Miroslav Zajíček: Firmy energetické koncepce nepotřebují | E15.cz

Miroslav Zajíček: Firmy energetické koncepce nepotřebují

Miroslav Zajíček: Firmy energetické koncepce nepotřebují
Miroslav Zajíček, vedoucí katedry institucionální ekonomie Národohospodářské fakulty VŠE v Praze
• 
ZDROJ: Anna Vacková
3. února 2014 • 07:23
Energetické zdroje budoucnosti mohou být klidně to, co dnes považujeme za bezcenné. Břidlice obsahující plyn byly ještě před několika desítkami let považovány za nevyužitelné nic. Dnes hýbou energetikou, říká Miroslav Zajíček, vedoucí katedry institucionální ekonomie Národohospodářské fakulty VŠE v Praze.

E15: Evropská unie se rozhodla postupně se vzdát závislosti na fosilních palivech, což vyjádřila cíli pro snižování emisí oxidu uhličitého. Má takové rozhodnutí ekonomický smysl?

Když se řekne politické rozhodnutí, tak to zpravidla znamená, že to sice není ekonomicky nejlepší a efektivní, ale z nějakého důvodu se bez ohledu na ekonomické dopady udělalo. Komise navrhuje, jaké by měly podle jejího názoru být emise v Evropě v roce 2050. To je nesmysl, protože kdoví, co bude za padesát let. Teď je rok 2014 a do roku 2050 zbývá 36 let. Vzpomeňte si, co si lidé mysleli v roce 1978, že by mělo být dobré, a co bylo světovou hrozbou. Třeba si část z nich pořád myslela, že komunismus může zvítězit.

E15: Politické rozhodnutí zpravidla odráží nějakou společenskou objednávku. Němci třeba většinově nemají rádi jádro a jsou ochotni platit vysoké dotace na obnovitelné zdroje.

Je to mnohem složitější. Opravdu existuje společenská objednávka na nějakou klimatickou politiku? O tom lze vážně pochybovat. A německý veřejný odpor k jádru vůbec neznamená totéž jako požadavek, že v roce 2050 musejí být emise skleníkových plynů o 90 procent nižší než v roce 1990.

E15: Politici a zelení často argumentují, že odchod od fosilních paliv je správný, protože v budoucnu budou kvůli jejich nedostatku drahá. Je to racionální očekávání?

Ve dvacátých letech si americký prezident Warren Harding nechal vypracovat studii od expertů, jak dlouho Spojeným státům ještě vydrží zásoby zemního plynu. Všichni se shodli, že zásoby jsou tak na deset let, neboť všechny dostupné zdroje již byly nalezeny. V roce 1973 Meadowsova kniha Meze růstu argumentovala, že suroviny, nejen ropa, vydrží zhruba nějakých třicet let. Takže tak deset let jsme už měli být na suchu. Přitom máme ropy a zemního plynu tolik, kolik jsme nikdy neměli.

Miroslav Zajíček (39)
Od roku 2012 řídí katedru institucionální ekonomie na Národohospodářské fakultě VŠE v Praze. Je také ředitelem Laboratoře experimentální ekonomie. V letech 1999 až 2005 působil na Liberálním institutu, kde se specializovat na deregulaci elektroenergetiky, plynárenství a telekomunikací. Je členem Poradního sboru předsedkyně Energetického regulačního úřadu.

E15: Na teorii ropného vrcholu nevěříte?

Pokles těžby ropy určitě nastane, ale především proto, že budeme využívat jiné zdroje. Kdyby se nějaký americký prezident v roce 1850 zabýval energetickou politikou, tak by měl zásadní energetický „problém“. Velrybí tuk byl tehdy hlavním zdrojem pro svícení. V té době americké velrybářské lodě musely kvůli vybití velryb ve většině teplých moří jezdit až do arktických a antarktických vod. Velryby zachránilo až to, že se začala masivně využívat ropa.

E15: Co by tím novým zdrojem budoucnosti mohlo být?

Klidně to, co dnes považujeme za bezcenné. Zdroj je jen to, co lidská schopnost vynalézat umožní jako zdroj energie používat. Podívejte se na břidlicovou revoluci. Břidlice obsahující plyn ještě před pár desítkami let byly považovány za nevyužitelné nic. Dnes hýbou světovou energetikou.

E15: Jaký smysl pak má vytvářet energetické strategie a plány, jako třeba Státní energetickou koncepci?

Žádný. Je to cár papíru.

E15: Proč tedy politici vymýšlejí, že v Česku bude za třicet let 50 procent elektřiny z jádra a třicet procent z uhlí?

Protože všechny české vlády, snad až na tu novou, tak moc chtěly, aby se postavily nové bloky Temelína. Pro politika je to skvělá příležitost. Výstavba by stála stovky miliard korun. To je dost prostoru pro ulívání peněz. Je Česko nějakou mezinárodně významnou zemí, aby se s českým premiérem setkával americký prezident? Není. Jediný důvod, proč Nečase Obama přijal, je zájem Westinghousu stavět Temelín.

E15: Do jaké míry energetické koncepce ovlivňují rozhodování firem, třeba o investicích?

Velmi málo. Státní energetická koncepce není závazný dokument. To je slohové cvičení.

E15: Tak proč firmy tvrdí, že ten dokument potřebují?

Velká část energetiky závisí na zásazích státu. Ať už jde o regulované ceny nebo licenční rozhodnutí či dotace. Nečekejte, že firmy, které jsou na státu tak závislé, budou vykládat, že Státní energetická koncepce je k ničemu. Reálně, do okamžiku, než určitá politika konkrétně ovlivní jejich vstupy, případně výstupy, je to firmám jedno. Chápu, že firmy potřebují rozhodnutí, jestli se prolomí, nebo neprolomí limity pro těžbu hnědého uhlí. Ať už je jakékoli. To bude mít materiální dopad. Ale s energetickou koncepcí zase až tak nesouvisí.

E15: Když se prolomí limity, nebude nějakou dobu potřeba nová jaderná elektrárna. To s koncepcí nesouvisí?

Na ekonomiku a energetiku jako celek to podstatný vliv mít nebude. Kdyby v devadesátých letech Klausova vláda nerozhodla o dostavbě Temelína, neměli bychom teď 15 terawatthodin elektřiny ročně z jádra. Ale vyvíjela by se česká ekonomika jinak, byla by česká energetika jako celek jiná, kromě toho, že by nestál Temelín, byly by ceny elektřiny jiné? V žádném případě. Ceny přejímáme principiálně z Německa. I když tady bude stát Temelín a vedle něho uhelné elektrárny, rozhodnutí, které z nich a kolik budou vyrábět, bude záviset na tom, co se bude dít s cenami elektřiny a s maržemi těchto zdrojů v celém středoevropském prostoru.

E15: Nová vláda chce o Temelínu rozhodnout mimo jiné na základě ekonomických analýz. Dá se udělat analýza, která by ukázala, že se ta elektrárna vyplatí?

Realita je taková, že nové jaderné elektrárny se ekonomicky nevyplatí tak moc, že už to ani ve standardních analýzách nemůžete „ohnout“, aby závěr byl jiný.

E15: Zastánci jádra tvrdí, že Temelín nelze posuzovat podle stávajících cen elektřiny a že po roce 2025, kdy by měl stát, budou určitě vyšší.

Podnikatel George Mitchell začal v roce 1981 ve Spojených státech zkoumat, jestli by se přece jen nedal dostat plyn z břidlice. Myslíte si, že si mohl propočítat, jaká bude cena plynu po 19 letech, kdy se mu ho opravdu podařilo získat. On se prostě rozhodl podstoupit podnikatelské riziko. Samozřejmě že v případě Temelína za stovky miliard korun je to riziko enormní. Ovšem je to také potenciální enormní zdroj výnosů. Je to úplně stejný typ rizika, jako když tady nějaká automobilka postaví továrnu na auta. Také jí nikdo nezaručí, že lidi auta právě z této továrny budou kupovat.

E15: Podnikatelské riziko z Temelína by měl plně nést ČEZ?

Pokud je vláda přesvědčená, že cena elektřiny půjde tak nahoru, že nakonec ČEZ bude státu platit rozdíl mezi garantovanou výkupní cenou a vyšší tržní cenou a celý projekt bude ziskový, tak se určitě najde na trhu někdo, kdo si bude myslet totéž. Ať pak takový subjekt smlouvu o zajištění ceny s ČEZ uzavře a nese to riziko místo občanů. Pokud na volném trhu nikdo takový není, tak to znamená, že tomuto scénáři nikdo moc nevěří.

E15: Mohou se energetické firmy na dnešním přeregulovaném trhu rozhodovat, jestli má smysl takové podnikatelské riziko podstupovat?

Špatně, protože do trhu pořád zasahuje stát. Lidé se za tisíce let naučili dobře žít v přirozených rizicích, jako je třeba měnící se cena. V čem se nikdy nenaučíte žít, jsou arbitrární rozhodnutí vlády.

E15: Dá se nějak reagovat na to, že se Německo rozhodne jít cestou obnovitelných zdrojů, které tlačí cenu elektřiny dolů?

Mohla nějak americká vláda reagovat na to, že v sedmdesátých letech OPEC snížil těžbu ropy a vyhnal její cenu na více než desetinásobek původních hodnot? Velmi omezeně. Pro spotřebitele šlo prostě o cenový signál, kterému se přizpůsobili. V Česku to bude stejné. Pokud ceny na velkoobchodním trhu klesnou, pak se lidé a podnikatelé přizpůsobí. Některé energetické zdroje se nepostaví nebo nebudou v provozu. Třeba jako paroplynová elektrárna v Počeradech, která stojí proto, že variabilní náklady výroby jsou vyšší než cena elektřiny.

E15: Když se nepostaví nové zdroje, může hrozit nedostatek elektřiny.

Když začnou zdroje dosluhovat, tak cena zase vyskočí. Ale zdroje z trhu neodejdou najednou. Pokud vlády nebudou bránit výstavbě, času na doplnění portfolia bude dost. Dokud je nízká cena, pak je to zjevně známka toho, že zdroje na trhu jsou.

E15: Při diskuzi o podpoře obnovitelných zdrojů zelení často argumentují, že kdyby do cen konvenčních zdrojů byly zahrnuty všechny jejich negativní vlivy na zdraví a životní prostředí, nepotřebovaly by OZE žádné dotace. Má smysl je vyčíslit a promítnout do ceny?

Pokud by byly velké, zjistitelné a snadno rozdělitelné, lidé nakonec najdou způsob, jak to vyřešit. Pokud nejsou, tak proč předpokládat, že nějaká regulace problém vyřeší? Zpravidla je problém v rozptýlenosti informací, nákladů nebo přínosů. Bez cenových signálů je tento problém fundamentálně neřešitelný.

E15: Třeba na základě uhlíkové daně, která by se přelila do nákladů, by pak ale producent mohl přejít k jinému zdroji, který by byl ekologicky šetrnější.

Otázka ale je, jestli to lidé opravdu chtějí. Vždy je něco za něco. Ministerstvo životního prostředí pořád řeší, že lidé na vesnicích pálí v kamnech odpady. Někdo navrhuje, že kdyby bylo možné volně vyjednávat o kompenzacích za pálení odpadů v kamnech, pak ti, kteří chtějí čistý vzduch, by platili těm, pro které je pálení odpadu levnější variantou. Ale jak víme, že výsledkem takového vyjednávání by opravdu byl čistý vzduch. To jsme zpátky u těch Němců a jejich údajnou „ochotou“ platit vyšší ceny za čistší ovzduší či za nižší emise CO2. Oni nemají moc jinou volbu – prostě ty náklady platit musí a preference vyjádřené ve volbách mají ke konkrétním politikám a jejich nákladům daleko.

E15: Copak pro ně není čistý vzduch automatickou volbou?

Když se lidí zeptáte, jestli chtějí čistý, nebo špinavý vzduch, tak všichni samozřejmě řeknou, že čistý. Ale když se jich zeptáte, jestli chtějí čistý vzduch, ale za topení budou platit dvakrát víc, nebo špinavý vzduch, jehož dopady pocítí až za dlouho, jestli vůbec, tak se najednou rozhodují jinak.

E15: Usilovat o veřejný statek v podobě čistého ovzduší je tedy zbytečné?

Neříkám, že zbytečné. Ale kdyby o tom lidé měli reálně rozhodovat, tak by si asi vybrali trochu té špíny. Protože všechno kompenzujete nějakým způsobem. To, že v Evropě je nyní čistý vzduch, je dáno tím, že je extrémně bohatá a může si to dovolit. Ale pohybujeme se na hranici únosnosti. A je otázkou, zda dekarbonizace ekonomiky není už něco, co je za touto hranicí.

 

Hlavní zprávy

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!

Mohlo by vás zajímat