Zdeněk Měsíček: Zákazník z Ruska nechce čekat ani na vysoké kolo

Zdeněk Měsíček: Zákazník z Ruska nechce čekat ani na vysoké kolo
17. října 2013 • 11:22
Vysoká kola měl původně jen jako koníček, postupně mu ale učarovala natolik, že se je se svým otce a bratrem rozhodl vyrábět. Po nejistém začátku se zvedla vlna zájmu, která skončila vlastně až s finanční krizí před pěti lety, popisuje Zdeněk Měsíček, jehož firma J. Měsíček & synové jako jedna z mála na světě vyrábí repliky historických vysokých kol. Letošní objednávky pak dokazují, že krize odeznívá.

E15.cz: Jak jste se potkal s vysokými koly?

Všechno to začalo jako rodinný koníček. Už za komunistu otec našel první vysoké kolo v kyjovském muzeu. Opravili jsme ho a na prvního máje jsme ho vzali do průvodu svazarmovců s cyklotrialem v Kyjově. Potom jsme našli další dvě kola, stal se z toho rodinný koníček.

E15.cz: Kdy vás napadlo vysoká kola vyrábět?

Neměli jsme žádný „byznysplán“. Během našeho ježdění na originálních kolech se občas něco ulomilo a nám začalo být líto stará kola ničit. Několik let po revoluci náš napadlo, že zkusíme vyrobit repliku. Začátky byly extrémně těžké, neměli jsme ani peníze, ani prostory, ani zkušenosti, první kola jsme stavěli v garáži. Všechny díly jsme si museli vyrábět sami, nic sériového nebylo k sehnání. První dvě kola jsme vyrobili pro sebe. Zkusili jsme je prodat, abychom měli finance na výrobu dalších tří kol. Bez zkušeností s prodejem to šlo velmi těžko. Navíc naše první kola nebyla ani moc kvalitní, první se rozbilo, vydrželo jen to druhé. To, že se nám podařilo prosadit, bereme zpětně skoro jako americký sen.

E15.cz: Kdo v počátku vaše kola kupoval?

Jedním z prvních zákazníků byl majitel velkého muzea nedaleko Řezna. Sedli jsme do „stopětky“, na vozík dali dvě kola a jeli jsme přes celou noc. Ráno jsme měli schůzku na osmou hodinu a přes den jsme se zákazníkem jednali.

E15.cz: Na počátku vašeho úspěchu tedy stála muzea?

Přesně tak, byli to sběratelé, kteří měli originální kola, na kterých se báli jezdit, nebo jim bylo líto je používat. Chtěli jedno kolo, se kterým by mohli vyrážet na srazy nadšenců. Kromě toho nás oslovovala i malá muzea. Brali jsme takřka jakoukoli objednávku. Majitel muzea nám říkal: ‘Tady tomu kolu chybí brzda, nechtěl bys ji udělat?’ Nás to nezajímalo, chtěli jsme dělat jen nová kola, ale chytali jsme se každého stébla. Později si naše kola začali kupovat i majitelé cyklosportů jako tahák do svých prodejen a pro vlastní potěchu.

Letos máme 90 procent objednávek ze zahraničí. Když ale vezmete v potaz velikost naší republiky a naší kupní sílu, připadá na Česko pořád hodně kol.

E15.cz: Měli jste tehdy nějakou konkurenci?

Co vím, tak před dvaceti lety v Německu existoval jeden výrobce, po letech nám lidé řekli, že býval dobrý. Měl ale jednu nevýhodu – byl v Německu a tomu odpovídala cena práce.

E15.cz: Převažují stále zahraniční zákazníci?

Letos máme 90 procent objednávek ze zahraničí. Když ale vezmete v potaz velikost naší republiky a naší kupní sílu, připadá na Česko pořád hodně kol.

E15.cz: Kam nejdále jste dokázali prodat vaše vysoká kola?

Do Kostariky nebo na ostrov Reúnion. To druhé byl zajímavý příběh. Zákazník poptal kolo včetně dopravy, ale nenapsal, že bydlí v zámoří. Na mapě jsem jeho adresu nemohl najít, říkal jsem si, že to bude nějaká malá vesnička ve Francii. Adresu nedokázali najít ani v DHL. Nakonec jsme si všichni museli doplnit vzdělání a pán má nyní objednané už druhé kolo.

E15.cz: Slouží vaše kola spíše jako výstavní exponáty, nebo na nich zákazníci i jezdí?

Přibližně 90 procent na nich jezdí. Někdy se ale stává, že zákazník plánuje na kole jezdit, ale když mu ho přivezeme, připadá mu tak krásné, že si ho chce vystavit do obýváku a shání další kolo na ježdění. Někteří na svých kolech jezdí denně. Ptal jsem se na srazu vysokých kol v Drážďanech kamaráda a zákazníka z Wiesbadenu, proč nepřivezl kolo, co jsem mu vyrobil. Odpověděl mi, že je tak špinavé, že by se přede mnou musel stydět. Většina lidí má kolo někde vystavené, a když je pěkné počasí, tak se občas projede.

E15.cz: Dotkla se vašeho podnikání finanční krize?

Na vrcholu zájmu v polovině 90. let jsme za rok vyráběli až 70 kol. Poté, co jsme objeli pár výstav, jsme nebyli schopni pokrýt poptávku. Na základě jedné doručené zakázky jsme získali třeba dalších deset objednávek. Stále jsme ale neměli kmenové zaměstnance, protože jsme nevěděli, kdy tato vlna poptávky může skončit. Do roku 2008 nebo 2009 jsme stabilně vyráběli, i když méně. Když nebyl tak velký zájem o nová kola, tak jsme o to víc renovovali. Na začátku roku 2009 jsme omezili výrobu, přestali jsme vyrábět v pátek a na dva měsíce i v pondělí. Zpětně to ale vidím jako chybu, v polovině roku totiž přišla velká objednávka z Ruska. Neměli jsme připravené jednotlivé dílce a zákazník z Ruska nechce čekat. Náhodou tu stálo několik kol do Ameriky a jejich budoucí majitel souhlasil, že počká. Tehdy ale nikdo nevěděl, jak bude krize hluboká.

E15.cz: Dnes jste už zpět na předkrizové úrovni?

Dá se říct, že jsme zpět. V případě renovací si už můžeme vybírat, na renovaci totiž zákazník obvykle počká, na nové kolo mnohdy ne.

E15.cz: Ve Velké Británii se pořádá amatérská liga závodů na vysokých kolech. Existují podobné akce i v Česku?

Každý rok se koná mistrovství světa na starých kolech, letos bylo v Česku. V Česku se koná několik srazů historických kol, první listopadovou sobotu je to například Pražská míle na Letné, kde se sjede 30 až 40 vysokých kol. Pořádají se i další regionální srazy.

E15.cz: Jsou pro vás vysoká kola po letech jejich výroby ještě koníčkem? Jezdíte na nich?

Každé kolo, které vyrobíme, osobně projedu. Denně ale na vysokém kole nejezdím, nemáme pro ně tady na vesnici zrovna ideální terén. Na srazech jezdím. Před čtrnácti dny jsme byli na setkání v již zmíněných Drážďanech. Originálních kola a tricykly jely trasu dlouhou jen asi deset kilometrů. To nám ale nestačilo a tak jsme si dali ještě jedno kolečko.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!