Petr Konvalinka: Musíme pracovat s firmami, stát nám moc peněz nedá | E15.cz

Petr Konvalinka: Musíme pracovat s firmami, stát nám moc peněz nedá

Petr Konvalinka: Musíme pracovat s firmami, stát nám moc peněz nedá
6. června 2016 • 06:40
Jedna z nejstarších evropských technických univerzit ČVUT rozjela sponzorský program „Professor’s Chair“. Velké soukromé firmy finančně podporují profesory, jejichž studentské týmy na oplátku spolupracují s danou společností. „Když firma platí profesora a má od něj zpětnou vazbu, přijde a řekne: Prý máte padesát let staré přístroje v laboratořích, tak my vám je vybavíme novými,“ říká rektor ČVUT Petr Konvalinka.

Stále platí, že na techniku to jde i bez přijímaček?

Od roku 2014, kdy jsem nastoupil do funkce rektora, začali zájemci o studium na Českém vysokém učení technickém skládat přijímací zkoušky na všechny fakulty. Snažíme se vybírat lepší studenty. Většinu univerzity ale máme dimenzovanou na vyšší počty, takže asi pětina míst je neobsazená. Neplatí to o architektuře, o niž je už tradičně velký zájem. Naplněná je také fakulta informačních technologií. Loni jsme měli převis zájemců dokonce i na strojní fakultě. Možná to souvisí s rozvojem průmyslu a zájmem firem o nové zaměstnance. Nadějná je fakulta biomedicíny, to je velmi perspektivní obor.

Přesto se poměr přihlášených a přijatých snížil. Čím je to způsobeno?

Myslím, že klesající demografickou křivkou. Je obecně méně studentů a z nich zhruba stejné procento jako v minulosti chce jít na technické obory. Kvůli tomu, že jsou školy financované podle počtu studentů, se ty technické snaží vzít skoro každého. ČVUT je ale instituce založená už před více než třemi sty lety, takže si s tím dokáže poradit. Získáváme projekty a peníze ze zahraničí, na řadě fakult je pedagogika částečně financovaná z vědy a výzkumu.

Nemáme nezaměstnané absolventy. Firmy mají zájem o naše studenty už ve druhém ročníku. Pracují u nich formou brigád a po promoci nastupují jako noví inženýři.

Odpadne část studentů během prvních ročníků?

Bohužel ano, i když se snažíme, aby první ročníky sítem nebyly. Studentům středních škol nahrazujeme formou kurzů to, co se nenaučili. Někteří neumějí vyřešit základní matematické operace, jako je kvadratická rovnice nebo trojčlenka.

Naleznou uplatnění v praxi všichni vaši absolventi?

Nemáme nezaměstnané absolventy. Firmy mají zájem o naše studenty už ve druhém ročníku. Zaměstnávají je formou brigád a po promoci u nich nastupují jako noví inženýři.

Podniky si dlouhodobě stěžují na nedostatek absolventů technických oborů, některé si zakládají vlastní střední školy. Vidíte problém v komunikaci mezi průmyslem a vysokými školami?

Například Škoda Auto teď přidává na platech, čímž rapidně roste zájem o studium technických oborů. To je i důvod naplněnosti naší strojní fakulty. V komunikaci velký problém určitě je, akademická sféra je úplně jiná. Byznys je rázný, zacílený, zatímco školy jsou konzervativní, mají velkou setrvačnost v zaběhaných postupech. Prosadit změnu trvá i rok, což je pro firmy nesmírně dlouhá doba.

Právě prohloubení spolupráce s byznysem byl jeden z vašich cílů. Říkal jste, že ČVUT má rezervy ve spolupráci s firmami, v transferu technologií, v získávání zahraničních grantů. Už se to zlepšilo?

Spolupráce s firmami se výrazně zlepšila. Oslovil jsem všechny velké podniky ze stavebnictví, strojírenství, dopravy či z jaderné výroby. Jednal jsem se stovkami ředitelů a dalších zástupců průmyslu. Myslím, že jsme dokázali nalézt společnou řeč. I když si nezadávají větší objemy výzkumu, mají obrovský zájem o naše studenty. Korporace jako Foxconn, Siemens, ABB nebo Bosch žádají výhradně jen absolventy ČVUT.

Nakolik se daří zapojovat soukromý kapitál do financování školy?

To je klíčová věc. Když chtějí firmy absolventy, měly by školám pomoci. Prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Hanák zdůrazňuje, že členové sdružení odvádějí státu desítky miliard na daních, takže peněz pro školy je podle něj dost. Jenže stát nám ty peníze nedá. Všechny vlády tvrdí, že jejich prioritou je vzdělávání, ale vždy zůstane jen u slov. Navzdory tomu, že ekonomika už druhým rokem roste, rozpočty veřejných vysokých škol klesají.

Marksová i Ťok dluží ČVUT, nezplatili za rozpracované strategie

ČVUT jako první česká univerzita začalo budovat nový model sponzoringu. V rámci programu „Professor’s Chair“ poskytují velké podniky finanční prostředky na podporu profesorů, jejichž studentské týmy se na oplátku podílejí na spolupráci s danou společností. Takových podporovatelů máte už pět, s dalšími jednáte. Co vás k tomu vedlo?

Tito profesoři fungují jako styčné osoby mezi firmou, školou a studenty, jako komunikační kanály. Vychází to ze zkušeností z USA, kde sponzoring škol a studentů perfektně funguje. Kdo jiný by u toho měl být než ČVUT nebo Karlova univerzita?
Když podnik platí profesora a má od něj zpětnou vazbu, přijde a řekne: Prý máte padesát let staré přístroje v laboratořích, tak my vám je vybavíme novými. Udělá to jedna firma a ostatní s ní začnou soutěžit a také nabízet přístroje a další potřebné věci. Mohou si u nás financovat i vlastní laboratoře, které budou označené jejich logem.

Byznys je rázný, zacílený, zatímco školy jsou konzervativní, mají velkou setrvačnost v postupech. Prosadit změnu trvá i rok, což je pro firmy nesmírně dlouhá doba.

A spolupráce se státem? Dopravní fakulta vaší školy sestavila tým odborníků, který navrhl změny ve výstavbě dopravní infrastruktury nebo úpravy mýtného systému. Máte odezvu ministerstva?

Když ministr dopravy Dan Ťok nastoupil do funkce, nabídl jsem mu vytvoření pracovní skupiny, kde by byli zástupci i jiných vysowww. kých škol. Mám ale bohužel pocit, že úředníci o podobných týmech a návrzích vůbec nechtějí slyšet. Mají své zajeté koleje a brání se jakékoliv změně. Fakticky nedělají vůbec nic.

Nabízíte státu také IT projekty?

Stát vždy o něco projeví zájem, ale nakonec to utlumí. Oslovila mě ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová a chtěla, abychom připravili strategii informačního systému sociálních dávek, důchodů a podobně. Zpracovali jsme materiál s názvem Strategie MPSV 2015 plus, kde byly definovány jednotlivé kroky, které je potřeba udělat. Dodnes jsme za něj nedostali ani korunu, ačkoliv byl prezentován s velkou pompou před novináři. ČVUT to musela financovat z vlastních peněz. A co je nejhorší, celá spolupráce s ministerstvem skončila u ledu. Informační systémy mu vyvíjejí soukromé firmy.

Nedávno jste představili ultralehký proudový letoun, máte řadu dalších projektů. Připravujete je sami, nebo ve spolupráci s Technologickou nebo Grantovou agenturou?

Sami bychom na to peníze neměli, je tam úzká spolupráce buď s těmito agenturami, nebo s ministerstvem průmyslu a obchodu a s dalšími rezorty, které mají prostředky na výzkum. Samozřejmě jsou do toho zapojené i podniky. Tyto projekty musejí vždy vést k realizaci, což nám pomohlo u proudového letounu i u dalších věcí. Teď jsme například vyvinuli cementový kompozit, chcete-li jemnozrnný beton, který je neprůstřelný konvenčními zbraněmi typu pistole, samopal, kulomet.

Máme i další patent na ochrannou bariéru pro vojáky v zahraničních misích. Je to jakási skládačka připomínající stavebnici Lego. Postaví se hradba, za niž se schováte. Je o ni obrovský zájem v Izraeli, Polsku nebo i v Rusku. Momentálně spolupracujeme s ministerstvem obrany, přednostně má být tímto systémem vybavena česká armáda.

Nakolik je obtížné podobné projekty dotáhnout do komerční fáze?

Musíte mít partnery z výrobní sféry. Výhodou projektů ministerstva průmyslu nebo Technologické agentury je automatické zapojení firem, které jsou tam od začátku. Sledují, jak se projekt vyvíjí, a připravují si obchodní strategii na jeho komerční využití. Do výroby nyní například míří naše rychletuhnoucí betonová hmota. Jednoduše ji rozmícháte s vodou a zacelíte výtluk na betonové dálnici. Výhodou této hmoty je, že má takovou pevnost a přilnavost, že už za hodinu mohou přes opravenou část vozovky jezdit kamiony.

Co oblast strojírenství?

Máme mechatronické roboty, které umějí svářet ze všech stran, což současné stroje nedokážou. Jeden robot svaří dvě ocelové trubky za třicet vteřin. Elektrotechnická fakulta má řadu inovací v telekomunikačních nebo monitorovacích systémech. Jeden z nich využívá pro své lodě na celém světě americké námořnictvo. A náš ústav technické a experimentální fyziky má několik zařízení na družicích ve vesmíru.

Říkal jste, že dostáváte peníze ze státního rozpočtu podle počtu studentů, což není optimální. Slibujete si něco od novely zákona o vysokých školách, kterou nedávno podepsal prezident?

Kdyby se zákon neměnil, zřejmě by to nikomu nevadilo. Zavádí například to, že rektor bude muset posuzovat každou pracovní smlouvu. ČVUT má tři a půl tisíce zaměstnanců a některým měníme smlouvu i několikrát za rok. Nejzávažnější je změna v akreditování studijních programů. Pro nás to bude znamenat přepracovat vnitřní legislativu. Vláda by měla rozčlenit vysoké školy na výzkumné, výzkumně-vzdělávací a čistě výukové. Pak by byl systém financování logičtější a spravedlivější. Politicky je to ale asi neprůchodné.

Petr Konvalinka (55)
¨Vystudoval Stavební fakultu pražského ČVUT, je materiálový inženýr a vysokoškolský pedagog. V roce 2008 byl jmenován profesorem v oboru teorie stavebních konstrukcí a materiálů. Je autorem nebo spoluautorem pěti skript své vysoké školy, spolutvůrcem patentů a užitných vzorů a přispíval také na českých i zahraničních konferencích. Autorsky se podílel na několika vybudovaných konstrukcích jak v Česku, tak v zahraničí (například lávka pro pěší v Berouně nebo tři mosty na britské dálnici spojující Gatwick s Londýnem).
 

businessinfo.cz

  • Stát shromažďuje příliš mnoho dat, hrozí zneužití, varují poplatníci před kontrolním hlášením
  • Česká firma vyvinula unikátní metodu pomáhající rozkládat plasty, uplatnění najde v Číně
  • Na solárním boomu v Česku vyrostlo množství firem. Teď hledají příležitost v zahraničí
  • Chile: Exportéry láká trh s otevřenou náručí