Zahraniční tisk: Hledání smyslu amerických dragounů | E15.cz

Zahraniční tisk: Hledání smyslu amerických dragounů

Zahraniční tisk: Hledání smyslu amerických dragounů
V areálu kasáren v Praze-Ruzyni uspořádali 31. března američtí vojáci ukázku vojenské techniky. Americký konvoj je na cestě z cvičení v Pobaltí na základnu v bavorském Vilsecku a Praze má jednodenní přestávku k údržbě vozidel a odpočinku řidičů. Na cestu do Německa vyrazil 1. dubna.
• 
ZDROJ: ČTK
2. dubna 2015 • 07:43
Martin Čaban
Průjezd amerického konvoje Českem vyvolal na našem území velký rozruch, i když reakce nakonec byly drtivou většinou pozitivní. Toho si všímají i komentátoři zahraničních médií a snaží se najít smysl a poselství tohoto zvláštního vojenského cvičení.

The Economist: Jízda kavalerie

Lidé, kteří v Česku vítali americký konvoj, se nepostavili jenom nevlídnému počasí. Odmítli zároveň linii svého prezidenta Miloše Zemana. Jeho veřejně projevované sympatie ke Kremlu z něj udělaly klíčového spojence ve snahách Moskvy rozdělit Evropu v názoru na dění na Ukrajině. Operace Dragounská jízda se zrodila v hlavě generála Bena Hodgese, velitele amerických sil v Evropě, který ji vnímal jako dobrý způsob, jak ujistit region, že Amerika je odhodlána jej bránit v éře ruské agrese.

Veřejné projevy podpory se očekávaly v Polsku a v Pobaltí. V Česku to tak jisté nebylo. Země má výrazné politické základny antiamerických nálad včetně malé, ale hlasité komunistické strany. Zeman je jedním z několika málo evropských lídrů, kteří slíbili účast na moskevské vojenské přehlídce k oslavám sovětského triumfu ve druhé světové válce. Jeho promoskevské postoje přiměly americké politiky, aby Zemana během jeho nedávné návštěvy Washingtonu ignorovali.

Přijetí amerického konvoje prezidentovým postojům zjevně odporuje. Jásající davy Čechů vítaly vojáky plechovkami s pivem. Podle průzkumu čtyři pětiny Čechů s průjezdem konvoje přes české území souhlasí. Navzdory původním odhadům se odpůrců – vesměs komunistů – sešly jen hrstky. Zároveň platí, že Zemanovy názory zjevně nejsou hlavním vodítkem ani pro českou politiku. Nedávná analýza ukázala, že česká zahraniční politika se po vypuknutí ukrajinské krize orientuje ještě více na Západ.

Die Welt: Dragouni by měli uklidnit východ Evropy

Dragouni byli v evropské vojenské historii lehkými jízdními jednotkami, které operovaly v malých skupinách, vykonávaly průzkum, ale kromě toho zůstávaly spíše na okraji bojů nebo v záloze. Kdo na belgickém velitelství vymyslel pro aktuální americké vojenské cvičení název Dragounská jízda, ukázal smysl pro dějiny, symboliku i politickou psychologii. Protože ono cvičení nemělo jen ukázat Rusům, že baltské státy a Polsko patří k NATO a jejich bezpečnost je zakotvena v pátém článku Severoatlantické smlouvy. Mělo také do spojeneckých států přinést uklidnění a naději.

Měřeno současnými ruskými demonstracemi vojenské síly, ať jde o velké manévry či nasazení na východní Ukrajině, je Dragounská jízda pouhým připomenutím, že za lehkou jízdou stojí i americký jaderný potenciál. V každém případě však jde o součást řetězce eskalací napětí. Ten není na první pohled vidět, ale v hlavách existuje.

Není pochyb, že poselství Dragounské jízdy Moskva pochopí. Rozdíl mezi západní a východní rétorikou je jen v tom, že Putin o svých jaderných zbraních otevřeně mluví, zatímco Západ se v tomto smyslu drží zpátky. Něco podobného už jsme viděli. V západních sektorech rozděleného Berlína bylo během studené války zhruba 12 tisíc vojáků. To by stěží stačilo na obranu proti napadení Ruskem či Varšavskou smlouvou, ale mělo to odstrašující efekt. A jadernou příchuť. Dragouni nejsou sami.

Denník: NATO a harleye

Reakce českých harleyářů, sběratelů amerických výrobků a dalších prozápadních aktivistů na průjezd konvoje NATO byla překvapivá. Tito aktivní lidé dokázali mediálně přehlušit absurdní plán, podle nějž měl spojenecký konvoj pocítit, že ve spojeneckém Česku není vítán. Důležitá je však otázka: Jaký je to svět, v němž máme radost, že elementární pravda porazila úplný nesmysl?

NATO je značka, k níž jsme se před 20 lety upínali jako k záchraně před naší cestou směrem k Bělorusku. Tehdy jsme ještě věděli, že jde o společný závazek svobodných zemí, které si vzájemně zaručují bezpečnost a pomoc v těžkých časech. Tehdy jsme ještě věděli, že militaristický obraz NATO je moskevskou propagandistickou lží.

A co z toho zbylo dnes? Bizarní povědomí, že NATO je cosi vojenského, útočného a agresivního. Proč se to stalo? Změnilo se NATO, nebo my? Změnilo se i NATO. Ale přesně opačně, než by jeho dnešní kritici očekávali. NATO za posledních 20 let zesláblo vojensky i politicky, má méně zdrojů a hlavně – je méně ostražité. Po 11. září se západní demokracie přece jen probraly a po ruském nájezdu na Ukrajinu zřejmě zůstanou bdělé.

Ale pořád potřebují restart. To podstatné, co tu vytvořilo obraz NATO jako něčeho agresivního a nepřátelského, se zrodilo u nás doma. Tak dlouho jsme se učili klanět se momentální výhodnosti, tak dlouho jsme uctívali etiku vulgárního pragmatismu, až jsme zapomněli, kdo jsme. My jsme NATO, ale natolik infantilní, že bez kultovních motorek to už nechápeme.

Stranu připravil Martin Čaban

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!