Tomáš Prouza: K ekonomickým migrantům budeme muset být daleko tvrdší

Tomáš Prouza: K ekonomickým migrantům budeme muset být daleko tvrdší
15. března 2016 • 07:07
Balkánský koridor, kterým proudila masa běženců do Evropy, je uzavřený, na spadnutí je dohoda s Tureckem, která by měla učinit přítrž nelegální migraci. O podmínkách, které unii diktují Turci, budou lídři EU opět jednat tento čtvrtek a pátek v Bruselu. „Dohodu s Tureckem potřebujeme, průtahy si nemůžeme dovolit,“ říká státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza.

Ministři vnitra EU minulý týden opět debatovali o možnosti zřídit společnou pobřežní a hraniční stráž. Bude ještě potřeba, když je na spadnutí dohoda s Tureckem o vracení migrantů?

Určitě bude potřeba. Momentálně jsou největší problémy v Řecku, ale velmi rychle se může otevřít cesta přes Středozemní moře do Itálie. Dnes je zavřena cesta do Španělska, ale ani tam rizika úplně nezmizela. Existuje riziko pozemní turecko–řecké cesty nebo toho, že pašeráci otestují trasu přes Rusko a Ukrajinu.

Chystaná dohoda s Tureckem sice může výrazně omezit momentální proud běženců, ale neuzavře všechny další možnosti. Zkušenosti z posledních dvou let ukazují, že ochrana hranic musí být celoevropská. Potřebujeme evropskou pohraniční stráž s jasně danými pravomocemi.

Právě pravomoci, přesně řečeno možnost, že by stráž zasahovala na území jakéhokoli státu i bez jeho souhlasu, jsou ale kamenem úrazu celého jednání. Česku by takové opatření nevadilo?

Není to věc, na kterou se kývá jednoduše. Reálně jsou ale na stole dvě varianty. Tou první je, že pokud nějaká země ani nechce krizovou situaci zvládat, velmi rychle tam i proti její vůli přijdou evropští pohraničníci. Druhá varianta – taková země bude muset velmi rychle vypadnout ze Schengenu. Je to pojistka po zkušenostech s Řeckem. To nechtělo pomáhat ani Frontexu, ani nereagovalo na nabídky bilaterální pomoci.

Slovinsko, Chorvatsko, Srbsko a Makedonie uzavřely hranice, aniž by byla smlouva s Tureckem dojednána. Nekomplikuje to celou situaci?

Balkánskou trasu zavřelo v podstatě jako první Rakousko. Je pohodlnější říkat, že to udělali Slovinci nebo Makedonci či Srbové. To je součást strategie západních zemí.

Byla to přece hromadná reakce na mimořádný summit EU – Turecko a prohlášení předsedy Evropské rady Donalda Tuska.

Ano. Ale Rakousko už před tímto jednáním omezilo počet běženců, které je ochotno přijmout. Země, o kterých mluvíme, si prostě nemohou dovolit vzít na své území padesát až dvě stě tisíc lidí, kteří nemohou jít dál. Bylo to logické domino.

Podmínky, které musí Turecko splnit, aby mohlo získat právo na bezvízový styk, jsou přesně dané. Nejsme ochotni akceptovat, aby plnilo třeba jenom polovinu.

Jenže je to opatření, které posiluje postavení Ankary. Nezhoršila se tak vyjednávací pozice Bruselu?

Turci vědí, že jsou v tak silné pozici, v jaké za posledních padesát let nebyli, a umějí to dobře využívat. Pokud ale chceme zastavit příliv nelegálních běženců do Evropy, jsou jediní, kdo to může udělat. Že se uzavřela balkánská cesta, je v pořádku. Je to především signál pro pašeráky, potřebujeme rozbít jejich byznys.

Dnešní migrace, to nejsou jedinci, kteří utíkají na vlastní pěst. Je to brutálně výdělečný byznys. Kdyby se s uzavřením této cesty čekalo, tak jediné, co by pašeráci udělali, by bylo snížení cen. A do Evropy by přepravili každého, koho by našli.

Jistě už stejně hledají náhradní trasy. Nebude to s prominutím prašť jako uhoď?

Všechny ostatní cesty jsou výrazně nebezpečnější než ta balkánská. Nejjednodušší trasa je uzavřená, a co je nejdůležitější, dohoda s Tureckem by měla zabezpečit běžencům legální cestu do Evropy. Jasně řekne – pokud utíkáte před občanskou válkou v Sýrii, dostanete se do Evropy legálně.

Pašeráci tak nejspíš dál budou cílit na Maročany, Pákistánce… Ti ale nemají nárok na azyl, přicházejí jako ekonomičtí migranti. Bude potřeba je zachytit a vrátit a budeme muset být daleko tvrdší než dosud.

Legální cesta je docela ošidná věc. Když pomineme všechno ostatní, bude to zdlouhavá procedura. Skutečně přestanou běženci vyhledávat nelegální možnosti?

Pak to bude o efektivní kontrole na hranicích. I Syřan, který má nárok na azyl a přijede z Turecka do Řecka pašeráckou lodí, bude vrácen zpět. Bude-li takové opatření fungovat, tak si lidé raději počkají na vyřízení své azylové záležitosti v Turecku, než aby riskovali, že budou vráceni. A poté čekali třeba tři roky, protože se ocitnou na konci fronty.

Rychlost vyřízení azylové žádosti je ale dost podstatná, ne?

Dejme tomu v Německu by na vyřízení žádosti čekali také dost dlouho. Podstatné je, v jakých podmínkách budou čekat. V jakém prostředí, s jakými penězi. Budou srovnávat, jaké by to bylo v Německu, s tím, co je v Turecku. Když budou podmínky relativně srovnatelné, nebudou mít důvod zkoušet se dostat do Evropy ilegálně.

Otázkou ovšem je ochota zemí EU azylanty následně přijímat. Česká republika od loňska, kdy se začalo mluvit o relokaci, má teprve nyní přijmout dvacet lidí z Řecka a deset z Itálie. Nešlo to rychleji?

Důvod je jednoduchý. V hotspotech v Řecku téměř nikdo nebyl. Původní plán byl přece takový, že všichni uprchlíci zůstanou v přijímacích zařízeních v Řecku a odtamtud se budou rozdělovat dál. Řekové ignorovali svoji část dohody a migranty nechávali volně procházet. Relokace nefungovala proto, že Řekové neměli funkční tábory. V Turecku by fungovat měly, a lidé by měli být ochotni počkat.

Unie bude dávat velké peníze na to, aby se zlepšovaly podmínky v uprchlických táborech. Ano, pokud by měli všichni běženci čekat v Turecku, řekněme dva roky, než se dostane na ty první, pak budou hledat pokoutní cesty. Ale z probíhajících debat v osmadvacítce plyne, že v podstatě všichni jsou ochotni brát uprchlíky rychle. My s tím problém nemáme.

Zlepšování podmínek pro uprchlíky v Turecku – přístup na pracovní trh, vzdělávání dětí je běh na dlouhou trať. A je vůbec možné plnění slibů účinně kontrolovat?

Turci už částečně změnili legislativu, třeba pokud jde o přístup na trh práce. Věci se mění a také stále platí, že velká část lidí, která utekla ze Sýrie do Turecka, ani nechce jít dál. Chtějí zůstat v regionu. Pokud jim dáme šanci, aby tam mohli být za slušných podmínek, nepůjdou dál. Klíčové je dát jim šanci na slušný život.

Co kontrola?

Už teď se každý měsíc vyhodnocuje, jestli Turci dělají to, co mají, a podle toho se uvolňují peníze ze sumy tří miliard eur slíbené vloni na podzim. Kontrolují čtyři instituce – Evropská komise, Evropská služba vnější akce a současné předsednictví EU, čili nyní Nizozemsko a po něm následující předsednictví, tedy Slovensko. Takže dvě instituce a dvě členské země se musejí shodnout, zda se peníze utrácejí správně, nebo ne. Zprávu o tom každý měsíc předkládají velvyslancům všech osmadvaceti států EU.

Turecko žádá od EU na konto uprchlické krize další tři miliardy eur. Získá je?

Na odpověď nebo definitivní rozhodnutí je čas dvou let. První tři miliardy eur jsou pro roky 2016 až 2018. Takže reálná debata o novém požadavku podle mne začne někdy příští rok. To už bude vidět, jak Turecko využilo první tranše.

Pokud bude vidět, že se život uprchlíků zlepšil, neměl by být problém bavit se dál. Tak alespoň vnímám debaty vedené s dalšími státy osmadvacítky. Dokud se povede občanská válka v Sýrii, bude potřeba Turecku přispívat.

Tomáš ProuzaTomáš ProuzaAutor: anna vackova

Další dva požadavky Turecka jsou na výsost politické: bezvízový styk a urychlení přístupových pohovorů. Jaký postoj zaujme Česká republika?

Podmínky, které musí Turecko splnit, je jich dvaasedmdesát, aby mohlo získat právo na bezvízový styk, jsou přesně dané. Pokud je splní, nemáme problém s tím, aby posouzení a rozhodnutí o vízovém režimu bylo rychlejší. Byrokratická část se dá urychlit. Ale nejsme ochotni akceptovat, aby Turecko plnilo třeba jenom polovinu podmínek.

Další věc – se všemi zeměmi se musí zacházet stejně. Pokud předepsané podmínky splní například Gruzie, měla by mít také právo na zrychlení byrokracie spojené s konečným rozhodnutím. Totéž platí třeba o Ukrajině, přičemž každá země má stanoveny podmínky podle konkrétní situace.

Problém bude s přístupovými rozhovory. Kypr je stále proti jejich obnovení. Neztroskotá na tom dohoda s Tureckem?

Z pohledu Česka není špatné otevírat další přístupové kapitoly. Zejména pokud by jedněmi z prvních byly kapitoly týkající se vlády práva, svobody tisku a podobně. Samozřejmě Kypr by musel souhlasit, takové rozhodnutí musí být jednomyslné.

Uvidíme, na Kypru jsou v květnu volby. Pokud by se povedlo Kypr sjednotit, rozhovory by se politicky odblokovaly. Ale nepřestaly by existovat věcné problémy, neřešení některých by pro EU nebylo přijatelné. Spousta přístupových podmínek je ovšem zřejmě nepřijatelných pro Turecko.

Nůž na krku má kvůli uprchlické krizi Řecko. Platí ještě, že pokud do poloviny května neuvede do praxe doporučení, která dostalo pro zlepšení ochrany hranic, Evropská komise ho odřízne od Schengenu?

Ano, to platí dál. V květnu se bude snaha Řecka opět hodnotit a Evropská komise o tom bude muset členským státům předložit zprávu. Řekne-li, Řekové splnili to, co měli, nebo velkou většinu z toho, pak v Schengenu zůstávají.

Anebo bude jasné, že splnili třeba jen třetinu požadavků, a pak bezpochyby někdo položí na stůl návrh na vyloučení Řecka. Tento proces se případnou dohodou s Tureckem nezastaví. Ostatně takto se dělají schengenské valuace všech členů EU. To není akce proti Řecku, to je standardní postup.

Jsme předsednickou zemí V4. Precizuje už visegrádská čtyřka společný postup na nadcházející summit?

V tuto chvíli čekáme na to, s čím přijde Donald Tusk. Má mandát vyjednávat s Ankarou, můj odhad je, že definitivní výsledek jeho jednání budeme znát den či dva dny před summitem.

Bude dohoda s Tureckem uzavřena?

Potřebujeme, aby byla. Průtahy si nemůžeme dovolit. Další řádný summit EU je na pořadu až na konci června. Tento čtvrtek a pátek bude rozhodující. Připravená agenda summitu se podstatně omezila, bude dost času bavit se o migraci. Takže se bude mluvit i o pomoci Řecku a zemím západního Balkánu.

Tomáš Prouza (43)
Ekonom, který pracoval také jako novinář. V roce 2000 založil finanční server Peníze.cz. V letech 2004 až 2007 byl náměstkem ministra financí, blízkým spolupracovníkem nynějšího premiéra Bohuslava Sobotky. Od února 2014 je státním tajemníkem pro evropské záležitosti. Před svým angažmá na Úřadu vlády působil mimo jiné v pražské pobočce Světové banky jako expert pro oblast finančních služeb a regulace v týmu Evropa a Střední Asie. Stejnou náplň práce pak měl od roku 2012 do ledna 2014 ve Washingtonu. Je členem ČSSD.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!