Michal Marek: Ladovské zimy se jen tak nevrátí

Rozhovor

Svět může splnit závazky přijaté na klimatické konferenci v Paříži, ale jen pokud přestane spalovat uhlí. Snaha o šetrné chování k planetě by se pak měla stát součástí každodenního života lidí, myslí si ekolog a ředitel Centra výzkumu globální změny Akademie věd Michal Marek.

Ekolog a ředitel Centra výzkumu globální změny Akademie věd Michal Marek.
28.12.2015 14:10   |  

Svět se na konferenci v Paříži zavázal k omezení globálního oteplování od dva stupně Celsia oproti předindustriální úrovni. Bude to stačit, aby se předešlo výraznějším dopadům globálního oteplování? Někteří vědci tento obecně uznávaný limit zpochybňují.

Samozřejmě to není ideální řešení. Pařížská konference, které jsem se zúčastnil, pro mě byla školou toho, jak se tvoří kompromis. Hranice dvou stupňů není optimální hodnota, ale je realistická, lze jí dosáhnout. Nemůžu vám ovšem říct, že když udržíme oteplování pod dvěma stupni, tak bude určitě všechno v pořádku. Je to zkrátka kompromis zohledňující vědecké poznání a to, čeho by se mohlo dosáhnout.

Když přijdete o prst, tak se vám bude žít mnohem lépe, než když přijdete o celou nohu. Už ta kráska nebude tak krásná, ale pořád se za ní ohlídneme.

Souhlasíte Vy sám s touto dvoustupňovou hranicí „neškodného“ oteplování?

U biologických procesů lze těžko stanovit přesnou hranici. Situace se nezhoršuje postupně, zkrátka se to nakupí a až se překoná určitá hraniční hodnota, tak se systém neřízeně sype a téměř není návratu. Ta hodnota dvou stupňů je odůvodněná, ale jde především o kompromis, ke kterému by se mělo dojít. Promiňte, budu používat slovo by, poněvadž závěry konference jsou krásné, všichni se tam objímali, ale zbytek se teprve ukáže.

Třeba americký profesor James Hansen, kterému se někdy přezdívá otec klimatické změny, tvrdí, že oteplení o dva stupně je příliš vysoké a bude mít velmi dramatické následky...

To je samozřejmě pravda. Ale pořád jde o změnu, která se ještě dá přežít. Když přijdete o prst, tak se vám bude žít mnohem lépe, než když přijdete o celou nohu. Už ta kráska nebude tak krásná, ale pořád se za ní ohlídneme.

Státy se zavázaly, že zastaví růst emisí skleníkových plynů do roku 2030. Lze tento termín stihnout?

Kdyby státy opravdu slíbily, že ta opatření, která jsou skutečně jednoduchá – prostě nepálit uhlí - zavedou, tak by se to stihnout dalo. Byl jsem překvapen až šokován postojem Číny, která je na jedné straně velmi neústupný hráč, ale zároveň řekne, že do pěti let nebude v Pekingu jediná uhelná elektrárna. Bylo by to úžasné a dalo by se to udělat, ale nevím, nevím.

Takže nevěříte, že světové mocnosti své závazky dodrží?

Já chci věřit. Paříž ve mně vyvolala velké naděje obrovskou účastí občanských iniciativ. V tom, že občanská hnutí začínají vytvářet tlak na politiky, vidím šanci, že by se sliby mohly naplnit.

Je rok 2030 skutečně tím bodem zlomu, nebo jde jen o „pro forma“ datum?

Nemohu říci, že to je nějaký dokazatelný, striktní práh.

Mluví se o tom, že dosavadní České příspěvky ke snižování emisí skleníkových plynů byly vzhledem k vysoké srovnávací základně z minulosti „zadarmo“ a nyní se blíží doba, kdy už bude třeba přijímat skutečná opatření.

To, co říkáte, je naprostá pravda. Máme obrovskou kliku, že jsem členy Evropské unie, která je v ochraně klimatu velmi radikální. Vezeme se s úspěšnou iniciativou Evropské unie a tudíž i naše závazky jsou téměř splnitelné. Aby se to ale stalo, museli bychom se na uhlí jen dívat, zkrátka „fosil nula“. V přímém protikladu k tomu je prolomení těžebních limitů. Vláda se sice dušuje, že své emisní kvóty nepřekročíme, ale jestliže jsme se jednou zavázali k ochraně klimatu, tak bychom takové věci dělat neměli.

Co míníte pod pojmem „fosil nula“? Úplné zastavení využívání fosilních paliv?

Hlavně se tím myslí radikální omezení využívání uhlí, prostřednictvím výrazného zdražení emisních povolenek. Je to kuriózní - uhlí je neuvěřitelně cenná surovina, ze které se dá vyrobit cokoliv: Vaše tričko, obroučky mých brýlí, dokonce i malinovka, co si dáte v hospodě, je z dehtu. Je to svým způsobem strašný hřích takovou cennost pálit. Toto omezení těžby ale zní neuvěřitelně, když si uvědomíte, jak svět na této surovině visí. Uhlí je navíc dost, trh je přezásobený a ceny jsou tak nízko, že se ho skoro nevyplatí těžit.

Mohou situaci vyřešit nové technologie jímání skleníkových plynů?

Je to jeden z návrhů řešení, ale musíme si uvědomit, o jak obrovské množství emisí se jedná. Tento svět má k dispozici jedinou pumpu, která doopravdy funguje, a to jsou rostliny a řasy, do sebe efektivně naberou statisíce tun skleníkových plynů za rok. Technická řešení jsou určitě užitečná, ale nemohou sama o sobě problém vyřešit. Navíc jak budou fungovat pumpy, které by CO2 tlačily do podzemí? Na elektřinu, kterou vyrobíme z uhlí? Jinak ale rozvoji nových technologií věřím, idea bezuhlíkových ekonomik podle mě není úplnou utopií.

Jaké řešení je tedy dostatečně účinné a zároveň realizovatelné?

Předesílám, že nejsem energetik, ale jednu energii máme zadarmo – slunce. Za posledních deset patnáct let fotovoltaické články výrazně zlevnily a jejich účinnost výrazně stoupá. Tady v těch hodinkách mám malinký fotočlánek a už čtyři roky jsem je nemusel natahovat. A pak – může to znít někomu hříšně – pokud dojde k dalšímu vývoji jaderné energie, tak i ta může být řešením.

Jde ještě o jednu věc. Měli bychom přestat uvažovat o ochraně planety jako o svém omezování a brát to jako přirozenou součást naší morálky. Někteří to vnímají tak, že když nemůžou prohrábnout plyn svého dvoulitrového auta, tak se cítí omezeni na svých lidských právech. Měli bychom ale mít hranice a určité jednání považovat za neslušné. Já vím, že to zní strašně naivně, ale morálka 21. století by měla zahrnovat zodpovědnost za planetu.

Já pocházím z vesnice a mám v sobě zaštípané, že chleba se musí dojíst. Já ho prostě neumím vyhodit. Zajímavé je, že mladí lidé tomu velmi rozumí.

Jak by se měl chovat jednotlivec uvědomující si svojí zodpovědnost za planetu?

Za prvé rozumně. Zapomínáme, že žijeme v té části světa, která žije neuvěřitelně rozmařile. Jsme marketingem vychovávání ke strašné nadspotřebě. V České televizi jsem nedávno řekl, že kvůli ochraně planety se sprchuju jednou za tři dny a dostal jsem záplavu udivených až pohoršených emailů od diváků. Fakt každý by měl alespoň třídit odpad. Na našem ústavu jsou i lidé, kteří jsou hodně radikální. Jeden kolega se hrabal v popelnicích v městě Brně. To byste nevěřil, jak hýříme potravinami, co tam všechno našel.

Přečetl jsem si papežskou encykliku k ochraně planety a tam je psaná jednoduchá věc. Dogma bylo „člověče jako obraze boží jdi a panuj“. Papež to nyní mění na „jdi a hospodař“. Není možné říkat „pojďme se vrátit na stromy“, to je absurdní. Ale začněme se k zemi chovat přátelsky. Já pocházím z vesnice a mám v sobě zaštípané, že chleba se musí dojíst. Já ho prostě neumím vyhodit. Zajímavé je, že mladí lidé tomu velmi rozumí.

Jsou lidé v Česku ochotní změnit svůj životní styl, byť v takových drobnostech?

Zrovna včera jsem při cestě do Prahy poslouchal v rádiu diskusi nad návrhem zákona o kontrolách toho, co lidi spalují v domácích kotlích. ODS hned vylítla s tím, že jde o bezprecedentní zásah do osobních svobod. Nevolím levici, ale já tomuhle nerozumím. Vždyť přece každý z nás, kdo má auto, jezdí na měření emisí.

Pokud se globální oteplování zastaví na růstu o dva stupně, což by znamenalo, že změny klimatu jsou vratné, za jak dlouho k tomuto návratu dojde?

I kdyby se nám to nakrásně všechno povedlo, tak ladovské zimy se jen tak nevrátí. Já vlastně vůbec nedokážu odpovědět na to, jestli se klimatický systém vrátí do původního stavu. Pokud se to stane, tak půjde o desítky let. Spíš bych ale čekal, že se zmírní extrémní projevy počasí. Oteplení o dva stupně nic neznamená, hlavním rizikem je rozkolísání počasí. Vezměte si letošní sucho – pokud v zimě nenasněží, tak v příštím roce už fakt máme problémy s vodou. Podzemní zdroje vody začínají být vyčerpané. Dokonce jsem slyšel, že vlekaři nezasněžují kvůli tomu, že nemají vodu, jejich nádrže se přes léto nenaplnily.

Hlavním problémem Česka je tedy sucho?

Určitě. Máme bohužel smůlu, že k nám nepřitéká žádná větší řeka, takže jsme na vodě extrémně závislí. Nemění se jen roční dávka vody, ale i její distribuce, a to strašně nešťastně. Letošní sucho mělo ještě jednu výhodu, že přišlo až v červenci, kdy už jsou obiloviny vlastně zralé. Kdyby to ale takhle pokračovalo, tak podle našich modelů během deseti dvaceti let v Evropě nedopěstujete pšenici. A to je jedna ze základních potravin. Řešení je, ale tady v Evropě to nesmíte říct nahlas. Jsou jím geneticky manipulované plodiny, které si se suchem umí poradit. Na sucho ale navazují i další problémy, jako změny biodiverzity či změna délky vegetační sezóny. To jsou věci, které už začínají být v reálné agronomii problém. Třeba se může ukázat, že sázet ozimy už nemá smysl. Může se stát, že začnou usychat lesy, což já příští rok očekávám. Může se změnit schopnost lesů zadržovat vodu v krajině. Máme měřicí stanici v lužním lese a letos jsme tam prošli v sandálech.

Projevuje se už v Česku posouvání klimatických pásu na sever?

Na Českomoravské vrchovině se třeba objevují škůdci typičtí pro Panonskou nížinu někde pod Budapeští. Už dávno neplatí, že jižní Morava je obilnicí republiky. Teď je to právě Českomoravská vysočina. Na Znojemsku a Břeclavsku jsou problémy se suchem, které ovlivňují výnos.

Pařížská dohoda obsahuje i závazek „zvláštních ohledů“ na lidská práva, práva imigrantů a právo jednotlivců na život v podmínkách umožňujících důstojný život. Vytváří se tím prostor pro uznání klimatických uprchlíků?

Tento aspekt hraje výraznou roli, a když ho domyslíte do důsledku, tak si řeknete „krucinál, ti lidé na to mají právo“.

Jestli se pravice bude chovat jak dinosaurus, tak bude prohrávat volby

Zvláště ohrožené státy by podle dohody měly od jejích signatářů dostávat finanční kompenzace. Mohou těmto zemím, například ostrovům s malou nadmořskou výškou, peníze pomoci

Mám pořád na paměti jedno staré čínské přísloví: „Potkám-li chudáka a dám mu rybu, nasytím ho na jeden den. Potkám-li chudáka a naučím ho chytat ryby, nasytím ho už na celý život.“ Kdyby velmoci těmto zemím daly technologie, tak bych tomu rozuměl. Jezdím hodně do Vietnamu a tam je vidět, jak jsou podobné země touto dotační politikou zkažené. Místní jako první natahují ruku a říkají “dejte“. My jim říkáme, že jim chceme pomoct řešit jejich problémy, ale oni chtějí peníze.

V USA se blíží prezidentské volby a republikánští kandidáti avizují, že v případě vítězství se dohodou o ochraně klimatu nebudou řídit. Má smlouva bez účasti Spojených států smysl?

To by byl průšvih. Musíme ale rozlišovat mezi předvolební rétorikou a realitou vládnutí. Takže asi ani republikáni by své závazky od základů nepodřízli. K určitým komplikacím by ale došlo. Omlouvám se, že s tím zase otravuju - fakt nejsem levičák – ale jestli se pravice bude v tomto smyslu chovat jak dinosaurus, tak bude prohrávat volby. Poněvadž lidé na ochranu planety začínají slyšet.


Čtěte také:

Klaus: Konference o klimatu byla zbytečná, závěry jsou hloupé

Státníci schválili klimatickou dohodu. Podle vědců je přelomová

Obama považuje novou dohodu o klimatu za silnou a historickou

Štěpán Bruner Autor: Štěpán Bruner redaktor E15.cz

Komentáře

Čtěte také

Číňané dohodli další investice v Africe za sedmnáct miliard dolarů

Číňané dohodli další investice v Africe za sedmnáct miliard dolarů

Čínské podniky a bankovní domy se předběžně dohodly se svými protějšky z Afriky na spolupráci v oblasti infrastruktury, energetiky nebo informačních technologiích. Hodnota… více

Komerční prezentace

E15news

Zpravodajství do e-mailové schránky.

Mobilní web