Názory odjinud: Na Putina útočí jeho minulost

Zahraniční tisk

Příběh likvidace ruské ropné firmy Jukos po deseti letech ožil. Arbitrážní soud v Haagu rozhodl, že Rusko musí bývalým akcionářům Jukosu vyplatit 50 miliard dolarů. To nejsou malé peníze, nota bene v době, kdy ruská ekonomika čelí sankcím Západu kvůli Ukrajině. Světoví komentátoři se zamýšlejí nad tím, co tyto ozvěny Putinovy minulosti znamenají pro jeho budoucnost.

 Ruský prezident Vladimir Putin
31.7.2014 9:16   |  

Bloomberg: Účet za agresi

Arbitrážní soud v Haagu zranil Putina víc než všechny sankce za Ukrajinu dohromady. Rusko má podle verdiktu zaplatit 50 miliard dolarů akcionářům ropné firmy Jukos, již Putinova vláda sprovodila ze světa na začátku roku 2004. Rozsudek je připomenutím, že Putin před deseti lety se nijak nelišil od muže, který dnes anektoval Krym a podporuje separatistické nepokoje na Ukrajině. Verdikt sám nemá nic společného s Putinovou novou geopolitickou asertivitou, ale trestá ruského vůdce za podobně agresivní přístup k domácí politice.

Po převzetí moci v roce 2000 potřeboval Putin ukázat, kdo tu velí. Oligarchové, kteří zbohatli v éře Borise Jelcina, byli považováni za mocnější než Kreml. Na podzim 2003 Putin získal vrch. Zavřel nejbohatšího z nich Michaila Chodorkovského za daňové delikty. Kterýkoli z oligarchů mohl čelit stejným obviněním. Po Chodorkovského uvěznění proto velmi zkrotli a Putin se mohl spokojit s jediným odstrašujícím případem. K aktivům Jukosu se nakonec dostala státní firma Rosněfť, již dnes vede Igor Sečin, jeden z nejbližších Putinových spolupracovníků.

Zatímco Chodorkovskij šil na Sibiři rukavice, bývalý management Jukosu bojoval v Haagu. Tamní soud nakonec rozhodl, že daně byly jen záminkou pro zničení společnosti. Padesát miliard dolarů znamená 2,4 procenta ruského HDP. Sankce by měly ruskou ekonomiku zmenšit o jedno procento, v případě přísnějších o 1,5. To jsou však jen odhady. Haagský verdikt je naproti tomu tvrdá hotovost, již musí Kreml složit do 1. ledna 2015. Rusové to tak možná ještě nevidí, ale jednou budou muset platit za Putinovo vyvlastňování i za jeho anexe. Iluze, že něco je zadarmo, netrvají věčně.

FT FINANCIAL TIMES: Jasný verdikt

Jen málo politických úkonů bylo kdy tak bezostyšných jako rozsekání Jukosu ruskou vládou před deseti lety. V pár cynických tazích prezident Putin zničil politického oponenta Michaila Chodorkovského a převzal kontrolu nad jeho firmou, tehdy největší ropnou společností v Rusku. Akce, jež měla ostentativně ztrestat chamtivého oligarchu, byla ve skutečnosti využita k dramatickému posílení moci Kremlu. Haagský rozsudek je pro Putina nepříjemné čtení, které se přidává k potížím, jimž čelí kvůli sankcím ze strany Západu.

Putin se může trochu těšit tím, že arbitři neroztrhali úplně celou ruskou obhajobu. Uznali, že Jukos byl s daněmi na štíru. Proto také snížili tržní hodnotu Jukosu, s níž pracovali, o čtvrtinu. Pořád ale zbylo padesát miliard dolarů, které musí Rusko zaplatit akcionářům. To odpovídá 11 procentům ruských devizových rezerv či desetině národního rozpočtu.

Dopady rozhodnutí však Kreml přesáhnou a budou nepříjemné i pro ty, kteří se přitulili k Rosněfti, státnímu molochu, jenž převzal aktiva Jukosu. Nález arbitrů vyvolává závažné otázky o kvalitách úsudku britského ropného gigantu BP, který nedávno vyměnil své ruské aktivity za pětinový podíl v Rosněfti. Verdikt je definitivní, i když jistá forma odvolání ještě možná je. Co však možné není, jsou nekonečné vytáčky. Putin se musí rozhodnout, co bude dál. Ignorovat verdikt by dnes znamenalo zavést Rusko ještě dále po cestě konfrontace se Západem.

Frankfurter Allgemeine: Systém Putin

Rozhodnutím arbitrů v kauze Jukos dostal Putin plný zásah. O vysokou částku jde až ve druhé řadě. V té první jde o politické poselství – jde o zdrcující rozsudek nad ruským státem, nad jeho fungováním i jeho lídry. Tím, kdo měl z rozdupání Jukosu největší prospěch, je Igor Sečin. Ten dnes vede státní koncern Rosněfť, jemuž připadla aktiva Jukosu, a zároveň jako málokdo jiný ztělesňuje systém, v němž je stát v rukách několika málo mocných, kteří nepodléhají žádné kontrole.

Sečin od začátku Putinova prezidentství platí za jednoho z nejvlivnějších mužů Kremlu. A během let na této pozici zapracoval tak, že dnes už ani nepotřebuje žádný úřad k tomu, aby stál v centru rozhodování. Když se Sečin vyhne zákonné povinnosti zveřejňovat své příjmy, doplatí na to lidé, kteří na nedodržení zákona upozorní. Nejde přitom o Sečina jako osobu, ale jako symptom. Ruský stát je ve všech vrstvách prorostlý většími a menšími Sečiny. Ruskou státní moc nevykonávají instituce, ale řetězce podobných lidí.

A nad nimi stojí moderátor a ochranář Putin, lidem zvolená hlava státu. On a jeho lidé likvidací Jukosu ukázali, jaké důsledky má odmítnutí poslušnosti. Procesy kolem Jukosu se staly první bitvou jejich tažení za hospodářskou mocí. Lze říci, že postup proti Jukosu se stal základním kamenem „systému Putin“. Arbitři v Haagu nad ním nyní vynesli soud.

Autor: Martin Čaban

Komentáře

Čtěte také

Komentář: Jaromír Nohavica selhává jako osobnost

Komentář: Jaromír Nohavica selhává jako osobnost

Jaromír Nohavica nikdy nezaváhal jít s davem. I když měl v průběhu let několikrát možnost upozornit na nedostatky společnosti, rozhodl se je ještě prohloubit. více

Komerční prezentace

E15news

Zpravodajství do e-mailové schránky.

Mobilní web