Luboš Fellner: Slepé střevo na pólu může být skutečný problém | E15.cz

Luboš Fellner: Slepé střevo na pólu může být skutečný problém

Luboš Fellner: Slepé střevo na pólu může být skutečný problém
Majitel slovenské cestovní kanceláře Bubo Luboš Fellner
• 
ZDROJ: Michael Tomeš/E15
21. března 2014 • 07:44
Slovenská cestovní kancelář Bubo nedávno expandovala do českých zemí, když koupila malou CK S. E. N. I tady se chce zaměřovat na poznávací zájezdy a movitější klientelu. Specialitou majitele Luboše Fellnera jsou exotické výjezdy, řadu expedic sám doprovází. „Když se mě ptáte na Kubu nebo Severní Koreu, náš pohled je takový: my ukážeme tyto státy lidem a oni si sami utvoří obraz a názor,“ říká cestovatel a podnikatel Luboš Fellner.

E15: Podnikáte v cestovním ruchu. Nelitujete toho, že jste pověsil na hřebík medicínu?

Byl jsem jediný lékař v rodině a medicínu jsem dělal s velikým nadšením. Ale když padla železná opona, tak mě cestování uchvátilo ještě o něco víc. Pracoval jsem na kardiochirurgii, byl jsem u prvních tří transplantací srdce na Slovensku, takže se dá mluvit celkem o prestižním povolání. Ale cestování mě strašně chytilo a stalo se mou srdeční záležitostí. Nemohl jsem si pomoci, jedna vášeň vystřídala jinou.

E15: Lze zajistit potřebný komfort pro milionáře třeba v Amazonském pralese?

Děláme i horší věci než Amazonský prales. Teď jsem se vrátil z Beninu, Toga a Nigérie, nedávno jsem prošel Mali, Burkinu Faso a Severní Koreu. Děláme i Pákistán a Afghánistán. Ale tam si klienty vybíráme, nemůžeme vzít kohokoli, kdo si zaplatí. Nejprve si ho prověříme, zda skutečně ví, kam jede. Zda má něco za sebou.

E15: Je možné zorganizovat poznávací zájezd do Afghánistánu, aby to bylo bezpečné? Máte tam nějaké partnery?

Tam neexistuje skoro nic. Je to založené na českém průvodci, který to pro nás dělá patnáct let. Je to vystudovaný historik. A on to musí zvládnout.

E15: Dá se v této zemi sehnat ubytování s teplou vodou a splachovacím záchodem?

Je to problém, ale my samozřejmě lidem říkáme dopředu, co je čeká. Nic nezastíráme.

Luboš Fellner (45)
Původním povoláním lékař. Ještě během svého působení v medicíně založil cestovní kancelář Bubo Travel Agency, která dnes patří k největším organizátorům poznávacích zájezdů na Slovensku. Devět let organizuje cestovatelský festival Kamera Slovakia. Zúčastnil se maratonů po celém světě. V roce 2012 byl vyhlášen slovenským podnikatelem roku. Je ženatý, má tři děti.

E15: Co lidi do Afghánistánu láká, zbyly tam nějaké památky?

No jéje. Geniální. Byl tam třeba Alexandr Makedonský, vznikl tam zoroastrismus. Chodíme tam po staré hedvábné stezce. Náš průvodce Martin Navrátil ji prošel asi nejvíckrát ze všech lidí, co jich žije na území někdejšího Československa. A tuto část stezky skoro nikdo nezná. Neděláme to kvůli byznysu, bereme tam tak deset lidí ročně. A máme plno.

E15: I tak se mi to zdá jako risk.

Je to risk a pro cestovku je velmi těžké nést takovou zodpovědnost. Máme za sebou 22 let působení a nemůžeme si dovolit, aby se někomu něco stalo. Zatím jsme problém neměli.

E15: Byli jste někdy v úzkých, že třeba klienti vyvázli z problému jen tak tak?

Spíš když jsem začínal, dostával jsem se do úzkých vlastní neznalostí. Jednou jsem jel ze Sumatry na ostrov Nias a najednou jsem se ocitl tváří v tvář vojákovi, který měl nůž a pušku. A já jsem proti němu držel rozbitou lahev, protože jsem to tak viděl ve filmu. To byla maximální hloupost. Od té doby už jsem ale procestoval všechny nejnebezpečnější státy světa, jako je třeba Somálsko nebo Kongo, a poučil jsem se. Umíme tyto zájezdy dělat bezpečně, je to založené na lidech, kteří pro nás pracují dlouho a jsou to profíci. Umí zařídit věci, na které si běžný člověk netroufne. Ale opakuji, třeba Somálsko je spíše image záležitost. Pár lidí ročně, žádný velký byznys.

E15: Když děláte zájezdy třeba do Severní Koreje nebo do hlubokých pralesů, řešíte přitom nějaká morální, sociální nebo ekologická dilemata? Třeba že vozíte dolary zločinnému režimu v Pchjongjangu nebo obtěžujete přírodní národy?

Snažíme se dělat správné věci, zakládáme si na ekologii. Například zásadně neorganizujeme lovecké zájezdy, ty považuji za nemorální. I když poptávka by byla. Ale když se mě ptáte třeba na Kubu nebo Severní Koreu, náš pohled je takový: my ukážeme tyto státy lidem a oni si sami utvoří obraz a názor.

E15: Ale třeba v Severní Koreji vidí jen zlomek reality, nejspíš ještě zkreslený.

Ale vidí víc, než ten, kdo tam vůbec nejede. Například při přesunech se dá zahlédnout i skutečná tvář země. A i když je to zakázané, čím jste dál od centra a kontrola slábne, tím je vše méně naaranžované a je větší šance potkat se s normálními lidmi. Řada lidí je přesvědčena o tom, jak mnoho ví o zemích, jako je Libye, Severní Korea nebo Írán, ale nikdy tam nebyli. Přitom Írán je opravdu velmi bezpečná země, je to stará Perská říše. Mnoho lidí nedělá rozdíl mezi Íránem a Irákem. Samozřejmě o režimu v Íránu nelze říci nic dobrého, ale to dobře vědí i místní. Když pojedete na Kubu, tak všichni Kubánci budou nadávat na Fidela, jako my jsme za socialismu nadávali. Ale zároveň nechtějí, aby jim tam přišli Američané se svým byznysem.

E15: Ale asi bychom těžko našli obskurnější režim, než je v Severní Koreji?

Ano, ti lidé tomu ale neuvěřitelně věří. Je to obskurní a bláznivý režim, je to blbost, je to Disneyland s 20 miliony zaměstnanci. Je to horší, než si dovedete představit. Ten režim musí brzy padnout. Věřím, že se dočkáme spojení obou Korejí a vznikne jedna z pěti nejsilnějších ekonomik na světě. A o tom nikdo nemluví. Tvrdí se, že Jihokorejci z toho mají strach, ale to není pravda. Podívejte se na sjednocené Německo.

E15: NDR nebyla tak zdevastovaná jako Severní Korea.

E15: Abychom se nezabývali jen Severní Koreou. Když přijde klient a bude chtít zařídit zájezd do vámi zmíněného Konga, kde není vůbec nic. Jak budete postupovat?

Kongo je velmi nebezpečná země, rozhodně to není naše masovka. Většina lidí si vybírá klasické destinace. Je to obrovská země, jezdíme tam proto ze dvou stran. První trasa vede ze Středoafrické republiky, což ale letos dělat nebudeme, protože je to nebezpečné. Ve Středoafrické republice je od března nový prezident a křesťané tam vyvražďují muslimy. Ale chodíme do Konga i z druhé strany. Jedeme z Burundi do Rwandy podívat se na gorily, a pokud je v Kongu bezpečno, tak skočíme na jeden den do Gomy a pak se přesuneme do Ugandy a jedeme domů. Burundi a Rwanda jsou absolutně bezpečné země.

E15: Jak byste řešili, kdyby tam někoho třeba chytlo slepé střevo?

Když vás chytne slepé střevo v Burundi nebo Rwandě, je to O. K. Tam je vysoká úroveň služeb. Problém by byl na té druhé straně přes Středoafrickou republiku, tam se člověk tak rychle k pomoci nedostane. Naši průvodci jsou školení, vydáváme vlastní skripta a děláme kurzy první pomoci. Ale kdyby někdo opravdu dostal slepák třeba na severním pólu, tak může být skutečně problém.

E15: Co říkáte situaci v Egyptě?

Myslím si, že je to nebezpečná země. Egypt nemá na klasickou demokracii a to takzvané facebookové jaro od začátku směřovalo k průšvihu. To se také stalo a Egypt je pro běžného turistu velmi nebezpečná země.

E15: I v letoviscích kolem Rudého moře?

Asi jste zaznamenal atentát na Sinajském poloostrově. Já bych si tam troufl jet, ale problém nastává ve chvíli, kdy tam jede běžný turista do all inclusive hotelu a ještě s sebou veze děti. Tomu bych Egypt nedoporučoval stejně jako Kongo nebo Afghánistán. Na některé věci musíte být extrémně zcestovalý.

E15: Vrátí se Egypt někdy turisticky tam, kde byl před revolucí?

Ale ano. Budou volby, vyhraje je generál a ten to dá do pořádku. Nicméně demokracie bude jaksi naředěná. Ale Egypt má šanci se znormalizovat, na rozdíl od Sýrie nebo Libye. Do Sýrie jsme dělali zájezdy vždy. A bývala to absolutně bezpečná země, podobně jako Írán, s usměvavými lidmi. To skončilo.

E15: Zmínil jste severní pól, už jste tam byl?

Ano, zrovna nedávno. Na jižním pólu jsem dosud nebyl, ale pobýval jsem v Antarktidě na britské základně, a to zrovna při stém výročí dobytí pólu kapitánem Scottem (17. ledna 1912 – pozn. aut.). Ale zájezdy na jižní pól chystáme, budou stát 50 až 60 tisíc eur.

E15: Co bylo těžší, jih, nebo sever?

Obě cesty jsou velmi lehké. Při cestě na jižní pól si půjčíte letadlo a přistanete tam. Na severní pól jedeme ruským ledoborcem. Člověk by si mohl zařídit zájezd za stejnou cenu i přes internet, ale nesežene místa na jediném ledoborci, protože je má zabukovaná naše cestovka. Za stejné peníze mu přihodíme okruh Laponskem. Je to jednoduchá cesta, kterou může podniknout každý. To není jako Afghánistán, kam bych každého nevzal.

E15: Za třetí pól je považován Mount Everest.

Ano, možná i tam se někdy vydám a vystojím tu frontu.

E15: Doteď jsme v podstatě hovořili jen o zájezdových lahůdkách pro pár lidí. Co je u vás masovka, kam jezdí typický klient?

Top je u nás Kuba, Mexiko, Spojené státy, Thajsko, Indie a Čína. Hodně lidí jezdí i do Skandinávie a Grónska.

E15: Pozorujete rozdíl mezi cestovatelskými návyky Čechů a Slováků?

Ne. Jezdí s námi individuality a nemůžu říci, že bych viděl nějaké velké rozdíly. Blbce můžete potkat na Slovensku stejně jako v Čechách.

 
>
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!

Mohlo by vás zajímat