Parello-Plesner: Čekejte přílivovou vlnu čínských investic do Evropy | E15.cz

Parello-Plesner: Čekejte přílivovou vlnu čínských investic do Evropy

Parello-Plesner: Čekejte přílivovou vlnu čínských investic do Evropy
výzkumný pracovník European Council on Foreign Relations Jonas Parello-Plesner
• 
ZDROJ: E15

Roman Chlupatý

Evropa se dusí pod nánosem dluhu. Čína nabízí pomocnou ruku. Selektivně nakupuje dluhopisy problémových zemí a stejně tak strádající evropské firmy. To v některých kruzích budí obavy. A to i přesto, že čínská expanze do Evropy je na samém počátku, jak říká výzkumný pracovník European Council on Foreign Relations Jonas Parello-Plesner.

E15: O čínské expanzi do Afriky se toho řeklo už hodně. V poslední době ale Číňané masivně investují i v Evropě. Je na čase se na to dívat podobně – jako na soustředěnou ofenzivu? Evropská krize znamená pro Čínu příležitost. Objevily se tu prostě možnosti nakupovat evropské společnosti a obecněji investovat v Evropě. A čínské společnosti toho využívají. Na druhou stranu, objem čínských investic do Evropy byl ještě nedávno mizivý. Proto, i když už teď statistiky vypadají úctyhodně, jsme jen na počátku této vlny.

E15: Jak vysoká ona přílivová vlna čínského kapitálu bude? Růst, který teď sledujeme, je jen začátkem příběhu. Z analýzy Asia Society například vyplývá, že čínské investice porostou, a že se v roce 2020 dostanou na skutečně vysoké úrovně. Což platí zejména o investicích do Evropy a Spojených států. Tato predikce přesně odpovídá tomu, co Čína v této fází svého rozvoje chce: moderní technologie; zelené technologie; a také know-how, které evropské a nebo americké firmy mají.

E15: O co podle vás Číňanům napříště v Evropě půjde? Bude to hodně diverzifikované. Máme tu totiž 27 poměrně odlišných situací. Máme například lídry v oblasti moderních a nebo zelených technologií. Máme tu země, které se zaměřují spíš na výrobu a nebo na infrastrukturu. A stejně tak tu najdete země, které budou mít zájem o služby čínských firem. Čína v Africe vybudovala spoustu silnic, nemocnic a tak dále. No a určitě by chtěla něco podobného dělat i zde. Což už je vidět teď. Hlavně v jihovýchodní Evropě, kam se čínské společnosti snaží expandovat.

E15: Čínští zájemci o evropská aktiva se množí. Čínských firem, které by se pokusily na unijní trhy a nebo do místních tendrů vstoupit přímo, tolik není. Bude i těchto pokusů přibývat? Určitě. To nám potvrdil i průzkum v mnoha zemích. Protože to ale stále čínské firmy nechtějí dělat příliš otevřeně, snaží se nemálo z nich získat evropské partnery a nebo koupit podíly v evropských firmách. A pak postupovat společně s tím, že na veřejnosti vystupuje jejich evropský partner. Expanze čínských firem totiž vyvolává bouřlivé reakce. Navíc, poté, co jedna z nich neuspěla při stavbě dálnice v Polsku, je jejich pověst pošramocená.

E15: Stále více signálů svědčí o tom, že by střední Evropu mohly čínské firmy vnímat jako vstupní bránu na evropské, a nebo přesněji západoevropské, trhy. Vidíte to také tak? V poslední době je možné sledovat velký zájem Číňanů jak o střední Evropu tak i o pobřeží středozemního moře. Hlavním důvodem je, že mnohé země v těchto dvou regionech kvůli dluhové krizi potřebují hotovost. Zatímco v minulosti se tak například Itálie, Španělsko a Řecko snažily chránit své trhy, často se stavěli proti přílivu čínského zboží, teď Čínu vítají. Prostě proto, že potřebují její půjčky.

E15: A co střední Evropa – i tam je to o tom, že je Čína jednou z mála zemí, která v krizi půjčí? Také. Ale tam si myslím, že je to ještě o něčem jiném. Před deseti lety se lidé v tomto regionu dívali na Čínu mnohem kritičtěji. Podle nich šlo o komunistický systém, který jim připomínal vlastní minulost. Ve většině zemí – asi s výjimkou Česka – ale tento pohled mizí. Příkladem může být čelem-vzad v přístupu Maďarska k Pekingu. A právě kombinace větší otevřenosti na straně mnoha evropských zemí a zájmu samotné Číny může nakonec skutečně vést k tomu, že se země ve střední Evropě a na pobřeží Středozemního moře stanou pomyslnou bránou, kterou Číňané budou vstupovat na jednotný evropský trh.

E15: Při své expanzi, jak jste zmínil, Číňané skupují evropské firmy. Často jde o ikony, jako je Volvo. Je možné, že z nich „vycucají“ to cenné a Evropě zbudou jen prázdné schránky? Nejsem si jistý, že se něco podobného dá čekat. Značka Volvo je ceněná proto, že jde o švédskou kvalitu. Proto si myslím, že jde o snahu dosáhnout na znalosti a zkušenosti, které firma má. Navíc, Číňané uvažují v dlouhodobém horizontu – vždyť se i celá jejich ekonomika do značné míry řídí pětiletými plány. Nečekám proto, že by se chovali jako některé západní firmy, jako například hedge fondy, které firmy skupují jen kvůli vidině rychlého zisku.

E15: V tuto chvíli je každá čínská investice bouřlivě diskutována. Hraje i to svou roli? Určitě. Oni vědí, že jsou pod dozorem. Čínské investice jsou totiž považovány za mnohem choulostivější záležitost než investice jakékoli jiné země. Číňanům je tak jasné, že pokud se jim něco nepovede, podobně jako Polsku, tak se to s nimi dlouho potáhne. Proto si třeba také myslím, že i na Geely, tedy soukromou firmu, stát dohlíží. Peking totiž nechce, aby ve Volvu udělala nějaké drastické kroky, které by možná měly z čistě obchodního pohledu smysl, ale které by mohly zkomplikovat vztahy se Švédskem a nebo s celou Evropou.

E15: Dá se tak čekat, že čínská expanze do Evropy bude postupovat sice pomalu, ale zato jistě? Já se teď nechci pouštět do toho, jak by se mohla měnit politika v Číně. Takže vycházejme z toho, že dojde k evoluci, ne k revoluci. Pak kolem sebe uvidíme čím dál tím víc Číny. A zároveň budou Evropa a Čína čím dál tím provázanější, což na první pohled nebude až tak patrné. V 80. letech se hodně mluvilo o hrozbě, že Japonci ovládnou svět. No a oni přišli, v některých případech převzali podíly v zajímavých společnostech, ale namísto nějaké nadvlády se stali součástí systému. A to samé bude platit o Číně.

E15: Zmínil jste politiku respektive to, že by mohla růst Číny zastavit. Jak pravděpodobné to je? Já si myslím, že má teď Čína před sebou tu nejvyšší překážku. Dosud šlo o příběh úspěšné transformace, o němž všichni mluví. Už proto, že se během posledních třiceti let mnohokrát čekal jeho konec. A on nepřišel. Teď se ale láme chleba. Pokud totiž Čína chce ekologicky šetrnou ekonomiku, potřebuje občanskou společnost; potřebuje hospodářství, které citlivěji reaguje na problémy lidí. A to znamená více zodpovědnosti na lokální úrovni, která teď mnohde chybí. Což vytváří velké problémy. No, uvidíme, jestli se s tím systém vyrovná.

Autor je novinář

Autor: Roman Chlupatý
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!