Provozovat historický palác fakt není ziskové, říká Konstantin z Lichtenštejna | E15.cz

Provozovat historický palác fakt není ziskové, říká Konstantin z Lichtenštejna

23. ledna 2017 • 07:00

Na české území přišli Lichtenštejnové už za Přemysla Otakara II., po staletí ovlivňovali místní dějiny. Vzájemné propojení i kvůli Benešovým dekretům utichlo po druhé světové válce. Diplomatické vztahy byly po desetiletích mlčení znovu obnoveny až v roce 2009. 

Teď se vztahy opět změnily, obě strany se potkávají u soudu. Kvůli 600 hektarům pozemků nedaleko Říčan. “Čekáme na rozhodnutí Nejvyššího soudu. Pokud nedojde k dohodě, přichází v úvahu Ústavní soud a dalším krokem jsou soudy mezinárodní,” popisuje stanovisko rodiny princ Konstantin z Lichtenštejna.

Přijeli jsme za vámi do Vídně, sedíme v jednom z vašich paláců. Jste schopni na nich i komerčně vydělávat, anebo je to čistě dotační záležitost?

Máme tu dva paláce, Zahradní a Městský. Oba prošly nedávno celkovou rekonstrukcí, po válce byly paláce v naprosto otřesném stavu, zničené od bomb, uprostřed jedno dokonce skončilo sestřelené letadlo. Pro mého dědečka bylo strašně těžké vidět sídla v takovém stavu, aniž by byl tehdy schopen finačně zvládnout všechny nutné opravy. Postupovalo se po částech, až nedávno jsme mohli investovat opravdu velkou sumu. Současně se snažíme, aby paláce generovaly nějaký příjem.

Pořádáme v nich různé akce, prostory pronajímáme, bývají tu například svatby. Loni se počet takových akcí výrazně zvýšil, bylo jich asi 70. Kromě toho nabízíme i komentované prohlídky, naším cílem je, aby paláce vlastně byly součástí umělecké sbírky, která je v nich umístěna, a abychom ji po částech ukázali širšímu publiku.

Dnes představují příjmy se sbírek a z eventů dva zdroje příjmů, které přispívají k udržování budov. Oba generují pozitivní cash-flow, ale když to dáte dohromady s investicemi, návratnost není úplně příkladná. Ale tak přísně ekonomicky to nebereme, jde o náš příspěvek k udržení kulturního dědictví rodu.

Finanční šlechta z Lichtenštejna ovládla konkurenci v Asii

Takže jste nikdy neuvažovali, že byste rodinný majetek prodali.

Rodina musela po válce prodat některé umělecké artefakty, ale prodej paláců nikdy nebyl na stole. Doufám, že se to ani nestane a my je budeme udržovat po další století.

Byl by vůbec kupec pro takovou nemovitost?

Není to úplně ziskové, provozovat ve Vídni historický palác, ale během posledních deseti let se objevili ruští a čínští investoři, mezi nimiž by se možná kupec našel. Ale paláce patří rodině více než tři sta let a není vůbec o čem se bavit.

Majetek jste neprodali ani v Česku, o pozemky teď bojujete u českých soudů. Je to všechno, co v ČR “vlastníte”?

Ano, v současné době vlastníme 600 hektarů nedaleko Říčan, jihovýchodně od Prahy. Historicky jsme ale na českém území vlastnili mnohem více půdy, která byla v roce 1951 zkonfiskována. Vždy jsme říkali, že to byl nesprávný krok a neoprávněná konfiskace, protože Benešovy dekrety na nás byly aplikovány nesprávně.

K tomu se ještě dostaneme, ale jaký podíl z vašich celkových majetků po Evropě česká stopa představuje?

V Evropě Nadace vlastní asi 19 tisíc hektarů v Rakousku. Něco je zemědělská půda, něco lesy, takže z tohoto pohledu je 600 hektarů opravdu zanedbatelné procento. Vedle toho máme ještě podnikový majetek a soukromou privátní banku LGT, jejíž centrála je ve Vaduzu, a jejíž operace jsou mezinárodní. Ze sta procent vlastníme zemědělský podnik RiceTech, který zajišťuje a poskytuje semena rýže pro farmáře v USA a Jižní Americe, pět let jsme s ním přítomni také v Indii.

Nejhodnotnější je finančnictví?

Pokud užijeme jednoduchou finanční metriku, pak ano, nejcennější je LGT. Umožňuje nám investovat v nejrůznějších oblastech. Poslední roky jsme velmi výrazně investovali do umění, protože část naší sbírky byla po roce 1945 prodána. A bylo cílem a vůlí mého otce, aby byla naše původní rodinná sbírka zase doplněna. Část peněz jsme investovali do společností jako je RiceTech a nedávno jsme začali peníze dávat do soukromého fondu, který investuje do malých a středních podniků ve střední Evropě.

Česko dostane z norských fondů za sedm let pět miliard

Jsou některé ty malé a střední podniky i v Česku?

Ne, většinou to jsou firmy v západní části Evropy. V Česku je Nadace přítomna prostřednictvím banky LGT, ačkoliv je operována z Vídně. Ale uvažuje se o tom, že by byla založena pobočka v Praze.

Už bylo rozhodnuto, anebo existuje termín, do kdy se rozhodne?

Zatím je to předmětem jednání. Pokud se tak stane, pomohlo by to privátním bankéřům, kteří už českým soukromým klientům nabízejí tzv. wealth management.

Jsou už tedy Češi dostatečně zralí a bohatí na podobné služby?

V případě, že chcete využívat služby privátního bankovnictví LGT, musíte mít čistý majetek ve výši, která - řekněme - dává smysl. Máme ale v rámci banky také speciální fond, kde mohou investovat menší, soukromí klienti. A také k nám spadá jeden zajímavý fond, do nějž investovala i naše rodina jakožto vlastník, což myslím přináší velmi silné propojení mezi klienty a majitelem.

Mluvil jste o malých firmách, do kterých investujete. Jaké obory jsou pro vás zajímavé?

Stále zajímavé je pro nás zemědělství, především proto, že počet lidí na planetě a poptávka po jídle dál poroste. Lidstvo potřebuje dobrou technologii, aby se produkce jídla zvýšila, aby bylo možné nakrmit celý svět, to znamená, že sektor se určitě bude rozvíjet dál.

Většina těch malých a středních firem (SME) je podkapitalizovaná, nemá přístup k bankovním úvěrům anebo kapitálovému trhu. A náš fond, který postupně nabíhá, má pomoci právě takovým podnikům. Když jste SME či rodinná firma bez kapitálu, je skvělé, že máte šanci získat peníze tímto způsobem a rozběhnout byznys na mezinárodní úrovni. Je to příležitost pro obě strany.

Zatím jsme takto investovali v oblasti automotive do jednoho dodavatele, do retailu, do společnosti ve finančních službách a také do jedné luxusní značky. Je důležité mít investiční portfolio diverzifikované. Když se podíváte 150 let zpátky, byly všechny naše investice koncentrovány do realit, umění, nemovitostí, zemědělství a lesnictví.

Ale za posledních padesát let se hodně změnilo a díky úspěchům bankovních operací i investičních strategií jsme se mohli rozkročit do více oborů. A určitě budeme v budoucnu selektivně investovat i do realit.

Jsou reality investičně zajímavé i teď, kdy jsou ceny na maximech? Je prostor pro výdělek?

Máte pravdu, že hlavně v západní Evropě jsou ceny nemovitostí již na vrcholu, určitým způsobem je tam už bublina. Do sektoru nateklo strašně peněz i kvůli politice nízkých úrokových sazeb. V mezinárodním měřítku je ale ještě stále mnoho příležitostí. My jsme právě na začátku širší realitní investiční strategie. Je jednou z našich výhod je dlouhodobá investiční strategie. Takže i kdyby ceny šly dolů, tak při rozložení investic do různých realitních sektorů, vždy bude poptávka po nájmech a budeme vždy mít stabilní příjem z pronájmů. Totiž vždycky, když nakupujete solidní nemovitosti, může to přinášet stabilní cash flow.

Kromě toho je vaší výhodou, že nepotřebujete cizí peníze. Své investice si financujete z vlastní kapsy.

Když investujeme, primárně používáme vlastní kapitál. Přesto někdy zveme i další rodiny, aby investovali s námi. Ale občas využíváme takzvaný akviziční dluh (hypotéku v podstatě) k financování našich investic. Každopádně se snažíme rozdělit, odkud a kam peníze plynou - zda z banky, nebo z realitního byznysu apod.
Rozhodně nechceme využívat vlastní banku na financování jiných svých projektů. Riziko je příliš vysoké. Už se to jednou stalo ve 40. a 50. letech minulého století a můj otec to pak začal velmi striktně oddělovat.

Jaká je celková suma peněz, kterou jste investovali v loňském roce?

To není věc, kterou bychom zveřejňovali.

Investujete hlavně v západní části Evropy, tedy v EU. Jste při současném stavu unie rádi, že nejste jejími členy?

Lichtenštejnské knížectví je členem Evropského ekonomického společenství, což dává zemi skvělou pozici. Máme přístup k jednotnému trhu, což je důležité, protože máme průmyslové podniky závislé na exportu. Stejně důležité to je i pro finanční sektor. Ale domnívám se, že členství v EU je pro zemi velikosti Lichtenštejnska zbytečně nákladné a ani ostatní záležitosti unie nejsou jednoduché.

Do Česka zatím vaše investice neplynou. Váš otec řekl, že dokud nebudou dořešeny spory o pozemky, nepůjdou sem žádné velké peníze. Tato strategie se s možnou bankovní pobočkou LGT nevylučuje?

Když se bavíme o investicích ve větším rozměru do nějakých firem či do oborů jako zemědělství, musím se držet vyjádření mého otce. Pro každého investora je nutné cítit v zemi právní jistotu. Když někam investujete, chcete mít jasno v tom, že stát se bude držet pravidel a vaši investici nezkonfiskuje.

Máme ale několik příkladů jako LGT, která má v osobním bankovnictví velkou snahu rozepnout se ještě víc ve střední Evropě. Jedna ze součástí je nabízet služby i českým občanům. Kromě toho jsme také loni v Česku začali distribuovat naše vína, ale myslím, že to přitom není v přímém rozporu s tím, co řekl můj otec. Stále sice věříme, že náš majetek nebude v České republice zkonfiskován, ale musíme si počkat na rozhodnutí soudů.

Když se vrátíme ke sporům ohledně pozemků v Česku. Soud druhé instance řekl, že vám nepatří, vy jste podali dovolání k Nejvyššímu soudu. Už znáte verdikt?

Zatím nevíme nic, očekáváme odpověď.

Jaký bude další krok, zazní-li když z Nejvyššího soudu, že vaše nároky nejsou oprávněné?

Dovolte mi jasně konstatovat: Je to český stát, kdo chce něco našeho, a nejsme to my, kdo chce něco od českého státu. V rámci současného soudního sporu se bráníme vůči žalobě, kterou na nás podal český stát. Prvním krokem bude prostudovat výrok soudu, a pak se náš právní tým i rodina rozmyslí, co dál. Samozřejmě, že pak přichází v úvahu ústavní soud a nakonec soudy mezinárodní.

Je také otázka, kolik času a peněz jste ochotni na tento boj vynaložit. Je to v podstatě precedent pro obě strany.

Nadace, jejíž majetek chce český stát konfiskovat, má povinnost chránit svá práva. Je to jeden z důležitých účelů nadace.

Vědí vůbec obyvatelé Lichtenštějnska, že v Česku bojujete o svůj majetek?

V místních novinách se psalo, že nás český stát zažaloval. Určité povědomí o tomto případu existuje i proto, že Benešovými dekrety nebyla dotčena jen rodina Lichtenštejnů, ale i další občané Lichtenštejnska.

Představitelem rodiny je po otci Hansi Adamovi II. váš starší bratr Alois. Vy máte na starosti nadaci a bohatství rodiny, vinice a sbírky. Vyhrál jste tu nejlepší roli?

Nestěžuji si. Mám to pestré - jeden den můžu strávit v palácích a zabírat se sbírkami a uměním, další den se vše točí kolem lesnictví, zemědělství, energetiky anebo vína.

Říkal jste, že lichtenštejské víno dovážíte nyní i do Česka. Jaké je nejlepší?

Mám rád Chardonnay z našich vlastních vinic. V Lichtenštejnsku máme asi čtyři hektary, velmi malou oblast. Z 90 procent vyrábíme červené Pinot Noir, desetina je Chardonnay. Výrazně větší vinice ale máme v Rakousku.

Kolik stojí lahev s lichtenštejnskou korunou ve znaku?

Záleží samozřejmě na tom, jestli si lahev dáte v restauraci anebo si ji koupíte ve sklípku. V průměru bych řekl ale asi 26 švýcarských franků (v přepočtu asi 650 korun), což je nad průměrem cenovým, ale hlavně kvalitativním. Většina výroby z Lichtenštejnu se také v zemi vypije, ze čtyř hektarů vyprodukujeme ročně asi 15 tisíc až 20 tisíc lahví, což je opravdu malý počet.

V Rakousku máme asi 40 hektarů, z nichž dostaneme až 300 tisíc lahví ročně. V takovém případě už musíte jako podnikatel přemýšlet více mezinárodně a vymyslet distribuční strategii. Nedávno jsme pronikli na asijský trh, máme odtud dobré reakce a spolu se sesterskou bankou LGT máme docela pěkné synergie právě v tomto regionu.

Jak velká část výroby jde pak na vývoz do tohoto regionu?

V současné době jsme prodali asi 10 tisíc lahví, takže je to stále zanedbatelné, protože to je méně než desetina. Ale trend je rostoucí. Nejvíce se toho vypije v Lichtenštejnsku a Švýcarsku, takže více než polovinu naší rakouské produkce dovážíme do Lichtenštejnska, Dalším důležitým trhem je Rakousko, ale snažíme se hodně expandovat, ať už do Česka, či do jižní Asie, ale díváme se i do USA.

Je vlastně složité být v 21. století členem monarchie?

Na jedné straně je to pořád něco extra výjimečného, pořád je tam vědomí nějaké tradice, historie, která vás drží, abyste byl pyšný. Z osobního hlediska je to něco, čeho jsme si všichni moc dobře vědomi. Nese to s sebou mnoho zodpovědnosti. Jinak se ale snažíme žít úplně normální život. Vyrostl jsem v Lichtenštejnsku, chodil do běžných veřejných škol, řadu let pracoval v normálních firmách mimo nadaci v USA, a později také v Německu a v Rakousku.

Konstantin z Lichtenštejna (45)

Jeden ze čtyř potomků vládnoucího Lichtenštejnského knížete. Od roku 2012 je výkonným ředitelem jedné z nejbohatších privátních nadací Evropy a řídí společnosti, které pod ni spadají. Firmy patřící nadaci generují roční obrat ve výši 250 milionů eur. Předtím působil v různých pozicích v investičních společnostech v Evropě i USA. Vystudoval právo na salcburské univerzitě.

Když Češi zahráli hymnu, Indové byli u vytržení, říká dirigent Debashish Chaudhuri
Jak zněl Hitler v normálním rozhovoru? Poslechněte si unikátní nahrávku
Přistěhovalcům se Praha vyplatí, patří mezi města s nejnižšími životními náklady

 
>
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!