Roman Kamler: Tilak s výrobou do Číny nepůjde, šancí je odlišit se | E15.cz

Roman Kamler: Tilak s výrobou do Číny nepůjde, šancí je odlišit se

Roman Kamler: Tilak s výrobou do Číny nepůjde, šancí je odlišit se
Roman Kamler
• 
ZDROJ: E15 Robert Zlatohlávek
30. května 2012 • 10:16
Horolezec Roman Kamler ušil svůj první spacák ještě za hluboké totality v roce 1983. Udělal jej tak dobře, že si o něj začali říkat další a další lidé, známí i neznámí. Nyní je většinovým majitelem ziskové firmy na výrobu outdoorového oblečení Tilak s padesátimilionovým ročním obratem. Až na jednu výjimku vše stále vyrábí v Česku a zboží z Číny prodávat nechce. „Mojí šancí je dělat něco, co Číňané ještě neumí,“ říká.

* E15: Vy jste oficiálně podnikal i za předchozího režimu, což nebylo úplně obvyklé.

V roce 1986 jsem studoval a zároveň byl v československé horolezecké reprezentaci. Nominovali mě tehdy na zájezd reprezentace do Spojených států. Obhájil jsem diplomku, odložil státnice a odjel do Ameriky. Když jsem se vrátil, tak jsem už nebyl student, ale ještě jsem neměl hotové státnice. Podle tehdejšího práva bych byl příživník. Musel jsem proto začít něco dělat.

Protože byla doba perestrojky, šel jsem na národní výbor v Šumperku s tím, že budu vyrábět spacáky. Do občanky mi pak zapsali, že jsem svobodné povolání „výroba spacích pytlů“. To byla podobná kategorie jako malíři, fotografové nebo třeba opraváři šicích strojů.

* E15: Kolik spacáků jste v počátcích vyráběl a z čeho?

Zašel jsem do firemní prodejny Hedva a koupil uniku za 400 korun. Za utržené peníze jsem spacáky ušil dva. Osobně jsem udělal odhadem tisíc spacáků. To byla doba, kdy byl na trhu velký hlad. Co jsem vyrobil, to si okamžitě někdo vzal. Vždy jsem se pohyboval na horách, takže jsem neměl tendence dělat spacáky na polehávání u Máchova jezera, ale kvalitnější péřové pytle.

Když jsem se pak v roce 1992 napojil na firmu Gore, dělal jsem spacáky se svrchní vrstvou na bázi teflonové membrány z materiálu Dry-Loft. To byly spací pytle za 12,5 tisíce korun, což bylo tenkrát hodně. Ale prodali jsme je, protože na trhu něco takového chybělo. Já mám tento spacák dodnes a vozím ho třeba na zimní lezení v Norsku nebo na delší pobyty v zimě.

Zlom jménem Gore-Tex

* E15: Jak jste přišel ke smlouvě s firmou Gore vyrábějící látku Gore-Tex?

Kontakt s Gore byl poměrně náhodný. Kamarád se vrátil z cyklistického veletrhu v německém Kolíně a přivezl mi propagační materiály o Gore-Texu i s kontaktem na firmu. Tehdy jsem stále vyráběl jen spacáky. Tak jsem jim při své drzosti napsal, že jsem horolezec, mám dvě brigádnice a že Gore-Tex je výborný materiál. A že bych z něj chtěl vyrábět bundy pro horolezce. Vzápětí přišla pozvánka, abych se za nimi přijel podívat do Mnichova.

Vzali mě kamarádi, kteří jeli škodovkou stodvacítkou něco vyřizovat do Stuttgartu. Před Mnichovem jsme večer v lesíku postavili stan, ráno jsem vylezl, otřepal jehličí, kluci mi podrželi ramínka na oblek a já se na blátivé cestě převlékl do saka. Od táty jsem měl tehdy půjčený kožený kufřík, protože jsem si říkal, že tam nemůžu přijít bez ničeho. Ale neměl jsem v něm ani tužku a papír. Pak se přijeli podívat do Šumperka včetně šéfa firmy Gore pro Evropu. Licenci jsme podepsali na jaře roku 1993. Koupil jsem stroje a musel se s nimi naučit pracovat. První bundy jsem sám šil a lepil, pak jsem to učil další.

* E15: Gore-Tex byl hlavní zlom, který nastartoval podnikání?

Jednoznačně. Výrobců spacáků bylo tehdy přece jen více a Gore-Tex vše naprosto změnil. Firma se od doby podepsání kontraktu raketově nastartovala. Se spacáky jsme skončili několik let po uzavření smlouvy s Gore, protože oblečení to dramaticky převálcovalo.

* E15: Akciovou společnost a značku Tilak

V roce 2000 jsme měli už asi 25 zaměstnanců a obrat kolem 20 milionů. Já ale podnikal stále jako fyzická osoba se značkou KAMMsport, měl jsem jednoduché účetnictví, a to už bylo neudržitelné. Tehdy jsme také koupili továrnu, v níž jsme dodnes.

TilakTilakAutor: profimedia.cz

* E15: Proč se jmenujete Tilak?

Přemýšlel jsem i o tom, že by se firma jmenovala Kamler po mně. Existuje spousta známých a velkých firem jmenujících se po zakladateli – Meindl, Löffler, Schöffel. Pak mně začalo v hlavě bzučet slovo „tilak“. Bylo krátké, jasné, dobře vyslovitelné.

Tilak je výraz vycházející ze sanskrtu, je 3500 let starý. Je to výraz pro skvrnu či pihu a byl vypalován jako kastovní znamení. V dnešní době je to především symbol třetího oka boha Šivy. Když vám hinduisté nanesou doprostřed čela mezi obočí červenou tečku – tedy „tilak“ –, jste pod ochranou boha Šivy.

Moje filozofie je taková, že když někdo nosí naši bundu, tak přebíráme část zodpovědnosti za to, že bude i v náročných klimatických podmínkách v bezpečí. Když máte na sobě Tilak, jste pod naší ochranou. Proto je klíčovým symbolem v našem logu ta červená tečka.

Jen jeden výrobek z Číny

* E15: Na rozdíl od jiných stále drtivou většinu věcí vyrábíte v Česku. Proč?

Je jen jedna výjimka, prstové rukavice. Dělali jsme je v Pákistánu. Nebyly špatné, ale v okamžiku, kdy úroveň reklamací stoupla na čtyři až pět procent, tedy asi na stonásobek, než je standardní úroveň u Tilaku, tak jsme to zarazili. Jedním produktem si totiž můžete zničit něco, co budujete roky. Pak jsme asi dva roky rukavice nevyráběli. A vloni jsme je ve spolupráci s firmou Gore začali dělat znovu u jejich licencovaného partnera v Číně.

Jsou dobré, za rozumnou cenu, ale je to Čína. Je to otázka vybalancování. Na jedné straně úplně vše dělám v Šumperku a jeden výrobek jinde. Někdo jej dostane do ruky a bude si říkat: Oni lžou, dělají to v Číně, co když tam vyrábějí i ostatní věci? Kvůli tomu, abych prodal několik set párů rukavic, to nemám zapotřebí.

* E15: Česko je relativně malá země, ale českých výrobců outdoorového oblečení, kteří se na trhu chytili, není málo. Čím to?

Co jsou pro vás čeští výrobci?

* E15: Tak české značky.

No právě. Tohle žonglování se slovíčky je věc, se kterou mám osobně velký problém. Nevím, co je českého na „výrobci“, kterému každý měsíc přijede do Hamburku kontejner věcí vyrobených v Číně nebo Malajsii nebo tam, kde je zrovna nejlevnější pracovní síla. Být českou firmou pro mne znamená především vyrábět v Česku. Dávat práci našim lidem.

* E15: Mnoho firem začínalo podobně jako vy, jen výrobu v jistou dobu překlopily do Číny.

Nabídky z Číny dostávám dvakrát do měsíce. Nějaká čínská firma si vezme katalog vystavovatelů na outdoorovém veletrhu, v seznamu si nás najde a pošlou nám to, co vyrábí, často i s logy konkurenčních značek. Je tam napsáno, že když si nějakého modelu objednáme pět tisíc kusů od barvy, že ji udělají s naším logem a cena bude 15,30 dolaru (podle aktuálního kurzu asi 310 korun). V Česku v obchodě se pak takové bundy prodávají za 3500 korun.

Když ale od té částky odečtete DPH, marži obchodu, marži dealera, odečtete marži české značky a dopravu, tak jste skutečně na 15 dolarech. Jak jim mám konkurovat, když mě několik set korun stojí jen centrální voděodolný zip z Japonska?

* E15: Ale do Číny stejně jít nechcete.

Nepůjdu, nechci. Mou šancí je dělat něco, co Číňané ještě neumějí. A oni nespí, jsou každý rok šikovnější. Takže mou jedinou šancí je být o krok dál, najít další technologie a možnosti. Odlišovat se. Všichni jezdí do stejných showroomů, takže výrobky z Číny jsou téměř identické. Ničím se neliší, takže pak mají firmy jedinou šanci, a to je cenová válka. Kdežto my máme svého designéra, Kanaďana se studiem v Berlíně, a máme ve Stuttgartu studio na zpracovávání barevných konceptů.

Roman KamlerRoman KamlerAutor: E15 Robert Zlatohlávek

Dramaticky rosteme v Japonsku

* E15: Pomáhá vám to, že Češi na rozdíl od některých jiných národů chodí v outdoorovém oblečení nejen na výlety, ale i přes týden po městě, do práce, do restaurací?

Asi ano. Na druhé straně se to zřejmě netýká Tilaku. Když si někdo koupí outdoorovou bundu od nás, tak v ní asi chodí i do města, ale nekupuje ji kvůli tomu.

* E15: Existují dokonce i goretexové kozačky pro dámy. Není to zbytečné?

To je v pořádku, Gore-Tex je materiál pro mnoho použití. Není určen jen pro boty a oblečení na hory. Naopak. Textilní divize není v Gore ani největší, ani nejziskovější. Firma má velmi silnou divizi medicínskou, která dělá například kožní štěpy na těžké popáleniny. Jsou z tenké sterilní goretexové membrány. Když ji přiložíte na ránu, tak se nemůže zanítit, protože dýchá. Velká je i divize výrobků pro průmyslové mikrofiltrace. Gore umí nastavit velikost pórů v membráně. Pak můžete selektivně odfiltrovávat, co potřebujete. To je možná daleko větší a zajímavější byznys než oblečení.

* E15: Kolik máte firemních prodejen? Prodáváte více v ČR, nebo v zahraničí?

* E15: V zahraničí vlastní prodejny nemáte?

Tam máme distributory. Jsou ve skandinávských zemích, v Německu, Rakousku, Francii, na Slovensku, ve Slovinsku, Koreji a Japonsku. A v Japonsku se dějí velké věci, tam Tilak dramaticky roste. Tamní distributor nás přinesl na trh jako prémiovou značku. Ale důležitým faktorem je i skutečnost, že vyrábíme v Česku a ne v Číně.

* E15: Ve Spojených státech nejste?

Vyrábíme v Evropě a americký kontinent má na evropské zboží třicetiprocentní clo. Jsme tam proto dražší než jiné prémiové značky. Naše výrobky nejsou levné, protože je v Česku neumíme vyrobit levně. Moje zaměstnankyně nepracují za dva dolary denně a misku rýže. Musíme platit odvody, veškeré výdaje za fabriku, každou revizi atd. To v Číně nikoho nezajímá.

* E15: Jak se na prodejích projevil vliv krize?

Lidé se chovají racionálně a naše věci patří mezi ty zbytné. Co je první věc, kterou nepotřebujete, když máte nebo očekáváte finanční malér? Goretexovou bundu za deset tisíc korun. Už loňský rok byl slabší a ani letos neočekávám, že by se to mělo dramaticky zlepšit. Tržby nám klesly zhruba o 15 procent. To jsou řádově miliony korun, takže to není legrace.

Dodnes užívaný Ventile se zrodil za války

* E15: Čím se dnes outdoorové oblečení liší od devadesátých let. Přišla ještě nějaká revoluce či vlna kromě té goretexové?

To je spíše otázka vývoje oblečení. Před deseti patnácti lety se vyráběly dlouhé, těžké, dvouvrstvé kabáty s podšívkou a s mnoha kapsami. To je zaplaťpámbu pryč. Přešlo se na materiály, které jsou v outdooru už přednostně třívrstvé, nezřídka elastické. Střihy se zjednodušily, vše míří k minimalismu, aby to bylo malé, lehké, sbalitelné. Nyní může velmi slušná outdoorová bunda vážit jen 500, 600 gramů.

Pokud jde o speciální materiály, Gore-Tex samozřejmě není jediný na světě. S vývojem pokračují i další firmy. Jen to nesmí být ty nejlevnější materiály, což jsou opravdu špatné náhražky. Materiál, který stojí tři dolary metr, to je špatně. A bunda, již koupíte za dva tisíce, je právě z těchto materiálů. Ale jsou i slušné materiály na bázi polyuretanu, které jsou vhodné pro normální outdoorové aktivity.

* E15: Objevila se nějaká nová látka jako kdysi Gore-Tex nebo Softshell?

Naši norští partneři nás před několika lety nasměrovali k látce zvané Ventile. Po 20 letech práce s Gore-Texem a membránami jsem se najednou dostal k přírodnímu materiálu, stoprocentní bavlně, která má navíc nádherný příběh.

Za druhé světové války působily nad Severním ledovým oceánem britské stíhačky RAF jako ochrana konvojů do ruského Murmansku před německými bombardéry. Pokud ale byly mimo akční rádius Britských ostrovů, startovaly z katapultů na obchodních lodích a musely přistávat na vodě. Než piloty zachránili z ledové vody, často zmrzli. Proto Winston Churchill zadal úkol textilnímu průmyslu – najít materiál, ve kterém by piloti mohli bojovat a zároveň vydrželi v ledové vodě alespoň 20 minut. Tak se narodil Ventile.

* E15: Na jakém principu látka funguje?

Princip je jednoduchý až geniální. Tenká bavlněná vlákna jsou tkaná velmi hustě. V případě styku s vodou ji vlákno nasaje a jako každá bavlna nabobtná. Tím zatáhne vazbu tak, že voda je sice v látce, ale už se nedostane dovnitř oblečení. Po zavedení Ventilu do výstroje pilotů RAF se úspěšnost záchranných akcí v oceánu zvedla o 80 procent. Jsou složky armád NATO, které Ventile používají dodnes. To je pro mne zázrak. V době kosmických nanomembrán je tady materiál 70 let starý, který se dodnes vyrábí – a funguje.

Roman Kamler (48)

Absolvoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, obor analytická chemie. Od roku 1980 je aktivním horolezcem s řadou výstupů a prvovýstupů v Alpách, na Pamíru, v Himálaji, na Aljašce, Špicberkách, v Grónsku. První firmu na výrobu spacáků rozjel jako svobodné povolání v roce 1986, současnou společnost Tilak založil o 14 let později. Je ženatý, má dvě děti.

 
>
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!