Pavel Kapler: Čeští vědci by znovu rádi dosáhli jižního pólu | E15.cz

Pavel Kapler: Čeští vědci by znovu rádi dosáhli jižního pólu

Pavel Kapler: Čeští vědci by znovu rádi dosáhli jižního pólu
Pavel Kapler
• 
ZDROJ: archiv
5. dubna 2013 • 09:19
Polární stanice o velikosti 21 krát 11 metrů slouží na ostrově Jamese Rosse v Antarktidě českým badatelům již sedm let. Za tu dobu se výzkum rozšířil od původní klimatologie do dalších oblastí. Jeden vysněný cíl ale ještě expedice má. „Jižního pólu by samozřejmě česká věda ráda znovu dosáhla. Záleží jako vždy na penězích,“ říká vedoucí posledních dvou expedic na stanici a její správce Pavel Kapler. Český vědec se naposledy na jižní pól podíval před více než 40 lety.

E15: Proč stanice vůbec vznikla?

Začalo to snem profesora Pavla Proška, autora nové monografie Antarktida. Obecně je to snaha českých vědců přispět k celosvětovému bádání a pochopení Antarktidy. Jižní stejně jako severní polární oblast se výraznou měrou podílejí na tvorbě počasí a ovlivňování klimatu celé planety. Profesor Prošek měl jako klimatolog přirozeně zájem svou troškou přispět k tomuto poznání. Pak se přidaly další vědní disciplíny.

E15: Vybudování stanice na ostrově Jamese Rosse stálo 60 milionů korun, další peníze stojí provoz. Vyplatí se to?

Přímá ekonomická efektivita vědeckého konání nebývá vždy na prvním místě. Alespoň ne v přírodně-vědních oborech a v primárním výzkumu, který poskytuje základní informace a na který může teprve nějaký aplikovaný výzkum navázat. Provoz stanice je ale udržitelný, vědecká komunita má zájem výzkum provádět, a tím pádem se dá říct, že se z vědeckého hlediska určitě vyplatí. Pokračování na str. 18

E15: Kolik stojí její roční provoz a z jakých prostředků je placen?

Financování je kombinované. Základními zdroji jsou samozřejmě Masarykova univerzita a ministerstvo školství, které svým projektem CzechPolar v současné době zajišťuje provoz největší měrou. Tento projekt má objem deset milionů korun ročně. Pak jsou to granty jednotlivých vědců, kteří na stanici působí. Přesně vyčíslit náklady na roční provoz téměř nelze, každá sezona je jiná. Mění se náklady na logistiku, na nákupy zásob a náhradních dílů, na opravy či provoz stanice včetně spotřeby paliva pro výrobu elektřiny. V poměru cena/výkon patří česká stanice ve světovém srovnání jednoznačně na špici.

E15: Nakolik je stanice energeticky soběstačná?

Obnovitelné zdroje poskytují zatím přibližně třetinu potřebné energie, ale doufáme v další posílení. Optimum by bylo sto procent energetické soběstačnosti, ale vždy tam stejně musí být funkční dieselgenerátory pro případ nouze. Letos jsme chtěli nainstalovat solární panely, bohužel pro nepříznivé plavební podmínky se nám je nepodařilo vyložit. Musely zůstat na ledoborci, který k nám na ostrov nedokázal prorazit. Fotovoltaické panely tak máme zatím jen pro pokusný provoz. Naštěstí máme také solární panely pro ohřev vzduchu v budově a větrné generátory.

E15: Co se stalo?

Moře zůstalo zamrzlé od loňské zimy. Za dobu existence stanice se přitom nestalo, že by v jižním létě, které připadá na období leden až únor, bylo moře kolem stanice zamrzlé. Stanice leží na ostrově, takže moře je logickou dopravní tepnou, ale letos se nám logistika „zasekla“ na přírodních podmínkách.

E15: Co vše se vám kvůli zamrzlému moři letos nepodařilo na stanici dovézt?

Doprava na ostrov byla nakonec zajištěna vrtulníky, ale kvůli armádním pravidlům a omezenému počtu letů vrtulníků jsme nemohli vyložit vše. Na lodi musely zůstat nejen solární panely, ale i palivo, některé vědecké přístroje a část zásob jídla. Stanice je ale naštěstí dobře vybavená a měli jsme dostatečné zásoby v železné rezervě. Musíme být připraveni i na katastrofické scénáře typu uvíznutí na stanici po několik měsíců.

E15: Jaký vliv mělo zamrzlé moře na bádání?

Nejvíce to ovlivnilo dostupnost vzdálenějších stanovišť, kam se dopravujeme vlastními čluny. Na nich obvykle objíždíme okolní ostrovy nebo odlehlejší zátoky ostrova, na kterém stanice stojí. Což nyní nebylo při zámrzu možné. V plánu jsme měli například vyzvednout kostru plesiosaura, prvního „českého“ antarktického dinosaura. Našli jsme ji už v předloňské sezoně, ale nebylo možné ji tehdy vyzvednout. Připravovali jsme se na to letos, ale na tu lokalitu jsme se bohužel nedostali.

V létě na nule, v zimě minus třicet

E15: Proč je stanice zrovna na ostrově Jamese Rosse?

Pro potenciální výstavbu stanice bylo původně určeno několik míst. Rozhodlo hlasování států Antarktické smlouvy, která řídí veškeré dění na Antarktidě. (Smlouva je soubor norem a zákonů, který je přenesený do národních legislativ, takže i Česko má svůj zákon o Antarktidě – pozn. red.) Výsledkem bylo, že česká stanice nestojí na původním plánovaném místě na Jižních Shetlandách, což je souostroví ležící o sto osmdesát kilometrů severněji, ale umístili nás na ostrov Jamese Rosse.

E15: Osvědčilo se toto místo?

Z vědeckého hlediska se volba ukázala velmi zajímavá. Ostrov Jamese Rosse je totiž mnohem odlehlejší než původně plánované lokality a tím pádem i méně prozkoumaný. Naším nejbližším sousedem je argentinská stanice vzdálená asi 80 kilometrů, „náš“ ostrov má rozhodně velký vědecký potenciál. Nevýhodou je ztížená logistika – málokdo míří naším směrem, proto je obtížnější najít vhodného spojence pro zajištění dopravy.

E15: Stanice není využívána celoročně, ale jen zhruba pět až osm týdnů v lednu a únoru. Proč?

Spíše je to otázka zájmu vědců. Pokud by měli zájem tam pobývat po celý rok, není problém naši stanici na celoroční provoz přizpůsobit. Klimatické podmínky na ostrově nejsou tak extrémní jako v kontinentální Antarktidě. V zimě (v době evropského léta – pozn. red.), kdy tam vědci nejsou, se nejnižší teploty pohybují kolem -30 °C, což není nepřekonatelné. V době jižního léta (v lednu a únoru – pozn. red.), kdy tam míří naši vědci, se teploty pohybují nejčastěji kolem nuly. Ale zájem prozatím není, „naše“ vědecké obory celoroční provoz nevyžadují.

E15: Jak to?

Místo pro vybudování naší stanice bylo vybráno i s ohledem na to, že jde o odledněnou příbřežní oázu. Ostrov Jamese Rosse je asi z 80 procent tvořen trvalým ledovcem, ale zbytek, právě v okolí stanice, je v létě bez sněhu. Vědci sem míří právě proto, aby vedli své výzkumy botanické, geologické a další. V sezonách, kdy není zamrzlé moře, zde kvete i výzkum mořské biologie.

E15: Co je hlavním vědeckým cílem stanice?

Česká stanice není zaměřená striktně na jeden hlavní obor. Tři hlavní, respektive nejdéle probíhající vědecké směry jsou klimatologie a glaciologie, rostlinná fyziologie a geologie. Posledně jmenovaný výzkum vedla dříve pouze Česká geologická služba, ale letos se k ní přidali i geologové z Masarykovy univerzity a VUT. Nedávno se stanice otevřela biologickým oborům, jako je mikrobiologie, parazitologie a ichtyologie. Výčet všech oborů by byl ale mnohem delší.

Pavel KaplerPavel KaplerAutor: E15 Anna Vacková

Antarktida vyžaduje naprostou disciplínu

E15: Jak jste se vy sám dostal k práci správce stanice?

Bylo to velmi prosté, odpověděl jsem na inzerát z pracovního serveru a podstoupil přijímací řízení. Mému vítězství v něm určitě napomohl pestrý životopis, který výběrovou komisi oslovil.

E15: Čím jste je podle svého mínění zaujal?

Sám mám zázemí ve vědě, věnoval jsem se původně klimatologii, mohl jsem tedy nabídnout porozumění požadavkům vědců. Zkušenosti z různých pracovních pozic v zahraničí zase předpokládají samostatnost, jazykové znalosti a psychickou odolnost. Právnické vzdělání bylo jistě další výhodou.

E15: Proč jste vědu opustil?

Přiznám se, že současná metoda hodnocení vědců na strohém základě počtu publikovaných článků mi nevyhovovala. Cítil jsem, že nechci vědu opustit úplně, ale raději se na ní podílím ze strany logistické a manažerské podpory než přímo jejím výkonem.

E15: Co je vaším hlavním úkolem jako vedoucího expedic a správce stanice?

V rámci expedice je to zajištění všech potřeb vědců. To znamená dostat je zdravé a živé a pokud možno se vším vybavením na místo a pak zase zpět. Při pobytu na stanici dbám na to, aby stanice fungovala podle daných pravidel. To jsou například služby v kuchyni, úklid, údržba. Vedu tým techniků, kteří se o stanici starají. Také rozhoduji o některých omezených zdrojích, jako je například doprava čluny: když se sejdou požadavky více vědců a jeden chce na východ a druhý na západ, někdo musí rozhodnout, kam se pojede.

Mimo to zodpovídám za bezpečnost provozu stanice, kontroluji funkčnost vybavení nebo jezdím se čluny pro dosažení vzdálených lokalit. Jako operátor rádiové služby zajišťuji komunikaci s plavidly, která plují v okolí, a s argentinskými sousedy ze stanice Marambio. V případě potřeby musíme mít totiž spojení pro volání o pomoc, protože ačkoli s sebou máme lékaře a jsme dobře vybaveni, může se stát, že pomoc bude třeba. Povinností vedoucího a správce je řada.

E15: Je velká rivalita mezi účastníky expedice?

Nemyslím si to. Naopak všichni chápou, že Antarktida je extrémní místo a vyžaduje naprostou disciplínu a maximální toleranci mezi členy. Slovo vedoucího uznávají všichni, i tak ale není téměř žádných konfliktů. Letošní expedici musím z tohoto úhlu pohledu zvlášť pochválit.

Pomníčky kolem stanice nemáme

E15: Které nejextrémnější situace jste na stanici zažili?

Tím, co řídí život a smrt v Antarktidě, je počasí. Klíčová je proto dobrá předpověď. Někdy se ale stane, že předpovědní model nezafunguje, jak má, případně se člověk v terénu nečekaně zdrží a zastihne jej špatné počasí. To je asi to nejhorší, co nás může potkat, zejména na moři.

E15: Potkaly stanici nějaká zranění či ztráty?

Ne, to musím zaklepat. Česká stanice je zřejmě jediná z těch, které jsem měl možnost navštívit, jež nemá kolem sebe žádné pomníčky. Nestalo se na ní nic, co by bylo tragického rázu, a doufám, že to tak vydrží.

E15: Ambici podívat se na jižní pól nemáte?

Proč ne. Jižního pólu by samozřejmě česká věda ráda znovu dosáhla. Ale kdy to bude, to se uvidí.

E15: Na čem to záleží?

Na penězích jako vždy.

E15: Myslel jsem spíše otázku vybavení či povolení.

Jsme jedním z 30 států, který má v Antarktidě stanici. Jsme konzultativním členem společenství států Antarktické smlouvy, od letošního roku i plnými členy Vědeckého výboru pro výzkum Antarktidy a Rady vedoucích národních antarktických programů, což je logistická a vědecká komunita států působících v Antarktidě. Díky tomu jsou pro nás všechna povolení teoreticky dostupná. Cesta je tedy spíše otázkou peněz, které ale raději věnujeme na výzkum v okolí naší stanice než na cestu na jižní pól.

E15: Kolik by výprava na jižní pól stála?

Těžko říct. Předpokládám, že taková výprava by musela být financována především ze soukromých zdrojů, protože dosažení jižního pólu není naší současnou prioritou. Věřím, že se mohou najít nadšenci, kteří by se tam rádi za své peníze podívali a při té příležitosti pomohli vědcům.

Některé státy by chtěly těžit, jižní výspa světa zatím odolává

E15: Západní Antarktida se údajně podle amerických vědců otepluje dvakrát rychleji, než se předpokládalo. Potvrzuje výzkum českých klimatologů v Antarktidě toto zjištění?

Určitě nejenom potvrzuje, ale také k celosvětovému výzkumu přímo přispívá. Naše data jsou formou mezinárodních projektů a přednášek na odborných setkáních sdílena s ostatními vědci.

E15: Proč se Antarktida otepluje tak rychle?

Myslím, že žádný klimatolog na tuto otázku zatím nemůže s jistotou odpovědět. Důvody, proč k oteplování dochází, Češi nezkoumají. Spíše se snaží pochopit, co se děje, jakým směrem se změna klimatu ubírá a jaké budou dopady a možné následky. Zkoumání, zda jde o vliv člověka, náklonu zemské osy, vzdálenosti Země od Slunce, změny proudění nebo něčeho jiného, není předmětem primárního výzkumu, přenecháváme je tedy jiným.

E15: V případě opačného pólu, Arktidy, se v poslední době intenzivně jedná o využití podzemních zásob ropy a plynu, které se nacházejí pod arktickým ledem. Je to aktuální i u Antarktidy?

Antarktická smlouva prozatím zakazuje těžbu veškerých nerostných surovin v Antarktidě, z tohoto pohledu jde o chráněné území. Loni ale některé státy navrhly hlasování o jejím zrušení nebo alespoň o zrušení dotyčné části a rády by zahájily průzkum nerostných ložisek i v Antarktidě. Jako zástupci vědecké stanice jsme proti, protože jakákoli těžba v této oblasti nezvratně poruší rovnováhu a ohrozí vše, co s sebou přináší jedinečnost a izolovanost Antarktidy.

E15: V čem jedinečnost spočívá?

Antarktida je zvláštním prouděním izolována od zbytku planety natolik, že téměř všechny formy života jsou tam endemitní (nikde jinde se nevyskytující – pozn. red.). Celá Antarktida je mezinárodně akceptována jako chráněná oblast, některé její části, například lokality s koloniemi tučňáků, lachtanů a dalších zvířat, jsou chráněny ještě přísněji. Jakékoli narušení ze strany člověka by s sebou neslo fatální důsledky. Na druhé straně je jasné, že vzhledem k tomu, jak lidstvo expanduje, tak asi není do budoucna možné vyloučit tak velkou část země zcela z jeho vlivu. Nicméně až dosud to díky Antarktické smlouvě šlo a my můžeme jen doufat v její co nejdelší zachování.

E15: Které státy jsou pro?

Mám za to, že je to především Rusko, ale zájem provádět předběžný průzkum ložisek projevily i některé jihoamerické státy.

E15: Rusko se angažuje v Arktidě, kterou má takříkajíc za rohem, ale proč se pouští do Antarktidy?

Do Antarktidy míří kdekdo. Potkali jsme tam rybářské lodě japonské, norské a další. V dnešním globalizovaném světě je všude blízko a jakýkoli zdroj je pro kohokoli relativně snadno dosažitelný.

Pavel Kapler (33)

Vzděláním je klimatolog a právník. Od roku 2010 pracuje jako správce České vědecké stanice J. G. Mendela v Antarktidě, kterou vlastní a provozuje Masarykova univerzita. Byl vedoucím dvou vědeckých expedic do Antarktidy, zastává funkci tajemníka Národního centra výzkumu polárních oblastí. Je svobodný, bezdětný.

Princezna uprostřed Antarktidy

Otevřela se nám možnost rozhodovat o Antarktidě

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!