Názory odjinud: Deset let po pádu dvojčat: pieta i otázky | E15.cz

Názory odjinud: Deset let po pádu dvojčat: pieta i otázky

Názory odjinud: Deset let po pádu dvojčat: pieta i otázky
Zasažené věže Světového obchodního centra (září 2001)
• 
15. září 2011 • 13:37
Před deseti lety narazila dvě letadla do newyorských věží Světového obchodního centra. Desáté výročí této události, která stála život na tři tisíce lidí, si připomněl celý svět a média samozřejmě nezůstala pozadu.

Vedle úvah o tom, jak se za tu dobu změnil svět, kam se posunula bezpečnostní situace, jak se změnily geopolitické siločáry, se objevily i úvahy, které se na události z 11. září 2001 dívají spíše kriticky. Vyzývají, abychom nepodléhali strachu, nepřepínali patetické vzpomínky. Připomínají také existenci mnoha konspiračních teorií, které 11. září opřádají.

The Daily Telegraph

Konspirační teorie nejsou tak iracionální

Zhruba třetina Američanů si myslí, že útoky z 11. září byly „domácí prací“. Totéž si myslí 25 procent Britů. Teorie o tom, co se doopravdy stalo, začínají u kontrolované demolice a končí u raketových útoků, viníkem měla být americká vláda, svobodné zednářstvo či Izrael. Teorie spiknutí bývají běžnou součástí politického diskurzu. Ovšem spiknutí ve smyslu tajných politických operací jistě existují.

Sama Al-Káida je spiknutím. Podezření, že by i americká vláda mohla úmyslně škodit vlastním občanům, stojí na historických precedentech. V roce 1955 vypustila CIA v rámci experimentu z lodí kotvících u Tampa Bay bakterie způsobující černý kašel. Nemoc ve městě zabila 12 lidí. Ještě otřesnější je případ experimentu Tuskegee probíhajícího v letech 1932–1972.

Vláda tehdy stopovala šíření syfilidy mezi černošskými zemědělci tak, že čtyřem stovkám nakažených oznámila, že jsou zdraví. Na konci experimentu jich žilo 74. To vše je natolik známo, že v roce 1997 přišla omluva obětem od prezidenta Clintona. Existují-li takové příklady z minulosti, jak tedy rozlišit obrovské zločiny od spekulací? Není to snadné, ale nejlepší je spolehnout se na starý dobrý selský rozum.

Die Welt

Evropa se nepoučila

V případě tohoto výročí se v médiích kromě vzpomínek objevují hlavně připomenutí tří válek (v Afghánistánu, v Iráku a proti teroru).Občas komentátoři zmíní zpřísnění bezpečnostních zákonů. Skoro nikdo se ale nezamyslel nad tím, jaká ponaučení si odnesla Evropa. Možná je deset let příliš málo. Lze však vypozorovat tři závěry. Za prvé, Západ, o němž se v těchto dnech tolik diskutuje, už neexistuje. Za druhé, uplynulé desetiletí ukázalo, že Evropa není schopna se bránit, natož vést válku.

Za třetí, nikoli Afghánistán, Irák nebo Jemen jsou bojišti Evropy, nýbrž její vlastní kontinent. A k Západu jako takovému: jestliže po 11. září stály západní státy jednotně v bojechtivém odhodlání, poměrně brzy se jejich jednota rozdrolila.Podle mnohých je příčinou válka v Iráku a politika George W. Bushe v roce 2003. Možná.

Není to ale důvod jediný. Po pádu sovětského impéria se v Německu rozšířila kombinace názorů vzešlých z čistého alpského vzduchu a dětských představ o fungování světa. Sami jsme přestali brát spojenectví vážně. Podlehli jsme iluzi, že žijeme ve velkém Švýcarsku a bolesti světa se nás netýkají. Stav věcí odhalil konflikt v Libyi. Německá zdrženlivost vedla k izolaci, tedy do pozice, před níž varovali všichni kancléři od Konrada Adenauera. Spojenectví přitom patří k důvodům existence Spolkové republiky!

Aljazeera

Zapomeňme na 11. září

Je to na nic. Řeč je o desátém výročí útoků z 11. září a o všem, co s tím souvisí: patetické čtení jmen všech obětí, vyzvánění zvonů, uctívání prvních záchranářů, setkání prezidentů, věnování nového památníku, minuty ticha… Zbavme se toho!

Zavřeme Ground Zero, zrušme památník, onu „výmluvnou absenci“ věží s několikanásobným vodopádem. Nedostavujme podzemní muzeum 11. září, které má být otevřeno v roce 2012. Strhněme Věž svobody, když „války za svobodu“ selhaly. Odstraňme arogantní, stále stavěnou 540metrovou budovu, naplánovanou za časů George W. Bushe, další manhattanskou pozvánku pro teroristy. Demontujme další tři kancelářské věže stavěné v rámci vládou sponzorovaného 11miliardového programu.

Zbavme se toho všeho! Pokud jsme chtěli nějaký památník, proč prostě nešlo nechat stát trosky jedné z věží? Nemáme už za uplynulých 10 let sami sebe dost? Zbývá-li nám úcta k historii, není čas strhnout gázu z rány a odstranit 11. září z kolektivního vědomí? Už žádné zneužívání útoků pro obhajobu neobhajitelných válek, pro lití peněz Pentagonu a Národní bezpečnosti, pro ukrajování osobní svobody a dohled nad Američany. To neustálé opakování a připomínání živí strach, jenž drží nad vodou přebujelý bezpečnostní průmysl.

Pravda

Globální strach

Jestliže je triviální se ptát, jak se změnil svět po 11. září 2001, pak je také triviální odpovídat, že k horšímu. Až na to, že globální strach sám o sobě žádnou trivialitou není. Strach z poznání, že na seznam všemožných nesmyslných způsobů úmrtí, které hrozí běžnému Evropanovi či Američanovi, je třeba připsat položku „teroristický útok“. Na palubě letadla, v kanceláři, v metru. Ne v exotické cizině při nějaké tajné a nebezpečné misi. Pěkně v centru New Yorku, Madridu, Londýna. Bez ohledu na to, k jaké se hlásíte víře, koho volíte. A úzkost bude sotva menší, když se dozvíte, že ten, kdo se vás chystá zavraždit, proti vám vlastně nic nemá, jste pro něj jen anonymní položkou.

Šokující byl na 11. září právě jeho rozsah a přenesení teroru do západních center. Týž strach živí i konspirační teorie. Namísto přiznání, že selhala bezpečnostní mašinerie jedné supervelmoci a Bushova vláda promrhala první měsíce v úřadu podceňováním varovných informací, se předkládají teorie, že to byl obří vražedný komplot tajných služeb, armády, vlády… Ovšem jestli účelem komplotu bylo vyvolat strach, kruh se nám tu uzavírá. Vyberte si sami, čeho se chcete bát víc: supervelmoci zranitelné, anebo supermocné?

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!