Točit sci-fi může být noční můra, říká režisér filmu Příchozí Denis Villeneuve | E15.cz

Točit sci-fi může být noční můra, říká režisér filmu Příchozí Denis Villeneuve

18. listopadu 2016 • 07:53

Kanaďan Denis Villeneuve patří k nejuznávanějším tvůrcům současnosti. V Benátkách mělo světovou premiéru jeho nové sci-fi Příchozí, které před pár dny vstoupilo do českých kin. Nyní dokončuje pokračování žánrové klasiky Blade Runner. „V pubertě jsem nebyl zrovna sociálně obratný. Neuměl jsem hokej, neuměl jsem to s holkama, tak jsem aspoň hltal sci-fi,“ prozrazuje filmař, který jistě jednou dostane Oscara.

Je věda tak sexy, jak ji představujete v Příchozích?

Jasně. Sám ji mám rád, chvíli jsem ji studoval na univerzitě, než jsem se musel rozhodnout mezi ní a filmem. Vybral jsem si film, ale věda ke mně patří taky, jen jsem to dlouho nemohl vyjádřit. Natočit film o vědcích mi vlastně připadalo přirozené.

Jaký vědecký obor jste studoval?

Biologii a matematiku.

Takže jste rozuměl všem těm teoriím času ve filmu Příchozí?

No…

Kdy vás začalo zajímat sci-fi?

V pubertě jsem nebyl zrovna sociálně obratný. Neuměl jsem hokej, neuměl jsem to s holkama, tak jsem aspoň hltal sci-fi. Četl jsem tuny sci-fi knížek a komiksů z Evropy, rád jsem zkoumal lidskou představivost, rozšíření reality. O natočení sci-fi jsem přemýšlel už dlouho. Mí staří kamarádi nechápali, proč jsem nejdřív točil jiné žánry.

Jenže dobré sci-fi není lehké najít, k tomu je dost drahé takový film natočit. Až nyní si mohu dovolit o něco vyšší rozpočet a mé sci-fi může vypadat tak, jak bych chtěl. Ale protože jsem hned po Příchozích začal natáčet Blade Runner, jsem už ze sci-fi dost vyčerpaný. Myslel jsem, že to bude jako hra, ale je to spíš noční můra. Vytvářet jiné světy vyžaduje tolik rozhodnutí. Když natáčíte o realitě, máte pod nohama nějakou pevnou půdu. Když všechno vytváříte nově, masky, kostýmy, prostředí, celý vzduch, musíte zajistit, aby všichni věděli, jaký film vlastně děláte.

Slavný fyzik Stephen Hawking varuje před kontakty s mimozemským životem

Do jaké míry jste se podílel na vzhledu mimozemské civilizace v Příchozích?

Film je týmová práce, ale hlavní nápady přicházejí ode mě. K Příchozím jsem se dostal tak, že jsem se svěřil producentům se svým zájmem točit sci-fi. Oni mi dali přečíst povídku Teda Chianga Příběhy vašeho života. Moc se mi líbila, ale zrovna jsem natáčel jiný film a neměl jsem čas ji zadaptovat. Ani jsem nevěděl jak, je to příběh o procesu. Pak se zapojil scenárista Eric Heisserer a jeho způsob adaptace na mě zapůsobil. Na scénáři jsme pak spolu dlouho pracovali, hodně věcí jsem změnil, abych si ho přizpůsobil.

Třeba tvar mimozemských lodí pochází ode mě. Původně měly vypadat jako kovová koule. Já chtěl něco víc oválného a kamenného.

Jak jste vytvářel atmosféru setkání lidí a mimozemšťanů?

Chtěl jsem, aby byla meditativní, v kontrastu s okolním chaosem. Na place jsme vybudovali skutečnou vesmírnou loď, respektive její vnitřek, abychom nemuseli používat zelené plátno. To nesnáším, nudí mě k smrti. Potřebuju vztah k realitě, mít na place něco opravdového.

Takže jsme postavili dlouhou chodbu s obrovskou komorou. Vzbuzovala v nás takový posvátný pocit jako katedrála. Něco v nás vyprovokovala, ve mně, kameramanovi i v hercích. V komoře bylo gigantické plátno s tisíci světly, za ním chodili loutkáři a herci reagovali na stíny. Cítili něčí přítomnost a to jim dost pomohlo. Kdybychom místo toho využili jen počítačové triky, vznikl by jiný film.

Snímek vypráví i o dichotomii jazyka a vědy a o tom, jak dáváme smysl svému světu. Jaká postava vám je bližší, lingvistka Amy Adamsová, nebo fyzik Jeremy Renner?

Oba chápu jako zástupce určitého způsobu komunikace, který se snaží prozkoumat realitu a má své limity. Právě ty limity mě zajímají, to místo, kam oba dospějí, kde už není žádné slovo, žádný matematický vzorec. Kde je neznámo a vědec i lingvistka musejí využít svou intuici, aby našli nový způsob vyjádření. To se mi na Příchozích líbí. Postavy stojí před neznámem, snaží se porozumět něčemu, co je tisíckrát chytřejší než oni. Skoro jako děti před školním úkolem.

Jak podle vás budou na Příchozí reagovat Číňané?Ve filmu je ukazujete jako národ, který chce jít první do války s mimozemšťany.

Čína dnes představuje obrovský filmový trh, takže někdo určitě pečlivě zkontroloval, co v Příchozích říkáme o Číně. A ve filmu vidíte, že všichni reagují nedokonale, každá země má problémy. Navíc na konci jsou Číňané vlastně hrdinové, takže…

Reportáž: Kovový 3D tisk přichází, Siemens opět otevírá dveře do strojírenské budoucnosti

Já nechtěl natočit sci-fi o Americe, Rusku nebo o Číně. Mým cílem bylo dostat do něho více kultur. Sice jsou tam dost málo, ale alespoň tam jsou, na začátku se příběh točil jen kolem USA. Taky jsem trval na tom, aby mimozemštané nepřistáli u politicky důležitých míst, nad Bílým domem nebo Buckinghamským palácem.

Tudíž přistáli v Montaně a v Devonu.

Jediné místo přistání, o kterém jsem rozhodl vědomě, je anglický Devon. Tam jsem tu loď zaparkoval nad dům Rogera Deakinse (kameramana, který s Villeneuvem natočil filmy Sicario a Zmizení – pozn. aut.). Je to můj kamarád a Příchozí nemohl z časových důvodů natočit. Se střihačem Joem Walkerem jsme se hodiny smáli představě, že má Roger mimozemšťany nad barákem. Pardon. Samozřejmě se snažíte ve filmu vytvářet smysluplné věci, ale někdy si prostě dovolíte takovéto žerty.

Všechny vesmírné lodě jinak přistanou někde na dvorku, na místech bez významu. Na Zemi cestovaly miliony světelných let, takže nemohou vědět, v jaké zemi se ocitly. Nám to nedává smysl, ale lidé všemu nerozumějí. Líbilo se mi, že po přistání se nic neděje a svět vyšiluje, protože to nechápe. Ticho příchozích vyvolává hodně napětí.

Proč jste si pro úvod a závěr filmu vybral skladbu Maxe Richtera On the Nature of Daylight, když zbytek hudby a zvuků vytvořil váš tradiční spolupracovník Jóhann Jóhannsson?

Hledali jsme pro tyto scény dost specifickou emoci. Zkusili jsme hodně skladeb, tahle sice už byla použita v mnoha filmech, ale bylo to to pravé. Nebyl jsem pak schopen ji nahradit, i když jsme se o to mnohokrát snažili. Cítil jsem, že Příchozí je film, který má v sobě sílu i zranitelnost, a na začátku a na konci proto potřebujeme velmi delikátní emoci. A Richterova hudba je delikátní a melancholická. Hudba má velkou sílu a její použití musí být jemné.

Příchozí hodně stojí i na výkonu Amy Adamsové. Proč jste si vybral pro hlavní roli zrovna ji?

Myslel jsem na ni od začátku. Potřeboval jsem skvělou herečku, která bude schopna vyjádřit vnitřní život své postavy. Na plátně se v podstatě odehrávají dva příběhy a jeden se musí zahrát beze slov.

Vědci zjistili, že rorýsi vydrží ve vzduchu i deset měsíců

Váš film patří mezi existenciální sci-fi, podobně jako 2001: Vesmírná odysea nebo Interstellar.Vkládal jste do něj záměrně vizuální reference na filmy stejného žánru?

Vždycky se na začátku natáčení snažím najít se svým štábem společný jazyk. Tady jsem jim ukázal design mimozemšťanů a jejich lodí. Viděli umělecké instalace Jamese Turella, jehož práce se světlem náš film taky ovlivnila. Dalším z vlivů byly Čelisti, kde vás chytře nechají čekat, než uvidíte žraloka. Skvělých filmů v každém žánru existuje spousta a já je viděl. Ale když natáčím, snažím se používat kameru, jako bych ten žánr točil první. Možná to zní arogantně, ale nemyslím na reference. Snažím se vycházet ze své touhy.

Po Příchozích se všichni ještě více těší na vaši verzi filmu Blade Runner. Proč myslíte, že vás na režii pokračování sci-fi klasiky Ridleyho Scotta vybrali?

Nevím. Podle mě existuje hodně režisérů, kteří by to zvládli. Říct, že milujete Blade Runner, je trochu klišé. Ten film změnil mé vnímání reality. Viděl jsem ho v době, kdy jsem začal snít o tom, že budu režisér. Je tedy pro mě hodně důležitý. To ale může říct spousta režisérů. Je to zvláštní. Když se mě na tohle ptáte, pořád se trochu divím, o čem to vůbec mluvíte.

Někdy se na natáčení s Ryanem Goslingem na sebe díváme a nevěříme, že točíme Blade Runner. Ocitl jsem se za hranicí svých snů a pořád se mi to těžko vysvětluje. Navíc o tomhle natáčení samozřejmě ani nemůžu mluvit.

I na hudbě Blade Runner spolupracujete s Jóhannem Jóhannssonem?

Ano. Vangelis je asi stále činný a budu s ním v kontaktu, ale je důležité zachovat rovnováhu mezi nostalgií a naší vlastní kreativitou. Tak či onak musíme narušit prostor originálu. Proto jsem rád, že mi Ridley Scott je k dispozici, pokud bych ho potřeboval, ale jinak mě nechává být.

Autorka je spolupracovnicí redakce

Denis Villeneuve (49)

Momentálně jeden z nejzajímavějších režisérů působících v USA pochází z kanadské provincie Québec. Začínal v devadesátých letech s francouzsky mluvenými filmy, za svůj čtvrtý celovečerní titul Požáry získal nominaci na Oscara za nejlepší cizojazyčný snímek. Dva roky poté, v roce 2013, začal točit v angličtině. Po temném dramatu únosu Zmizení a lynchovském thrilleru Nepřítel zrežíroval drogový thriller Sicario: Nájemný vrah, nominovaný na tři Oscary. Jeho novinka Příchozí je považována za silného oscarového kandidáta nacházejícího ročníku.

 

Simpsonovi přepisují televizní dějiny, stanice Fox odvysílá další série
Reportáž: Jak se rodí český South Park

 

Autor: Iva Přivřelová
 
>
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!