Využití umělé inteligence je třeba nastavit hranice, říká kurdský IT expert | E15.cz

Využití umělé inteligence je třeba nastavit hranice, říká kurdský IT expert

11. dubna 2017 • 09:46
Jan Vávra

Studoval v Iráku a Malajsii, jako výzkumný pracovník působil ve Švýcarsku. Od letoška žije a pracuje v Praze. Angažmá odborníka na testování umělé inteligence Bestouna Ahmeda na ČVUT sponzoruje společnost Red Hat. 

Právě propojování akademické a průmyslové sféry Ahmed vyzdvihuje jako evropské plus. Spolupráce vědců a byznysu totiž bude podle softwarového inženýra s nástupem robotů a umělé inteligence nevyhnutelná.

Před příjezdem do Prahy jste působil jako badatel na švýcarské Univerzitě aplikovaných věd. Co vás vedlo k tomu ucházet se o místo na ČVUT?

Hledal jsem nějakou zavedenou výzkumnou instituci, hlavní zaměření zdejší katedry počítačů se týká umělé inteligence a její kombinace se softwarovým inženýrstvím. Právě to mě zaujalo. Následovala tři kola výběrového řízení a naštěstí mě vybrali.

Takže vám Praha nabízí více kariérních možností než Švýcarsko?

Nejde ani tak o to, jestli jich nabízí víc. Na ČVUT se ale obor rozvíjí novým směrem, to mi dává mnohé příležitosti.

Technologie kapitalismus dříve či později zabijí, říká futurolog Leonhard

Na čem v současnosti pracujete?

Projektů máme více, snažíme se ale nejprve vytvořit velkou výzkumnou skupinu zaměřenou na softwarové inženýrství a umělou inteligenci. Začínáme spolupracovat s obdobnou skupinou ze Švédska a Malajsie.

Máte už představu o aplikaci vašich poznatků?

Kvůli tomu spolupracujeme se společností Red Hat, která se v rámci partnerství s ČVUT podílí na mém platu. Bohužel nemůžu být konkrétnější, protože jsme na začátku vývoje, obecně se ale bavíme o vývoji testovacích metod pro průmysl. To samo o sobě není nové, novinkou je využití umělé inteligence k tomu, aby se na testování a vývoji nových metod sama podílela. Red Hat má na ČVUT speciální laboratoř, navíc mě pozvali k využití mých poznatků a algoritmů pro jejich vlastní projekt v oblasti internetu věcí. Právě pro něj se snažíme vyvinout testovací strategii.

Dá se váš zdejší plat srovnat s tím, jaký jste měl ve Švýcarsku?

To dost dobře nejde, respektive jde zhruba o poloviční částku. V Česku jsou výrazně nižší životní náklady. Má životní úroveň se tak vlastně ani příliš neliší.

Studoval jste ještě v Iráku, doktorský titul máte z Malajsie. Následoval úvazek ve Švýcarsku. Jak moc je pro vás takové střídání zemí náročné?

Dokud jsem byl svobodný, nebyl v tom problém. S rodinným životem se ale situace začala měnit. Přesun do Česka je tak prvním případem, kdy se spolu se mnou stěhuje i rodina. V každém případě během tří měsíců jsme se zde už zabydleli.

Mařík: Pozor lidstvo, abys s inteligentními roboty nezašlo příliš daleko

Měl jste prý potíže získat české vízum, procedura se protahovala.

To ovšem není specifikum České republiky a mé situace, takhle obecně fungují pravidla evropských zemí v tomto bláznivém světě plném problémů. To akceptuji, alespoň je vše jasné a čitelné, i když vyřizování trvalo dva měsíce. Situaci by podle mě nicméně prospěla lepší selekce mezi zájemci o víza, například rozlišování právě mezi vědci a ostatními žadateli.

Taková selekce sice v Česku probíhá a vše jde rychle, ale jen pokud jste svobodný a přijíždíte bez rodiny. Jako vědec jste přitom transparentní, máte za sebou nějakou publikační historii, není problém o takovém člověku informace dohledat. Problémy vznikají i zdejším zaměstnavatelům, když zbytečně čekají až čtvrt roku, než jejich pracovníci dostanou víza. Ale opakuji, že Česko není žádnou negativní výjimkou. S ještě vleklejšími procedurami jsem se setkal ve Švýcarsku. Tam trvaly tři a půl měsíce.

Jak se liší vízová politika v Malajsii, kde jste rovněž působil?

Tam mě zdržování s pracovním vízem nečekalo. Člověk přijede jako turista, normálně funguje a mezitím mu univerzita vyřídí patřičná povolení. Také to není hned, trvá to asi dva měsíce, ale můžete alespoň ihned začít pracovat.

Jak se v uvedených zemích lišilo fungování akademické sféry?

Všechny jsou už ve výzkumu zavedené. Ve Švýcarsku a v Česku ale systém po vědcích žádá mnohem užší spolupráci s průmyslem než v Malajsii, nemohou spoléhat jen na státní granty. Evropský přístup mi obecně přijde lepší, protože nutí ke spolupráci s dalšími subjekty a k aplikaci poznatků. Nejde jen o základní výzkum.

Uvažoval jste někdy, že byste šel z akademické sféry do soukromé firmy?

Mně to akademické prostředí vyhovuje, mám v něm mnohem větší volnost. Vyhovuje mi také spolupráce s průmyslem, ale pracovat na plný úvazek by mě tam vyloženě nelákalo. Průmysl přece jenom vyžaduje určitou rutinu, mě baví výzkum a objevování. Ano, i já působím v rámci jednoho konkrétního oboru a zaměření, nové testovací metody jsou ale natolik různorodou a dynamickou oblastí, že tam rutina příliš nehrozí.

Máte certifikát v oblasti testování internetu věcí. Už jste tuto technologii využil v každodenním životě?

Nejsem zrovna příkladný uživatel internetu věcí, faktem ale je, že mu postupně stejně nikdo neunikneme. Já a mí kolegové se jen můžeme snažit ho zlepšit příkladným testováním. Nejde nám o jeho proměnu, ale jakmile někdo vyvine jeho další aspekt, chceme být schopni prověřit kvalitu této aplikace. Velkou otázkou internetu věcí je v současnosti soukromí a bezpečnost. Když nějaká firma vyrobí přístroj, chceme přispět k tomu, aby bezproblémově fungoval v rámci zavedeného systému. O to se snažíme.

1080p 720p 480p 360p 240p
CeBit 2017

Jak se vám to daří?

Jsem zde jen krátce, nicméně publikujeme v prestižních časopisech o našich metodách, dáváme dohromady patřičný tým a dokonce se už některá řešení snažíme zavádět. Nejsou žádná obecně platná pravidla a jisté postupy, jak docílit kvalitního internetu věcí. Chtěli bychom proto taková pravidla navrhnout včetně omezení a restrikcí. Firmy totiž o každém mohou získávat prostřednictvím svých zařízení v domácnostech možná až příliš mnoho dat. Soukromí je tak naší hlavní starostí.

Čteme hodně předpovědí o dopadech robotické revoluce a nahrazení lidské práce ve většině oborů. Jaký je váš pohled?

Robotika není úplně můj obor, v každém případě možnosti využití umělé inteligence nejsou jednoznačné a jednoduché. Ve chvíli, kdy chcete nějakou takovou vysoce pokročilou technologii nasadit, nikdo moc nemá představu o jejím potenciálu a limitech. Pro její využití by proto měla být vymezena jasná pravidla. Velkou otázkou je zabudování těchto omezení přímo do robotů. Jenom nevím, kdo to bude hlídat a určovat – vláda?

Je vůbec možné otestovat stroje a algoritmy ve všech myslitelných situacích?

To je dobrá otázka, ostatně proto není testování nějakou statickou, ale naopak velmi dynamickou oblastí, která se mění spolu s technologiemi. Otestovat potřebuje každý přístroj a každý algoritmus a my stále nemáme žádný univerzální postup. Naopak musíme být připraveni na příchod zcela nových situací. Třeba před deseti lety chyběly postupy pro testování mobilních aplikací. Ty se v porovnání s těmi standardními počítačovými přece jen ovládají úplně jinak.

Dokážou se ony algoritmy učit?

Takzvané adaptivní algoritmy, na kterých pracujeme, ano. Učí se také v závislosti na aplikaci, již testují. Ne všechny testovací situace jsou dostatečně užitečné. Proto do algoritmů zabudováváme zpětnou vazbu v závislosti na testovací strategii tak, abychom se těchto hluchých momentů vyvarovali.

Vzniku nějakého nového strojového vědomí se, předpokládám, neobáváte.

Vídáme to sice ve filmech, ale neobávám. Navíc jsme vědci, v provádění nepředvídatelných pokusů nám brání řada omezení a pravidel.

Bakalářský titul na univerzitě v kurdské části Iráku jste získal v roce 2004, tedy poměrně krátce po začátku americké invaze. Jak těžké pro vás bylo za takové situace studovat?

Této části země se bezprostřední důsledky války vyhnuly, takže to nebyl takový problém. V tom jsem měl štěstí. Domnívám se navíc, že irácký vzdělávací systém zůstává relativně dobrý a dává slušné základy.

V kontaktu se svou iráckou rodinou jste jistě i nadále.

Samozřejmě, moji rodiče tam žijí a jsou v pořádku.

Bestoun S. Ahmed
Od ledna působí na katedře počítačů Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze, stal se vítězem mezinárodního konkurzu na pozici odborného asistenta v oblasti softwarového inženýrství. Dizertační práci obhájil na Universiti Sains Malaysia, kde se věnoval zejména distribuovaným systémům a testování software. Poté působil v Malajsii jako vědec a pedagog. Od roku 2015 pracoval jako výzkumník na švýcarském Institutu umělé inteligence IDSIA, kde získal prestižní stipendium švýcarské vlády pro zahraniční vědce.
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!