Sběratel Patrik Chovanec: Když mi vše sedne, o ceně nevyjednávám | E15.cz

Sběratel Patrik Chovanec: Když mi vše sedne, o ceně nevyjednávám

21. února 2017 • 09:32

Jako privátní bankéř pomáhá klientům s investicemi do umění, jako sběratel Patrik Chovanec z J&T Banky sám obchází ateliéry a hledá díla současných autorů s tou správnou energií.

J&T Banka je iniciátorem Art Indexu, který mapuje českou scénu současného umění. Jak s ním v privátním bankovnictví pracujete?

Většině bankéřů chybí praktický přesah. Umění nesbírají nebo se mu ve volném čase nevěnují. Dost bankéřů také současné umění jako takové vytěsňuje, protože je těžko uchopitelné a pochopitelné. Art Index je užitečný, ale zatím ho v bance neumíme správně používat.

Vy sám současné umění sbíráte. Řídíte se Art Indexem?

Pro mě je výborným potvrzením toho, jestli jdu správnou cestou. Otvírá mi témata, o nichž mohu diskutovat s galeristy, umělci či se studenty. Index je pro mě také určitým finančním měřítkem, protože když už se do žebříčku někdo dostane, je samozřejmě dražší. Umělci to vnímají, a pokud díla aktivně prodávají, své zařazení do žebříčku do ceny uplatní.

Nejúspěšnějším výtvarníkem je Jiří Kovanda. Sběratelé utratí za současné umění desítky milionů ročně

Konzultují s vámi bohatí klienti nákup současného umění?

Jsou dvě kategorie klientů. Jedni už dlouho sami do umění investují. Ti nás nepotřebují. Druzí buď začínají, nebo nechtějí do umění investovat tolik peněz. Ti si něco koupí a potom získávají o dílu nebo autorovi další informace a nás se ptají, co si o tom myslíme. Těm můžeme ukázat Artindex nebo předat kontakty na galerie, které známe.

Přibývá těch druhých?

Z mého pohledu ano. Ale může to být jen moje specifická zkušenost, protože se dostanu více do kontaktu s klienty, kteří mají stejný zájem.

Převládá při zájmu o současné umění spíše estetická stránka, nebo se vaši klienti dívají na díla i jako na investici do sbírky, která může mít za pár desítek let velkou hodnotu?

Pro sběratele ze druhé skupiny je estetické hledisko strašně důležité. Chtějí s uměním žít, chtějí si ho někam pověsit, vystavit. Ladí ho ke svému interiéru. Drtivá většina lidí má ambici vytvořit sbírku. To ale stojí mnohem více úsilí a peněz. Pak v nich začne hlodat i ten vícegenerační pohled.

Je Art Index pro budování generační sbírky užitečný?

V první fázi rozhodně ano. Je to výborný nástroj pro lidi, kteří mají pocit, že by měli mít doma nějaké umění, a chtějí se zorientovat. Motivuje je, aby sledovali, jak se žebříček vyvíjí, kolik je v něm malířů, sochařů, kolik používá jiná média.

Jak jste se ke sbírání současného umění dostal?

Přišlo to samo. Neměl jsem žádnou zvláštní výchovu nebo speciální vzdělání. Začal jsem si kupovat časopisy a vnímat informace o umění.

Co jste si koupil jako první?

Začal jsem dražit na aukcích. S odstupem času ale vidím, že to byl špatný začátek. Nekupoval jsem věci, které by do sebe zapadaly, a dnes už pro mě nemají takovou hodnotu. Visí na chodbě nebo na chalupě a sám přemýšlím, co s nimi udělám. Jako první jsem vydražil obraz od Josefa Žáčka.

K čemu jste se posunul pak?

Přišlo vystřízlivění, že ambice poskládat ucelenou sbírku toho, co mě zajímá, je přehnaná. Nemám na to dost času a peněz. Navíc díla, která se draží v segmentu, v němž bych chtěl nakupovat, nejsou v nejvyšší kvalitě. Proto jsem se posunul k současnému umění a k začínajícím umělcům.

Kupujete díla přímo od umělců?

Více než tři čtvrtiny děl jsem koupil přímo od umělců a jen čtvrtinu přes galerie, protože zastupovaly umělce, které jsem chtěl. Pro mě je návštěva umělcova ateliéru zásadní. Vzdělává mě, nasávám tam atmosféru, vnímám energii, která je v ateliéru a přenáší se do obrazu či sochy. I to byl jeden z důvodů, proč jsem se dostal k současnému umění. Mám pocit, že energie, která v obraze či soše je, se pak přenáší do místa, kam je pak umístím.

Chápete pak lépe, co chtěl umělec daným dílem říct?

Ano, protože vidím, jak umělec pracuje, přemýšlí a komunikuje. Dost často to ovlivní i konečnou cenu. Když mi vše sedne, dílo, ateliér, umělec i cesta, jakou jsem se k nim dostal, o ceně nelicituji. Když kupuji něco, co mi třeba tak nesedí, ale vím, že bych to měl mít, protože to jednou možná bude významné dílo, snažím se cenu tlačit dolů.

 
>
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!