Unie má design pro normální časy. Ty teď ale nejsou, říká Tomáš Prouza | E15.cz

Unie má design pro normální časy. Ty teď ale nejsou, říká Tomáš Prouza

27. února 2017 • 10:30

Už podruhé se o něm spekulovalo jako o novém ministru průmyslu za odvolaného Jana Mládka. Zatím bude ale rezort řídit sám premiér a ani Tomáš Prouza o možných jednáních mluvit nechce. 

Jako státní tajemník pro evropské záležitosti a vládní koordinátor digitální agendy má práce dost i bez ministerstva. Vede skupinu, jež se zabývá strategií vyjednávání o brexitu a českou pozicí: „Víme, co by chtěla Theresa Mayová. Ale nevíme, co za to chce dát,“ říká Prouza.

K jednáním o nástupci ministra průmyslu Jana Mládka se vyjadřovat nechcete. Prezident Miloš Zeman ke spekulacím o vašem jménu uvedl, že by se vás nejprve musel zeptat, jestli víte něco o českém průmyslu. Co byste mu odpověděl?

Odpověděl bych mu asi totéž, co by mu řekli lidé z vedení Svazu průmyslu, z Hospodářské komory i z byznysu, kteří mě znají. Že o české ekonomice, a zejména o potřebě její modernizace toho vím hodně. Že mám jasno v tom, co je potřeba udělat, abychom dokázali lákat více investic s vysokou přidanou hodnotou místo dalších montoven.

Lidé z energetiky by mu řekli, že o energetice toho vím také dost, protože všechna citlivá jednání o evropské energetice šla přese mne. A mám dost jasný názor na to, jak lépe propojit využití evropských a domácích peněz na efektivnější podporu české ekonomiky.

Premiér Sobotka se rozhodl odvolat Jana Mládka zejména proto, že mu nevyhovovala jeho aktivita v jednáních o snížení cen mobilních dat. Jak jste se v tomto boji angažoval vy z pozice koordinátora digitální agendy?

Opakovaně jsem ministerstvo průmyslu žádal, aby spolu s ČTÚ a antimonopolním úřadem tlačilo na větší konkurenci a lepší ochranu spotřebitelů. Pokud chceme zmodernizovat českou ekonomiku, musíme pro to mít především infrastrukturu – to znamená dostatečné pokrytí internetem, dostatečnou rychlost a dostupné ceny.

Sobotkova rošáda: vedením ministerstva průmyslu chce pověřit sám sebe

Pokrytí se zlepšuje, ale s rychlostí jsme pozadu. A ceny pro běžné klienty jsou tak vysoké, že mají negativní vliv na poptávku po mobilních službách a proti jiným zemím výrazně zaostáváme. Vysoké ceny dat jsou vyvolány nízkou konkurencí na trhu.

Rozhýbat trh mobilních operátorů si premiér vytkl jako prioritu, když oznamoval, že se řízení rezortu ujme dočasně sám. Budete mu k ruce?

Rozhodně ano. S Markem Ondrouškem, náměstkem ministra Chvojky, a kolegy z digitýmu máme připraveny náměty, které by ministerstvo průmyslu mělo realizovat jak při podpoře konkurence mezi operátory, tak při výstavbě digitální infrastruktury. Peníze z fondů EU jsou připraveny, je potřeba je konečně začít čerpat.

Jaká bude vaše role v parlamentních volbách?

Bavíme se o tom s kolegy v Praze, rozhodnutí padne po sjezdu ČSSD. Není důvod kandidátní listinu dělat teď, budou se uzavírat až koncem jara.

Kromě varianty, že byste vedl pražskou kandidátku, je ve hře ještě nějaká jiná?

Nemá smysl uvažovat nad ničím jiným, než je Praha.

Vedete pracovní skupinu, která se zabývá českou pozicí a strategií vyjednávání o brexitu. Na základech se nedávno shodli předsedové všech parlamentních stran. Co bude pro Česko zásadní?

Jde o tři věci. První je co nejmenší omezení pro české podniky v přístupu na britský trh. Potřebujeme chránit naše pracovní místa. Druhou prioritou je garance práv Čechů, kteří dnes žijí ve Velké Británii. Já s nimi mluvím. Oni tam žijí deset let. A pak za nimi přijdou jejich šéfové a řeknou, máme tě rádi, ale vůbec netušíme, jestli si tě tady budeme za rok za dva moci nechat – ať už právně nebo politicky.


Vše o brexitu čtěte zde >>>


Pak vidíte nápad některých konzervativců, aby britské firmy zveřejňovaly jmenné seznamy cizinců, kteří u nich pracují. To je věc úchylná, když to řeknu diplomaticky.

A třetí priorita – aby Britové doplatili své finanční závazky, které vůči unii mají do roku 2020, i když třeba odejdou o rok dřív.

Předpokládám, že byste si přál, aby EU měla v jednáních s Brity jednotný postoj.

Musíme ho mít. Dohodu budou nakonec schvalovat členské státy. O mandátu pro vyjednávání se rozhoduje jednomyslně.

Ministr vnitra Chovanec se nechal slyšet, že Česko by mělo zahájit jednání s Brity samostatně, protože hledání společné pozice bude trvat dlouho.

To byl nápad pana ministra Chovance, který nijak nerezonoval u nikoho jiného.

Od referenda o brexitu uběhlo víc než půl roku. O kolik jsme dnes vlastně chytřejší, pokud jde o to, jak bude odchod Britů z EU vypadat?

Jsme chytřejší o to, že víme, že varianty, které by dávaly největší smysl, nemají šanci. Britové je nechtějí. Nechtějí zůstat součástí vnitřního trhu, nechtějí zůstat součástí celní unie. Zároveň víme, co by chtěla Theresa Mayová. Nevíme ale, co chce Británie dát za to, co si chce vzít. Alespoň už víme, nad čím už nemá cenu přemýšlet.

Myslíte, že někdy byla ve hře jiná možnost než tvrdý brexit?

Ekonomicky ano, ale politicky tam šance nebyla. Kterákoli jiná varianta by znamenala, že by Britové museli akceptovat nějaký volný pohyb lidí, museli by akceptovat jurisdikci Evropského soudního dvora. Velmi výrazně se oddělilo to, co by bylo dobré ekonomicky a co je Theresa Mayová schopná přežít politicky.

Když mluvíte o ekonomicky dobrých variantách, vlastně mluvíte o tom, že by Britové zůstali v unii.

Z pohledu ekonomického by to byla nejlepší varianta. Když se dnes podíváte, jak je provázaný byznys mezinárodních firem... To stojí jenom na tom, že nejsou žádné hranice, že se zboží nikde nezdržuje.

A najednou tady vznikne nějaká hranice, kde se zboží může zdržet na dvě hodiny nebo také na dva týdny. Když mluvím s velkými koncerny, všechny říkají, že mají od majitelů úkol hledat alternativy fungování bez britských subdodavatelů. Nikdo neví, co bude.

Nedávno jste si na jedné konferenci o brexitu položil otázku, zda unie před referendem udělala málo, aby vysvětlila Britům význam setrvání v EU, anebo zda v Británii chyběla vůle argumentovat pro setrvání v unii. Neodpověděl jste si na ni. Odpovíte teď?

Myslím, že b) je správně. Když se podívám na politickou historii Davida Camerona, tak to nikdy nebyl žádný milovník EU. Ten člověk dvacet let konzistentně říkal, že Brusel je zlo. A pak se na půl roku zkusil přesunout do pozice někoho, kdo unii podporuje. Řada lidí mu to přirozeně nevěřila.

Udělala unie dost, aby nechala Británii jinou možnost než tvrdý brexit? Mám na mysli vyjádření bezprostředně po referendu. Donald Tusk prohlásil, že brexit bude tvrdý, nebo žádný, Robert Fico, že brexit musí Brity bolet a podobně.

Kdyby britská vláda zkusila přijít s čímkoli jiným než s tvrdým brexitem, nemá šanci to politicky obhájit. Ne při té náladě, kterou v Británii vidím. Ne při tom, jak nastartovaná jsou britská média. Když Nejvyšší soud rozhodl, že vláda musí s brexitem do parlamentu, tak ti soudci byli na první stránce novin s nápisy „nepřátelé lidu“ (jednalo se o bulvární list Daily Mail – pozn. red.).

Myslím, že politicky není v Británii jiná šance než jít tvrdou cestou. Samozřejmě výsledek referenda mnoho lidí překvapil. Ale dnes je naší rolí hájit EU. Ta ostřejší vyjádření z evropské strany byla v podstatě snahou držet sedmadvacítku pohromadě.

Evropu čekají několikery zajímavé volby. Jak do nich brexit promluví?

Určitě to bude vzpruha pro nacionalistickou rétoriku, která říká, pojďme to zkusit sami, jsme přece dost silní, skvělí. Ta nabídka různých frexitů, dexitů, dutchxitů i czexitů určitě přijde. Ale vlastně nevíme, jestli se z Británie stane argument, proč pro tyhle strany hlasovat, anebo naopak.

Nacházíme se v nejnebezpečnějším okamžiku ve vývoji lidstva, varuje Hawking

Když se podíváme na první reakce pár měsíců po referendu, tak v řadě zemí se podpora EU spíše zvýšila. Navíc Britové svým rozhodnutím donutili řadu evropských politiků znovu mluvit o tom, proč je Evropa důležitá. To spousta politiků přestala dělat.

Jistě. Ale nemělo by zaznít i to, že Britové opustili EU z nějakých důvodů? Reagovat na brexit také sebekriticky?

Ano. To také chceme. Proto jsme loni na podzim se Slováky tolik pracovali na tom, aby bratislavský summit neskončil zase jen obecnou deklarací, ale jednoduchým seznamem úkolů, co bude za tři, šest, dvanáct měsíců.

A to je potřeba dělat daleko častěji. Design unie byl původně navržen tak, aby fungovala pomalu a bylo dost času hledat kompromis. To je v normálních dobách fajn. Ale bohužel teď nežijeme v úplně normální době.

Nebudou volební kampaně po Evropě, nutně svádějící k mnoha siláckým výrokům, komplikovat vyjednávání s Brity?

Určitě budou. Hodně bude záležet na schopnostech Michela Barniera jako hlavního vyjednávače. On musí zvládnout vysvětlit členským státům, kde jsou nějaké hranice, za které nemá cenu jít.

Zatím to Michel dělá velmi dobře. Věřím, že on je člověk, který je schopen to ukočírovat. Samozřejmě se může nějaká země zbláznit a začít všechno blokovat. Pak skončíme tím naprosto nejtvrdším rozchodem – bez dohody, tlustou čarou a dvaceti lety právních sporů.

To je podle vás nejčernější scénář?

Součástí projevu Theresy Mayové byla i věta, že než mít špatnou dohodu, tak radši žádnou.

Nesouhlasíte?

To je těžké. Co z jejího pohledu může být špatná dohoda, bude pro Evropu pravděpodobně dobrá dohoda. Zase můžeme narazit na britskou politickou realitu. Co by věcně dávalo smysl, bude politicky nepřijatelné. Britové budou mít volby nejpozději v roce 2020.

Konzervativci jsou dnes ve skvělé situaci. UKIP ztratil agendu a je na tom špatně. Labouristé páchají kontinuální sebevraždu. Takže Theresa Mayová bude velmi opatrná, aby oslabeným soupeřům tím, že by moc ustupovala, nedala příliš prostoru.

Vy jste se vyjádřil tak, že co bude dovoleno občanům unie v Británii, to bude dovoleno Britům v unii. Budeme si s Brity vyměňovat občany někde v půlce Eurotunelu?

Ale tohle je zrovna problém, který by šlo vyřešit rychle, mnohem rychleji než ekonomické vztahy. Dnes je několik milionů Evropanů v Británii a několik milionů Britů v Evropě. Ztěžovat těm lidem život mi přijde jako strašný nesmysl. A ta dohoda se dá udělat během dvou tří měsíců.

Měli bychom dát těm lidem jistotu, že ať se stane cokoli, nikdo je nebude vyhánět. Ať pracují v Londýně, nebo žijí jako důchodci na španělském pobřeží. Nechat tyto lidi dva roky v nejistotě jako rukojmí dalších složitých debat o penězích a byznysu, to mi přijde strašně nefér.

Tomáš Prouza (43)

Absolvent pražské VŠE a britské Open University začínal jako editor The Prague Tribune, založil finanční server Peníze.cz a byl ředitelem stejnojmenné společnosti, jež portál provozuje. V letech 2004-2007 byl náměstkem ministra financí, poté působil ve Světové bance nejprve v Praze, později v USA. Od února 2014 je státním tajemníkem pro evropské záležitosti při Úřadu vlády ČR a koordinátorem digitální agendy. Je členem ČSSD.

 

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!