Martin Wichterle: Nepodnikám v něčem, co bych mohl odnést někam na Bahamy | E15.cz

Martin Wichterle: Nepodnikám v něčem, co bych mohl odnést někam na Bahamy

Martin Wichterle: Nepodnikám v něčem, co bych mohl odnést někam na Bahamy
Martin Wichterle
• 
ZDROJ: E15 Michael Tomeš

Jan Žižka

Je těžké vybrat to, co nejvíce charakterizuje Martina Wichterleho – následovník slavného rodu vědců a podnikatelů; miliardář, pro něhož peníze nejsou hlavní motivací; kritik českého podnikatelského prostředí; byznysmen, kterého milují ochránci životního prostředí; majitel Vrbatovy boudy v Krkonoších; muž, který vzkřísil historickou značku Wikov. Jako stoprocentní vlastník tuto firmu vytáhl do světové špičky výrobců průmyslových převodovek.

* E15: Ochránci životního prostředí vás chválí jako představitele progresivního zeleného byznysu. Co tomu říkáte?

Asi 95 procent našeho byznysu tvoří průmyslové převodovky. Významná část jich je pro větrnou energetiku. To je asi polovina našeho byznysu, zbytek připadá na průmyslové převodovky pro všechny možné obory – lodě, těžbu ropy a plynu, vodní elektrárny. A prakticky vše vyrábíme na export. Co se týká obnovitelných zdrojů v České republice, v této oblasti aktivní nejsme. Pro nás je důležitější celosvětový vývoj. Ten mě samozřejmě zajímá z hlediska našeho byznysu.

* E15: Z vašeho životopisu jsem vyčetl, že jste se na začátku devadesátých let zabýval nejen geologickými průzkumy, ale také ekologickými audity. Není to další zelená stopa?

To je spíše shoda náhod, nebylo to cílené životní rozhodnutí. Vystudoval jsem geologii a ta má k ekologii blízko. Proto jsem se jí věnoval. Podobné to je i v případě mého současného podnikání, nemířil jsem cíleně k ekologii.

* E15: Jaký očekáváte další vývoj větrné energetiky ve světě? Očekávání byla obrovská, teď se ukazuje, že třeba stavět větrníky na moři je dost náročné technicky a finančně, tento zdroj energie je nestabilní…

Složité to bohužel je. Nestabilní jsou také predikce celého světového průmyslu, ekonomiky, a to se promítá do všech odvětví včetně větrné energetiky. Také tady přišlo ochlazení, ale pořád je zde růstový trend. Tlak zvláště evropské veřejnosti na přechod k obnovitelným zdrojům je pořád silný. A vzhledem k tomu, že na pevnině je už místa málo, posun na moře tady je a bude. Jak rychlý tento proces bude, ale nevíme.

* E15: Takže nejste skeptický? Nepřemýšlíte, že byste po čase zase změnil obor?

Vyhlídky samozřejmě nejsou takové, jako byly. Před pár lety tu byla gigantická očekávání, byly postaveny obrovské výrobní kapacity, které teď často nejsou naplněné. Ale větrné elektrárny jsou pořád velmi významný segment ve světové ekonomice. Koneckonců je to z hlediska tržeb jeden z největších průmyslových oborů vedle automobilového průmyslu. A i když je někde rozvoj větrné energetiky v útlumu, jsou tu také trhy, které se bouřlivě rozvíjejí.

* E15: Kolik větrných elektráren s vašimi převodovkami už funguje?

Jsou to stovky, v Česku ale jenom dvě. Z hlediska přírodních podmínek Čechy na ty obnovitelné zdroje moc stavěné nejsou. Když si vezmete návratnost větrné elektrárny někde u Severního moře, kde fouká poměrně silně po celý rok, můžete tam – obrazně řečeno – vyrobit kilowatthodinu elektřiny za desetníky. Tam ta větrná energetika má smysl a vyšší návratnost než ve vnitrozemských státech.

* E15: Jaké jste měli výsledky za minulý rok?

Přesné výsledky ještě nemáme, ale proti roku 2010 se nám podařilo zvýšit tržby. Určitě to bude přes 1,5 miliardy korun. Provozní zisk EBITDA byl ve srovnání s předchozím rokem o trochu horší, ale pořád se pohybuje ve stovkách milionů korun.

Větrníky pro každé počasí

* E15: Vyrábíte i převodovky, které mají vyvažovat nestabilitu větrných elektráren. Je cílem to, aby větrníky fungovaly prakticky pořád stejně za jakéhokoli počasí, tedy pokud zrovna není úplné bezvětří?

Je to jeden z konceptů, které nabízíme. Díky použití synchronního generátoru převodovka umožňuje konstantní výstup při proměnlivých otáčkách vrtule. A to bez použití jakékoli silové elektroniky. Pevně věříme, že tento koncept má budoucnost právě vzhledem k nestabilitě tohoto způsobu výroby elektrické energie. Pozitivní je, že se nad takovým řešením musejí zamýšlet nejen výrobci, ale také správci elektrických sítí. Ale má to zatím také své negativum – je to dost inovativní řešení, zatímco energetika jako taková je poměrně konzervativní obor. Myslím ale, že čas těchto převodovek přijde a pak se na trhu uplatní v masivním měřítku.

* E15: Zatím jich tedy moc neprodáte?

Nejdříve jsme našli jejich uplatnění v Asii, ale v současné době už jeví zájem i Evropa. Kromě toho samozřejmě dodáváme klasické převodovky do větrných elektráren.

* E15: Hodně se mluví o tom, že českou přenosovou soustavu ohrožují přetoky elektřiny z německých větrných elektráren. Kdyby se využívaly vaše chytré převodovky, ten problém by se vyřešil?

Ty elektrárny by bylo možné přímo regulovat, podobně jako dnes může správce sítě poměrně jednoduše regulovat například vodní elektrárny.

* E15: Pokud jde o převodovky pro větrné elektrárny, kdo jsou vaši hlavní konkurenti?

Vyrábíme převodovky pro větrníky, které mají výkon od půl megawattu do pěti megawattů. Když se bavíme o těch nižších výkonech zhruba do dvou megawattů, konkurence je obrovská, trh je masivní. Ale když jdeme do vyšších výkonů, počet firem, které dokážou takovou převodovku vyrobit, se zužuje. Na světě jsou pouze tři firmy – dvě německé a my.

* E15: Asijská konkurence tam ještě není?

Pro ně je to příliš složité.

* E15: Ale časem se to Asiaté také naučí.

Je to možné. Pak budeme zase muset přijít s vyššími výkony nebo kvalitnějším řešením.

* E15: Na rozdíl třeba od fotovoltaických panelů tedy pořád platí, že větrné elektrárny jsou tak sofistikované, že je není lehké okopírovat?

Vezměte si tu pětimegawattovou převodovku – váží šedesát nebo i sedmdesát tun, bavíme se o extrémně přesné výrobě a o tom, že ta převodovka je vystavena extrémním zátěžovým podmínkám. Jakékoli drobounké šlápnutí vedle v řádu setin mikrometru znamená kolaps převodovky. Náročnost výroby je prostě taková, že Asie to zatím není schopna vyrobit. Ale tím neříkám, že to tak bude napořád.

Martin WichterleMartin WichterleAutor: E15 Michael Tomeš

Asie nás zachránila

* E15: Zaměřujete se teď spíše na vývoj a rozvoj toho, co máte, nebo uvažujete i o dalších akvizicích?

Investovali jsme asi tři čtvrtě miliardy korun do rozvoje našich dvou hlavních výrobních fabrik v Plzni a v Hronově. To se týká hlavně strojního vybavení a budov. A zvažujeme různé cesty, sledujeme i příležitosti akvizic. Teď například jednáme o jedné menší akvizici v Čechách, ale ještě to není dotažené. Ale musím říct, že v těžkých dobách nás zachránil vývoj. Investovali jsme obrovské prostředky do toho, abychom se v průmyslových převodovkách dostali na špičku. V době krize nás zachránila naše inovativní řešení. Není to jednoduchá ani levná cesta, ale nic jiného nám nezbývá, když chceme obstát v konkurenci – včetně té z východu.

* E15: Pokud vím, právě asijské trhy pro vás byly v době krize hodně důležité…

Asie nás zachránila, když se v letech 2008–2009 zhroutil evropský trh a částečně i ten americký. V té době byla Asie jediným odbytištěm, kde se ještě dalo něco prodat.

* E15: Tedy hlavně Čína, Indie a Korea?

Ano, ale v Číně už to začíná být složitější. Je tam cítit poměrně značná nervozita, která se týká dalšího hospodářského vývoje. Navíc Čína vyvíjí obrovskou snahu vyrábět si všechno sama.

* E15: To byste museli vyrábět tam?

Spousta evropských firem se tam vyrábět pokoušela a pak o investici plíživě přišla. Čína nejenže chce, aby se tam vše vyrábělo, ale také by to měli vyrábět sami Číňané. Je to nesmírně složitý trh na rozdíl od Indie. Takže my na čínském trhu aktivní jsme, prodali jsme tam nějaké licence, ale díváme se na něj velice opatrně. Lokalizaci výroby tam neplánujeme.

* E15: Indie je z tohoto pohledu nadějnější?

Je pro nás zajímavá. Do Indie dodáváme ve stovkách milionů korun ročně. V Indii jsme o umístění výroby dokonce uvažovali, částečně jsme k tomu byli tlačeni i tamním trhem. Nakonec se nám podařilo Indy přesvědčit, aby akceptovali výrobky z Evropy. Pro nás je překvapivě pořád levnější vyrábět v Česku než v Indii. Ale tím nevylučujeme, že se to časem změní.

* E15: V minulosti jste byl hodně kritický k podnikatelskému prostředí v Česku. Co vás k tomu vedlo?

Před několika lety jsme požádali český stát o investiční pobídky a získali jsme jejich příslib. Na základě toho jsme investovali asi tři čtvrtě miliardy korun, což je více, než jsme se zavázali, vytvořili spoustu pracovních míst. A pak jsme se od státu dozvěděli, že ten příslib de facto neplatí. Šlo o důvody účetnického rázu, které byly uměle vykonstruované Finančním úřadem v Hradci Králové. Na dalších úřadech a ministerstvech nám všichni říkají, že máme pravdu, ale nikdo to nenapíše na papír. Nám teď nezbývá nic jiného než se soudit se státem. To samozřejmě znamená spoustu času, úsilí, peněz a hlavně spoustu frustrace. O něco se snažíte, a stát přitom provádí sabotážní útoky na české podniky.

* E15: Myslíte, že český stát rozlišuje mezi zahraničními a domácími investory?

To nevím. Ale to, co si dovolila úřednice v Hradci Králové vůči nám, by si vůči Volkswagenu pravděpodobně nedovolila.

* E15: Odrazuje vás to od dalšího podnikání v Česku?

Já nepodnikám v něčem, co bych si mohl jen tak vzít a odnést někam na Bahamy. Jinak bych to možná s chutí udělal… Spíše to pro mne znamená obrovské znechucení nad tím, jak to tady funguje. Všichni mají hlavu v písku a říkají – to my nerozhodneme, musíte se obrátit na soud. Raději o tom nechci přemýšlet.

Jsem rád, jak se jmenuji

* E15: Pochybuji, že by se vás někdo v nějakém rozhovoru nezeptal na slavného dědečka Ottu Wichterleho, vynálezce kontaktních čoček. Je pro vás důležité, jaké máte příjmení?

Jsem rád, jak se jmenuji. Není to jenom dědeček, spousta mých prapředků dělala svou práci dobře a také se jim dobře dařilo. Ať už to byli vědci nebo podnikatelé.

* E15: Pokud se nepletu, o vašem dědečkovi říkáte, že sice nebyl podnikatelem, ale přesto uvažoval podnikatelsky?

On ovládal celý proces uvedení nějakého výrobku od základního výzkumu do praxe. Dnes se tím zabývá kvantum lidí, týmů, které se specializují na výzkum, výrobu, marketing, obchod. Dědeček si byl vědom, že když si tohle všechno neudělá
sám, v socialismu to za něj nikdo jiný neudělá. Schopnost něco vyvinout a pak úspěšně prodat jsou ideální vlastnosti jakéhokoli podnikatele.

* E15: Také jste vzkřísil značku Wikov, již používal váš pradědeček podnikatel, výrobce zemědělských strojů. Byl to od počátku váš záměr, nebo spíše nutnost, protože už jste nemohl používat značky fabrik, které jste koupil, jako ČKD nebo Škoda?

Myslím, že to přišlo tak nějak úplně samo. Hledali jsme nějaké náhrady právě za tyhle značky. Pak se ta myšlenka objevila, už ani nevím jak. A ani nebylo jasné, zda se podaří duševní práva na značku Wikov odkoupit. Ale byl jsem rád, že mi je předchozí vlastník prodal.

* E15: Někdejší prostějovský Wikov také za první republiky vyráběl osobní automobily – dnes ceněné veterány. Pořídil jste si je také?

Dvě auta už mám.

* E15: Kvůli propagaci?

Samozřejmě. Pár zákazníků v nich provezu. V Hronově tato dvě auta používají také pro podobné účely. Automobilů Wikov se vyrobilo snad několik tisíc, byla to taková kusařina. Zachovalých je jich dnes málo. Ale dvacet třicet jich pořád existuje. Zachovalo se i auto, které používali Voskovec a Werich.

* E15: Kdo ho vlastní dneska?

Jeden sběratel v Záběhlicích, také fanda do veteránů.

* E15: Psalo se, že jste se stal miliardářem…

Nevím, jestli jsem miliardář, ale na kontě miliardy rozhodně nemám.

* E15: Váš majetek takovou hodnotu zřejmě má. Ale jestli vám dobře rozumím, vaší motivací není být ve skupině nejbohatších Čechů?

Ne. Vydělávání peněz nepovažuji za špatnou věc, ale nejvíce mě vždy motivovalo dostat se s tím, co dělám, někam hodně na špici oboru. Je to dlouhá cesta, trnitá, bolestivá i drahá, ale pro mne to je největší satisfakce. Když jsme před osmi deseti lety začínali s převodovkami, největší výrobci nám možná zadali výrobu nějaké komponenty. Dnes se s námi baví jako rovný s rovným. Svět vnímá, že jsme schopni naše produkty dělat na stejné úrovni jako ti nejlepší výrobci na světě, dostali jsme se do světové extratřídy.

* E15: Vlastníte Vrbatovu boudu v Krkonoších. To souvisí s vašimi koníčky?

Odmala jsem jezdil do Krkonoš, lyžoval jsem tam. Je to takové hezké místo v horách, jsou tam příjemní lidé.

* E15: Vyplatí se vám to ekonomicky?

Když započtete všechny náklady na údržbu, je provozování horských chat v Krkonoších z principu ztrátové. Už tady nejsou rekreace ROH, lidé mohou jezdit všude možně, nejenom k Balatonu, do Krkonoš a do Tater. A ani ve Špindlerově Mlýně už to není takový zlatý důl, jak bývávalo. Když jdete do takové investice, nemůžete počítat s nějakou návratností. Myslím, že všechny boudy nakonec bude muset převzít někdo, kdo v tom nebude vidět jenom ty finance.

* E15: Když jste loni zaslechl zprávu, že shořela další horská bouda, co jste tomu říkal?

Já jsem ji nepodpálil. Ale vážně – nebyl jsem při tom, ani jsem to nevyšetřoval.

Martin Wichterle (46)

Jako vystudovaný geolog hned v roce 1990 založil s Markem Stanzelem firmu KAP, která se věnovala geologickým průzkumům i ekologickým auditům. Společnost se stala středoevropskou jedničkou ve svém oboru, v roce 2001 ji majitelé úspěšně prodali Američanům. Od roku 2002 Wichterle postupně kupoval společnosti ČKD Hronov, Škoda Gear a britskou vývojovou firmu Orbital 2. Všechny jsou dnes součástí skupiny Wikov, která patří ke světové špičce ve výrobě průmyslových převodovek. Wichterle je ženatý, má tři dcery, jeho velkým koníčkem je mineralogie a také sport – cyklistika, tenis a lyžování.

Autor: Jan Žižka
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!