Pavel Dvořáček: Černý trh s lihovinami se podařilo omezit | E15.cz

Pavel Dvořáček: Černý trh s lihovinami se podařilo omezit

Pavel Dvořáček: Černý trh s lihovinami se podařilo omezit
Pavel Dvořáček
• 
ZDROJ: e15/anna vackova
8. září 2015 • 07:05
Po metanolové aféře na podzim roku 2012, která si vyžádala životy téměř pěti desítek lidí, klesl trh s legálními lihovinami podle tehdejších odhadů o deset procent. „Na původní čísla – alespoň podle výběru spotřební daně – jsme se ještě stále nedostali,“ říká prezident Unie výrobců a distributorů lihovin a ředitel likérky Rudolf Jelínek ve Vizovicích Pavel Dvořáček.

Kdy by se mohla spotřeba vrátit na úroveň před metanolovou aférou?

Možná letos. Trh v letošním roce opět roste, za první pololetí přidal v objemu šest procent. Pokud to vydrží, tak bychom se mohli dostat na čísla z doby před aférou.

Změnila se spotřeba podle typu alkoholu?

Nejvyšší dynamiku růstu, zhruba 15 procent, měl loni import. Na tom je vidět – i na číslech Rudolfa Jelínka či Becherovky –, že se lidé více přiklonili k prémiovějšímu alkoholu. Lidé spíše než aby si dali větší množství lihovin, tak si dají menší, ale o to kvalitnější a značkovější.

Snížil se podíl černého trhu s nezdaněnými lihovinami?

Před metanolovou kauzou jsme odhadovali podíl nezdaněného černého trhu na úrovni mezi 20 a 30 procenty. Nyní naše kvalifikované odhady hovoří o snížení někam k hranici deseti procent. Je otázka, jestli lze dalšími opatřeními tento trh dále snížit. Bohužel je třeba podtrhnout, že spotřební daň je v Česku relativně vysoká.

Určitá skupina zákazníků se vždy bude snažit vyhnout se jejímu placení ve snaze dostat se k co nejlevnějšímu etanolu ať už ve formě krabicového vína, nebo příliš levné vodky a tuzemáku.

Výrobou alkoholu se v Česku před metanolovou aférou zaobíraly jednotky tisíc firem. Dnes se počty povolení řádově pohybují kolem 300 subjektů. Dříve to byla volná živnost, úřady to moc nezajímalo, neexistovala evidence

Po aféře vláda a parlament přijaly řadu opatření na omezení černého trhu. Zafungovala?

Jako unie jsme se aktivně snažili ještě za vlády Petra Nečase prosadit asi dvacet opatření, která by podle nás v boji proti černému trhu pomohla. Nakonec se podařilo z našich návrhů realizovat dva.

Určitě nejdůležitější věcí ale obecně bylo, že se represivní a kontrolní složky, tedy celní správa a policie, začaly velice aktivně zaobírat dodržováním zákonů a kontrolou subjektů. Z konkrétních změn to určitě byla změna zákona o povinném značení lihu. Nastaly mnohé úpravy od povinné registrace subjektů nakládajících s lihem přes kamerové systémy v daňových skladech s lihem až po povinnou kauci či změny ve výkaznictví.

A pak to byla změna zákona o spotřební dani, která požaduje ekonomickou stabilitu subjektů. Důvodem je, aby se nestávalo, že vznikne nějaký podnik, dostane kolky a pak se v uvozovkách kolky ztratí a subjekt druhý den zanikne.

Tyto změny skutečně vedly k omezení počtu výrobců. V tento okamžik je ale potřeba udržet rovnováhu z hlediska regulace, abychom se nedostali do nějakého opačného extrému. Tedy že předtím bylo regulace málo a nyní aby jí nebylo zase příliš.

Máte tedy informace, že stát chystá další normy?

Víme, že stát přemýšlí o opatřeních, která by umožňovala evidenci alkoholu i ve volném daňovém oběhu v prodejní síti, ze kterého už je ale přitom odvedena a zaplacena spotřební daň. To už nám přijde nad rámec. Zatím si to nedovedeme příliš představit.

Záměrem zřejmě je, aby bylo z každé lahve v každém baru jasně patrné, jak se dostala od výrobce či importéra přes obchodníky a distributory ke konečnému zákazníkovi. Nebo se uvažuje o opatření, že bychom si kontrolní pásky museli vyzvedávat nikoli na místně příslušných celních úřadech, ale v Praze ve Státní tiskárně cenin. To by byla další bariéra, která by škálu nabídky výrobců omezila. Možná bychom tak ale směřovali k více oligopolnímu pojetí i na alkoholovém trhu, obdobně jako je tomu na trhu s cigaretami.

Pomohla by mnohými kritizovaná elektronická evidence tržeb?

Pokud při prodeji konečnému zákazníkovi v restauraci či obchodě bude elektronická evidence tržeb fungovat, tak ano. To by byl důvod pro to, aby se do podobných typů zařízení nedostával nezdaněný alkohol. Evidence by určitě napomohla tomu, že se černý trh dále omezí, protože se sníží počet míst, kde bude možné nezdaněný alkohol nabízet.

Zavedení elektronické evidence tržeb bude pro některé subjekty, které se dnes pohybují v černé nebo šedé zóně, znamenat krach – nebo budou muset svůj podnikatelský záměr minimálně přehodnotit. Pokud by ale na velkoobchodníky či gastrozařízení vznikly ještě další požadavky, jak jsem zmínil výše, to už by mi přišlo, že je to nad rámec rozumné regulace.

Vyčistil se po aféře trh? Ubylo výrobců?

Naše odhady říkají, že výrobou alkoholu se dříve zaobíraly jednotky tisíc firem. Dnes se počty povolení řádově pohybují ve výši zhruba 300 subjektů. Dříve to byla volná živnost, úřady to moc nezajímalo, neexistovala evidence.

Bude spotřeba lihovin v Česku do budoucna stoupat, nebo klesat? Například pivovarníci jsou smířeni s tím, že Češi už nikdy nevypijí 160 litrů na hlavu a rok. Nyní je to asi 142 litrů a bude se to jen snižovat.

Nepoužil bych slovo „smíření“. Bereme to na vědomí. Pro nás tvoří většinu zákazníků lidé, kteří vnímají alkohol jako součást kultury, nějaké společenské příležitosti.

Naší cílovou skupinou nejsou rozhodně lidé, kteří bojují se závislostí. Naším cílem proto není za každou cenu navyšovat spotřebu. Objem lihovin, který se v Česku vypije, má od roku 1991 drtivě klesající tendenci. Od té doby trh s lihovinami klesl o více než třetinu a tendence nejspíše bude i nadále podobná, a to i když pomineme nestandardní věci, jako byla prohibice v roce 2012. Trh se už nevrátí do objemů, které byly dříve. A není to ani naším záměrem.

Tím je, aby alkohol byl součástí naší tradice, aby to byla společenská záležitost. Možná bych ale upozornil na jednu věc. O Česku se mnohdy dočteme, že má jednu z nejvyšších spotřeb alkoholu na hlavu. Rád bych ale zdůraznil, že to není kvůli lihovinám. Když se podíváme na celkovou přepočítanou spotřebu etanolu, tak polovina se vypije v pivu, asi čtvrtina ve vínu a zhruba stejně v lihovinách. A v té naší čtvrtině je tendence dlouhodobě klesající.

Pavel DvořáčekPavel DvořáčekAutor: e15/anna vackova

Jak se projevila metanolová aféra na samotné likérce Rudolf Jelínek?

Pro nás byl rok 2012 velice složitý. Na začátku roku 2011 jsme se totiž rozhodli, že přestavíme stáčírnu. To pro nás znamenalo, že koncem roku 2011 a v prvním čtvrtletí 2012 jsme museli stočit do lahví lihoviny v objemu roční výroby pro Česko i Slovensko.

V průběhu března 2012 jsme pak stáčírnu takzvaně srovnali se zemí a začali stavět zcela znovu. Stáčírnu jsme dostavěli a zprovoznili týden před začátkem prohibice. Jenže poté jsme kvůli aféře s metanolem museli většinu lahví překolkovat. A kvůli velké předzásobě pro Česko a Slovensko se Jelínek ocitl poprvé od roku 1998, co ve firmě působím, ve ztrátě.

Kolik likérku celá aféra stála?

Fakticky nás metanolová kauza, prohibice a zákaz exportu – protože ten vyhlásila nejen Česká republika, ale na delší dobu i Slovensko, Polsko a Rusko – stály přes 50 milionů korun zisku. Mohu ale říci, že loňský rok už byl pro Rudolfa Jelínka standardním rokem bez nějakých turbulencí.

Znovu se vracíme na růstovou křivku a znovu exportujeme řádově do 40 zemí. Určitě to pro nás byl zdvižený prst v tom, že v podnikání nejde jen o růst a zisky, ale i o riziko, které ne vždy může firma ovlivnit, ale se kterým je potřeba počítat. Byla to taková výchovná facka.

Někteří výrobci uvažovali o tom, že by stát požádali o kompenzaci?

My jsme o žádnou kompenzaci nežádali. Za unii výrobců mohu říci, že si nemyslím, že někdo něco dostal. Pokud někdo z nadnárodních firem – protože se něco proslýchalo – kompenzaci dostal, tak to nikdo nezveřejnil.

Proč jste nic nechtěli?

Říkali jsme si, že dlouhodobé změny, které kvůli metanolové aféře nastaly, posunou výběr spotřební daně. Že je to věc, která celému oboru prospěje nejvíce. Protože když se na to podíváte v perspektivě uplynulých 25 let, tak můžeme říct, že nyní je objem nezdaněného alkoholu na trhu za tu dobu nejmenší.

Vzpomeňte si na dávné rumové aféry nebo na to, že spotřební daň v dnešní podobě první dva roky po revoluci vůbec nebyla. Od porevolučního stavu, kdy bylo podle mých informací přes 55 procent prodaného alkoholu bez spotřební daně, tak přes všechny výkyvy je nyní tendence z dlouhodobého pohledu dobrá.

Pavel Dvořáček (43)
Absolvent Gymnázia Kroměříž, VŠE Praha a Bankovního institutu Londýn. Začínal jako soukromý podnikatel, v letech 1995 až 1998 zastával analytické a manažerské pozice v investičním bankovnictví. Generálním ředitelem a předsedou představenstva likérky Rudolf Jelínek se stal v roce 1999. Je viceprezidentem Potravinářské komory a od loňského listopadu i šéfem Unie výrobců a distributorů lihovin.

Prázdniny představují nejvyšší riziko konzumace alkoholu u dětí a mládeže

Neziskovky žádají víc peněz na prevenci pití alkoholu u dětí

 
>
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!