Evropa nechce ropu z Íránu. Je to poslední varování? | E15.cz

Evropa nechce ropu z Íránu. Je to poslední varování?

Evropa nechce ropu z Íránu. Je to poslední varování?
Írán
• 
ZDROJ: Koláž E15
26. ledna 2012 • 10:16
Martin Čaban
Evropská unie se přidala ke Spojeným státům a zakázala dovoz íránské ropy na své území. Schválené sankce se dotýkají i evropských aktiv íránské centrální banky, ale zákaz dovozu ropy by měl Teherán pocítit nejvíce. Evropští komentátoři, podobně jako ti izraelští, sankce vítají, naopak ze strany Ruska jak od diplomatů, tak od komentátorů zaznívá spíše skepse.

Neprůhledný íránský jaderný program, který je příčinou uvalení sankcí, však děsí nejen blízký Izrael, ale téměř celý svět.

Ani komentátoři však neumějí jasně odpovědět na otázku, zda jej ropné a další sankce dokážou zastavit. Z textů je cítit i obavy, že dalším možným krokem už je jen vojenský útok.

Pravda.ru

Evropa zahnaná do kouta

EU rozhodla uvalit na Írán nové sankce ve snaze donutit jej k omezení jaderného programu. Nejcitelnějším bodem je odmítnutí íránské ropy, což způsobí nenapravitelné škody ropnému exportu, který tvoří polovinu příjmů státního rozpočtu. Jak může odpovědět ajatolláh? Předně se zdá, že přes snahu škodit Teheránu uškodila EU hlavně Řekům, Španělům a Italům, jejichž hloupost a hamižnost způsobila ekonomickou krizi v Evropě. Tyto země spotřebovávají téměř všechnu íránskou ropu v EU.

Není divu, že Řecko, jehož poptávku po ropě z třetiny uspokojovaly dodávky z Íránu, žádalo odložení sankcí alespoň o rok. Pro Írán nejsou sankce novinkou, tentokrát však Peršané měli čas se na ně připravit. Ačkoli je pravda, že země je na vývozu ropy závislá, její odběratelé mají velmi odlišné zájmy. EU odebírá 20 procent íránské produkce, tentýž objem však proudí do Číny, dalšími významnými odběrateli jsou Japonsko, Indie a Jižní Korea, které odběr nepřerušily. Mluvčí íránského ministerstva zahraničí Ramin Mehmanparast nabádá Evropany a země pod americkým vlivem, aby pamatovali na své vlastní zájmy. Jakmile jejich dodavatelé opustí íránský energetický trh, jejich místo rychle zaujmou jiní.

The Jerusalem Post

Írán pod tlakem

Islámská republika platí rostoucí cenu za svou vytrvalost ve vyvíjení jaderných zbraní. Dopad evropského rozhodnutí, které zahrnuje i zmrazení aktiv íránské centrální banky v EU, byl okamžitý. Íránská měna spadla na černém trhu na rekordní minimum vůči dolaru a zvýšila se cena základního zboží. Írán ale utrpěl škody již před uvalením sankcí – produkce surové ropy v roce 2011 v meziročním srovnání klesla o osminu. Izrael má přirozeně velký zájem na tom, aby mulláhové nezískali jaderný potenciál. Evropští a američtí politici, které těžko podezírat z neokonzervativního vidění světa, přijali stejně přísné sankce, což odráží skutečnost, že jaderné záměry Teheránu nejsou mírové, jak režim tvrdí.

Evropané jsou íránskými raketami skutečně zranitelní. Dokonce i čínský premiér Wen Ťia-pao, který během své nedávné návštěvy arabských zemí hájil ropný obchod své země s Teheránem, se vyjádřil proti jadernému Íránu. Číňany rozčilují výhružky současného Íránu, že zablokuje Hormuzský průliv. Že by něčím takovým vyhrožoval Írán atomový, si Peking ani nechce představit. Navzdory íránským fámám má Saúdská Arábie dost kapacit pro nahrazení íránské ropy. Sankce spolu s dalšími operacemi typu vražd jaderných fyziků a kybernetických útoků, jako byl Stuxnet, by mohly vést k tomu, že vojenský útok nebude nutný.

Süddetsche Zeitung

Poslední šance, poslední naděje

Začala poslední fáze sporu o íránské jaderné zbrojení. Evropská unie vsadila na sankce. Zacíleno je na motor ekonomiky – ropný průmysl – a postižena je i centrální banka. To je zatím poslední epizoda téměř desetiletého snažení vyřešit neshody mírovou cestou. Pokud ani tyto poslední sankce nedonutí režim změnit postoj, zbývají už jen vojenské prostředky.

EU a USA, které na tvrdé sankce sázejí již déle, též vstupují do rizika. Ale kdo chce Teheránu přehradit cestu k atomové bombě, nemá alternativu. A to riziko je spočitatelné. Rusko a Čína sice nejsou přáteli politiky sankcí, ale ani tyto země si nepřejí vznik atomového Íránu. Předpoklad Teheránu, že se mezinárodní fronta proti jeho programu rozpadne, se nenaplnil. A na Blízkém východě je hodně států, které by vzniku nového atomového hegemona v oblasti bránily
všemi dostupnými prostředky. Všechny pokusy nabídnout Íránu různé velkorysé hospodářské a energeticko-politické alternativy selhaly. Rozhovory Íráncům sloužily jen k získání času. Pod enormním hospodářským tlakem snad může vedení islámské republiky dojít k závěru, že ony nabídky skutečně jsou atraktivní. Je to jen přání, ale též poslední naděje.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!