš obrovských pohybech v daňové sazbě, pak stojí proti daňové úspoře nutnost stěhovat se do ciziny, prodávat dům v Praze a kupovat jej někde v Monaku. To jsou velké náklady a přistoupí k tomu jen velmi málo lidí. Naproti tomu u nadnárodní korporace se během pěti let může z velmi významné pobočky stát velmi nevýznamná a ani si toho nevšimnete.

* E15: Vidíte na trhu

Trh fúzí a akvizic leze z bídy
letos nějaký větší pohyb než dosud?

Trh se kromě let 2008 a 2009 vlastně nikdy nezastavil. Teď je proti vrcholu krize živější, sledujeme pohyby, ačkoli mnohé z nich ještě nedostoupily do podoby transakce, kdy svá aktiva prodávají velcí mezinárodní hráči.

* E15: Přibývají na trhu aktiva, která nikdo nechce koupit?

Ani v největším boomu se zdaleka neprodá vše, zvláště pokud předmět prodeje vyžaduje další dodatečné investice. Krize prakticky ve všech odvětvích snížila marže a zároveň výrazně zvýšila obezřetnost kupujících, takže takovýchto projektů se objevuje více.

* E15: Když se podíváte do věštecké koule, jak dlouho bude trvat krize?

Rakušané na to mají pěkný výraz, wursteln durch, tedy nějak se tím „probuřtovat“. Očekávám, že cesta z krize bude delší, byť na začátku roku 2009 jsem se domníval, že jako každá krize to bude vlna, která se přežene, a ekonomika se vrátí do růstu. Je pravda, že kombinace velikosti a četnosti problémů, se kterými se ekonomika potýká, a objektivní složitosti toho se na nějakém řešení problému dohodnout, způsobuje, že se věc poměrně rozbředla. Čtyři roky krize máme za sebou, na příští dva roky nic pozitivního nevidím, takže se to nakonec na deset let může dostat.

* E15: Považujete za účinná opatření, která proti krizi nasazuje Evropa? Půjčky zemím, bankám, záchranné fondy… Dá se s tím z této úrovně něco efektivně dělat?

Co mi opravdu vadí, je určitá nekoncepčnost. Rozhodování v kolektivu nad dvacet lidí je nesmírně složité. Donedávna, kdy Francie a Německo postupovaly v zásadě v souladu, tam alespoň bylo silné duo, které tomu dávalo občas nějaký tón. Nyní už ani jadérko koordinovaného postupu nefunguje, takže většina opatření je ad hoc. Jedno ne úplně podporuje druhé, či s ním nesouvisí, takže nefungují.

Čtěte také:

Josef Kotrba: Ještě deset let bude Česko mezi zaostalejšími zeměmi

Josef Kotrba: Společnost Deloitte se bude více soustředit na audit

Deloitte: Velkým českým firmám během krize klesly tržby, zisk si udržely

Dám příklad, Řecko je úplně odlišné od Irska a Španělska, které si jsou svým způsobem poměrně podobné – problém nebyl ani v jednom případě na straně rozhazovačného chování vlády, naopak, rozpočty byly opatrně vedeny, přičemž potíže se jim nastřádaly v bankovním sektoru. Řešení irské a španělské je ale úplně jiné, Irsko už vcelku oprávněně proti tomu protestuje.

Problém v době, kdy se řešilo Irsko, byl přitom už viditelný v obou zemích. Irsko se jen rozhodlo řešit bankovní krizi rychle, kdežto Španělsko zvolilo náš postup z devadesátých let, tedy dva tři roky, kdy už je problém znát, se tváříme, že se nic neděje.

Josef Kotrba (46)

Vystudoval ekonomiku průmyslu na VŠE, poté teorii her a mikroekonomii na University of Pittsburgh, kde obhájil titul PhD. Počátkem devadesátých let působil jako vědecký pracovník v CERGE a Národohospodářském ústavu Akademie věd ČR. Ve druhé polovině devadesátých let byl v představenstvu SPT Telecom a České spořitelny – zde byl náměstkem ředitele, řídil investiční bankovnictví. Od roku 1999 pracuje v poradenské firmě Deloitte Czech Republic, nejprve byl jejím ředitelem, od roku 2001 je partnerem, přede dvěma lety v září byl jmenován řídícím partnerem pro Česko a Slovensko. Vede zhruba osm set lidí. Jeho manželkou je Petra Buzková, mají dceru Annu.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!