Petr Voříšek: Krize zemědělství ptákům pomohla. Teď už zase ubývají

Petr Voříšek: Krize zemědělství ptákům pomohla. Teď už zase ubývají
17. listopadu 2014 • 15:03
Za posledních 30 let z Evropy zmizelo 420 milionů ptáků. Zatímco chráněným druhům se daří, populace těch nejběžnějších, jako jsou vrabci, skřivani či špačci, se ztenčily i o více než polovinu. Vyplývá to ze studie Univerzity v Exeteru, britské Královské společnosti na ochranu ptáků a programu Evropského monitoringu běžných druhů ptáků, který řídí český ornitolog Petr Voříšek.

Studie, již jste spoluvytvářel, uvádí, že za úbytek běžných druhů ptáků může hlavně intenzivní zemědělství. Jaké jsou další důvody?

Zjišťování příčin úbytku nebo nárůstu početnosti nebylo cílem studie. Chtěli jsme hlavně popsat stav. Co je na studii nového, je, že ta míra úbytku úzce koreluje s tím, jak je ten pták početný. Hojnost se tak ukazuje jako hlavní faktor toho, že pták bude ubývat. Změny v zemědělské krajině jsou jednou z nejdůležitějších příčin. Další jsou třeba u tažných druhů ptáků změny na zimovištích a změny na tažných cestách. Změny se projevují především u druhů, které táhnou do Afriky a hlavně ty, které táhnou do západní Afriky. Afrika se mění z roku na rok.

Takže primární příčina úbytku není v Evropě?

Pokud se bavíme o dálkových migrantech, což jej jen jedna skupina z celé škály druhů, se kterými jsme pracovali, tak ano. Také se to pochopitelně neprojevuje u všech. Dobrým příkladem, kde se kombinuje vliv změn na zimovištích a toho, co se děje u nás v Evropě, je hrdlička divoká, která se ozvala už v Máchově Máji. Ta dramaticky ubývá v celé Evropě. Je to druh, který táhne do Afriky, ale současně trpí intenzifikací zemědělství a ještě navíc je loven ve Středomoří, třeba na Maltě. Malta pořád ještě dostatečně neuplatňuje evropskou legislativu na ochranu ptáků, takže povoluje třeba i lov na jarním tahu hrdliček.

Co přesně se v Africe děje?

To jsou velkoplošné změny v celém prostředí. Přirozené prostředí se přeměňuje na zemědělskou půdu, jde hlavně o vysoušení bažin a močálů. Rákosník ostřicový sice není zahrnut v naší analýze, ale je t dobrý příklad toho, co se v Africe děje. Hnízdí v bažinatých oblastech severovýchodního Polska a hlavně v Bělorusku, jde o kriticky ohrožený druh v celosvětovém měřítku. Donedávna se nevědělo, kde zimuje. Po dlouhém bádání se zjistilo, že jeho zimoviště leží v Senegalu. Tato oblast je sice legislativně chráněná, když ale na tu lokalitu ornitologové přijeli rok poté, co ji objevili, tak ji nepoznali.

Když lidé jdou do městských parků, tak si podvědomě vybírají místa, kde je víc ptáků.

Jak se úbytek ptáků projevuje v evropské přírodě?

To zatím nevíme. Tento směr výzkumu, říká se mu ekosystémové služby, kdy se snažíme kvantifikovat, co nám jednotlivé složky ekosystému přinášejí. V případě evropských druhů ptáků se toho ale ví strašně málo. Takže že bych dokázal říct, že tím, že jsme přišli o x milionů párů skřivanů, jsme ztratili hodnoty vyčíslené v nějaké měně, to nedokážu. Jsou jisté globální odhady, které vyšly v těch nejprestižnějších časopisech, ale to jsou taková čísla, že si to člověk těžko představí.

Když se ale ptáme, k čemu nám ti ptáci jsou… Na indickém subkontinentě žily tři druhy supů, které dostalo na pokraj vyhynutí veterinární anestetikum Diclofenac, používané pro léčbu krav. Ukázalo se, že supi plnili hygienickou funkci a likvidovali mršiny. Když to přestali dělat, namnožili se zdivočelí psi a vzteklina je v současné době v Indii podstatně větší problém než v minulosti. Diclofenac se teď mimochodem zase začíná dostávat do Evropy.

A evropské příklady?

To zatím pořádně nevíme. Ale možná to úplně nejdůležitější je kulturní význam ptáků. Lidé prostě ptáky v naprosté většině případů mají rádi. Je za tím i docela významný byznys, protože spousta lidí se baví pozorováním ptáků, hlavně v bohatších zemích je to docela rozšířený koníček. Lidem také obecně pomáhá, že ptáci v přírodě jsou. Nedávné sociologické studie například ukázaly, že když lidé jdou do městských parků, tak si podvědomě vybírají místa, kde je víc ptáků.

Jak se liší celoevropské výsledky studie od Česka?

Rozdíly samozřejmě jsou. Třeba špaček obecný patří mezi ty nejběžnější druhy v Evropě, které ubývají. Ale špačci v Česku přibývají, stejně jako v několika dalších evropských zemích. Zatím nevíme, čím to je, je to druh, kterým se teď chceme ve spolupráci s dánskými kolegy více zabývat. Další zajímavý příklad je slavík obecný. Ten hlavně ubývá v západní Evropě, ve východní Evropě včetně České republiky přibývá. Slavíka není problém slyšet i v Praze. Protože slavík táhne do Afriky, je klidně možné, že naši slavíci mají jiné tahové cesty a jiná zimoviště než ti ze západní Evropy.

A celkově českých ptáků ubývá?

Celkový obrázek je podobně jako ten celoevropský špatný, ale není tak špatný, jako v západní Evropě. Zažili jsme poměrně dramatický úbytek ptáků v 80. letech. Pak se to téměř naráz obrátilo na začátku devadesátých let, kdy české zemědělství procházelo krizí. Projevilo se to na výnosech, na množství hnojiv, pesticidů, ptáci na to okamžitě reagovali a začali přibývat. Teď už se to zase láme. Nedostali jsme se ještě zpět na úroveň ze začátku 80. let, ale pravděpodobně se to bude dále zhoršovat.

Jiná situace nastala u vzácnějších druhů, druhů s vyhraněnějšími nároky na prostředí, anebo druhů, které hodně trpěly přímým pronásledováním. Jim legislativní ochrana docela pomáhá, hlavně ta na úrovni Evropské unie, tedy známá „ptačí“ směrnice, v rámci níž se vytvářejí soustavy chráněných území Natura 2000. Už několik let stará studie jasně ukázala, že „ptačí“ směrnice chráněným druhům pomáhá. Když se do ochrany včas vloží dost peněz a více, co ten druh potřebuje, tak se to daří. U běžných druhů je to problém, zatím pořádně nikdo neví, co s tím.

Koordinátor Evropského monitoringu běžných druhů ptáků, český ornitolog Petr VoříšekKoordinátor Evropského monitoringu běžných druhů ptáků, český ornitolog Petr VoříšekAutor: Štěpán Bruner, E15

Model ochrany vzácných ptáků by tedy u běžných druhů nešel použít?

Šlo by to. Nedávná studie z Francie celkem přesvědčivě dokládá, že území v rámci Natura 2000 pomáhají i běžným druhům ptáků, které nejsou předmětem ochrany v těchto lokalitách. Je ale otázka, jakou rozlohu by tato území musela zaujímat, aby to pomohlo všude. V tom je problém běžných druhů ptáků, souvisí to s celou krajinou a s tím, jak se s ní zachází. Donedávna jsme byli zvyklí na to, že uděláme úlitbu ochraně přírody a uděláme pro pár druhů chráněná území a s tím zbytkem přírody si můžeme dělat, co chceme. Na běžných druzích ptáků se ukazuje, že to má svoje dopady.

Některé běžné druhy se ale změněným životním podmínkám dovedou přizpůsobit, vaše studie poukazuje na holuba hřivnáče. Čím to, že se mu daří?

On si nějakým záhadným způsobem dokáže v zemědělské krajině najít potravu. Jako jeden z mála druhů je schopen živit se i na řepce. Velmi dobře se také začíná přizpůsobovat životu ve městech. V západní Evropě už je to známo dlouho, u nás to v posledních 15, 20 letech pozorujeme také.

Studie, na níž jste se podílel, počítá kromě úbytku ptáků i pokles jejich celkové hmotnosti – biomasy. Ten je přitom mnohem mírnější. Ubývají tedy hlavně menší druhy?

Nejběžnější ptačí druhy jsou spíš ty menší. Běžnost je přitom hrozně vzácná vlastnost. V Evropě máme asi 500 ptačích druhů, přitom těch nejběžnějších je 30, 40.

Jak probíhá sčítání ptáků?

Používá se několik metod, které jsou navzájem kompatibilní. Člověk, který ptáky sčítá, je musí poznat vizuálně i podle hlasu. Sčítá se během hnízdění, kdy se ptáci ozývají. Sčítá se na předem vybraných lokalitách, aby se nečítalo jen tam, kde se ptákům daří dobře. Ornitolog lokalitu navštíví dvakrát za sezonu, zastaví se na přesně stanovených bodech a za přesně stanovenou dobu sečte všechno, co vidí a slyší. To je velmi zjednodušeně řečeno, pracuje se i se vzdáleností či způsobem detekce. Jsou to samozřejmě odhady, když se dělají průzkumy trhu, tak je to podobné.

Jsou takovéto výsledky spolehlivé?

Lze to samozřejmě kritizovat z ohledů. Jsou to odhady, sčítající člověk se může splést a tak dále. Je to ale to nejlepší, co máme, a žádná jiná skupina živočichů nemá takhle přesné údaje. Jsme schopni tu přesnost změřit, to nemá ani mnoho ekonomických ukazatelů. Když se podíváte na HDP a zeptáte se na střední chyby a intervaly spolehlivosti, tak to není. Troufám si tvrdit, že bychom v kvalitě výzkumu strčili do kapsy i některé ekonomické ukazatele.

Pokud byste měl navrhnout model ochrany běžných druhů ptáků, jak by vypadal?

Mělo by se to zkoušet pomocí postupných kroků. Stavěl bych na tom, co je ověřené – zachovat a vylepšovat současnou ochranu, a potom přesměrovat část zemědělských dotací na přírodě blízké hospodaření. To se už dnes děje, ale v mnoha zemích nejsou tyto programy správně udělány a někdy i škodí přírodě. Velký problém je Afrika, ale na to si netroufnu dávat recepty. Spoustu druhů také ovlivňuje a bude ovlivňovat čím dál víc i změna klimatu. Už se to projevuje i na běžných druzích. Do konce století by se areál rozšíření ptačích druhům měl v průměru zmenšit a posunout asi o 500 kilometrů na severovýchod. Každopádně druhů, které by na to měly doplatit, bude více než těch, které z toho budou profitovat.

Ministerstvo chce zpřísnit zákon kvůli obchodům se zvířaty

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!