Livius Sopira: České komíny prodělávají epochální změnu | E15.cz

Livius Sopira: České komíny prodělávají epochální změnu

Livius Sopira: České komíny prodělávají epochální změnu
Livius Sopira
• 
ZDROJ: Anna Vacková, E15
13. listopadu 2013 • 07:32
Daniel Novák
Když se manažeři výrobce komínů Schiedel podívají na počet nových stavebních povolení pro rodinné domy, tuší, jaký budou mít za pár měsíců odbyt. Prodej komínových systémů totiž táhnou hlavně stavby pro rodiny. Proto ovšem také čelí jevu, který známe spíše ze supermarketů. „Český trh až moc ujel na slevách,“ říká šéf Schiedelu pro střední a východní Evropu Livius Sopira. Přesto má český a slovenský trh pro německý koncern stále strategickou důležitost.

E15: Velice laický pohled na komín říká, že to je jen obestavěná díra v domě. Může být na komínech za staletí něco nového?

Komínová technika se vyvíjí společně s vytápěcí technikou. Dnešní nároky kladené na komínové těleso jsou už jiné než například před dvaceti lety. Na modernizaci a rozvoj vytápěcí techniky mají vliv rostoucí ceny energií. Nízkoenergetické spotřebiče potom odvádějí do komína trochu jiné spaliny než dříve, a to hlavně z hlediska teploty a vlhkosti. A tomu se komínová technika musela přizpůsobit. Klasický komín z cihel a malty tak už dnešním podmínkám a normám nevyhovuje. Ze stavebního pohledu tedy jde nyní o poměrně složitou část budovy.

E15: To vypadá, že kominík si dnes už jen s koulemi a štětkou nevystačí.

Kominík je dnes téměř inženýr. Je odpovědný za měření spalin, tahů, chemického složení, nastavení kotlů. Takže o štětku a žebřík už rozhodně nejde.

E15: Ale saze bouchnout stále mohou?

Právě proto se komínová tělesa testují na vnitřní teplotu tisíc stupňů Celsia. Nevymetený nebo špatně používaný či zapojený komín uvnitř hromadí saze a ty se jednoho krásného dne vznítí. Jde o několik sekund, ale teplota tam přesto dosáhne tisíce stupňů. V minulosti to bylo příčinou řady požárů a jediné, co pak z takového domu zůstalo stát, byl paradoxně komín.

E15: Liší se české komíny od těch v cizině?

Český trh je naprosto unikátní v užití nadstřešní části komína v podobě betonové imitace cihel. Většina tohoto produktu Schiedelu se prodává právě zde.

E15: Dějí se nyní v komínech nějaké zásadní inovace?

V České republice, která byla ještě od dob Rakousko-Uherska šamotovou velmocí, je vidět, že dochází k epochálnímu posunu od šamotu k technické keramice. Šamot je sice geniální izolant, ale v případě odolnosti vůči vlhku nebo nepropouštění kondenzátu přes vložku už je naprosto bezradný. Druhá zásadní inovace se týká větrání komína. Mezi izolací a vnějším pláštěm se totiž hromadí vlhkost. Takže jsme vymysleli komínový systém, jenž má uvnitř vlastní větrací okruh, který ho v případě potřeby chladí a suší izolaci. V posledních třech letech se také přizpůsobujeme trendu výstavby nízkoenergetických domů.

E15: Kdo na vývoji komínových novinek pracuje?

Máme vlastní, i když poměrně malý, výzkum a vývoj v Rakousku a laboratoře v Německu. Úzce však spolupracujeme s univerzitami a výzkumnými ústavy. V České republice se na změnách ventilace podílí tuzemská společnost Atrea, v níž jsme našli partnera evropského formátu. Jsme v kontaktu také s experty z ČVUT. Obecně ovšem platí, že nové trendy ve vytápěcí technice a správě energetiky přicházejí ze západní Evropy. A tam také zůstává jádro vývoje.

E15: Tedy na Západě vývoj a v Česku výroba?

Výroba Schiedelu je momentálně téměř celá přesunuta do České republiky. V Teplicích vyrábíme nerezové komíny, keramické výrobky děláme ve Zlivi u Českých Budějovic. V Nehvizdech rozšiřujeme výrobu a výrobkové portfolio tím, že sem přesuneme produkci ze Slovinska. Chystáme tu také výrobu několika novinek, o nichž bych však zatím s ohledem na konkurenci nerad mluvil. Budeme tu také produkovat zmíněnou v Česku tolik populární nadstřešní část komínů. Snížíme tím náklady na dopravu a zvýšíme konkurenceschopnost. Kapacitně zvýšíme výrobu o 100 procent, protože Nehvizdy vyrábějí také pro Slovensko.

Nevymetený nebo špatně zapojený komín hromadí saze a ty se jednoho dne vznítí. V minulosti to bylo příčinou řady požárů a jediné, co pak z domu zůstalo stát, byl paradoxně komín

E15: Budete nabírat nové lidi?

Počet zdejších zaměstnanců se určitě zvýší, ale nepůjde o ohromující řády. Nové pracovníky budeme nabírat také v Teplicích. Naopak ve Zlivi se produkce omezí, protože redukuje portfolio keramických vložek. Stavebnictví a trh stále klesají, takže vůbec jen udržet stav zaměstnanosti na úrovni loňského roku je momentálně velká výzva. Nová produkce v Nehvizdech bude navíc hodně automatizovaná.

E15: V Česku máte několik domácích konkurentů. Nekoupíte někoho?

Všeobecně akviziční doba není. Všichni se potýkáme s přebytečnými kapacitami, takže kupovat výrobce ve chvíli, kdy vám část vlastních kapacit stojí ladem, je absolutně zbytečné. Totéž se týká akvizic zvyšujících tržní podíl. Trh se dnes konsoliduje, silní možná ztrácejí, slabší ale mají vyloženě existenční problémy.

E15: Jaký má potom smysl rozšiřování výroby v Nehvizdech?

Naši zdejší kapacitu nerozšiřujeme v keramice, ale v nerezových a jiných, například tvárnicových produktech. Expanze výroby v keramice by byla určitě krok špatným směrem. S tlakem z Polska se prostě vyrovnat nedokážeme.

E15: Co takového se děje v Polsku?

Na jihu Polska nedaleko Liberce dostal polský projekt na zelené louce velkou dotaci od Evropské unie na výrobu keramických vložek do komínů. Zaměstnanci v českých keramičkách kvůli tomu přicházejí o práci, protože polský dotovaný produkt je neopodstatněně lacinější. My i naši konkurenti na českém trhu si nyní kvůli tomu lámeme hlavy, jak udržet zaměstnanost. Jsem přesvědčen, že stejný počet pracovních míst, jaký vznikl v Polsku, nebo dokonce ještě větší, v Česku zmizí.

E15: Takže po nesčetněkrát skloňovaných polských potravinách se bude mluvit i o polských komínech?

Zmíněný konkurent z Polska nemá žádnou historii a know-how. Jejich fabrika bude muset navíc vyrábět kolem milionu metrů ročně, což je zhruba pětinásobek českého trhu. Je tedy otázka, jak to tam bude vypadat za pět let. Naplnit objemy této polské továrny je totiž neskutečný závazek. Krátkodobě to pro ně vypadá jako výhra, z dlouhodobého hlediska ale nemusí jít o žádné dobré rozhodnutí.

E15: Dosud jste si s Polskem nekonkurovali?

Toto je nová věc. Poláci ještě přede dvěma roky neměli žádné technologie na výrobu keramických vložek do komínů. Takže z pohledu čistě polského trhu tamní nový závod smysl dává. Co už ale pro tamní domácí trh smysl nemá, je umístit továrnu do rohu země na hranice s ČR a Německem.

E15: A co konkurence jinde na Východě?

Od české hranice směrem na Východ neexistuje výrobce technické keramiky použitelné pro komínové systémy. Ale existují slovenští výrobci komínové techniky, kteří jsou tak zvláštně levní, že se doma nejsou schopni uplatnit a prosazují se s naprosto šílenými cenami v Česku. To byl pro mne šok. Slovenský trh je proti českému třetinový až čtvrtinový a stavební materiály se tam přitom prodávají s větší odpovědností. Český trh až moc ujel na slevách. A to do takové míry, že zákazník na konci neví, co koupil, ale má dobrý pocit z perfektní slevy.

E15: Jste silně orientovaní na export, z Česka vozíte například i do Ruska. Není to u stavebnin drahé?

V Rusku vyrábíme těžké komponenty, betonové tvárnice a od letošního roku i nerez. Avšak v případě keramiky tam skutečně jen dovážíme. Není to levné, ale současně nejde například o kanalizační roury. Tenkostěnná keramika je dnes už úplně někde jinde, má mnohem lepší poměr hodnoty a váhy. Převézt takovýto materiál se v současnosti úspěšně daří až do Vladivostoku. Navíc ne všude je vhodná surovina pro výrobu keramiky.

E15: Nepostavíte si na Východě novou továrnu?

Investice do keramičky vyžaduje 250 milionů eur, a aby se vám zhruba do tří let pokryly alespoň náklady, potřebujete za tu dobu prodat tři miliony metrů komínů. A to je nyní součet trhů celé střední Evropy včetně Německa, Rakouska a navrch Ukrajiny. Takže kromě zmíněného příkladu z Polska, kde to zaplatila EU, by se dnes normální investor do něčeho takového nepustil.

E15: Máte pod sebou střední a východní Evropu. Které z trhů v tomto regionu jsou pro Schiedel nyní nejperspektivnější?

Největší perspektivu má stále český a slovenský trh. A to nejen kvůli absolutním číslům, ale i když srovnáte náklady na realizaci prodeje. Navíc tu je určitá stavební kultura, platí tu evropské normy, máme zde soustředěnou výrobu a solidní tržní podíl. A potom samozřejmě trhy typu Ruska nebo Ukrajiny. Tam je to však běh na dlouhou trať. Kultura v oblasti výstavby rodinných domů tam téměř zmizela. Pro rodinné domy tam neplatí v podstatě žádné stavební normy. Takže z jedné strany je na těchto trzích potenciál ročního odbytu dva a půl milionu metrů komínů. Dostat se k němu však znamená dlouhodobě tam působit a investovat hlavně do lidských zdrojů.

E15: Děláte tam na tom?

Před časem jsem se na tuto misi dal také a posledních devět let jsem v podstatě strávil v Moskvě. Na začátku i s rodinou, ta však po půl roce odjela zpět. Já jsem však bojoval dál. A jsme tam úspěšní. Stejně jako kdysi znamenalo kopírování Xerox, tak Schiedel je teď v Rusku synonymum pro komín.

E15: Jaké letos očekáváte výsledky?

Potýkáme se s řadou protichůdných trendů. Roste export, z druhé strany ale šel český trh o desetinu dolů. Zatím těžko říci, jak budou vypadat zkonsolidované tržby i zisk. Jen za Česko ale počítáme kvůli situaci ve stavebnictví a agresivní cenové politice konkurence s poklesem zisku o pětinu.

Livius SopiraLivius SopiraAutor:

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!