Tomáš Töpfer: Stačí mi, když zůstanu tím ďáblem z Vinohrad | E15.cz

Tomáš Töpfer: Stačí mi, když zůstanu tím ďáblem z Vinohrad

Tomáš Töpfer: Stačí mi, když zůstanu tím ďáblem z Vinohrad
Tomáš Töpfer
• 
ZDROJ: čtk

Dušan Spáčil

Není zcela obvyklé, že jmenování šéfa divadla vyvolá takové emoce, jako se tomu stalo v případě herce, senátora a podnikatele Tomáše Töpfera, který bude od podzimu ředitelem Divadla na Vinohradech. Na nově jmenovaného ředitele této scény hrubě slovně zaútočil a výpověď dal třeba jeho bývalý kamarád herec Ladislav Frej, předčasně Vinohrady opouští i Töpferův předchůdce ve funkci Martin Stropnický.

V podtextu kritiky jsou zejména pochybnosti, jak může Töpfer zvládnout svůj tucet funkcí a podnikatelských aktivit. Některé kolegy nový šéf zaskočil také svým důrazným nástupem. Töpfer, v posledních letech vedle senátora především principál soukromého Divadla Na Fidlovačce, však nepochybuje, že to jsou jen přechodné těžkosti.

* E15: Předáváte Fidlovačku v ekonomicky dobrém stavu? Jak tato scéna v poslední době vydělává?

Divadlo Na Fidlovačce je ve velice dobré kondici. Ztrátu, kterou mělo na počátku svého působení, už několik let účetně odepisuje. Začínali jsme s nulou. Neměli žádné „výrobní prostředky“. Proto byly zpočátku výdaje vyšší než příjmy. Je to tak u každého podnikání. Dnes už máme divadelní techniku, mikroporty, zvukařské pulty, počítače, software, obrovský fundus, plný sklad kostýmů, nábytek. Tedy majetek, jenž už můžeme využívat. Fidlovačka už je několikátý rok v zisku, kterým ztrátu z minulých let kryjeme. Pokud Fidlovačce zachovají diváci stejnou přízeň, nemám o její osud vůbec žádnou obavu. Návštěvnost se pohybuje ustáleně přes 100 tisíc diváků ročně.

* E15: Budete mít i po nástupu do vinohradské funkce na Fidlovačce nějaký podíl? A co inscenace – hodláte si tu občas zahrát? Jak bude management Fidlovačky fungovat?

Už v lednu jsem oznámil, že z Fidlovačky odcházím. Novou ředitelkou i jednatelkou bude Eliška Balzerová, která se na svou novou funkci pečlivě připravuje. Pokud si to bude přát, budu dohrávat své role tak dlouho, dokud budou na repertoáru. Do Vinohrad nepřicházím jako herec, ale jako ředitel a hrát se tam nechystám. Rozhodně ne v počátečních sezonách. Hrál jsem na Vinohradech 11 let a užil jsem si to dostatečně.

* E15: Minulý týden jsem zaregistroval, že jste měli na Fidlovačce velkou schůzi se zaměstnanci a spolupracovníky. Jak probíhala? Podařilo se vám zbavit bývalé kolegy obav z toho, že vaše bývalé divadlo čekají těžké časy?

Nevím, proč by Divadlo Na Fidlovačce měly čekat horší časy. Eliška Balzerová se na svou novou roli ředitelky velice těší, má skvělé plány a divadlo má na repertoáru velké množství úspěšných titulů. Pokračování na str. 16 Dokončení ze str. 15

* E15: Přečetl jsem si váš názor, že senátorská práce moc času nezabere. Máme to chápat tak, že být profesí senátorem je nonsens? Že senátorskou funkci lze efektivně vykonávat jako hobby při hlavní profesi? Nesvědčí tento přístup o tom, že senát je vcelku k ničemu a že by ho bylo možné přece jen zrušit?

To je příklad typický pro naši žurnalistiku. V rozhovoru s novinářem jsme mluvili o Senátu a jeho pravomocích, které jsou nad pochyby menší než pravomoci sněmovny. Dostal jsem dotaz, zda mně to není přece jen líto, že v mnoha případech může sněmovna Senát přehlasovat, a zda bych tedy raději nechtěl příště kandidovat do sněmovny. A teď pozor. Řekl jsem, že „Senát není tak časově náročný jako dolní sněmovna. Jistě uznáte, že v této souvislosti zní ta věta poněkud jinak. Senát se nezabývá některými zákony, především rozpočtem, nemá přímou vazbu na vládu, tudíž nevyslovuje či vyslovuje důvěru vládě a tak dále. Navíc v Senátu mají takřka všichni senátoři nebo velká většina z nich svá občanská povolání a neztrácejí tak kontakt s lidmi ani s realitou. Rušit Senát, který má své nezastupitelné místo v ústavě je pošetilé. Můžeme samozřejmě změnit ústavu, ale to by byla jiná debata. Senát ze své podstaty a způsobu volby nekopíruje volební cyklus sněmovních voleb, a zůstává tak logicky jakousi důležitou protiváhou momentální voličské přízni a také významnou ústavní pojistkou. Nikoho by přece nenapadlo rušit hasiče jen proto, že už nějaký čas nehořelo.

Razantní nástup

* E15: Herecký soubor Vinorad jste zaskočil rozhodnutím pozastavit přípravu hry Amadeus a změnou režiséra. Proč bude Juraj Deák vhodnějším režisérem pro Amadea než Vladimír Morávek?

Příběh o Amadeovi je poněkud složitější. Poté, co jsme se s naším týmem seznámili se stavem připravovaných premiér, zjistili jsme, že právě Amadeus je projekt, který několikanásobně přesahuje běžný rozpočet na inscenace Vinohradského divadla. Dále jsou požadavky režiséra na počet hostů, hudebníků a sboru tak veliké a natolik přesahují počet „domácích“ umělců, že by se toto představení takřka nemohlo úspěšně reprízovat. Požádali jsme tudíž současného ředitele, aby uvážil riziko, se kterým by představení odehrál soubor třeba jen třikrát a pak by bylo z repertoáru staženo. Takový luxus si divadlo, alespoň pod mým vedením, nemůže dovolit. Vím, že nastupuji až 1. září a moje kompetence začínají až k tomuto datu. Nechtěli jsme prostě zdědit dítě, které jsme neporodili, které nám bylo odloženo do „babyboxu“, abychom se pak o ně starali a nesli za jeho další život odpovědnost. Jsem přesvědčen, že pokud Amadea vůbec někdy v příštích sezonách uvedeme, pak tak, jak byl napsán Peterem Schäferem. Jako velice pěknou komorní hru s řadou hereckých příležitostí. Bude to lépe a méně opulentně reprezentovat poetiku a styl, s nímž do Divadla na Vinohradech můj tým přichází.

* E15: Znamená to, že experimentální moderní divadlo od teď nebude mít na Vinohradech šanci? Nebo ano – byť třeba ne v hlavním sále?

Rád bych se vyhnul nálepkování, jehož se dopouštějí naši kritici ještě před tím, než jsme vůbec uvedli v život první sezonu, kterou tak jako tak z velké části zdědíme po bývalém vedení. Moderní a experimentální nejsou synonyma. Mám rád moderní divadlo, nové pohledy, výklady, mám rád moderní postupy, jimiž se divadlo vyjadřuje dnes, ale nemám rád představení, která prokazatelně mají jen postmoderní ambaláž a vyprázdněný obsah.

* E15: Ohlédnete-li se zpět za minulými týdny, nebylo by vhodnější vystupovat – jako dosud jen designovaný ředitel Divadla na Vinohradech – méně razantně?

Ano. Mohl jsem sedět v ředitelně divadla a popíjet kávu a s celým svým týmem čekat rok a půl na to, až se dostaneme poprvé na jeviště, abychom mohli začít realizovat naše představy. Ztratit takový vzácný čas bych neuměl a ani nechtěl. Přes veškerou „razanci“ nebude stejně příští přelomová sezona plně v naší režii a výsledky naší snahy budou, pokud budeme zcela neomylní, což je nemožné, viditelné až nejdříve za tři, spíše čtyři roky.

Velký vzor Vinohrad

* E15: Máte nějaký vzor, jak byste chtěl divadlo vést? Existuje třeba nějaká světová scéna, již byste chtěl napodobit?

Jezdím do Ameriky a viděl jsem nějaká představení. Poslední můj silný zážitek je z ledna z Metropolitní opery. Ovšem divadelní produkce za velkou louží a tradice evropského divadla jsou zcela odlišné. V Česku, stejně jako v Rakousku či v Německu, je dlouholetá tradice souborových divadel s kontinuální činností. Takovou scénou je i Divadlo na Vinohradech. Když jsem se měl stát šéfem Fidlovačky, učil jsem se u legendárního ředitele vinohradského divadla Františka Pavlíčka. Strávil se mnou mnoho hodin, kdy jsme si povídali a já vyzvídal. On je mým velkým vzorem stejně jako vinohradské divadlo pod jeho vedením, které mě inspirovalo k tomu, abych tehdy k divadlu vůbec šel.

* E15: Kdesi jsem si přečetl, že jste svou kariéru kdysi dávno zahajoval i jako rozhlasový reportér. Co byste jako „bývalý kolega“ vytkl v kauze svého přechodu nám novinářům?

Doba, kdy jsem byl redaktorem v tehdy Československém rozhlasu, je dávno pryč. Mnoho věcí se nesmělo. Ne kvůli cenzuře, byl to rok 1968, ale kvůli etice. Nebylo přípustné, abych natáčel někoho po skončení rozhovoru tajně, abych takovou reportáž směl vůbec předložit, natož odvysílat. Možná bych dnes měl zcela unikátní nahrávky slavných osobností. Dělal jsem rozhovor třeba i s Janem Werichem. Nikdy jsem se však nesnažil a nebyl jsem k tomu ani nabádán, aby moje reportáže byly konfrontační. To je nový styl, který možná přiláká čtenáře, diváky a posluchače. V konkurenčním boji o čtenáře a diváky se většina médií stává bulvárními a jen se obávám, že tento trend se dá těžko zvrátit. K mému velkému zklamání jsou na tom některá soukromá média dnes líp než například veřejnoprávní ČT.

* E15: Divadelním novinám jste v rozhovoru řekl, že byste rád realizoval plány, „na něž soukromá Fidlovačka při nejlepší vůli finančně nestačí“. Co si pod tím máme představit?

Na Fidlovačce stejně jako na Vinohradech musíte respektovat genius loci. V dřevěném divadélku, jež bylo vždy divadlem lidovým, s nedílnou součástí hudební složky, nelze inscenovat dramata, která patří velké reprezentativní městské činohře. Nejen státy, ale i divadla se musí udržovat těmi ideály, na jakých vznikla.

* E15: Překvapila vás emotivní reakce hereckých kolegů z Vinohrad na vaše jmenování a na vaše první kroky? Byly i nějaké pozitivní momenty? A už se vám podařilo situaci zklidnit?

Moc prosím, nemluvte v množném čísle. Drtivá většina kolegů z Vinohrad jsou mí kamarádi, bývalí kolegové, se kterými jsme mnoho let hráli na stejném jevišti. S ředitelem divadla komunikujeme v té nejlepší shodě a s Martinem Stropnickým nemám nejmenší problém se korektně domluvit o jeho dalším působení v divadle. Opakuji, že nemám nejmenší obavy, že by můj příchod vyvolával takové emoce, jak se je snaží některá média interpretovat. Možná se našel jeden kolega, který své emoce nezvládl, ale to se u emotivního povolání, jako je herectví, může stát.

Tomáš TöpferTomáš TöpferAutor: čtk

Po funkcích netoužím

* E15: Spekulovalo se o vás i jako o možném prezidentském kandidátovi. Odmítl jste to s poukazem na nesouhlas své ženy. Byl to skutečně hlavní důvod?

Takový nápad měl můj vzácný senátorský kolega Jaroslav Kubera. Přiznávám, že jeho nominace mě potěšila a pobavila. Já po funkcích, jak se mi někteří snaží podsunout, netoužím. Stačí mně, když zůstanu tím ďáblem z Vinohrad.

* E15: Půjdete znovu do senátních voleb?

Uvažuje se o tom. Nechci spekulovat. Pokud nabídku přijmu, určitě se to včas dozvíte. Předvolební kampaň proti mé osobě už začala. Všiml jste si, že pět let nikoho nezajímalo, zda stihnu být ředitelem Fidlovačky a senátorem a že to některá média začalo zajímat až ve volebním roce? První, kdo se ozval, a to den po výsledku výběrové komise, byla ČSSD. Ten článek je stále na internetu. Inu, volební klání je tvrdý souboj, ale já ho nezačal.

* E15: Premiérům a ministrům se obvykle dává sto dnů hájení. Kolik by měl dostat ředitel divadla, než se do něj pustí kritika?

Nevím. Rozhodně by to ale nemělo být minus sto dní. Kritika se objevila hned po mém vítězství u výběrové komise. Dříve než jsem byl jmenován, a to není úplně fér. Zkrátka někteří mí odpůrci mají křišťálové koule a vědí už předem, jaké divadlo budeme dělat, a to jim závidím.

* E15: Před čtvrtrokem jste mluvil o tom, že chystáte nový rozhlasový pořad Sejdeme se U Kalicha. Mezitím jste byl jmenován ředitelem Vinohrad. Znamená to, že tenhle pořad ve vaší proslavené restauraci nebude?

Pořad na ČRo2 se chystá. Mělo by to být volné vyprávění se zajímavými hosty. Nepřipravuji jej samozřejmě sám, pořad má svého dramaturga. Mým partnerem a spolumoderátorem bude Vítězslav Jandák, a pokud se týká hostů, nechte se překvapit.

Tomáš Töpfer (61)

Po studiu na brněnské konzervatoři absolvoval v roce 1972 na pražské DAMU. Jako herec začínal v Divadle Petra Bezruče v Ostravě, režíroval v Severomoravském divadle v Šumperku, dále hrál také v Činoherním studiu v Ústí nad Labem, odkud přešel do Divadla E. F. Buriana. V letech 1987–1998 hrál v Divadle na Vinohradech. V roce 1995 spolu s Eliškou Balzerovou založil Nadaci Fidlovačka, která se zasloužila o obnovu zchátralého Hudebního divadla v Nuslích – Divadla na Fidlovačce, v němž byl donedávna ředitelem, ale i hercem a režisérem. Učí také na pražské DAMU. S bratrem vlastní a provozuje restauraci U Kalicha v Praze. Od roku 2006 je také bezpartijním senátorem za ODS ve volebním obvodu Praha 4. Jeho dcera z prvního manželství Marta Töpferová žije v USA a je úspěšnou zpěvačkou a kytaristkou.

Autor: Dušan Spáčil
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!