Itálii povede velká koalice. Vydrží? | E15.cz

Itálii povede velká koalice. Vydrží?

Itálii povede velká koalice. Vydrží?
Itálie
• 
ZDROJ: E15
2. května 2013 • 10:44
Enrico Letta je novým italským premiérem. Jeho vláda široké koalice představuje jediné řešení, které Italové našli pro politický pat, v nějž vyústily únorové volby. Ekonomicky zkoušená země bude nyní hledat způsob, jak se nestat dalším pacientem eurozóny.

Není divu, že komentátoři po celé Evropě hádají, co Lettu a Řím čeká. Německý levicový deník Die Tageszeitung čte poslední vývoj jako cestu k zániku italské levice. Elitní komentátor deníku Financial Times Wolfgang Münchau vidí spásu Itálie jen v bankovní unii.

La Stampa: Tíha dobrých úmyslů

Řeči, které noví premiéři předčítají v parlamentu, aby od něj získali důvěru, jsou vždy plné dobrých úmyslů. I projev Enrika Letty byl plný dobrých úmyslů. Ale tentokrát v sobě projev nesl také dvě důležité zprávy. Příslib zrušit daň z nemovitosti a závazek nezvyšovat DPH.

Tato kombinace umožnila Berlusconimu vyhlásit za splněný jeden ze svých předvolebních slibů a vtiskla první vládě širokých dohod v naší historii jasnou Berlusconiho pečeť. Letta se snažil program vlády prezentovat jako středový: zaměstnanost, vše kolem růstu a také oddanost evropským vizím. Nicméně časová propast mezi uskutečněním dobrých úmyslů (někdy) a splněním Berlusconiho slibu (teď) až příliš ukazuje, kde zatím leží těžiště vlády.

Premiér také varoval před dosavadními ostrými slovy dělícími italskou společnost. To je dobré doporučení, ovšem Berlusconiho triumfátorské řeči těsně poté, co kabinet získal důvěru, ukazují, že expermiér si jej nevzal příliš k srdci. První dvě ohlášená ekonomická opatření vyvolávají otázku, kde nová vláda vezme peníze, aby pokryla výpadky v rozpočtu? Bude skutečně stačit „tvrdý boj proti daňovým únikům“?

I na evropské scéně to bude mít vláda těžké. Bude punc 24karátového Evropana Lettovi stačit k tomu, aby přesvědčil Angelu Merkelovou a Bundesbank ke krokům, k nimž je nepřiměl ani jiný nezpochybnitelný Evropan Mario Monti? To jsou všechno otázky, na něž dnešek neumí odpovědět. Letta si nicméně zaslouží, abychom mu drželi palce, protože Itálie potřebuje, aby se jeho dobré úmysly, alespoň některé, staly skutky.

Financial Times: Letta potřebuje bankovní unii

Co přesně bude úkolem Enrika Letty a jeho nové vlády? Intelektuálně líná odpověď zní „reformy“. Ale reformy jsou jen prostředkem k dosažení nějakého cíle. Co je tedy tím hlavním cílem? Podle mě má Letta od prezidenta Napolitana mandát, který se dá shrnout do věty: „Udělej cokoli, aby pozice této země v eurozóně byla udržitelná, a udělej to bez bankrotu.“

Dobrá zpráva je, že italský politický establishment konečně přijal logiku velké koalice. Je to jediná možná konstelace, která může zaručit stabilní vládnutí. Letta už oznámil, že jeho prioritou bude ukončit drastické úspory. S úrokovými sazbami blízko nule jsou takové úspory kontraproduktivní. V tom má Letta pravdu. Bude ale potřebovat všechny diplomatické schopnosti, aby pro svou politiku získal evropský souhlas.

Druhou prioritou by měly být banky. Dokud malé firmy platí desetiprocentní úroky kostnatým ústavům, nemůže se ekonomika vzchopit. A s veřejným dluhem ve výši 130 procent HDP nemá stát na to, aby problémy bankovního sektoru řešil. Jediným řešením je v tuto chvíli skutečná a retroaktivní bankovní unie. „Skutečnou“ míním takovou unii, která přijme princip společného zatažení za záchrannou brzdu. A slovem „retroaktivní“ myslím brzdu, která se bude týkat i současných existujících aktiv. Jinak nelze italským bankám pomoci.

To však není věc, kterou by Letta mohl vyřešit sám. Bude muset takovému řešení otevřít mysli takzvaných věřitelských zemí.

Die Tageszeitung: Římská noční můra

Listopad roku 2011 se zdá být dávnou minulostí. Silvio Berlusconi tehdy s ostudou opouštěl premiérský úřad, zatímco tisíce lidí s výskotem slavily jeho odchod. Berlusconi tehdy vypadal definitivně vyřízený a jeho strana spadla někam na deset procent podpory. Nyní je však Berlusconi zpět.

Může slavit leccos, ale především fakt, že se mu podařilo dosáhnout jeho kýženého uspořádání – velké koalice s levicovou Demokratickou stranou. Prezident Napolitano i většina italského tisku toto řešení politického patu nyní chválí: velké koalice prý ke kritickým obdobím patří. Opak je ale pravdou.

Berlusconiho návrat do centra moci jen dále upevní anomálii italské demokracie. Anomálii demokracie, jejíž nejsilnější politici si s sebou tahají nejen těžké střety zájmů, ale k nim navíc ještě celé pugéty soudních procesů – kvůli daňovým podvodům, podpoře prostituce mladistvých a lecčemu dalšímu. A ta skutečná noční můra Itálii možná teprve čeká.

Berlusconi má podle všech průzkumů reálnou šanci vyhrát volby, pokud by se mu podařilo svrhnout vládu Enrika Letty, což může udělat poměrně snadno. Pak by se mohl lehce nechat zvolit prezidentem jako nástupce Giorgia Napolitana. Berlusconizace země by tím byla dokonale dokončena. Stejně jako zkáza italské levice.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!