Názory odjinud: Obsaďte (nejen) Wall Street! Protesty se šíří | E15.cz

Názory odjinud: Obsaďte (nejen) Wall Street! Protesty se šíří

Názory odjinud: Obsaďte (nejen) Wall Street! Protesty se šíří
Protesty na Wall Street
• 
ZDROJ: reuters

Martin Čaban

Začalo to v newyorském parku nedaleko Wall Street, kde vznikl tábor lidí protestujících proti hamižnosti bank a kapitalismu. Minulý týden už pod stejnou vlajkou a se stejnými hesly vyšly do ulic mnoha evropských měst desetitisíce lidí.

Není divu, že světoví komentátoři mají potřebu se tímto hnutím zabývat. Vesměs se shodují na tom, že současné protesty navazují na antiglobalizační hnutí z konce minulého století. Ovšem všímají si i mnohem širší účasti nejen co se týče počtu, ale především pokud jde o sociální strukturu protestujících.

The Washington Post

Hranice demokracie Současné protesty v řadě velkých měst mají několik styčných bodů. Spojuje je kromě jiného jejich společný předchůdce, jímž bylo antiglobalizační hnutí devadesátých let. Tehdejšímu i dnešnímu hnutí chybí téma a vyzrálost a spojuje je i neochota jakkoli si zavdat s existujícími demokratickými institucemi. V New Yorku pochodující dav skandoval: „Takhle vypadá demokracie.“ Ale takhle vypadá jen svoboda slova. Demokracie vypadá mnohem nudněji.

Vyžaduje instituce, volby, politické strany, pravidla, zákony, soudy a další aktivity, z nichž žádná není tak zábavná jako kempování před katedrálou svatého Pavla či volání sloganů na pařížské Rue Saint-Martin. Neschopnost mezinárodního hnutí generovat rozumné legislativní návrhy je pochopitelná: jak příčiny, tak řešení globální krize leží mimo kompetence lokálních politiků. Na druhé straně ale fakt, že toto hnutí není s to představit koherentní program, odráží hlubší krizi bez zjevného řešení.

Demokracie funguje jen v nějakém rámci a mezi lidmi, kteří jej uznávají. „Globální komunita“ nemůže fungovat jako národní demokracie.

A národní demokracie nemůže přikázat věrnost globálním hedgeovým fondům s ústředím v daňovém ráji a zaměstnanci po celém světě.

Financial Times

Amerika se probouzí křikem nerovnosti Před měsícem se na dolním Manhattanu utábořila nesourodá skupinka protestujících, aby poukázala na nedostatky kapitalismu.

Vypadalo to jako výron mladého idealismu. Dnes by jen blázen zpochybňoval výklad, že jde o hnutí odrážející vztek a frustraci běžných občanů všech profesí. Protesty v USA zatím byly vesměs klidné, ale základní požadavek na spravedlivější rozdělení bohatství nelze ignorovat.

V sázce je budoucnost amerického snu – tvrdě pracující měl vždy mít právo na prosperitu. Sen byl ale rozbit krizí způsobenou excesy ve finančním sektoru a politickým cynismem.
Důsledky jsou rostoucí nerovnost a chudoba.

Otázkou je, proč lidem trvalo tak dlouho, než se vydali k lidovému protestu bez ohledu na stranické sympatie. Na vině za současný stav jsou obě velké strany, které nebyly schopné reagovat na oprávněný hněv lidí, sledujících utrácení miliard na záchranu bank ruku v ruce s krácením rozpočtů na vzdělání. Krátké oživení v roce 2010 vzbudilo naděje, že americký sen přežije, ale návrat recese opět posílil dojem, že politická elita je neschopná, nebo hůře, schopná pracovat ve prospěch finančních zájmů někoho v pozadí, ne veřejnosti. Změna zákona o financování politických stran by mohla být dobrým začátkem.

Die Zeit

Kouzlo začátku Do ulic nevyšlo 99 procent Němců, jak tvrdí univerzální plakát hnutí, ale ty desetitisíce ve Frankfurtu, Berlíně a dalších městech určitě reprezentují většinu vrstev populace. Protest má potenciál dát život globálnímu společenství, protože poprvé stojí všichni na stejné straně. Řekové, Němci, Američané, Číňané, Rusové i Afričané budou trpět, pokud s sebou finanční trhy strhnou do propasti i reálnou ekonomiku. Hnutí proti globalizaci, které koncem minulého tisíciletí ochromilo nejeden summit, se od toho současného liší tím, že se jej nikdy neúčastnili zástupci střední třídy, protože ti z efektů globalizace profitovali.

Od začátku finanční krize se politici zaklínají pravdivým argumentem, že problémy nemají řešení na národní úrovni. Vždy byl po ruce a posloužil, aby se nemuseli zabývat reformou finančních trhů. Řada vlivných chce omezit moc trhů, v praxi jim ale k drastické transformaci chybějí znalosti a (častěji) odvaha. Vzkaz demonstrantů i z řad střední třídy je ale jasný: co bylo učiněno, nestačí. Rychlost, s níž o víkendu politické strany přispěchaly přikyvovat požadavkům demonstrantů, je alespoň dobrým příslibem, že obě skupiny mohou stát na stejné straně.

Sme

Jánošíci z Wall Street O protestech typu Obsaďte Wall Street a jejich klonech všude možně po světě víme jistě jen to, že jejich účastníci určitě nejsou těmi 99 procenty obyvatel, za něž se vydávají. Bez ohledu na to, zda tomuto bludu opravdu věří, anebo zda jde jen o taktický trik. Podobný kdysi použili i ruští bolševici, aby skryli fakt, že jsou v rodné sociální demokracii beznadějnou menšinou – sami sebe překřtili na většinu.

Podobné triky používají ostatně všichni populističtí politici vydávající se za jediné pravé představitele jediné pravé jednolité vůle lidu. Tím jsme narazili i na základní problém poslední vlny protestů „proti oligarchii, partokracii, korupci, proti nenasytnosti bank, developerů a nadnárodních korporací“. Tyto protesty v trpasličím provedení dorazily i do Bratislavy.

Nepodlehnout podobným nesmyslům je základním předpokladem hledání seriózních řešení současné, nejen ekonomické, krize.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!