Pavel Vavruška: Rodinnou sodovkárnu řídíme postaru a bez úvěrů | E15.cz

Pavel Vavruška: Rodinnou sodovkárnu řídíme postaru a bez úvěrů

Pavel Vavruška: Rodinnou sodovkárnu řídíme postaru a bez úvěrů
Pavel Vavruška
• 
ZDROJ: E15 Anna Vacková
18. července 2012 • 10:34
V areálu Sodovkárny Kolín se limonády vyrábějí více než sto let. Před deseti roky se firma odrazila ode dna a dnes je druhým největším výrobcem sudové limonády po Kofole. Původních předválečných tradic se majitelé, rodina Vavruškova, drží dodnes. „Nemáme ani korunu úvěru, veškerou expanzi a investice dokážeme financovat z vlastních zdrojů. Jsme tady čtvrtou generaci a rádi bychom ještě další čtyři byli,“ říká obchodní ředitel sodovkáren Pavel Vavruška.

* E15: Byl loňský rok rekordní, jak jste původně očekávali?

Byl. Naplnilo se i to, co jsem loni říkal, že rekordní bude i ten letošní. U nás prodeje táhne především sudová limonáda a nové inovované sklo. U plastových lahví byl nárůst jen v jednotkách procent. Začali jsme hodně propagovat malinovku. Rozhodli jsme se zvýraznit produkt, který nikdo jiný nemá, a vyplatilo se nám to. Z porovnání prvních šesti měsíců byl nárůst u třicetilitrových sudů 170 procent.

* E15: Jaký je podíl malinovky na vaší celkové výrobě?

Podíl malinovky v sudech činí asi 20 až 25 procent. Populární je hlavně v Praze a středních Čechách, ve zbývajících regionech se pijí jiné příchutě. Například v západních Čechách je to citronáda a žlutá limonáda zvaná kombajnérka. V jižních a severních Čechách jde nejvíce na odbyt kola a oranžáda. Morava je celá kolová a vůbec se nepije pomerančová příchuť, možná snad bílý hrozen.

* E15: Čím to je?

V minulosti bylo v Česku nějakých 70 sodovkáren, v každém větším městě jedna. V devadesátých letech se začala výroba centralizovat, v Čechách téměř všichni zkrachovali. Nyní tak máme v Čechách asi 95 procent trhu a ve výrobě sudové limonády jsme po Kofole druhý největší producent v tuzemsku. Dříve jsme vyráběli jen asi šest příchutí, nyní jich máme 12. Je to tím, že jsme přebírali menší lokální výrobce, od roku 1991 jsme udělali už asi 20 akvizic.

Vždy, když jsme přebrali konkurenci, museli jsme zareagovat na chuť, která byla v tom regionu oblíbená, a zařadit ji do sortimentu. Nikde tak nenabízíme všech 12 příchutí dohromady. Obchodník jich prodává pět až šest, v každé oblasti něco jiného.

Růst díky krizi

* E15: Projevil se nějak vliv krize?

Začínáme opět vidět, že lidé nemají peníze. Když je mají, vše funguje normálně. Když je nemají, začínají přemýšlet, jak co nahradit a kde ušetřit. Každý říká, že chce kvalitu a že by si nekoupil nic levného. Ale nakonec to vypadá tak, že se 95 procent prodejů realizuje v levném zboží a kvalitu si kupuje jen málokdo.

* E15: Trh s tuzemskými točenými limonádami svého dna dosáhl před deseti lety, od té doby stoupá. Co bylo příčinou tehdejšího propadu?

Značnou roli hrála módnost. Když stáli lidé u baru, chtěli se ukázat a koupili si coca-colu či pepsi-colu. V té době byly také rozšířeny postmixy (nápoje vznikající přímo v restaruaci mícháním sirupů a vody – pozn. red.). Ty jsou dnes na ústupu. Ale krize je i jeden z faktorů, proč rosteme. Ti, kteří ještě přede dvěma lety měli potřebu hrát si na image, už často nemají peníze. Když si dá někdo jídlo za 60 korun, tak si k tomu nebude dávat nápoj za 35 korun, ale objedná si naši limonádu za 15 korun. Rodinné rozpočty jsou tak nadoraz, že lidé se chtějí dobře najíst a napít za dobrou cenu.

Jako po pádu bomby

* E15: V jakém stavu jste v roce 1991 podnik přebírali v rámci restitucí?

Ve stavu, jako kdyby na to spadla atomová bomba. My jsme jej navíc nedostali, otec ho musel koupit za 4,5 milionu korun – což byly v roce 1991 docela velké peníze –, protože tady údajně komunisté něco zhodnotili. Všechny tehdejší původní technologie přitom odvezli a navezli sem šrot odjinud. Areál byl v takovém stavu, že jsme do toho museli dát dalších 50 milionů, aby nám to nezavřeli. Kdyby v té době otec neměl ještě jiné podnikání, které mu velmi dobře šlo, tak bychom o tom nikdy neuvažovali.

* E15: Co jej vedlo k tomu obnovit sodovkárnu a nedržet se jen tehdejšího byznysu?

Celá naše rodina je založená staromódně a tradicionalisticky. Otec věděl, jaké křivdy komunisti dědečkovi udělali. A protože dědeček v té době ještě žil, tak otec řekl, že firmu obnoví. Někdo staví mašinky, někdo sbírá broučky, otec se rozhodl, že znovu rozjede sodovkárnu. Ale prvních pět šest let byla v minusu. Firma dobře prosperuje tak deset let nazpět, od doby, kdy domácí výroba dosáhla dna. Do té doby jsme byli jen regionální výrobci.

* E15: Co se tehdy změnilo?

Viděli jsme, že jedinou cestou je rozrůst se po celé republice. Začali jsme být agresivnější, i v marketingu, a podařilo se nám expandovat. Díky tomu jsme tam, kde nyní jsme, a zásobujeme až na Ostravsko celou republiku.

* E15: Kolik vám bylo, když vaše rodina sodovkárnu přebírala?

Čtrnáct patnáct let.

* E15: Už jste tehdy tušil, že vaše místo bude v sodovkárně, nebo jste chtěl dělat něco jiného?

V tom věku jsem chodil na koncerty Visacího zámku a moc nepřemýšlel, že budu dělat v sodovkárně obchodního ředitele. Ve firmě jsem začal pracovat asi před osmi lety. Do té doby jsem pracoval ve zcela jiném oboru, a to v automobilovém průmyslu, při škole. Jezdil jsem po světě, protože jsem zastupoval jednu velkou firmu, která dodávala díly BMW, Mercedesu, Lamborghini či Ferrari. To byl pro mě džob snů.

Pak mi jednou maminka, která má dodnes na starosti finance ve firmě a drží to pevně v rukou, řekla, že džob snů skončil a že musím nastoupit do sodovkárny. Nejprve jsem pracoval jako obchodní zástupce. Nyní máme v regionech sedm manažerů, takže můžu řídit marketing a strategické věci z Kolína na dálku.

Úvěry nám za ty nervy nestojí

* E15: Změnila se nějak strategie a řízení firmy po roce 1991 ve srovnání s tím, jak ji vedl váš dědeček před znárodněním a před válkou?

Jedna z těch tradic je, že si kupujeme jen to, na co máme. V současné době nemáme ani korunu úvěru, veškerou expanzi a investice dokážeme financovat z vlastních zdrojů, což je unikát. Firmu provozujeme postaru. Jsme tady čtvrtou generaci a ještě bychom rádi další čtyři byli. Nemůžeme proto jít tím stylem, že bychom si vzali dvě miliardy úvěrů. Poslední úvěr jsme měli někdy před deseti lety a od té doby jsme si řekli, že už do toho nikdy nepůjdeme. Ty nervy nám za to nestojí.

Čtěte také:

Točené limonády jsou zpět

Piva s limonádou míří už i do tuzemských výčepů

Češi vzali na milost pivo s limonádou. Prodeje rostou

Dnes jde prodej limonád nahoru, ale před deseti lety byla dost špatná doba. Každé tři měsíce se položil nějaký výrobce. I u nás jsme byli s výstavem na minimu za celou novodobou historii. Konkurence se tehdy hodně vyostřila. Lidé začali kupovat levná dvoulitrová balení v řetězcích a bylo jim jedno, co je to za kvalitu.

* E15: Na přelomu roku budete mít sté výročí vzniku firmy. Čím to výročí připomenete?

Stále se pokládáme za regionální firmu. I když se nám v posledních pěti letech podařilo jistou expanzi nastartovat, pořád patříme k menším podnikům. Výročí proto budeme slavit v rámci Kolínska. Asi uspořádáme nějakou akci pro velkoobchody, možná vyrobíme speciální etiketu. Výročí připadá na prosinec, celorepublikové oslavy proto uděláme až v příštím roce. Pradědeček sice koupil licenci už v létě, výrobu ale spustil až v prosinci.

* E15: Kvůli výročí jste upravili lahve a recepturu. V čem taková úprava spočívá?

Receptura se dá upravovat podle toho, jaké používáte ingredience, jaké jsou kvality, jak limonádu konzervujete. Je velký rozdíl, jestli používáte přírodní báze a přírodní barviva, nebo umělá sladidla. Šetřit se dá na všem, stejně jako u uzenin, chleba nebo sýrů – můžete vše udělat vždy levněji, nebo dráž. My jsme se rozhodli, že se budeme specializovat jen na gastronomický trh, kde cena není až tak důležitá. To nám umožňuje dělat výrobky z přírodních bází, přírodních barviv, s přírodním řepným cukrem.

Jsme jedni z mála výrobců, kteří ještě vyrábějí z cukru, protože mnozí výrobci pracují s různými cukernými směsmi. Technologicky je to náročnější. Vyrábíme kvůli tomu dráž než konkurence, ale zase vidíme, že prodeje jdou nahoru, takže to děláme správně.

Pavel Vavruška (34)

Je absolventem Matematického gymnázia Zborovská Praha (1996) a oboru Obchodní podnikání na Masarykově univerzitě v Brně (1999). V rodinné firmě působil již od 15 let jako brigádník o prázdninách. Obchodním zástupcem firmy byl v letech 1999 až 2001, obchodním ředitelem se stal v roce 2002.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!