Školy jsou odtržené od světa, říká středoevropský šéf GE Peter Stračár | E15.cz

Školy jsou odtržené od světa, říká středoevropský šéf GE Peter Stračár

Jaroslav Bukovský

Střední Evropě nechybějí chytré mozky, šikovné ruce ani nadšení pro náročnou práci. Proti Číně a asijským tygrům je region prozatím o krok vpřed, v jednom však selhává. Schopnost prodat dobrý nápad je podle generálního ředitele GE pro střední a východní Evropu Petera Stračára stále ještě v plenkách, což se pro budoucí vývoj zdejších ekonomik může stát osudným.

V říjnu jste si plácli s českou vládou na výstavbu továrny na letecké motory. Kdy padlo první rozhodnutí jít vyrábět do Česka a co bylo jeho hlavním důvodem?

Prvním rozhodnutím bylo vyvinout nový motor v Evropě, vidíme zde velkou sílu v technologiích i schopnostech. Pokud jde o Česko, od roku 2008 tu vlastníme Walter Aviation, byla zde silná báze pro letecké technologie a za tu dobu jsme měli s Českem dobrou zkušenost.

Jsou tu dobré vysoké školy i diskuze s partnery z vlády a univerzit dopadla dobře. Některé komponenty se sice vyvíjejí i jinde, v Polsku nebo v Itálii, takže jde o mezinárodní projekt, ale jeho domovem bude Česko. Tady se bude motor vyrábět a dále vyvíjet a kompetenční centrum bude v Praze. Střední Evropa je jako celek velice konkurenceschopná, i pokud ji srovnám třeba s Čínou nebo asijskými tygry.

Jak velká investice to nakonec bude?

Nejdříve se mluvilo o 10 miliardách, pak šlo číslo podstatně dolů. Je potřeba to rozdělit na několik částí. Vývoj nového motoru, který momentálně probíhá, se pohybuje kolem 400 milionů dolarů. Část vývoje se bude realizovat v Česku.

Jaká část?

Podstatná. Zmíněných čtyři sta milionů je celková investice, veškeré testy a certifikace proběhnou tady. Pak bude následovat další investice do stavby závodu. To je ta dohoda, kterou jsme podepsali s českou vládou. Že se postaví nová výrobní kapacita a že tu budou inženýrské kapacity na výrobu a vývoj motoru.

Revoluční česká baterie nepotřebuje chlazení. V Letňanech začala její výroba

Životní cyklus motoru je 15 až 20 let, což je proti jiným průmyslovým oborům podstatně více. Zde ještě úplně přesné číslo není, ale bude to také podstatná investice s tím, že závod by měl v roce 2022 už stát a začít výrobu. První start motoru plánujeme někdy v roce 2018.

Hovoříte o síle Evropy. Jak si stojí ve srovnání se Spojenými státy? Byl to jediný důvod, proč jste se rozhodli jít s novým projektem na starý kontinent?

Evropa je ve srovnání se Spojenými státy plně konkurenceschopná. Ale v té době zrovna v Americe probíhala diskuze o obnovení mandátu Exim banky podporující exportéry v zahraničí. Byli jsme jednou z firem, které se silně zasazovaly, aby banka dále fungovala, protože je důležitá pro export, a spousta zákazníků toto financování vyžadovala. To možná rozhodnutí jít do Evropy trochu urychlilo.

Jde o sofistikovanou výrobu, firmy v Česku přitom už léta naříkají, že tu je extrémní nedostatek pracovní síly, zejména v technických profesích. Nebáli jste se, že tu narazíte?

Tenhle problém je nyní všude, v Česku ale podle naší zkušenosti lidé jsou. Navíc budeme spolupracovat s vysokými školami a experty si vycvičíme.

Koncept Průmyslu 4.0 vyvolal řadu obav ze ztráty pracovních míst. Jak to vidíte jako průkopníci tohoto trendu?

Strach je normální a lidský, ale lidstvo tímto typem změn prochází pořád. Pokud nechcete být vlečeni vývojem, ale chcete ho určovat, musíte jít touto cestou. I v Průmyslu 4.0 vznikají požadavky na nová pracovní místa a nové byznys modely. Lidé se ale budou muset učit novým věcem více než dříve.

Takže se bude muset změnit i tvář současného školství…

Ano, a to zásadně. To největší, co je třeba, je být pružný a naučit se přizpůsobit, umět si získat aktuální informace. A mít drajv, což je vlastnost číslo jedna.

Flexibilita českého školství přitom není jeho silná stránka…

Chce to více propojit školství s byznysem. Ve střední Evropě stále převládá model dvou oddělených světů, kde školství dělá vývoj a jinde je zas byznys. Tady musíme podstatně zrychlit. A schopnost přetvořit výzkum do byznysu, komercionalizovat ho. V tom je velice silná Amerika.

Věnuje Česko dostatečný důraz na výzkum a vývoj? A měl by to řídit hlavně stát, nebo privátní sektor?

Podíl investic do výzkumu a vývoje je u většiny zemí střední a východní Evropy včetně Česka pod průměrem OECD. Takže prostor pro růst výdajů tu je. Další věc je, jak je ten výzkum organizovaný. A tady platí pro celý region, že chybí intenzivní propojení privátního a akademického sektoru.

GE vzrostl zisk o 36 procent, příjmy však klesly

Když se podíváme na počet patentových přihlášek a vezmeme jejich počet jako ukazatel, nakolik je nápad nebo inovace komerčně perspektivní, není v první stovce žebříčku institucí ani jedna ze střední Evropy. To už o něčem vypovídá.

Takže české vnímání sebe sama jako národa vzdělanců ve světovém měřítku tak úplně neplatí?

Česko mělo v roce 2015 kolem 220 patentů u Evropského patentového úřadu, Švýcarsko sedm tisíc. Třeba na ČVUT je přitom spousta zajímavých nápadů. Jde o to urychlit komercionalizaci a dotáhnout to do prodejného produktu. A to nejde bez privátní sféry. A bez financování. Otázka je, jak pokrýt riziko.

Čím je technologie průlomovější, tím větší riziko je. Takže stát by mohl to riziko zčásti financovat a podpořit tak zájem investorů. A najít lepší model spolupráce byznysu a škol, aby se školy zapojily do start-upů a byly v tomto prostoru podstatně dynamičtější.

Je to české, potažmo středoevropské unikum, že spolupráce vysokého školství a byznysu moc nefunguje?

Myslím, že to platí napříč regionem, a dokonce i celou Evropou, i když západní Evropa je v tom o něco dál. Je to asi dáno historickým vnímáním, jak tu fungují školy, co je jejich rolí, co je rolí byznysu. Model je tu jiný než ve Spojených státech.

Jak to tam funguje?

Skrze systém venture kapitálu je obrovský přístup k privátním penězům pro výzkum a vývoj. Ve školách je naprosto běžné, že učitelé a studenti pracují na výzkumu a zároveň mají vlastní start-upy. A systém to řeší jak právně, tak z hlediska patentů a financování.

Konkurenceschopnost Asie roste takřka exponenciálním tempem. Jak na to, aby Evropa nezůstala na druhé koleji?

Když se podíváme třeba na sektor energetiky, pořád neexistuje společný energetický trh. Regulace jsou velice komplikované, každá země má trochu jinou strategii a výsledkem je naprosto nepřehledný propletenec volného trhu s regulovaným trhem i dotacemi. Tady by změna pojetí regulace významně pohnula celým odvětvím. V Evropě bohužel regulace často komplikuje investorům situaci.

A jak je to s byrokracií v Česku? Nepřipadá vám přebujelá?

Česko je velmi otevřená ekonomika. Byrokracie je problém vždy spíše pro menší a střední firmy. Firma velikosti GE si s ní vždy poradí.

Střední Evropa už generuje poměrně zajímavou startupovou scénu. Všímáte si zde potenciálních akvizičních cílů?

Akvizicím jsme v každém případě otevřeni. GE vyvíjí i otevřenou platformu cloudového řešení pro průmyslové aplikace. To je prostor pro spoustu kooperací a partnerství. Aplikace mohou psát start-upy, nezávislé firmy, partneři, zákazníci, prostě kdokoli. Scéna start-upů je pro nás zajímavá, je tu spousta nápadů, za kterými stojí velmi schopní lidé, z nichž někteří se mohou stát partnery pro GE.

V Polsku i v Maďarsku jste loni otevřeli digitální hub. Neuvažovali jste o něčem obdobném i v Česku?

Neděláme všechno všude, protože to není efektivní. Snažíme se vždycky zaměřit na určité oblasti a vytvářet kolem toho klastry, takže v Maďarsku máme globální operační centrum, částí toho je digitální hub. V Česku se budeme silně zaměřovat na klastr leteckého průmyslu. To s sebou může ale přinést i spoustu zajímavých činností v digitální oblasti.

Co se pro váš byznys změní s Donaldem Trumpem v čele USA?

GE podniká 130 let a za tu dobu se lidí ve vedení států vystřídalo opravdu hodně. Máme a musíme mít schopnost přizpůsobit se tak trochu čemukoli. Na našich cílech do budoucna se vůbec nic nemění.

Měl jste nějakou volební prioritu?

Z hlediska GE je důležité, aby ekonomika a trhy zůstaly i nadále co nejvíce otevřené. Trendy jsou někdy opačné, ale GE má silnou schopnost se přesouvat podle toho, jak je to optimální.

Je na místě obava z izolacionismu Ameriky?

To nevím, ale celkově je trend dávat k procesu globalizace otazník, zda je to skutečně správné. Je čím dál více slyšet, že by se mělo více hledět na národní zájmy. Za posledních deset let nikdy nebyla globalizace pod tak velkým tlakem jako dnes. Osobně si myslím, že uzavírání se světu nemůže ekonomické ani technologické problémy vyřešit.

Peter Stračár (51)
Narodil se na Slovensku, kde vystudoval Fakultu elektrotechniky a informatiky na Technické univerzitě v Košicích. Jeho první profesní zkušeností byla práce v IBM Eastern Europe ve Vídni a v Praze. Před nástupem do společnosti General Electric působil jako prezident asijskotichomořské divize koncernu Hilti v Hongkongu. Tam završil své osmnáctileté působení u tohoto výrobce stavebních strojů a vrtaček. Odtud se pak v lednu roku 2013 přesunul právě do GE na post generálního ředitele GE pro střední a východní Evropu. Peter Stračár je ženatý a má tři děti.
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!