Město musí být živé, nesmí se stát muzeem, říká architekt chystající čtvrť u Masaryčky | E15.cz

Město musí být živé, nesmí se stát muzeem, říká architekt chystající čtvrť u Masaryčky

Daniel Novák

Po loňském skonu světoznámé architektky Zahy Hadid se do čela jejího studia postavil Patrik Schumacher. Jeho společnost Zaha Hadid Architects pracuje se skupinou Penta na projektu zástavby kolem Masarykova nádraží. „Je to obrovská příležitost vdechnout nový život lokalitě, která je z jedné strany rozdělená železnicí, z druhé strany magistrálou,“ říká přední světový architekt.

Co pro vaše studio znamenalo nenadálé úmrtí Zahy Hadid v roce 2016?

Byl to šok. Její hlas nám velmi chybí. Skvělé však bylo, že nikdo z klientů kvůli tomu od nás neodešel, stejně tak na svých místech zůstali klíčoví lidé. Jsme již přece jen velká společ- nost s jasnou organizační strukturou, která je schopná fungovat navzdory podobným událostem.

Jaké místo zaujímá Masarykovo nádraží mezi dalšími projekty studia Zahy Hadid?

Je to přesně ten typ komplexního projektu, jaký máme rádi. Je to lokalita, která kvůli dopravní infrastruktuře není jednoduchá.

Avšak stavět někde na zelené louce dokáže každý. Pro architekta je mnohem více vzrušující, když musí čelit podobným obtížím jako kolem Masarykova nádraží. Setkáváme se tu s paradigmatickým městským problémem. Jsme na okraji historického centra, ale současně je tu možné přijít s něčím novým.

Je to obrovská příležitost vdechnout nový život lokalitě, která je z jedné strany rozdělená železnicí, z druhé strany magistrálou. Očekávám, že kolem Masarykova nádraží vznikne nová část města, která bude velice živoucí a vzrušující. Již postavené Florentinum je obrovský milník pro celou lokalitu.

Mluvit s polskou pravicí bylo těžší než mluvit s Ku-klux-klanem, říká Katarzyna Surmiak-Domańska

Nehrozí, že po šesté večer bude lokalita kolem Masaryčky kvůli zaměření na kanceláře mrtvá?

Jsou části města orientované více na bydlení a čtvrti zaměřené na administrativní funkci. Věřím však ve smíšené využití lokalit. Například hned u železničního nádraží nevidím moc velký prostor pro byty, protože musíte řešit problém s hlukem. V budovách jen o kousek dál si už ale rezidenční funkci umím představit, stejně jako tam může fungovat hotel. Bude tam rovněž spousta restaurací, kaváren a retail.

Podle některých kritiků se Zaha Hadid příliš na projektu kolem Masarykova nádraží nepodílela. Je to pravda?

Není. Účastnila se projektu od samotného počátku. Podílela se na vypracování různých variant a studií. Její angažmá bylo velmi silné.

Jaké jsou hlavní aktuální projekty vašeho studia?

Více než dvacet projektů je v současnosti ve výstavbě, a to v různých částech světa. Jeden z významných je například nové letiště v Pekingu. Stavba tam pokračuje velmi rychle. Tempo je neuvěřitelné, toto největší letiště světa by se mělo otevřít již v roce 2019. Znovu jsme otevřeli kancelář v Dubaji, máme kontrakty v Saúdské Arábii. Jen Evropa je trochu pomalejší. Máme něco v Německu a jsme rádi, že rozvíjíme také projekt u Masarykova nádraží.

Proč je Evropa pomalejší, když nemovitostem se v současnosti všeobecně daří?

Největší boom zažívá stále Londýn. Je to nejdynamičtější motor evropských realit. Evropa je však všeobecně pomalá, protože není dostatečně orientovaná na byznys. V Evropě stále přetrvávají socialistické přístupy. Zčásti to bylo způsobené také zpomalením po poslední krizi. Střední a východní Evropa z toho ale vychází jako dynamičtější část kontinentu.

Euro je nejhorší a nejhloupější věc hned po válce, říká šéf značky Gran Moravia

Co myslíte tím, že Evropa není dostatečně tržně orientovaná?

Na kontinentu je moc regulace brzdící byznys. Územní plánování trpí kvůli přílišným restrikcím. Pochopitelně musíme chránit například historická centra, která jsou součástí naší identity. Když ale vykročíme za tyto historické lokality, měli by mít developeři a architekti možnost budovat nová místa pro bydlení a práci, nacházet nové cesty pro fungování města. Jsem přesvědčen, že něco takového mohou objevovat jen podnikatelé.

Ve městech už dnes nemáme moc průmyslu, který by znečišťoval okolí. Jednotlivé prvky města typu bydlení, kanceláří, hotelů a zábavy si až tolik vzájemně nevadí. Mělo by se nechat na podnikatelské iniciativě zdola, aby se přišlo na ten správný mix.

Jak přísná by měla být památková ochrana?

Je potřeba, ale nesmí znamenat, že do historické zástavby nelze intervenovat nebo něco přidat. Město musí být živé, nesmí se stát muzeem. Když ke starým stavbám dodáte nový prvek, nové interiéry nebo přístavbu, tak výsledek je pro město mnohdy velmi osvěžující. V budovách, které projektujeme, často propojujeme nové se starým. Příkladem je doplnění galerijních budov z raného 19. století o novostavbu, které jsme uskutečnili v londýnském Hyde Parku.

Kdy by měla stará stavba ustoupit nové?

Vždy stojí za to pokusit se původní budovu přeprogramovat na novou funkci, zamyslet se, jak by mohla fungovat v modernějším hávu. Uskutečnili jsme takto například přeměnu starého renesančního paláce v Římě na hotel. Samozřejmě jsme zachovali fresky a další historické prvky, mohli jsme ale dovnitř vnést například nový nábytek. V Londýně jsme zase přestavěli starý klub z 18. století. Interiéry jsme vybavili novým nábytkem a výsledek je naprosto skvělý.

Jaká má být role státu a samospráv v územním plánování?

Mají samozřejmě velkou zodpovědnost ohledně organizace dalšího rozvoje regionů a měst. Musejí nacházet rovnováhu mezi různými zájmy. Z Londýna dobře víme, že lidé na pozicích starosty by měli mít přehled o městu jako celku, a ne se dívat jen na jednotlivé čtvrti. Na úrovni čtvrtí vidíme hodně snahy zastavit další rozvoj.

Každý obecně souhlasí s tím, aby se město rozvíjelo, ale nikdo nechce, aby se stavělo v jeho sousedství. V celé Evropě je velmi obtížné prosadit například výstavbu nebo rozšíření letišť. V Londýně se vedly nekonečné debaty o rozšíření Heathrow. Pak ale musí přijít vláda a říci, že projekt je potřeba, protože pomůže celé ekonomice a společnosti, přestože se to sousedům letiště nemusí líbit.

Říjnová revoluce pomohla kapitalismu osvojit si lidskou tvář, tvrdí filosof Hauser

Cítím z vás správně silnou důvěru v tržní mechanismy?

Věřím v sílu trhu. Developer dokáže rozeznat krásu a osobitý ráz vycházející z historického charakteru konkrétního místa. Soukromý zájem umí hodnotu konkrétní budovy či lokality určit nejlépe. Developeři by měli mít dostatečnou svobodu přicházet s inovacemi.

Samozřejmě zodpovědně a v dialogu. Architekt zas potřebuje svobodu zkoumat, co je možné na pozemku vybudovat. Chápu trh jako objevitelský proces. Developeři a architekti musejí cítit zodpovědnost za to, že objevují nové produkty a vlastně i nová přání lidí, kteří pak tyto budovy využívají.

Nehrozí však v systému založeném jen na tržních vztazích, že bude upřednostňovat zisky developerů před prospěchem místních komunit?

Trh je systém založený na ziscích a ztrátách. Má vestavěné přesvědčivé opravné prostředky. Lidé ovšem zaujímají pozice a přicházejí s návrhy, které na široké scéně nemusejí sklízet jen aplaus. Avšak profit není něco negativního.

Odráží fakt, že podnikatel měl dobrou intuici ohledně toho, čemu se bude dařit, co bude mít hodnotu. Zisk je ovšem jen malou částí hodnoty, kterou úspěšný projekt přináší. Jestliže developer na konci dne udělá zisk, profitují z toho současně obrovsky i spotřebitelé.

Bez signalizačního mechanismu zisků a ztrát bychom navíc ani nepřišli na to, že například mrháme zdroji. Když mluvíte o komunitách žijících v určitých lokalitách a jejich ochraně, tak musíte mít na paměti, že to současně může vést k úplnému zamrznutí rozvoje. A to může být nebezpečné dokonce i pro lidi, kteří po takovéto ochraně volají. Protože developer půjde jinam.

Bez empatie ke smíření nedojde, říká bosenský režisér Alen Drljević

Jak pohlížíte na lokální iniciativy a nevládní organizace, které vstupují do plánovacích procesů?

Vítám je, pokud zlepšují prostředí. Mám rád občanskou společnost, mám rád iniciativu zdola. Již však tolik nemám rád občanské iniciativy, které vznikají, aby bránily změnám. S čím se často setkávám v obecných diskuzích v Evropě, například v levicově intelektuálním stejně jako v mediálním prostředí, je nedostatek dů- věry v organizace založené na zisku včetně nadnárodních korporací.

Obrovsky se opomíjí fakt, jak moc toho pro nás tyto organizace dělají. Na nich závisí naše prosperita. U nevládních organizací vidíme mnohem více neefektivity, mrhání zdroji a ledabylosti než u struktur, které mají nepřetržitou zpětnou vazbu díky orientaci na zisk.

Patrik Schumacher (56)
Nejdříve v Bonnu vystudoval filozofii a matematiku, následně ve Stuttgartu a v Londýně architekturu. Od začátku devadesátých let vyučoval na německých, anglických a amerických univerzitách. S architektkou Zahou Hadid začal spolupracovat v roce 1988. Po její smrti v roce 2016 stojí v čele studia Zaha Hadid Architects. V Praze byl na podzim jednou z hlavních postav Mezinárodního sympozia experimentální architektury
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!