OSN v postoji k Sýrii tápe, Rusko má naopak jasno | E15.cz

OSN v postoji k Sýrii tápe, Rusko má naopak jasno

OSN v postoji k Sýrii tápe, Rusko má naopak jasno
Bašár Asad
• 
ZDROJ: čtk
9. února 2012 • 07:17
Stanislav Šulc
Zasedání Rady bezpečnosti OSN, které mělo přijmout rezoluci vyzývající k ukončení násilností v Sýrii, skončilo fiaskem. Návrh rezoluce vetovalo Rusko a Čína a orgán se rozešel bez výsledku. Jen chvíli poté zamířil na návštěvu Damašku ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov. Zajímavý pohled z Izraele, který syrské dění bedlivě sleduje, nabízí komentátor deníku Haaretz. Slovenský list SME naproti tomu ukazuje většinový postoj, který ruský přístup vyvolal.

Haaretz

Západ nemá morální monopol

„Na konci minulého týdne jsme si připomněli, v jakém prostředí žijeme. Slyšeli jsme vládce Íránu mluvit o destrukci Izraele, v Sýrii jsme viděli armádu masakrovat vlastní lid. Někteří vůdci klidně ublíží vlastním lidem či svým sousedům,“ pravil premiér Benjamin Netanjahu. K doplnění obrázku chybí věta: „A existují vlády, kterým nevadí okupovat jiné národy skoro padesát let.“ Není to jen prostředí, co za moc nestojí. Je třeba si také uvědomit, že „mezinárodní společenství“ si nemůže činit monopol na morálku. Veto byť i jediného stálého člena Rady bezpečnosti OSN stačí, aby vraždící vůdce státu pokračoval v zabíjení svých občanů. Rusko se na chvíli stalo padouchem v syrském příběhu. Ale co bylo s vetovanou rezolucí zamítnuto? Nic konkrétního, co by mohlo zastavit krveprolití. Není lehké spolknout ruské a čínské veto rezoluce, která měla jen vyzvat k ukončení násilností. Vicepremiér Silvan Shalom byl zklamán.

Je zajímavé, že rusko-čínské veto vzbuzuje takové pohoršení v zemi, která sama plně spoléhá na veto americké. Přitom ve srovnání s Izraelem se Rusko i Čína chovají konzistentně, když dojde na morální otázky veta. Uvědomují si, že utlačují menšiny, že drží pod krkem Čečence a Tibeťany. Veto má z jejich pohledu morální opodstatnění, byť to může být morálka perverzní a smrtící.

SME

Pro ruský vliv cokoli

Ruská diplomacie se snaží svět v tichosti přesvědčit, že její šéf Sergej Lavrov přicestoval do Damašku, jen aby syrského prezidenta přemluvil, aby se postupně vzdal moci. Anebo, podle vyjádření ministerstva, aby tam lobboval za „opravdu demokratické reformy“.

Pokud by to byla pravda, vybralo si Rusko na Asadovo přesvědčování podivné prostředky. Těžko můžete někoho přimět k demisi masivními dodávkami zbraní, které mu pomáhají držet se u moci. Anebo tím, že v Radě bezpečnosti zabráníte účinnějšímu mezinárodnímu tlaku na dotyčného.

Spíše to vypadá tak, že Moskva se pevně rozhodla zachránit svého nejvýznamnějšího blízkovýchodního spojence, který odebírá sedm procent ruského exportu zbraní a hostí jedinou ruskou námořní základnu mimo postsovětský prostor. A to za jakoukoli cenu. To, že Asad nepřerušil tvrdé ostřelování vzbouřeného Homsu ani po dobu Lavrovovy návštěvy, nasvědčuje tomu, že syrský prezident si je své hodnoty pro Moskvu velmi dobře vědom. A že je pevně přesvědčen o pokračování této ochrany, i kdyby vyváděl cokoli. Což bohužel zároveň znamená i to, že se nebezpečně přiblížila nule šance, že se Sýrie ještě dokáže vyhnout občanské válce. Pokud tedy nepovažujeme za občanskou válku už to, co tam již nějaký čas zuří.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!