Petr Šimčák: Centrální banky tlačí investory do rizikových aktiv | E15.cz

Petr Šimčák: Centrální banky tlačí investory do rizikových aktiv

Petr Šimčák: Centrální banky tlačí investory do rizikových aktiv
člen představenstva společnosti Pioneer Asset Management Petr Šimčák
• 
ZDROJ: Archiv Petra Šimčáka

Zdeněk Pečený

Akciové trhy mají za sebou více než čtyři roky utěšeného růstu. „Je smutné, že si toho málokdo všiml. Pustíte si rádio, televizi a všude se mluví o krizi. Nevím, zda si běžný člověk všiml, že instrumenty, které jsou mu k dispozici, jsou díky růstu na trzích za poslední roky zhodnoceny více než o sto procent,“ říká člen představenstva společnosti Pioneer Asset Management Petr Šimčák.

E15: Jaký je letos zájem o podílové fondy?

Velký. Letos očekáváme rekordní rok výrazně převyšující 100 milionů eur v nových aktivech. U nás to jsou primárně prodeje přes UniCredit Bank a z třetích stran zejména přes Partners Financial Services. Na konci roku 2011 jsme v rámci rodiny lucemburských fondů Pioneer spustili Pioneer Funds -Strategic Income jako první fond, který byl k dispozici i v korunách. Poptávka po akciových fondech je bohužel nízká. Obávám se, že její renesanci v masovějším měřítku zažijeme opět až v době, kdy chytřejší peníze budou z akciových produktů pomalu odcházet.

E15: Věří čeští investoři nadále pouze dluhopisům?

Sazby takzvaných bezpečných titulů, tedy státních dluhopisů a sazby na peněžním trhu, se nyní pohybují na úrovni garantovaných záporných reálných výnosů. Konzervativní investor se s tím musí nějak poprat a férová odpověď asi je, že se dnes musí stát méně konzervativním. Pokud by trval na tom, že chce jen učebnicově bezriziková aktiva – bonitní státní dluhopisy – musí po očištění o inflaci zůstat v záporném výnosu. To je výsledek současné uvolněné měnové politiky, kvantitativního uvolňování, nazývané také „finanční represe“. Vedlejším efektem aktivity centrálních bank je vytlačování investorů z bezpečnějších aktiv do rizikovějších. Je to trend, který trvá již několik let, a vypadá to, že ještě několik dalších let potrvá. U nás bohužel chybí přirozená poptávka po akciích. Chybí takový ten přístup „jsem mladší a chci si začít spořit na penzi, začnu u akcií a postupně budu portfolio měnit na konzervativnější“. Většinu lidí stále zajímá, jen „kolik to vydělá“, „kdo to garantuje“, „jak je to jistý“. Tento přístup nikdy nevytvoří kvalitní portfolio, někdy vás sice ochrání před nepříjemným poklesem hodnoty, ale nikdy nevygeneruje dlouhodobě zajímavý výnos. Nejde přitom o výnos, který by byl k dispozici jen pro spekulanty, tedy výnos na úkor někoho jiného.

E15: Čím si vysvětlujete, že téměř všechny peníze nadále tečou do dluhopisů? Odkud pramení český strach z akcií? Je to pozůstatek kuponové privatizace?

Nemyslím, že je to dědictví kuponové privatizace. Tím je spíš negativní konotace slova fond. Fond rovná se průšvih. To je dědictví našeho přechodu ke kapitalismu. Strach, asi i oprávněný, z akcií je tu díky moderní historii akciového trhu po roce 2000. V posledních deseti letech si zažil dva velké pády. Již málokdo ví, že trhy se z těchto pádů již vzpamatovaly. Svou roli hraje i relativně nízká finanční gramotnost, která dělá z akcií a akciových investic jakési mystérium, že jsou pouze pro úzkou skupinu lidí. Současná česká populace pořád nepochopila, že si může již v mladém věku začít spořit 500, 1000 korun měsíčně a mít to jako svůj privátní penzijní fond. Naučili jsme se, co je to stavební spoření, co je to penzijní připojištění, naučili jsme se, co je investiční životní pojištění. To lidé vstřebali a většina těch, kteří používají investiční životní pojištění, vlastně ani neví, že si kupuje akciové fondy. Jen výrazně dráž. Je tam jakási bariéra, mlha před očima. To se pomalinku mění, ale velmi, velmi pomalu. Pomohla by tomu penzijní reforma.

E15: Penzijní reforma? Jaká? Jednu velkou jsme tu už měli.

Taková, která by změnila myšlení lidí. Než vymýšlet přímo produkt jako takový, je třeba si uvědomit, že k důstojnému důchodu mi pomohou jen moje vlastní peníze, protože role státu bude minimalistická. A také to, že musím začít v mládí. Pokud budu penzi řešit po padesátce, bude už pozdě. Důvod je prostý, v mládí stačí odkládat málo peněz. Pokud si člověk spoří 40 let před penzí, našetří si dost. V pozdějším věku už musí překonávat dvě zásadní úskalí: zaprvé musí si odkládat stále více a zadruhé by měl investovat konzervativněji, tedy s nižším výnosem.

E15: Jaký osud čeká druhý penzijní pilíř?

Nevím. Evidentně díky politickému prostředí, které tu bylo, to úspěch nebyl. Je to škoda, protože tu mohl být další fungující pilíř, který by způsobil, že lidé vezmou svůj osud do vlastních rukou. Což je správně.

E15: Pomohla debata o potřebě zajistit se na penzi prodejům podílových fondů?

Nemyslím si to. Mohu jen odhadovat, že ta debata nám přinesla jedno až dvě procenta prodejů, což je hodně smutné. Byl bych mnohem raději, aby naše aktiva pod správou rostla hlavně proto, že si lidé chtějí vytvářet penzijní rezervy. V této fázi vidím spíše poptávku taženou zoufalstvím z nízkých úroků na bankovních produktech.

Petr Šimčák (40)
Je členem představenstva společnosti Pioneer Asset Management, vykonává funkci ředitele obchodu Pioneer Investments ČR. Absolvoval Masarykovu univerzitu v Brně, obor finanční podnikání, a nyní je studentem třetího ročníku Filozofické fakulty MU v Brně, oboru psychologie. Absolvoval Euromoney training v Paříži. V roce 2006 získal certifikát CFA. Dříve působil v brněnské společnosti Moneco jako zástupce šéfredaktora časopisu pro investory Fond Shop a jako investiční konzultant. V roce 2004 přijal pozici ve vedení společnosti Pioneer Asset Management. Je ženatý, má dvě děti a ve volném čase rád sportuje.

E15: Jsou již akciové trhy na maximu?

Máme za sebou extrémně dobré čtyři roky. Je smutné, že si toho málokdo všiml. Pustíte si rádio, televizi a všude se mluví o krizi. Nevím, zda si běžný člověk všiml, že instrumenty, které jsou mu k dispozici, jsou díky růstu na trzích za poslední roky zhodnoceny více než o sto procent.

E15: Jaký očekáváte další vývoj?

Důležité je, že se zatím nenafoukla bublina. Krize zdevastovala trh a všechno, ať už akcie nebo rizikové dluhopisy, bylo extrémně levné. Rizikové dluhopisy nabízely výnos 25–30 procent ročně při splatnosti pět let. Tomu odpovídá výkonnost fondů, které do nich investují. Akcie se obchodovaly při P/E (poměr ceny k zisku – pozn. aut.) 7–9. Jednociferné P/E – to se stane párkrát za století. V březnu 2009 to tu bylo. Akcie mají za sebou takové zhodnocení ne proto, že by se u nich nafoukla bublina, ale proto, že se dostaly na normální ocenění. Teď přijde ta špatná zpráva: nyní je trh víceméně férově oceněn a těží z extrémní podpory centrálních bank. Myslím, že letos se zdravý růst už přelévá do něčeho, co je počátek nějaké další bubliny. Dnes jsou ukazatele P/E 15–16, tedy lehce nad dlouhodobým průměrem. Vůbec není problém se dostat na hodnoty 20–25. To už jsou ale hodnoty, které reflektují optimismus, euforii a také zoufalství z nízkovýnosných alternativ bezpečných dluhopisů. Prostě bublinové hodnoty. Takže akcie mohou růst i o dalších 30 i 50 procent, ale už je to jiné. Když na trhu nejste, protože se oprávněně bojíte, můžete se cítit hloupě při pohledu na pokračující růst. A když tam jste, cítíte mrazení v zádech, protože hrajete s davem něco, co není správně. Tak si řeknete, raději se stáhnu, no ale kam?

E15: To můžete rok dva čekat na pokles.

To můžete. Čekat na pokles, který nepřijde, a držet peníze při sazbě nula procent. Pokud se podívám deset let dopředu, myslím, že rizikové dluhopisy a akcie budou nadále vítězem. To vítězství bude ale krušné. Nemyslím si, že jsme už nyní na prahu nějaké masivní cenové korekce. K tomu, aby přišla, bychom potřebovali o mnoho nebezpečnější hodnoty, ukazatel P/E nad 20, a útlum aktivity centrálních bank, které nejenže nezvyšují úrokové sazby, ale nalévají na trh desítky miliard dolarů měsíčně.

E15: A co bublina na vládních dluhopisech?

To je asi jediná bublina, která již částečně splaskává. To je jednoznačně aktivum, ze kterého už je dobré pomalu vycouvávat, přestože akutní nebezpečí ještě nehrozí.

E15: Díky podpoře centrálních bank bylo dění na trzích poněkud v rozporu s reálnou ekonomikou, která klesala, nezaměstnanost rostla…

Trh vždy hledí – rozuměj oceňuje – dopředu. Krizi do sebe nasál propadem cen aktiv ještě předtím, než přišla. Bylo to velmi rychlé a drastické. Společnosti zareagovaly snižováním nákladů, zvyšováním produktivity, omezením investic. Velmi jim tedy vzrostly ziskové marže, na což ceny akcií reagovaly pozitivně. Firmy jsou na tom nyní extrémně dobře a to cenám akcií prospívá. Ale úspory se projevily negativně třeba právě na trhu práce.

E15: Udrží společnosti vysokou produktivitu a tu svou štíhlost?

Udržet mohou, ale horší je to se schopností akcelerace tohoto tempa. Postupně budou muset zase nabírat lidi, což je to, oč se snaží centrální banky. Ty se pak začnou stahovat. Budeme číst o zlepšující se ekonomice a akciový trh bude reagovat v závislosti na tom, kam až do té doby vyroste. Obávám se, že bude výrazně výše než dnes, a tudíž bude následovat přirozená korekce. Nemám křišťálovou kouli, ale velmi by mě překvapilo, kdyby k tomu nedošlo v příštích pěti letech. Jediné, na co bych si vsadil, je, že těsně před tím, než korekce přijde, bude celý trh zaznamenávat rekordní přítoky peněz do akciových fondů.

Akcie se řadí stále k nejlepším investičním příležitostem, zajímavé jsou hlavně dividendové tituly

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!