Příměří, které skončilo, sotva začalo

Příměří, které skončilo, sotva začalo
19. února 2015 • 08:58
Naděje vkládané do dohody, pro niž se vžil název Minsk II, nebyly velké, což dokládá úvodník ukrajinského listu Kyiv Post psaný den po podpisu dohody. Právem. Německý deník Die Welt upozorňuje, že Evropa musí proti Putinovi přitvrdit, zatímco slovenský Denník N komentuje návštěvu ruského prezidenta v Budapešti, kterou rovněž dává do kontextu posledního dění na Donbasu.

Die Welt: Záblesk naděje pohasl

Kdo jedná s Vladimirem Putinem, vstupuje na velmi tenký led. To je dnes opět zjevné. Dohoda z Minsku je po pár dnech v troskách, ať bude další osud města Debalceve jakýkoli. Separatisté a ruský prezident přistoupili na příměří až ve chvíli, kdy se jeho platnost odložila o několik dní za minskou konferenci. Jenže ani za tu dobu se nepodařilo malé město dobýt, a tak válka pokračovala bez ohledu na dohodu. Mírová mise Angely Merkelové a Françoise Hollanda se tím pádem zhroutila.

Ruský prezident opět nedodržel, co podepsal. Tím se dále zmenšila šance, že se Putin ještě někdy vrátí ke společnému stolu světové politiky. Záblesk naděje, který Merkelová zažehla, pohasl. Buď ruský prezident věří, že se mu přes současná provinění ještě někdy podaří nabýt důvěryhodnosti, nebo už je mu to šumafuk. Tak nebo tak není pravděpodobné, že by jakékoli další příměří vydrželo. Putin už se svou hybridní a dezinformační válkou zaznamenal mnoho úspěchů.

Proč by měl sám od sebe přestávat? V nejlepším případě se dočkáme nějakého klidu zbraní, který Evropě poskytne trochu času. Nic víc. Minsk II dost jasně ukázal, v jak asymetrické vyjednávací pozici se Merkelová s Hollandem nacházejí. Kdo jedná s Putinem příliš nesměle, povzbudí jeho tažení za rozdělením Evropy a NATO. A jestliže vyjednávač vsadí na otevřenou konfrontaci, riziko vystřelí do nekalkulovatelných výšin. Po zkušenostech z Minsku je však nepochybně třeba zvolit tvrdší styl hry. Západ by se měl připravit na velmi neklidné časy.

Kyiv Post: Západ si myje ruce

Strávit noc s ruským prezidentem Putinem nemohlo být příjemné pro nikoho, německou kancléřku a francouzského prezidenta nevyjímaje. Ale ráno mohli vyjít a s čistým svědomím nechat oslabenou a potrhanou Ukrajinu, aby se vojensky postarala sama o sebe tváří v tvář daleko silnějšímu nepříteli, který jí ukradl Krymský poloostrov a který nepřestává živit válku proti Donbasu, což býval domov 15 procent Ukrajinců. Zcela neschopnému Hollandovi trvalo jen pár hodin, než přišel s nabídkou, že by Rusko mohlo dostat válečné lodi Mistral.

Takže Francie odmítá vyzbrojit Ukrajinu, ale chce zbrojit ruské válečníky? Peníze vítězí nad principy. Dohoda sama je zvláštní už v tom, že Putin souhlasil, že z Ukrajiny se stáhnou bojovníci, o nichž zároveň tvrdí, že tam nejsou.
Prezident Porošenko byl rozhádanou Evropskou unií, k níž se tak touží připojit, tlačen do míru za každou cenu. Minsk II je pro Ukrajinu de facto kapitulací. Hranice s Ruskem zůstane otevřená. Povstalci, kteří mučili ukrajinské vojáky a terorizovali civilisty, budou amnestováni.

Budou mít vlastní miniruskou kleptokracii. O Krymu není v dohodě zmínka. Tohle příměří nevydrží, takže EU by si měla připravit další sadu sankcí proti Rusku. EU vznikla, aby v Evropě nebyly války. Neměla by zapomínat, že zbohatnutí jejích obyvatel je oproti tomuto úkolu mnohem nižší prioritou. Až toto příměří padne, Evropa by měla být připravena.

N: V Pešti jako doma

Na Putinově návštěvě v Budapešti je nejlepší, že je úplně zbytečná – alespoň pro Maďarsko. Viktor Orbán se snažil své voliče i EU přesvědčit, že je nutná a neodkladná kvůli nové dohodě s Gazpromem. Aby prý Maďaři měli zítra čím topit.
Platná smlouva sice vyprší s koncem tohoto roku, ale Maďarsko dosud neodebralo velké množství plynu, který mu podle ní patří. Může jej postupně odebrat i po ukončení smlouvy, zásobování má tedy zajištěné až do roku 2018.

Jestliže nešlo o plyn, zbývá jako důvod návštěvy jen politika. To je horší než potvrzení závislosti na Gazpromu. Pro Putina je cesta důležitá, aby ukázal, že má i v unii spojence/ /poskoka, jemuž vůbec nevadí, co páchá na Ukrajině. Zvlášť se to hodí ve chvíli, kdy už je jasné, že opět podvedl Západ dalším naoko uzavřeným příměřím. V Pešti se chová jako doma, může dokonce s vyloučením hostitelů uctít sovětské vojáky, kteří potlačili pokus Maďarska vymanit se v roce 1956 z ruské závislosti.

Proč se mu Orbán tak demonstrativně podřizuje, je méně jasné. Půjde asi o směs trucovitého vzkazu na Západ, že na něj není odkázaný, veřejného přihlášení se k autoritářskému modelu vlády a snahy získat ruské peníze, které musí rozdělit mezi své oligarchy, aby si udržel moc.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!