Michal Bregant: Filmové negativy musí přežít, na digitalizaci nelze spoléhat | E15.cz

Michal Bregant: Filmové negativy musí přežít, na digitalizaci nelze spoléhat

Michal Bregant: Filmové negativy musí přežít, na digitalizaci nelze spoléhat
28. července 2014 • 06:35
Každoročně se na karlovarském filmovém festivalu věnuje velká pozornost náročně zdigitalizovanému a restaurovanému snímku ze zlatého pokladu české kinematografie ve formátu 4K. Tímto tempem by ale byly všechny nejcennější české filmy převedeny do digitální podoby za dvě stě let.

„Restaurování filmů ve formátu 4K není jedinou cestou. Je to ta nejkvalitnější technologie, která umožňuje zpřístupnění starších filmů. Ale je tak nákladná, že na ni nemůžeme spoléhat,“ říká generální ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant.

E15: V prosinci jste dali k odborné diskuzi návrh koncepce nového webového portálu NFA. Tehdy jste říkali, že jej chcete představit na karlovarském festivalu, ale to se nestalo. Proč?

Věděli jsme, že to nebude jednoduché, ale nastala řada dalších komplikací. Kolegové v Německu „klikali“ tři roky, než do podobného portálu dostali všechna data. Zdržení bylo způsobeno jednak tím, že jsme museli řešit nečekané potíže s financováním; nakonec jsme na to ale získali granty, takže nyní je to finančně pokryté. Zkomplikovalo se i personální zajištění, původní koordinátorka bohužel musela odstoupit ze zdravotních důvodů a teď hledáme nového člověka, který celý projekt převezme. Některé věci zkrátka neovlivníte.

E15: Na čem bude portál stát, jaké bude mít základní části?

Portál navazuje na sedmdesát pět let Filmového přehledu a třiadvacet let Filmové ročenky. Základem jsou detailní kompletní a ověřené informace o české kinematografii od Kříženeckého do dneška. Pak je část, která se týká současného filmového průmyslu, tedy to, co dnes obstarávají hlavně České filmové centrum a Czech Film Commission, které od loňska patří pod národní archiv. Portál umožní nahlédnout i do sfér, které tvoří jádro činností archivu, to znamená informace o archivaci a péči o sbírky plus to, na čem pracujeme: digitalizace, filmová výchova, výzkumné projekty a další podobné záležitosti.

E15: V čem se bude portál lišit od Česko-slovenské filmové databáze (csfd.cz) a dalších na kinematografii zaměřených webů?

Hlavní rozdíl v databázové části je množství dat, které u jednotlivých filmů zveřejňujeme – celkem uvádíme kolem 170 profesí a dalších položek –, a pak samozřejmě spolehlivost. Výhoda našeho portálu proti jiným spočívá v tom, že naše data jsou vždy ověřená, nepřebíráme žádné informace, kterými si naši redaktoři nemohou být jisti. To je způsob, jak se vytvářely Filmový přehled a Filmová ročenka ve 20. století. Je tam i kontinuita personální, takže víme, že naše metoda sbírání dat se osvědčila, a chceme to tak proto dělat i nadále. Nikdy z toho nebudeme dělat fanouškovský web, nebudeme tam provozovat debaty ani hodnocení filmů.

E15: Součástí by měla být i placená sekce. Co v ní bude?

Zatím chceme, aby portál lidé co nejvíce využívali a viděli, co přináší. Uvidíme, kam se to potom vyvine. Samozřejmě součástí portálu budou některá data, za která my platíme nebo je jinak náročně dobýváme. To pak nemůžeme dávat k dispozici zdarma.

Víme, že jednou přijdou další technologie a znovu se budou věci zpracovávat jinak, i když zatím nikdo neví jak. Ale stále se přitom bude vycházet ze starých materiálů

E15: Uvažujete také o placené on-line videopůjčovně. Jak bude vypadat?

Videopůjčovna či různé formy služby video-on-demand (video na vyžádání – pozn. aut.), to je otázka investic a pak autorských práv. Práva na on-line distribuci se musí poměrně složitě dojednávat s autory nebo kolektivními správci, kteří jsou ve svém přístupu velmi konzervativní. U filmů spravovaných fondem kinematografie ale budou určitě nějaké ukázky. Nechceme soupeřit s YouTube, spíše směřujeme k propojení s nějakým velkým poskytovatelem. Všichni víme, že takzvaně „všechno“ je nelegálně uloženo na serverech a lidé si to pak stahují, což je v této zemi legální. I zde budeme konkurovat kvalitou.

E15: Ukázky budou z těch zatím čtyř digitalizovaných filmů ve formátu 4K – Marketa Lazarová, Hoří, má panenko, Všichni dobří rodáci a Ostře sledované vlaky, které se každý rok uvádějí v Karlových Varech, nebo i dalších?

To, co se předvádí ve Varech a stojí to dva miliony korun, je něco, co se nedá dělat v běžném provozu. To jsou velké projekty. Když se podíváte po jiných archivech v Evropě nebo po světě, nedělá se takto náročné digitální restaurování ve velkém nikde. Pro kinodistribuci je to bezvadné, protože se k lidem dostanou v krásné podobě. Ale běžná digitalizace, přepisy do vysokého rozlišení, je rutinní záležitost, která odpovídá tomu, že digitalizace rovná se zpřístupnění. Tam, kde na digitalizaci dohlíží NFA, můžeme garantovat kvalitu.

E15: V HD rozlišení je ale už řada levných DVD, která v posledních letech vyšla.

Jeden z hlavních problémů digitalizace v posledních letech spočíval v tom, že přepisy na digitální nosiče byly velice nekvalitní. My – stejně jako tvůrci – jsme naštvaní, že se deformoval trh nejen tím, že se za 19 korun prodávaly v trafice, ale hlavně že byly nekvalitně přepsané. Trh je dnes téměř nasycen, ale jsou tu další generace diváků, kteří ocení nové kvalitní edice. Vývoj televizního trhu třeba ukazuje, že diváci budou vyšší kvalitu vyžadovat.

E15: Přitom se stále hovoří o tom, že restaurování a digitalizace jsou drahé a nejsou na to peníze…

… a když to půjde tímto tempem, budeme mít nějaký slušný výsledek v roce 2211. Ale není to tak. Restaurování filmů ve formátu 4K (se čtyřikrát větším rozlišením než současný formát HD – pozn. aut.) není jediná cesta. Je to ta nejkvalitnější technologie, která umožňuje zpřístupnění starších filmů. Ale je tak nákladná, že na ni nemůžeme spoléhat. Digitalizace se ale netýká samotného archivování. To stále spočívá v tom, že máme negativy a kopie uložené v klimatizovaném depozitáři a víme, že přežijí. U digitálních dat naopak víme, že péče o ně je jedenáctkrát dražší než nejkvalitnější péče o filmové materiály. Stále se musejí nakupovat nové stroje a nový software. A data se musejí držet při životě tím, že se migrují. To je hardwarově, softwarově i personálně velmi nákladná záležitost.

E15: Filmový archiv již dříve oznámil, že sám zdigitalizuje dalších deset filmů. Budou v HD, nebo ve 4K?

Zatím to není veřejná informace, ale jsme před podpisem smlouvy v rámci Norských fondů. Budeme digitalizovat a restaurovat převážně ve 4K naší osvědčenou metodikou. Více k tomu mohu říct až během srpna po podpisu smlouvy s norskou stranou. Pak teprve zveřejníme i konkrétní tituly vybraných deseti filmů. Zatím můžeme říct jen tolik, že jsme vycházeli z oficiálního seznamu dvou set filmů vybraných jako reprezentativní vzorek z dějin české kinematografie.

E15: Negativy a další materiály, které shromažďujete, mají status archiválie. Co to pro filmy znamená?

S archiváliemi nelze zacházet jako s běžnou kopií. To je mimochodem něco, co někteří tvůrci filmů hůře chápou, protože mají k filmu osobní až vlastnický vztah. Říkají často: Ale to jsem přece natočil já. A já jim musím odpovídat, že to sice ano, že autorství nikdo nepopírá, ale producentem byl stát a dnes je ten film v jeho majetku. Autoři by měli být rádi, že se jejich filmy zachovaly právě díky naší profesionální péči. A na rozdíl od jiných archivů, v nichž jsou archiválie jen uloženy nebo je jen spravují, my jsme vlastníky filmových materiálů. Doktrína, že to, co jsem zdědil, musím zachovat a předat v přinejhorším stejně dobrém stavu, platí stále. Archiv musí přežít všechno.

E15: To je důvod, proč chcete vybudovat nový depozitář?

Přesně tak.

E15: Co by měl nový archiv obsahovat, aby se to vyplatilo a uchovalo filmové materiály a další archiválie po další desetiletí?

To má několik rovin. Jedna je čistě archivářská. To znamená, že musíme ukládat materiály tak, aby přežily, i kdyby se stalo nějaké neštěstí. Nový depozitář bude primárně určen k uchování barevných materiálů, které potřebují trochu jiné podmínky než černobílé. Ze stávajícího depozitáře, který praská ve švech, se tak budou postupně stěhovat barevné materiály do nového. To znamená velmi dlouhou dobu, protože materiály musí projít aklimatizací. Poté budou uchovány v minus pěti stupních Celsia a při nízké relativní vlhkosti vzduchu. Ven půjdou už převážně jen pro účely digitalizace. Filmových promítání bude totiž čím dál méně. Materiály v těchto podmínkách musí zůstat právě proto, že víme, že jednou přijdou další technologie a znovu se budou věci zpracovávat jinak, i když zatím nikdo neví jak. Ale stále se přitom bude vycházet ze starých materiálů.

Michal Bregant (50)
Po studiích na pražské Univerzitě Karlově pracoval v tehdejší filmotéce Československého filmového ústavu. Od počátku devadesátých let působí jako pedagog na FAMU, kde pak byl v letech 2002 až 2008 děkanem. Generálním ředitelem Národního filmového archivu je od roku 2012. Letos byl zvolen členem výkonného výboru Evropské asociace filmových archivů.

 

businessinfo.cz

  • Česká firma vyvinula unikátní metodu pomáhající rozkládat plasty, uplatnění najde v Číně
  • Na solárním boomu v Česku vyrostlo množství firem. Teď hledají příležitost v zahraničí
  • Chile: Exportéry láká trh s otevřenou náručí
  • Neplatičů DPH v registru přibývá geometrickou řadou