Pavel Kysilka: Peníze jsou bezcenné, ziskovost bank se nezvedne | E15.cz

Pavel Kysilka: Peníze jsou bezcenné, ziskovost bank se nezvedne

Pavel Kysilka: Peníze jsou bezcenné, ziskovost bank se nezvedne
16. února 2015 • 06:33
Bankovnictví má to nejlepší již za sebou. Bankám klesají či stagnují zisky a padá návratnost kapitálu. „V dohledné době konec či obrat současného trendu nevidím,“ říká generální ředitel České spořitelny Pavel Kysilka. Na vině je podle něj celkový vývoj trhu, nejen toho bankovního, který je pod tlakem spotřebitelů. Zlevnění bankovních služeb by nastalo i bez vstupu nových bank na český trh, dodává Kysilka.

E15: Již několik let trvá u bank pokles návratnosti kapitálu. Zastaví se tento trend někdy?

Za poklesem výnosnosti kapitálu stojí cenový vývoj. Netýká se jen finančního sektoru. Jsme v historicky unikátní situaci, kdy peníze ztratily svoji cenu. Projevuje se to tím, že se půjčují za nulovou nebo zápornou úrokovou sazbu. Držet peníze jako takové se nevyplácí. Úroková sazba je v bankovnictví jedním ze dvou pilířů příjmů. A druhý pilíř poplatky je také v dlouhodobém klesajícím trendu. Kdybych měl odpovědět na to, zda vidím v dohledné době obrat současného trendu, tak řeknu, že nevidím. Aby banky udržely nebo alespoň brzdily pokles ziskovosti a návratnosti kapitálu, musí podnikat kroky, které budou tento trend kompenzovat.

E15: Jaké například?

Nejlogičtější strategií je rozšíření byznysu. V České republice je velký prostor. Nasycenost základními finančními produkty je u nás významně nižší, než je průměr starších zemí Evropské unie, takzvané patnáctky. Máme před sebou léta i dekády, kdy celkový objem bankovního byznysu bude narůstat. Další cestou je důsledná kontrola nákladů a využívání všeho, co nabízejí moderní technologie.

Neřekl bych tedy, že by na to v bankovnictví měl vliv vstup nových hráčů na trh nebo že by to dokonce odstartoval.

E15: Říkáte, že konec negativních trendů nevidíte. Může za to kombinace cenové války a nulových sazeb?

Evropa vstoupila minulý měsíc do nové fáze kvantitativního uvolňování, které bude znamenat dramatický tlak na další – pokud je to vůbec ještě možné – pokles úrokových sazeb. Může se stát, že budou dále propadat do záporu. Důležité je, zda vidíme v makroekonomickém vývoji nějaké faktory, které by to mohly otočit. Já ne, a to celosvětově. V Evropě nyní stojíme na počátku prohloubené etapy deflace. Celkově evropská situace nezavdává jediný důvod myslet si, že by se mohl evropský deflační trend brzy změnit. I když nejsme součástí měnové unie, tak jsme ve hře, protože nikdy nevyskočíme z evropského ekonomického prostoru. Jestliže ECB spustila tlak na další snižování eurových výnosů, budou tím dotčeny i další země, které byť nemají euro, se budou tomu muset přizpůsobit.

E15: A co poplatky?

Platí to, co pro všechny ceny v ekonomice. Jsou pod velkým tlakem spotřebitelů, kteří žijí v permanentních akcích ze strany všech, kdo nabízí zboží či služby. Zvykli si na to jako na drogu. Což je dobře, protože to vytváří tlak na nás jako na výrobce či poskytovatele zboží či služeb. Dnešní doba digitalizace umožňuje snadné srovnání cen, takže těžko může někdo prodávat totéž za podstatně vyšší cenu. Možná s výjimkou silných brandů a inovátorů, což ale moc neplatí pro bankovní sektor, kde jsou služby komoditou, stejnou od Nového Zélandu po Kanadu.

Než aby si lidé uložili za nulu peníze, tak si raději koupí nemovitost, která sice může mít velmi dlouhou návratnost, ale člověk vlastní něco hmatatelného

E15: Stojí za poklesem poplatků především vstup nových bank na trh před více než třemi lety?

Ne. Dělo by se to i bez nich. To je situace, které čelí všechny sektory. Když se bavím s korporátními klienty, ať jsou z automobilového či leteckého průmyslu nebo ze zemědělského sektoru, všichni jsou pod stejným cenovým tlakem. Neřekl bych tedy, že by na to v bankovnictví měl vliv vstup nových hráčů na trh nebo že by to dokonce odstartoval.

E15: Jak se agresivní nabídky spořicích účtů malých bank projevily na vašich depozitech? Loni vám vklady mírně klesaly.

Ke konci roku nám vklady silně rostly, pokračoval trend přílivu likvidity. Nemyslím si, že by nás nabídky malých bank nějak negativně postihly. Vklady u nás rostly, v tom jsme ale součástí celkové situace. Nejen v České republice, ale v celé Evropě existuje přebytek likvidity, který vede k tomu, co jsem říkal na začátku, tedy k nulové hodnotě peněz.

E15: Pokud vám rostou vklady, musíte mít docela problém, co s nimi.

To mají všechny banky. Pokud nechcete jít do nepřijatelně riskových aktiv, v podstatě hledáte příležitost, na které byste alespoň netratil. Když je dnes dáte přes noc do ČNB za 0,05 procenta, tak i když za ně neplatíte klientům téměř nic, stále vás to něco stojí. Platíte do fondů pojištění vkladů, ke kterému se brzy přidá další regulatorní zátěž. Najít příležitost, která by nebyla příliš riziková a něco nesla, je velmi těžké.

E15: Jak je to s úvěry? Ty vám rostou stejně jako vklady nebo pomaleji?

Začnu hypotékami, které přidávají docela hezky. Není žádnou hádankou proč, ony přidávaly i za krize, a rostly i po krizi. Je to dáno opět levnými penězi. Lidé raději vezmou své úspory a přihodí něco z hypotéky, aby si mohli koupit nemovitost pro sebe, pro děti či na pronájem. Je to jakási úložka prostředků do něčeho, co se vám minimálně neznehodnocuje a v lepším to i vydělává. Myslím, že tento trend bude pokračovat. V oblasti spotřebního úvěrování platí, že po pokrizovém mrazivém období se lidi opět učí naplňovat si své základní potřeby a sny, a tak se pomalu česká společnost vrací k pořizování věcí, i když na ně nemají uspořeno.

E15: Za růstem hypoték stojí především nízké sazby?

Určitě. Nízké úroky a preference nefinančních investic. Než aby si lidé dnes za nulu uložili peníze, tak si raději koupí nemovitost, která může mít sice velmi dlouhou dobu návratnost, ale má ji a člověk vlastní něco hmatatelného.

E15: Na hypotečních úvěrech se výrazně projevuje cenová válka mezi bankami, nemyslíte?

Ano, ale je zajímavé, že marže zůstávají přijatelné nebo dokonce mírně narůstají. Je to dáno tím, že dnes hypotéky refinancujete penězi, které jsou v podstatě na nule. Z hypoték se tak stal produkt ještě finančně zajímavější než byl v jednu dobu, přestože tehdy byly sazby vyšší.

E15: Spadly i sazby desetiletých fixací. To něco říká o očekávání trhů.

Když se podíváte na možnosti dlouhodobého investování do deseti či patnáctiletých bondů, ať již je emitentem kdokoli alespoň trochu důvěryhodný, vidíte velký tlak na dlouhém konci výnosové křivky. A je pravda, že v tomhle se zrcadlí právě očekávání trhů. Nejen já mám názor, že se nám inflace vbrzku nevrátí.

E15: Budou muset banky prodávat více za nižší cenu?

Lidem, firmám i veřejnému sektoru budeme moci dlouhodobě a silně prodávat tak dlouho, než se nasycení dostane na úroveň okolních zemí. Německo, Rakousko, Velká Británie či Francie měly i v době, když dosahovaly stejného HDP na hlavu jako my dnes, saturaci finančními produkty o poznání větší, než je dnes u nás. Tedy i na naši dnešní ekonomickou úroveň jsme ještě podbankovaní. Je to logické. Když se podíváte, k čemu vedla krize mezi roky 2008 a 2013. Lidé se zbavovali i produktů, které by podle mého měli z hlediska jakési životní odpovědnosti mít. Třeba pojištění, životní i neživotní, penzijko, investice. I v hypotékách stále zaostáváme. Když se podíváme na jejich poměr k HDP v zemích západní Evropy, máme i zde velký prostor. Neplatí to snad jen pro běžné účty, tam jsme na tom srovnatelně. U většiny ostatních produktů je růstový potenciál obrovský.

E15: A co korporátní úvěry?

Po úvěrech jak investičních, tak provozních roste poptávka. Ne nutně to znamená zvyšování objemů, protože končí úvěry z minulosti. Registrujeme slušnou poptávku po nových. Stojí za tím dobrý stav českého firemního sektoru.

E15: Vidíte na poptávce ekonomické oživení? A jak dlouho?

V korporátu již třetí rok a v retailu, který má vždy zpoždění, zhruba rok.

E15: Zmínil jste, že krize tu trvala pět až šest let. Nemáte z toho pocit, že za posledních osm let jsme se ekonomicky nikam nepohnuli?

Máte pravdu, že se mnohé zabrzdilo. To se týká hospodářského růstu ale i saturace finančními produkty, kde jsme zažili nejen stagnaci, ale i propad. Věci se ale už otočily.

Pavel Kysilka (56)
Absolvoval Národohospodářskou fakultu VŠE. V letech 1986 až 1990 pracoval v Ekonomickém ústavu ČSAV. Pak nastoupil do České národní banky, kde v roce 1992 až 1993 řídil rozdělení československé měny a zavedení české koruny. Na sklonku devadesátých let byl v ČNB výkonným viceguvernérem. Následně působil několik měsíců v Erste Bank Sparkassen, kde vedl také integraci České spořitelny do této skupiny. Od ledna 2011 je generálním ředitelem a předsedou představenstva České spořitelny.

 

businessinfo.cz

  • V digitálním věku skladují firmy většinu dokumentů stále na papíře. A dělá jim to potíže
  • Pro oznamovatele korupce nejsou potřeba nová pravidla, tvrdí podnikatelé
  • Startup Investiční aukce otevřel faktoring i malým a středním firmám
  • Stát shromažďuje příliš mnoho dat, hrozí zneužití, varují poplatníci před kontrolním hlášením