Petr Fiala: Když se sem tam povede písnička, je to malý zázrak | E15.cz

Petr Fiala: Když se sem tam povede písnička, je to malý zázrak

Petr Fiala: Když se sem tam povede písnička, je to malý zázrak
Petr Fiala
• 
ZDROJ: čtk

Ondřej Fencl

Kapela Mňága a Žďorp slaví pětadvacet let a vydává unikátní tribute Dáreček, dvoj-CD, na němž se třiceti jejích písniček zhostilo třicet tuzemských interpretů, mnohdy veličin scény. „Beru celou tuhle akci jako veselé zpestření pro fanoušky,“ říká zpěvák, textař a skladatel Petr Fiala.

* E15: Nebolí to občas, když kolegové přerubávají vaše srdeční písně? Někteří to vzali od základů.

Nebolelo to v jediném případě. Dělali jsme si s kapelou večírky ve zkušebně, poslouchali, smáli se, žasli, jak třeba někdo vypíchl část textu, která mi ve své době nepřišla zásadní… Když máš něco blízko, leckdy to přehlédneš.

* E15: Kapely si vybíraly písničky samy?

Buď samy, nebo když nevěděly, navrhl jsem jim ji. Původně jsem připravil nosič se sto devadesáti tracky Mňágy. Když jsem ho rozeslal, následovaly zděšené telefonáty. David Koller, který to nakonec nestihl, mi říkal: vzal jsem si takový sešit, začal poznámkovat a asi ve třetině zkolaboval. Bylo to velmi zábavné – máme se všichni rádi, takže žádná byrokracie ve smyslu „někdo po mně něco chce“. Spíš takové rozmarné léto… ve finále rozmarná zima.

* E15: O kterou písničku se strhl boj?

Snad deset kapel chtělo udělat Nejlíp jim bylo. Ale Magor ze Tří sester si to jako správný manažer zamluvil první.

* E15: Rozladil vás také někdo? Slyšel jsem, že cover Xaviera Baumaxy byl přes čáru.

Baumaxa to paradoxně natočil jako první, pak mě viděl někde na festivalu a začal zdrhat. Volal jsem na něj: neboj, ještě jsem to neslyšel. Pak jsem si to pustil… myslel to dobře, ale mně to přišlo už moc bláznivé.

* E15: Midi lidi vytvořili úplně novou písničku Pete Best, v níž dosti kouzelně shrnuli atributy, co k Mňáze patří. Jak takovou píseň vnímáte vy?

Pokračování na str. 14 Dokončení ze str. 13
Nemůžeme asi dostat větší pochvalu a zpětnou vazbu. Mně se to moc líbí. Je vidět, že jsme chtě nechtě vymysleli jakýsi model, který je obecně platný. Jen mi přijde, že v druhé půlce je těch klišé už moc… To jsme řešili u více kapel, jestli by v případě potřeby nevadilo trochu krátit.

Nežádoucí cover verze

* E15: Vy sami jste v minulosti udělali několik úspěšných cover verzí. Jak jste k nim přistupovali?

Vlastně si tu původní písničku tak trochu přisvojíš. Třeba u Nohavicovy Těšínské jsem vždycky žral text, ale hudba mě nějak iritovala. Asi proto, že ten užitý výrazový prostředek sám používám až až – nervózní tempo, to dýchání, nátlak… Snažil jsem se to nějak zpomalit, uklidnit, rok jsem si to ve zkušebně dokolečka mrskal na kytaru, dokud to nebylo ono. Totéž s písničkami Chtít chytit vítr nebo Cesta může být cíl. Nebyli jsme schopni a ani jsme je nechtěli hrát jako Merta a Janota. Předlohu jsem neposlouchal, vycházel jsem jen z toho, co jsem měl z té původní písničky schované v hlavě, především z nálady a textu.

* E15: Dočkali jste se nějakých reflexí od autorů?

Od Vladimíra Merty jsem měl jedinou reflexi, když jsme se setkali v roce 1993 ve vydavatelství Monitor. Seděli jsme v předpokoji, já v podstatě student vyklepaný z toho, že tam dlí můj guru. Guru se ke mně naklonil a povídá: kolik jste prodali poslední desky? Já na to, že padesát tisíc. Podíval se na mě a přátelsky podotkl: svině!

* E15: Sázíte na to, že by překabátění některou z písní mohlo nabudit natolik, že by zažila svůj druhý život jako rádiový hit?

Mluvil jsem s lidmi z velkých rádií a ti mi vysvětlili, že cover verze jsou jejich největší nepřítel, že by tím posluchače rozhodili a zmátli. Okamžitě šermovali průzkumy, plány a procenty; říkal jsem si, že jsou dost ve stresu… Já to nedramatizuju. Něco jim nabídneme a uvidí se. Myslím si, že třeba Nejlíp jim bylo ve verzi od Tří sester by mohli hrát, protože to je víceméně totožné s originálem, pouze nadupanější. Když jsme to kdysi nahrávali my, měli jsme fakt problémy, abychom to vůbec nějak dotáhli.

* E15: To je přitom zrovna jedna z písní, kterou rádia hrají i ve vaší verzi.

Já to fakt moc neřeším. Beru celou tuhle akci jako zpestření, dáreček pro naše fanoušky a pro fanoušky zastoupených kapel. A má to ještě jeden tajný záměr v pozadí – trochu propojit lidi. Hodně teď čtu reakce na webu, kam jsme týden co týden dávali po jedné připravované písničce. Těší mě, že militantních fanoušků, kterým někdo „flusnul na Panenku Marii“, je tak málo. Většina chápe, že jde o legraci, jiný úhel pohledu. Hlasují, která verze od které kapely je nejlepší, najdou se i tací, jimž se líbí cover více než originál… což já považuju za skvělou věc a znamení, že to celé má smysl.

Mňága a ŽďorpMňága a ŽďorpAutor: t-music

Z deprese k veselí

* E15: Sestava Mňágy a Žďorp pěkně drží pohromadě. Jiní se v tomto věku často rozhádají, ega zbytní, viz třeba před pár lety Pražský výběr… Je to tím, že všichni respektují vaši roli kormidelníka a nemají ambice cpát se dopředu?

Myslím, že všichni v kapele máme nějaké ambice – já chci psát co nejlepší texty a naučit se ještě trochu zpívat, hudebníci na sobě docela dělají a záleží jim na tom, jaké party hrají… to je asi základ. Že je zpěvák vepředu a bubeník vzadu, jaksi patří k věci. Navíc žádná pohoda naštěstí není setrvalý stav. Musíš na ní makat, nic nepřijde samo. A pokud jo, pak to zase odejde, ty akorát čumíš a nevíš.

* E15: Kdo by to byl řekl, že ta stará depresivní Mňága bude jednou takhle veselá. Asi už jen zbývá, aby to tak zůstalo pořád a sem tam nová deska pro odbourání stereotypu, že?

No, co jiného? Pokud si někdo přeje, aby bylo napětí a konflikty, tak hodně štěstí a síly. Když se sem tam povede ne deska, ale i písnička, je to malý zázrak. Všechno už je tak zrecyklované, člověk si musí hlídat, aby se neopakoval. O akordy zase tak nejde, jde o charizma písniček, sound… Občas různě hodnotím nahrávky druhých a skoro o všem bych mohl říct, že jsem to slyšel dvěstěkrát. Totéž když si pustím kterýkoli hudební kanál. Vůbec jsem třeba nepochopil, jak můžou mít úspěch kapely typu The Strokes. Vždyť to jsou převlečení Velvet Underground, Iggy Pop a další. Jenomže jsou to mladí kluci s čistými teniskami.

* E15: A nekoukalo se nakonec v muzice vždy do minulosti? Co třeba takový Bach, nevykrádá ho každý druhý?

To je asi pravda… a Bach je jednička. Kdybych měl říct jediného muzikanta na planetě, řeknu jeho. Nejsem tak vzdělaný, abych dokázal říct, nakolik je původní, ale ten asi fakt je. Co je proti tomu to naše déčko, céčko, éčko…

* E15: Na vašich koncertech si stáda studentek zpívají texty nejnovějších písniček, do rozhlasového éteru si ale žádná z poslední řadové desky Takže dobrý cestu nenašla. Rádia dál točí staré hity, čímž vzniká iluze, že těžíte jen z minulosti.

Tohle musí mrzet každou českou kapelu, která existuje déle, pořád tvoří písničky a plní sály. Když zahrajeme na koncertě místo Hodinového hotelu Dutý ale free, lidem je to jedno – dělají stejný bugr, slova znají zpaměti. Aniž bych se chtěl někoho dotknout, řekl bych prostě, že rádia jsou konzervativní médium. Pokud se v hudbě něco děje, je to prvotně na internetu. Za všechny jeden příklad – než si rádioví dramaturgové všimli, že Václav Neckář zpívá Půlnoční, na YouTube měla dva miliony zhlédnutí. Přitom je to dokonalá písnička, poslouchal jsem ji tři dny v kuse, nemohl z toho spát, jak je dobrá. Na rádia už nespoléhám, je to jiný trh.

Je dobré zůstat na zemi

* E15: Docela často různými kanály komentujete scénu, třeba v dnes už bývalém televizním pořadu Ladí neladí. Co vás na tom českém hudebním poli štve?

Asi skoro nic. Řekl bych, že noví hudebníci jsou vnímavější než my. Uvědomují si, jaké je štěstí, že je vůbec někdo poslouchá. Jsou pracovití, umějí hrát a řekl bych, že se spolu navzájem hodně baví… rozhodně více než my, co jsme se jako mladí dívali na druhé s opovržením, protože hráli jinou hudbu. Jak jde navíc hudební byznys do háje, najednou činí rozdíl mezi kapelou, která prodá dva tisíce desek, a Kryštofem, který prodá deset tisíc, mizerných osm tisíc – z toho bič neupleteš. Takže i ti největší heroes moc dobře vědí, že je dobré zůstat na zemi.

* E15: Dokázal byste říct, kdo z mladých muzikantů kráčí ve vašich stopách?

Nechtěl bych někomu nadržovat nebo ho zanášet do škatulek. Daleko nejlepší je kráčet vlastní stopou. Nedávno se náš kytarista Martin rozčiloval v autě, že jeho syn poslouchá takové hrůzy, že přece v té muzice vůbec nic není, jenom dž dž dž. A já mu říkám: hele, ty mluvíš, jak před třiceti lety můj fotr… a oba jsme se tomu zasmáli. Konkrétně na desce Dáreček jsou výhradně hudebníci, jichž si vážíme; samozřejmě se tam nevešli všichni.

* E15: Nelehké bude předvést nové album naživo – plánujete náznak něčeho takového?

Pojedeme na podzim šňůru, kam budeme zvát hlavní členy zastoupených kapel – nemůžeme si dovolit celé Monkey Bussiness, ale můžeme pozvat Romana Holého a Matěje Rupperta, z Čechomoru Frantu Černého s Karlem Holasem, z Tatabojs ty dva pošuky… a buď se naučíme jejich verzi, nebo oni naši. Chceme nějakým způsobem vrátit zpátky, že nám všechny ty kapely takhle krásně přispěly.

* E15: Není už nic nového, že „tak dlouho vám trvalo, než jste se stal optimistou“, až jste se jím stal, i když citovaná píseň byla původně nadsázka. Jak jste se prokopal ven, jak jste přišel na to, že svět je veselý?

Zamiloval jsem se, trochu uvolnil a teď teprve zjišťuju, kdo jsem, co jsem, proč tu jsem, jestli je Bůh a tak. Někdy mám euforii z toho, že tu vůbec ještě žiju a můžu alespoň teď zkusit být takový, jaký chci… a někdy mám těžkou depku, že mi to trvalo tak dlouho, že jsem byl tak blbej a slepej, že jsem tolik ublížil sobě i ostatním.

* E15: V jedné z vašich novějších koncertních hitovek Dutý ale free se zpívá: „Ahoj kamarádi, právě jsem se vrátil z Hradu, zloději tam vyřvávali: nepokradu…“ Vy nejste moc spokojen se současným stavem společnosti, že? Zdá se vám, že je tu zle?

Je mi líto, ale zlo vzniká výhradně a pouze činností a existencí lidí. Přírodní katastrofy jsou fakt, zatímco zlo si neseme každý v sobě. Já nejsem odvázaný ze stavu společnosti – korupce, lhaní, absence zdravého rozumu, neschopné téměř všechny složky státní správy. Nefunguje školství, zdravotnictví, na nic nejsou peníze… Snažím se v tom marastu zůstat nad věcí a žít si svůj život, aniž bych se dopouštěl všech těch křiváren, které mi tolik vadí u ostatních. Je to občas na zbláznění.

* E15: Olympic slaví padesát, Mňága pětadvacet. Jak to bude za další čtvrtstoletí?

To kdybych věděl… já to vlastně ani nechci vědět, nechám se překvapit. Když jsem byl mladý, díval jsem se na starší kapely jako na znuděné profíky. Teď jsem sám v jejich věku, a kdyby mi někdo řekl, že jsem unavený znuděný profík, pošlu ho do háje – jsem samozřejmě na startu.

Petr Fiala (48)

Narodil se 20. března 1964 ve Valašském Meziříčí. Duše kapely Mňága a Žďorp, hlavně textař a zpěvák, ale i kytarista, skladatel a moderátor. Kromě mateřské kapely má na kontě dvě sólové desky, léta uváděl pořad Ladí neladí. V roce 2005 se přímo na pódiu podruhé oženil s manažerkou skupiny Zuzanou Svobodovou, od té doby je dříve bytostně pesimistická Mňága podstatně veselejší. Z prvního manželství má děti Hynka (22), Matěje (13) a Šimona (13), z druhého Jonáše (6) a Lucii (3).

Mňága a Žďorp

Jejich debutové album Made In Valmez (1991) bývá označováno jako jedno z nejlepších českých alb vůbec. Svérázná kapela z Valašského Meziříčí v devadesátých letech písněmi jako Hodinový hotel, Nejlíp jim bylo nebo Spaste svoje duše nastolila osobitý styl rockového písničkaření, jehož se dodnes drží a inspiruje. Doposud má 11 řadových alb, zatím poslední nazvané Takže dobrý vyšlo přede dvěma lety. Zvláštně znějící název skupiny pochází ze slezského dialektu.

Autor: Ondřej Fencl
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!