Vladimír Špidla: V Česku je chybná celá metoda vládnutí

Vladimír Špidla: V Česku je chybná celá metoda vládnutí
21. října 2013 • 08:19
Předvídat, co bude okamžitě po předčasných volbách, Vladimír Špidla nechce. Jeho zkušenost z premiérského vládnutí i dalších funkcí ve vysoké české i evropské politice ho však dovedla k přesvědčení, že je nezbytné změnit způsob správy země. Tak, aby za ni cítila odpovědnost nejen vládní garnitura, ale i opozice.

E15: Volební výsledek ČSSD zřejmě nepřekročí třicet procent. Co bude „slabá výhra“ znamenat například pro ustavení vlády?

To je opravdu zcela otevřená otázka. Zaprvé nevíme, jaký bude mít sociální demokracie výsledek. I když si myslím, že bude dobrý. Zadruhé je pravděpodobné, že absolutní většinu mít ČSSD nebude. A už vůbec nevíme, jak bude vypadat sněmovna. Nevíme, jestli tam bude ODS, nevíme, jaký výsledek bude mít ANO, nevíme, zda se dostanou do sněmovny zemanovci. Doufám, že ne, ale nevíme to. Jasné není ani to, jakou váhu budou mít komunisté. Dokonce ani nevíme, jakým způsobem bude jednat prezident. Ten ze vší síly signalizuje, že bude jednat zcela podle svého, čili nebude dodržovat obvyklé zvyklosti. Předvídat, co bude okamžitě po volbách, nemá velkou cenu.

E15: Jistě ale máte nějakou představu, ne?

Osobně bych dával přednost menšinové vládě ČSSD. Což bude možné také jenom za určitých okolností. Menšinová vláda by potřebovala maximálně jednu stranu, o kterou by se opřela. Nejčastěji uvažujeme o tom, že bychom počítali s podporou komunistické strany. V roztříštěné sněmovně by to možné nebylo. O možných koalicích jsem ani nepřemýšlel.

E15: Mluvil jste o postoji Hradu, o tom, že sněmovna může být roztříštěná. Bude to pro vítěze voleb o hodně obtížnější, než když jste vládu skládal vy?

Obtížnější jistě. A s jistou hrdostí můžu říct, že jsem vedl efektivní koaliční vládu. Když ji porovnáme s tím, co se dělo potom, byla to mimořádně stabilní vláda, která fungovala značně efektivně. Teď – alespoň podle mě – nebude problém, že by trvalo dlouho, než se sestaví vláda. Otázka spíš je, jak bude stabilní.

E15: Může se tedy stát, že to bude kabinet třeba na dva roky, který by si jako hlavní úkol dal například zpřesnění ústavy?

Jistota není z tohoto světa. Ti, kteří budou mít po volbách odpovědnost, nepochybně udělají všechno pro to, aby vláda byla jakž takž stabilizovaná a vládla plné volební období. Naše republika už si nemůže dovolit moc předčasných voleb. A to, co jste popisovala, potřebuje spíš celé volební období. Takže doufám a dokonce jsem přesvědčen, že volby dokážou situaci stabilizovat tak, aby proběhlo jedno celé volební období.

E15: Předpokládejme, že to bude období ČSSD. Ta nepůsobí úplně jako jednotná strana. Nemůže volební vítězství akcelerovat vnitrostranické spory?

Neexistuje žádná strana, která je vnitřně zcela jednotná. Uniformita uvnitř strany a její totální vnitřní jednota je jistým hřbitovním klidem, je to smrt strany. Strana je živá tím, že se svářejí různé koncepty, a to jí právě umožňuje, aby zvládala to, co je před ní. ČSSD je v tomto směru klasickou sociální demokracií. Podívejte se na jakoukoli jinou mimo naše území – žádná není dokonale uniformní.

Vladimír ŠpidlaVladimír ŠpidlaAutor: Anna Vacková
Vladimír Špidla (Foto: Anna Vacková)

E15: Nepodepsalo se soupeření Bohuslava Sobotky a Michala Haška na tom, že ČSSD má podle průzkumů menší volební preference, než zřejmě očekávala?

Zaprvé popisovat to jako konflikt je po mém soudu už jenom novinářská licence. Strana si je v tento okamžik skutečně pevně vědoma odpovědnosti, kterou má. Osobní rozpory nehrají roli. Možná byla období, kdy to bylo silnější, nyní ne. Teď je ČSSD vnitřně konsolidovaná, právě díky vědomí odpovědnosti. V době, kdy končila moje vláda, byla Česká republika v konkurenceschopnosti devětadvacátá, teď jsme šestačtyřicátí. To je hodně rychlý sešup. Nemůžeme si dovolit v tom pokračovat. ČSSD si tedy nemůže dovolit, aby se nesoustředila na základní cíl. Nemůže si dovolit luxus zabývat se tím, že v ní dochází k nějakým vnitřním sporům. Strana není nikdy úplně jednotná, nikdy není prosta osobních ambicí. To je život. Ale v tomto okamžiku je ČSSD tak vnitřně konsolidovaná, jako už dlouho nebyla.

E15: Bude taková, i kdyby po vítězství ČSSD ve volbách prezident pověřil složením vlády Michala Haška?

Co udělá prezident, o tom nemá smysl debatovat. Odpovědnost jakékoli strany je v okamžiku vítězství si s ním racionálně poradit. Když jsme byli malí a hráli kuličky, měli jsme heslo – příroda hraje. Když byl někde v cestě nějaký kamínek, museli jsme s ním počítat. Prezident republiky je součást politické přírody. Musíte si s tím poradit, jako jsme si poradili v těch kuličkách.

E15: Neměla by sociální demokracie jasněji říct, jak bude postupovat po volbách, tak jako jste to udělal vy, když jste vedl ČSSD?

Fakt jsem měl snazší situaci. Rozhodovalo se mezi klasickými politickými stranami a dalo se říct, jaký k nim bude přístup po volbách. Teď je stav skutečně tak chaotický, že se těžko můžete nějak vymezit. Jistá míra vymezení sice možná je, a předseda Sobotka také jasně řekl, že nezamýšlíme dělat koalice třeba s ANO. Ale to je tak maximum možného. Míra nejistoty je vysoká.

E15: Jisté je, že budoucí premiér bude mít silného soupeře v hlavě státu. Dokáže Bohuslav Sobotka jako předseda vlády čelit Miloši Zemanovi?

Předseda Sobotka je silná osobnost, znám ho dost dobře, abych to mohl říct. Navíc premiér není protihráčem prezidenta. Prezident je pouze jedna ze sil, s nimiž musí premiér počítat. Jsou významnější síly než prezident. Máte odbory, máte tripartitu, mezinárodní kontakty, jiné politické strany. Ve všem musí premiér prokázat jistou sílu a velkou politickou kompetenci. Sobotka tuto kompetentnost má. Mezi hráči, figurami, s nimiž musí hrát na šachovnici, je jedna důležitá, a to je prezident. Jak ale dobře víte, v šachové hře není král nejdůležitější figurou.

E15: Prezidentova snaha modifikovat politický systém je přece zjevná.

Snaží se modifikovat politický systém, o tom vůbec nepochybuji. Širokou interpretací ústavy směřuje k poloprezidentskému systému, to je pravda. Ale naše ústava je dobrý text, nepotřebuje zásadní změny. Neuděláte text, který bude dokonalou počítačovou hrou, v níž jsou řešení na všechny situace. Problém není ústava. Kompetence a rovnováhy moci jsou udělány docela dobře. Ústava by se jistě dala ještě zlepšit, ústavní debata má smysl, ale není to klíčový úkol pro ministerského předsedu. Premiérovy úkoly jsou důležité v jiných, daleko reálnějších oblastech: vážné problémy jsou na Ostravsku, narůstá chudoba, reálná hodnota důchodů se snižuje, klesá konkurenceschopnost, země je v úpadku.

E15: Podle vás by měla ČSSD, pokud to půjde, složit jednobarevný kabinet. Skutečně by to bylo snazší vládnutí než v koalici?

Mám zkušenost z jednobarevné vlády i z koaliční. A problém není v tom, jestli je to koaliční vláda nebo ne. Problém je především v jejím vnitřním prostředí. Zda ta vláda je kompetenčně schopná zvládnout úlohy, které před ní stojí. A když si znovu vezmu dobu své koaliční vlády – rozpory v ní nebyly to, co by určovalo politiku. Neexistovala v ní uniformita, ale typ zničujících rozporů, které jsme zažili ve všech ostatních koaličních vládách, tam nebyl. A úkoly, které se měly zvládnout, se zvládly, včetně ničivých povodní. Rozhodující je, jestli vláda jako struktura má kapacitu, aby zdolala to, co zdolat má. Fakt je, že za některých okolností některé typy koalic a priori svou sestavou tyto schopnosti nemají a jiné ano. Zrovna tak můžete mít špatnou jednobarevnou vládu, která se roztříští na rezortních sporech.

E15: Čím si tedy vysvětlujete, že u nás vznikají relativně slabé vlády?

To není otázka koaličních kabinetů. Kdyby Nečasova vláda, která měla ve sněmovně pohodlnou většinu, dokázala fungovat jako normální koaliční vláda, třeba jako v Rakousku, byla by to silná vláda. Ano, slabé vlády, které se nedokážou prosadit v parlamentu, to problém je. Druhý problém ovšem je, že u nás je chybná celá metoda vládnutí.

E15: Proč?

U nás je sen po většinovém volebním systému a všechny vlády se snaží jednat, jako kdyby z něho vzešly. Přitom jsme v systému poměrném.

E15: Myslíte válcování opozice?

Samozřejmě. V poměrném systému nikdy nemáte dostatečnou sílu, abyste mohla kašlat na opozici. Reálnou sílu získáte jedině tím, že umíte dobře zacházet s opozicí. Že umíte nacházet kompromisy, že kompromis pro vás není symbolem špatnosti. Hlavním důvodem krize české politiky je strategie nulové tolerance, kterou já osobně mám spojenou s Vlastimilem Tlustým. Když v poměrném parlamentním systému založíte koncept nulové tolerance, zničila jste politiku.

Vladimír Špidla (62)
Ve vysokých politických funkcích působil nepřetržitě od roku 2002. Byl premiérem, tři roky stál v čele ČSSD. Poté, co odešel z české politické scény, byl od roku 2004 do února 2010 evropským komisařem pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti. Od října 2011 je ředitelem sociálnědemokratického thinktanku Masarykova demokratická akademie. Je stínovým ministrem ČSSD pro životní prostředí.

E15: Nepodepisuje se na stavu politiky i to, že se do jisté míry stírají rozdíly mezi levicí a pravicí a hodně stran se tlačí do středu?

Problém je, že situace jsou do té míry komplexní, že v zásadě nemají jednoduchá ideologická řešení. Jakmile se politická síla rozhodne řešit zásadní problém – já za něj například pokládám nutnost uspořádat světovou finanční architekturu, nemusíte dělat kompromisy jenom s politickými protivníky, ale také vně klasické struktury, třeba s finančními strukturami. Extrémní, jasná řešení nejsou schopna fungovat. Politika se stala do té míry komplexní, že je strašně těžké v každém okamžiku zaujímat stanovisko, které je vyhrocené. Ale základní ideologické rozpory se rozhodně nezrušily. A nakonec je v jednotlivých rozhodnutích i najdete.

E15: Podle některých průzkumů by se mohlo dostat do sněmovny až sedm politických subjektů. Byl by to velký malér?

Byla by to novinka. Ale zase, nebylo by to nic tak vzrušivého. Třeba v izraelském Knessetu je také bůhví kolik stran a také to jde. Je nutné si uvědomit, že český parlament jest obrazem českého lidu. Lid nevyměníte. Jestliže je česká společnost vnitřně rozrušená a zfragmentalizovaná, tak se zfragmentalizuje parlament, ať chceme, nebo nechceme.

E15: Předvolební výzkumy sice říkají něco jiného, teoreticky ale šance, že levice získá ústavní většinu, existuje. Neznamenalo by to nulovou toleranci v obráceném gardu?

Dělali jsme to někdy? Nedělali. V těch okamžicích, kdy ČSSD měla velký vliv, jsme to v podstatě nedělali. Nemůžu mluvit obecně za levici, ale jak znám sociální demokracii, není to prostě cíl. Sociální demokracie se snaží vyhrát volby, protože se vážně snaží změnit politické a sociální uspořádání, které vzniklo v době pravicových vlád. To se mimo jiné projevovalo jako přechod od klasického sociálního státu ke zbytkovému sociálnímu státu. Odehrávalo se to osm let a ČSSD to chce změnit. Chce proto vyhrát volby. Ale vyhrát proto, aby mohla někoho potrápit, to fakt ne. To, co stojí před Českou republikou jako společností, je už dost těžké na to, aby se k tomu ještě přidávaly drobné ústrky.

E15: Zní to sice dobře…

Základní věc je přejít k jinému způsobu správy země. A ten se musí výrazně projevit v naší parlamentní praxi. To znamená řádný legislativní proces bez zkracování lhůt, žádné pozměňovací návrhy ve druhém čtení v rozsahu bůhví kolika stran. A předtím, než se bude tvořit zákon, se musí odehrát diskuze, které umožní porovnat jednotlivé varianty. Ne že si někdo vymyslí něco v nějakém malém kontoáru. To prostě nejde. Pak se změní mocenská aritmetika o jednu desetinnou čárku, a všechno je pryč. Toto je náš koncept. Z toho plyne, že nesmíte ponižovat ty ostatní. Opozice je také odpovědná za svou vlast. A to přímo.

E15: Nová vláda nebude nastupovat v jednoduché situaci, i když se zdá, že ekonomická krize pomalu odeznívá. Jaké by měla mít priority?

Pravicové vlády byly iracionální. Pod heslem konkurenceschopnosti konkurenceschopnost rozvrátily. V jiných zemích, které byly ve stejné situaci, se to nestalo. A vyvolaly ještě větší krizi, než byla kde jinde. Mimochodem, totéž se stalo za Klausovy vlády, takže se dá říci, že jakmile nastoupí pravicová vláda, nastane hospodářský neúspěch. Naše představy jsou poměrně jasné. Maximálně podpořit hospodářský růst všude, kde to jde. To je první věc. Druhá je, že musíme opravdu dobře využít „Marshallova plánu“, který nám dává Evropská unie. To jsou stovky miliard, které se musí využít zcela a účelně. A podle našeho názoru je také potřeba daleko víc rozvinout tripartismus. Využít toho, že máme fungující Radu hospodářské a sociální dohody, a tam vážně hledat dohodu na základních opatřeních. Poslední, co bych zdůraznil – nepochybně máme dva regiony, které za dvacet let neprošly dostatečnou restrukturalizací – severní Čechy a Moravskoslezský kraj. Těm musíme věnovat zvláštní pozornost a vytvořit pro ně restrukturalizační plány.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!